Země: Itálie Žánr: post-metal / indie rock Datum vydání: 3.1.2014 Label: Qanat Records Tracklist: I. A Side: 01. Bio-Elastic 02. Panico 03. 5 Shots 04. 7.20 II. B Side: 01. Yellow Sky 02. Yellow Sky remixed by Oreinoi 03. Yellow Sky remixed by Stoner 04. Yellow Sky remixed by Dr. LR vs N’Hash 05. Yellow Sky remixed by Your Noisy Neighbors Hodnocení: 7/10 Odkazy: facebook K recenzi poskytl: Qanat Records

Eponymní prvotinu italských Indicative jsme tu recenzovali loni v srpnu. Již na začátku ledna se však Palermští vytasili s dalším počinem, který je z hlediska jejich autorské tvorby poněkud kratší než hodinu deset dlouhá debutovka, na album však přispěli svým remixem skladby “Yellow Sky” i další autoři. Z tohoto pohledu se tak jedná o docela zajímavou záležitost, která ale zavání možným průserem. Jistě víte, jak to s takovými experimenty může dopadnout – obvykle se jedná o naprosto zbytečnou nudu nebo naopak o velmi slušné kusy. Případně může být výsledek něco mezi, taková možnost však stále zavání zbytečností. Jak se s tím popasovali Indicative? Vlastně docela obstojně.

Jak název napovídá, album je rozděleno do dvou víceméně samostatných celků. První z nich obsahuje čtyři skladby, včetně titulní “5 Shots”, druhá potom skladbu “Yellow Sky” a její čtyři remixy. Rozložení sil je poněkud nezvyklé a nevyvážené. Zatímco čtyři první čtyři skladby dosahují dohromady délky jedenadvaceti minut, samotná “Yellow Sky” zabírá téměř stejnou plochu. Remixy pak přidávají další zhruba čtvrthodinku, takže se výsledná délka přehoupne mírně nad padesát minut. Charakter materiálu pak naznačuje, že nejde o plnohodnotnou řadovku, jako spíše o velmi různorodou sbírku skladeb. Tím spíš, že skladba “Yellow Sky” byla nahrána již před delší dobou (podle dostupných informací zhruba tři roky), čtveřice skladeb z první části je pak podle všeho nový materiál.

Aby v tom nebyl bordel, vezmu to popořadě: čtvero nových skladeb v čele s “5 Shots” se poslouchá velmi příjemně. Podobně jako předchozí album jde o záležitost na hranici post-metalu a koňské dávky progrese, Indicative nyní navrch přidávají více (math) rockovějších poloh. Stále jde o čistě instrumentální záležitost a tak trochu onanii, která mě však na rozdíl od mnoha jiných podobně onanistických celků prostě a upřímně baví. První dvacetiminutovka plyne vážně svižně a při prvních posleších často postřehnete změnu skladby až s výraznější změnou motivu, neboť na sebe všechny skladby plynule navazují. Jde sice jen o atmosferické přechody, bohatě to však stačí. I krátká mezera mezi skladbami “5 Shots” a “7.20” působí dojmem, že jde o součást jednoho celku. Ani přesně nevím, která ze skladeb na mě zapůsobila nejvíc, největší předností je totiž fakt, že ačkoliv jde o poměrně progresivní a technickou hudbu, poslouchá se téměř sama. Indicative vychytali správný poměr mezi chytlavostí, techničností a zábavností skladeb, takže pokud jste příznivci progresivní hudby, rozhodně nešlápnete vedle.

Devatenáctiminutová “Yellow Sky” si už jen svým podílem na albu zaslouží pár slov sama o sobě. Že jde o mnohem rozmáchlejší kompozici, je nasnadě, kromě toho jde však o mnohem víc heavy skladbu než v případě první části. Je mnohem více post-metalová, místy koketuje tu se sludgem, tu se stoner rockem. Ačkoliv je stále cítit progresivní prvky, vůči první části působí velmi odlišným dojmem a je znát, že jde o starší nahrávku. Pokud bych měl přihlédnout k první části, “Yellow Sky” by si rozhodně zasloužila nahrát znovu, už jen pro nevýrazné bicí, které by jinak nakopávaly podobně jako na albech domácích Lvmen (budiž jim země lehká).

Čtvero remixů pak vybírá nejlepší motivy z “Yellow Sky” a přidává hromadu beatů, samplů a dalších věcí. Každý z nich si vystačí se třemi, čtyřmi minutami a každý zabíhá do trochu jiného zákoutí elektronické hudby. “Remixed by Oreinoi” vsází především na psychedelii, trochu ruchů a ambient. Co nabízí “Remixed by Stoner”, je tak nějak patrné již jen z názvu. Ponejvíce zachovává původní hudební složku, pouze ji ještě zahušťuje a přidává nějaký ten beat. “Remixed by Dr. LR vs N’Hash” je slušnou drumcovou jízdou a pro poslední “Remixed by Your Noisy Neighbors” ani nenacházím žánr, takže mě snad znalí omluví, když ji tipnu na zběsilost v high tempu.

Ačkoliv jde především o sborník a je nutné podle toho k nahrávce přistupovat, Indicative by možná udělali lépe, kdyby “5 Shots // Yellow Sky” sekli vejpůl a nadělali z něj dvě ípka. Obě části mají něco do sebe, a pokud by každá stála samostatně, vynikla by mnohem více. První polovina je vážně skvělá, “Yellow Sky” coby nosná konstrukce druhé poloviny je rovněž výborná a ani remixy nejsou vyloženě špatné, hlavně první dva mě hodně zaujaly. Rozhodně tedy nejde o přítěž. Vzhledem k tomu, že nejde o klasické album tak nadělím v hodnocení přibližný aritmetický průměr s tím, že bych neměl problém sahat na mnohem vyšší známky (zejména pro první část), pokud by obě poloviny existovaly samostatně.

Země: Itálie Žánr: post-metal / indie rock Datum vydání: 1.11.2010 Label: Qanat Records Tracklist: 01. Watt69 02. Elastic 03. Why? Because… 04. Sospeso 05. An Indicative Experience 06. Tuning 07. Wolfsong 08. Tutto 09. St. Athony’s Fire Hodnocení: 7/10 Odkazy: facebook K recenzi poskytl: My Kingdom Music / Club Inferno

Čtveřice mladých muzikantů zovoucích se Indicative a pocházejících z italského Palerma, které je spíše než hudbou známé mafiánským podsvětím, letos vydala svoji debutovou desku. Ačkoliv má kapela za sebou šest let existence od svého prvopočátku v březnu léta Páně 2007, svůj první počin vydala až tento rok u Qanat Records. A hned z úvodu můžu říct, že kdyby každá nová kapela vydala debutovou desku dosahující takových kvalit, jakými se může pyšnit eponymní prvotina téhle post-metalové smečky, hned by byl svět mnohem lepší místo k životu!

Hned zprvu mě neskutečně zarazilo, jak vyzrálým a dospělým dojmem tahle kapela působí, ačkoliv o ní ještě nikdo nikdy a nikde ve světě neslyšel. Ze všech kladů, které jsem našel, ani nevím, kterým bych měl začít – vzal bych to nejspíš od podlahy, respektive od základů, které dělají hudbu Indicative tak dobrou. Kvartetu rozhodně nechybí skladatelský um. Nechce se mi ani věřit, že pánové za sebou nemají žádné předchozí působení v kapelách (minimálně jsem se k žádnému nedopídil) a jedná se jen a pouze o šest let střádání nápadů. Hudebně se kapela pohybuje kdesi v progresivně post-metalových vodách ovlivněných snad math rockem a vesmírným ambientem, sem tam ještě nějakou další příměsí – a jak celek tahle na první pohled poněkud zběsilá slátanina funguje na výbornou. Pořád se něco děje, skladby jsou plné zvratů a přirozeně gradují, přičemž si mezi sebou zachovávají dostatek různorodosti k tomu, abyste je od sebe byli schopni bez problémů odlišit. Místy sice jde o vyloženě instrumentální onanie, takových momentů je ale poskrovnu a spíše než nekončícímu sebeukájení v podobě krkolomných sól a vyhrávek dává kapela prostor drajvu a pestré paletě nápadů, což mohu jedině kvitovat.

Skvělé jsou i výkony hudebníků. Je třeba podotknout, že “Indicative” je čistě instrumentální záležitostí, což je možná trochu škoda, věřím, že vhodně zvolený vokál by nahrávce prospěl. Na druhou stranu pořád lepší instrumentální skvost než vokál, který se do hudby naprosto nehodí. Nicméně výsledné hodnocení nahrávky absence zpěvu nikterak nesráží, protože ať už vezmu kytary, basu nebo bicí, každá část jednotlivě je skvělá. Snad nejvíc se mi líbí práce baskytaristy Betta, jehož nápaditá, progresivně laděná hra nahrávce dává další kotel energie. Ačkoliv výrazná basa dávno není na poli progresivní a post hudby něco nevšedního, v tomhle případě si pochvalu rozhodně zaslouží.

“Indicative” se může stydět za jednu, jedinou vadu na kráse. Tou je délka celého alba. Jednotlivé skladby se sice drží v rozmezí od čtyř do deseti minut, což je samo o sobě bez problémů a kapela zvládá kompozice takových délek levou zadní, s délkou desky to už pánové poněkud přestřelili. Hodina a čtvrt je i přes všechny klady prostě neúnosná a po několikátém poslechu se chtě nechtě začne zajídat. To je věc, kterou upřímně nesnáším, naopak jsem příznivec kapel, které dokáží desku seknout v nejlepším a zanechat ji bez jakékoliv vaty. Ne, že by se v případě “Indicative” dalo mluvit o vatě, to rozhodně ne, ale poslední dvě skladby jsou podle mého názoru prostě navíc. Poslední dvacetiminutovka “St. Anthony’s Fire” sice není žádný opus magnum a celá její druhá polovina je ambientní dohrou, ale už kraťounká “Tutto”, která jí předchází, mi obvykle leze ušima zase zpátky ven a desku v ten moment buď vypínám, nebo přetáčím na začátek. Méně je někdy více a v tomhle případě to platí dvojnásob.

Je to škoda, protože kdyby se “Indicative” zdrželo na diplomatické tři čtvrtě hodince, nestalo by se vůbec nic a hodnocení by bez problémů mířilo ještě o bod a půl výše. Takhle je verdikt vlažnější, přesto se progresivní mafiáni nemají za co stydět. “Indicative” je totiž na debutovku zatraceně silné album.