Archiv štítku: Inferno

Inferno: info o novince

Očekávaná nová deska Inferno se jmenuje „Gnosis kardias (of Transcension and Involution)“ a vyjde 4. dubna skrze World Terror Committee. Upoutávku sledujte na YouTube, obal prohlížejte tady, tracklist následuje:

01. The Innermost Disillusion 02. Abysmal Cacophony 03. Upheaval of Silence 04. Ω > 1 (Oscillation in Timelessness) 05. Gate-eye of Fractal Spiral 06. Orison for the Baneful Serpent


Infection Act Tour zasáhne také Plzeň

KZOHH 
Pestilent black metal ritual / Ukrajina
https://www.facebook.com/KZOHHband/

INFERNO
Lucid black metal arts / Karviná
https://www.facebook.com/Inferno-322975231147644/

MALLEPHYR
Anti-human black/death metal / Plzeň
https://www.facebook.com/mallephyr/

Datum: sobota 25. února 2017
Čas: 19:30
Vstupné: 200,- CZK

Inferno, Kzohh, Mallephyr

Infection act European tour ukrajinských KZOHH a karvinských INFERNO zasáhne hned dvakrát Českou republiku a na obou zastávkách doplní tuto dvojici plzeňští MALLEPHYR.

První rituál proběhne v pátek 24. února 2017 v Karviné v Hard Café, kde kromě těchto tří skupin vystoupí také polští BESATT a CHAOMEGA a domácí SILVA NIGRA. Druhá česká zastávka zahltí právě plzeňský Parlament!

KZOHH se českým fanouškům prezentovali v létě na Hell Fast Attacku, když celý festival svým pořádně ponurým vystoupením uzavřeli. V září jim vyšla třetí řadová deska “Trilogy: Burn out the Remains”.
https://www.youtube.com/watch?v=FxHEU2bVUXI

INFERNO asi nelze představit jinak než slovy česká black metalová legenda. Zatím poslední album “Omniabsence Filled by His Greatness” vyšlo před třemi lety, vydání nástupce “Gnosis Kardias (Of Transcension and Involution)” už se ale kvapem blíží.
https://www.youtube.com/watch?v=M5iuo4U9PiU

MALLEPHYR v říjnu vydali debutové album “Assailing the Holy” u polského labelu Mad Lion Records. Kromě dvou českých zastávek Infection Act European Tour vystoupí po boku KZOHH a RAWCULT také ve čtvrtek 23. února 2017 v Banské Bystrici v Rock Clubu Tartaros.
https://www.youtube.com/watch?v=0YwIgwGUs0I

FB event: https://www.facebook.com/events/1006328142805397/

[tisková zpráva]


Koncertní eintopf – únor 2017

Inferno, Kzohh, Besatt, Silva Nigra, Mallephyr, Chaomega

Onotius:
1. Devin Townsend Project, Between the Buried and Me, Leprous, – Praha, 16.2. (event)
2. Heiden, Dying Passion, Somnus Aeternus – Praha, 3.2. (event)

Metacyclosynchrotron:
1. Inferno, Kzohh, Besatt, Silva Nigra, Mallephyr, Chaomega – Karvinná, 24.2. (event)

Onotius

Onotius:

Organizátoři koncertů se v únoru zatraceně činí, což mimo jiné znamená i to, že nejednu parádní akci budu nucen oželet (což v některých případech zatraceně bolí, ale holt se nedá nic dělat). Kam se ale určitě plánuji vydat, je pražská zastávka turné Svlékni tmu, kde se objeví tři nadějné tuzemské bandy Heiden, Somnus Aeternus a Dying Passion (resp. „nadějné“ jsem vztahoval k prvním jmenovaným, tvorbu Dying Passion neznám, takže tam těžko posoudím). Ani jednu z těchto kapel jsem zatím naživo ještě neviděl, takže jsem celkem zvědav, jak se nakonec tenhle večírek vydaří.

Nejvíc se ale v únoru těším na to, až konečně naživo uvidím Between the Buried and Me, a ještě stejný večer i charismatického progového šílence Devina Townsenda, kteří po boku Leprous (ty jsem viděl sice už dvakrát, ale pokaždé mě dostali) navštíví pražský klub Roxy. To bude jistě progresivní nářez par excellence!

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Únorových koncertů nebude málo, ale s úplnou jistotou navštívím pouze ten, který se 24. února odehraje v karvinském Hard Café. Inferno zde totiž zahájí evropské tour po boku ukrajinských Kzohh. Ukroše jsem onehdy na Hell Fast Attacku zaspal, což jsem si kvůli kladným ohlasům trochu vyčítal, takže jsem rád za možnost reparátu. Nevadí mi ani, že Inferno uvidím snad už podvanácté, bude to přece jen nějaký ten rok, co jsem skladby z „Omniabsence Filled by His Greatness“ slyšel živě naposled a kdo ví, třeba zazní i něco z chystané nové desky. Mallephyr taky potřebuju konečně vidět live a věřím, že ani zbývající trojice Silva Nigra, Besatt a Chaomega nezklame. Už dávno nepotřebuji obrážet každou „lokální“ akci, ale tohle je pro mě povinnost. Snad nezklame klubové zázemí.


Inferno, Kzohh, Besatt a další v Karviné

Kdybyste nevěděli, co provádět k začátku příštího roku, tak v Karviné v klubu HARD CAFE se v pátek 24. 2. 2017 odehraje koncert ukrajinské naděje KZOHH, která svým vystoupením doslova smetla fanoušky na HELL FAST ATTACKU. Dále ji doplní polský kult BESATT, kteří momentálně pracují na nové desce, čeští velikáni INFERNO, již jsou ve znamení nového alba Gnosis Kardias, SILVA NIGRA propagující své aktuální album “Světlonoš” black/deathoví MALLEPHYR, kteří doslova zrají jak víno a poslední kapelou večera budou CHAOMEGA také z Polska. Jde o kapelu kde působí Armagog (ex Arkona, ex Taran, nyní také basák Throneum). Doufáme, že pro mnohé bude tento termín povinnost. Děkujeme za podporu.

https://www.facebook.com/events/1793048897643648/

INFERNO – Lucid Black metal arts /Czech/
KZOHH – Pestilent Black metal Ritual /Ukraine/
BESATT – Satanic Black metal cult /Poland/
MALLEPHYR – Black death metal /Czech/
SILVA NIGRA – Unholy black metal /Czech/
CHAOMEGA – Traditional raw black metal / Poland/

KZOHH VIDEO
https://www.youtube.com/watch?v=FxHEU2bVUXI

[tisková zpráva]

Inferno, Kzohh, Besatt


Inferno (CZ) – nahrávání nové desky a oznámení nového labelu

Kapela tento týden vstoupila do švédského studia Necromorbus, kde zahájila nahrávání následovníka desky “Omniabsence Filled by His Greatness”, která vyšla v roce 2013 u Agonia Records.

Chystané album “Gnosis Kardias (Of Transcension and Involution)” vyjde pod zástavou World Terror Committee ke konci roku 2016.

Další detaily budou vypuštěny později.

Slovy kapely:

Již od počátků existence kapely v roce 1995, byla hudební a textová stránka Inferna usměrňována vnitřními impulzy, které ne každý chápal. Nyní, po více jak dvaceti letech existence, jsou členové vybaveni takovým věděním a zkušenostmi, aby dovedli své tvorbě dát formu, která účinně vykreslí všeprostupující velikost sil odjinud a v nás. Výše duchovní extáze a propastné temno nevědomí byly tou hlavní inspirací, ze které vyvřely tóniny i slova.

Inferno

Chystané nové album Gnosis Kardias (Of Transcension and Involution) navazuje na předchozí zlomovou desku Omniabsence Filled by His Greatness a stejně jako ona nabídne pět nových skladeb a intro. Kapela učinila jeden jediný krok nazpátek. Přísně zhodnotila a prozkoumala esenci, která stála za zrodem tohoto dřívějšího díla, aby ji zúročila a znovu vyvrhla v silnější a rafinovanější formě.

Hudebně se opět jedná o organické sloučení obhroublého black metalu esenciální staré školy a procítěného psychedelického prožitku. Nové skladby hlouběji prozkoumají cesty vytyčené Omniabsence… Přítomny jsou ale i skladby a nápady v dřívější tvorbě neslyšené. Spalující agrese a uhrančivý klid, světlo a temnota, přímočarost i progresivní tendence jsou zde sloučeny v jeden celistvý magický celek.

Album textově a hudebně posluchači otevře mnohé duchovní stezky. Některé povedou k věčnému zatracení, jiné zas k toužebnému sjednocení s absolutnem. Ale jsou tu i takové, které poskytnou náhled v jádro tragédie; onoho věčného lámání v kole existence a znovuzrození, ku kterému jsou odsouzeni všichni ti, jež odmítají otevřít svá srdce.

Inferno

Tore Stjerna, který na zlomu milénia jako jeden z mála stál u znovuzrození autentického black metalu, se opět ujme bedlivého dozoru nad zvukovým záznamem. V lednu započne první fáze nahrávání. Peruánských mistr kresby Jose Gabriel Alegría Sabogal bude zodpovědný za vizuální stránku desky. Ale jak lze od skutečného uměleckého díla očekávat, Gnosis Kardias (Of Transcension and Involution) bude atakovat víc než pouhlé smysly.

https://www.facebook.com/W.T.C.Productions/?fref=ts
http://www.w-t-c.org/
https://www.facebook.com/Inferno-322975231147644/?fref=ts

INFERNO:
Adramelech – Vokály
Ska-Gul – Kytara
Morion – Kytara
Crudelis – Basová kytara
M. – Bicí

[tisková zpráva]


Sídhe Fest Vol. 5

Sídhe Fest 5
Datum: 25.10.2015
Místo: Brno, RC Brooklyn
Účinkující: Inferno, Murder, The Stone, Torc

Jak to tak chodí, nejlepší plány jsou ty, které nemáte v kalendáři zaškrtané na půl roku dopředu, nýbrž ty, pro něž se rozhodnete takřka na poslední chvíli. Když o tom tak přemítám, většina mých návštěv Brna za poslední dva roky nabývá zhruba tenhle charakter a nejinak tomu bylo i tentokrát, kdy jsem se během neděle a pondělí rozhodl navštívit dvě akce, které bych se jejich charakterem zpětně nebál přirovnat k ohni a vodě. Obě intenzivní, zničující a destruktivní, avšak každá docela jiným způsobem. Teď je nejvyšší čas se podívat na tu první, pátou inkarnaci Sídhe festu, při níž Brooklyn bezmála lehnul popelem.

O existenci této pravidelné akci si držím povědomí od loňského roku, kdy se na její soupisce zjevily Morbivodovy projekty Trollech a War for War. Co vám budu povídat, samotná akce, jakkoliv pravidelná, ve mně většinou zájem většinou nevyvolá, a obvykle mě osloví až konkrétním line-upem, což se třetímu Sídhe festu povedlo, nicméně ideální konstelace hvězd (rozuměj nejen výborné kapely, ale i peníze, čas a chuť) nastala až nyní. Tentokrát mě nalákala především přítomnost karvinských okultistů Inferno a srbských The Stone, které na miniturné po Česku a Slovensku doprovázelo srbsko-české komando Murder (personálně spřízněné právě s The Stone). Line-up pak završili brněnští Torc, kteří zároveň hudební klub Brooklyn rozezněli jako první.

Pětice muzikantů v čele s Chuckym (aka Misty FrostemOgmias či Sezarbil) si to našlápla slušně, byť svou nasranou směsicí black metalu a metalcoru ze židlí moc lidí nezvedla. I přesto Torc odehráli svých 30, 35 minut s maximálním nasazením, což mě potěšilo stejně jako solidní zvuk, který byl toho večera asi nejlepší. Obě kytary byly krásně čitelné, což bylo v řadě rytmických změn a těžko předvídatelných riffů stěžejní. Poměr primordiální agrese a technických fines byl dobře vyvážen, skladby nepostrádaly náboj ani nápad a rozhodně mě zaujaly, takže až debutová deska „Tóny Annwnu“ spatří světlo světa, budu se jí muset podívat na chrup. A když při závěrečné skladbě došlo díky pagan metalovém nádechu ústřední melodie i na trochu melancholie, skoro jako bych cítil závan Adultery. Skvělé vystoupení a za mě velký palec hore.

„To je vražda, napsala.“ Totiž, úderka Murder spíš hrála, než psala, ale vraždila taky. Black / trashová mlátička samotného Kozeljnika svůj nekompromisní náklep občas řízla poctivým rock’n’rollem a výsledkem byla poměrně skočná, fortelně zahraná muzika, ovšem místy možná víc repetetivní, než by se mi líbilo. Nasazení a energii ale vystoupení upřít rozhodně nemůžu, a když nic jiného, Murder prezentovaní ponejvíce maskovaným pošukem Gladem mě donutili alespoň se zvednout ze židle, když ne rovnou pročísnout vzduch vlasy. To další Kozeljnikův projekt (to mi řekněte, v kolika dalších kapelách tenhle hyperaktivní magor ještě figuruje?) The Stone u mě zabodoval podstatně více a jejich chorobná blacková řež mě upřímně bavila od začátku do konce. Nefas za mikrofonem se vyzdobil ukázkovou oprátkou — možná škoda, že se mu houpala jen kolem pasu a nikoliv kolem krku, i tak to ale bylo velmi efektní a nejen díky sebedestruktivním proprietám The Stone nepostrádali chorobnou atmosféru. Srbské zlo má zkrátka něco do sebe a specifický odér rozbombardovaného Balkánu dokázali přenést i na stísněné pódium Brooklynu.

Ne nadarmo se říká, že to nejlepší přichází nakonec. Černé mše Inferna jsem byl svědkem již loni v pražském Exit-Usu, kde předvedli suverénně nejlepší vystoupení večera a v rámci pátého Sídhe Festu tomu nebylo jinak. Z velké části i díky Adramelechovi, který plival jedovaté sliny všude kol sebe, v přívalech hněvivých textů dštil do publika síru a před jeho bestiální vizáží okultního psychopata nezbývalo než uznale smeknout. Skutečně, málokterý black metalový frontman si drží takovou auru hnusu a arogance, a to i mezi zahraničními spolky. Veleknězi se značným nasazením sekundoval zbytek kapely, zároveň mu ale nechával dostatek prostoru pro jeho emotivní kázání, které podtrhovala vražedná gestikulace a hecování publika. To vše ve spojení s hudbou vytvářelo esenci čirého zla, jež se nezadržitelně valilo z nízkého podia.

Nutno podotknout, že strany publika to taky bylo docela peklo a hrozilo se notně. Jen bych se naprosto v klidu obešel bez těch pár ultras, kteří podle všeho přišli z vítězného utkání Zbrojovky už notně posílení alkoholem. Nechci tu řešit jakoukoliv politiku, ostatně kvůli tomu na koncerty nechodím, ale lidi, kteří na akce chodí s tendencemi co nejvíc pomlátit svoje okolí, prostě nemusím, ať jsou politicky natočeni jakýmkoliv směrem. Stejně tak mě trochu zamrzel zvuk, který bicí (především) Inferna přeměnil v kvalitní masokombinát na ušní bubínky, díky čemuž se obě kytary topily kdesi v pozadí. Ve starším materiálu jsem se proto trochu ztrácel a u skladeb z poslední řadovky „Omniabsence Filled by His Greatness“ jsem si naopak musel domýšlet party, které prostě nebyly slyšet. Naštěstí to ale pětice pekelníků vynahrazovala právě příkladným běsněním, které nechalo v klidu jen málokoho.

Nicméně navzdory pár nedostatkům jsem se bavil a akci vyloženě chyběla snad jen silnější návštěvnost. Nemám ponětí, jestli to bylo hlavně nedělí, nebo nějakým jiným faktorem (sám se většinou řídím tím, že kdo chce, dojde, i kdyby mu mělo nebe spadnout na hlavu), ale ať už tak nebo onak, všechny zúčastněné kapely by zasloužily rozhodně větší podporu – tím spíš, že vlezné bylo vyloženě lidové. Zároveň oceňuji solidní organizaci — časový rozpis sice místy mírně kolísal, nicméně se skutečně dodržel konec před prvním rozjezdem. Stejně tak kvituji nekuřáckou povahu koncertu, kdy jsem cigarety zaznamenal až během setu Inferna, což se vzhledem k okolnostem dalo ohlídat jen těžko. Za mě tedy spokojenost, byť nevím, jestli se na další Sídhe Fest podívám vzhledem k tomu, že pořadatel již ohlásil přesun šesté akce tohoto jména do Olomouce. Buď jak buď, bylo to fajn a především pořádně UG, což je hlavní.


Enter the Eternal Fire 2015: 31.7. – 2.8., Volyně

Enter the Eternal Fire 2015

ENTER THE ETERNAL FIRE fest – novinky

Zbývá cca půl měsíce do festivalu a my jsme zpět s dalšími novinkami.

Jak jste již mnozí z vás zaregistrovali, jako náhradu za odpadnuvší kapelu ASSESSOR se nám podařilo domluvit neméně populární legendu a to pražskou bandu KRYPTOR; Phil a jeho squadra do nás napumpují ten jejich sadistic thrash metal.

Další změnou je odstoupení kapely UNPURE, kapela se rozhodla zrušit svoji účast kvůli personálním problémům. Místo UNPURE se představí dnes již stálice nejen srbské metalové scény, pekelníci THE STONE, kterým za bicími koncertně opět vypomůže Honza Kapák z AVENGER a IMPURITUM.

Kapely:
LOUDBLAST (France)
FLESHCRAWL (Germany)
DEATH MECHANISM (Italy)
THE STONE (Serbija)
HYPNOS (CZ)
ROOT (CZ)
INFERNO (CZ)
TRANSCEATLA (Romania)
KRYPTOR (CZ)
BRUTALLY DECEASED (CZ)
KEEP ON ROTTING (CZ)
AVENGER (CZ)
DARK ANGELS (CZ)
PANYCHIDA (CZ)
MALLEPHYR (CZ)
ET MORIEMUR (CZ)
IMPURITUM (CZ)

Na četné dotazy upřesňujeme, že předprodej vstupenek stále běží, elektronické vstupenky můžete objednávat do středy 22.7.2015 na webu WWW.ETEF.CZ.
Ten, kdo nyní objedná vstupenky získá zdarma časopis Pařát č.64.

Další potřebné informace přineseme cca týden před zahájením festivalu.

Kompletní info o kapelách, areálu a další informace najdete na:
www.etef.cz
http://bandzone.cz/koncert/362546-volyne-areal-koupaliste-volyne-enter-the-eternal-fire-fest
https://www.facebook.com/events/382844868541948

Budeme se těšit.
Ramus / Honza / ETEF team

[tisková zpráva]


Hell Fast Attack IX (pátek)

Hell Fast Attack IX
Datum: 26.7.2015
Místo: Brno, ATC Obora

Účinkující: Adultery, Arkona, Elderblood, Inferno, Nokturnal Mortum, Panychida, Saltus

H.: O účasti na festivalu Hell Fast Attack jsem uvažoval snad každý rok pomalu už někdy od třetího ročníku, nicméně to byla až jeho edice s pořadovým číslem 9, která mě donutila doposud neúspěšnou sérii zlomit. Nebo abych byl úplně přesný – donutilo mě to zlomit především jedno jméno na soupisce letošního ročníku. Samozřejmě, těch zajímavých kapel tam bylo mnohem víc, ale bylo to potvrzení účasti Darkestrah, po němž jsem si řekl, že je konečně čas na Hell Fast Attack poprvé vyrazit. O to víc je paradoxní, že právě Darkestrah nakonec jako jediná kapela festivalu nedorazili a tím pádem ani nezahráli. Takový už je holt život. Nicméně, i při jejich absenci se na plakátě nacházelo hned několik velice zajímavých jmen, tak hurá na věc…

Ježura: Když jsem si tak v hlavě sumíroval, jakým způsobem pojmu svůj příspěvek k tomuhle reportu, došlo mi, že jsem svoji účast na této koncertní stálici moravské UG scény vzal vlastně dost rekreačně – a vzhledem ke statutu reportéra také dost nezodpovědně. Ne, že by za to mohl chlast (ten tomu samozřejmě napomohl také, ale zase nijak zvlášť zásadně), ale výsledkem je zkrátka to, že si o celé řádce kapel pamatuji akorát skutečnost, že hrály a že to bylo dobré respektive špatné. Vezměme to tedy z jedné vody na čisto, protože koho zajímá zbytečné okecávání…

H.: A hned první skutečně zajímavá věc celý festival rovnou zahajovala. Jméno Adultery již z české metalové mapy zmizelo před pěknou řádkou let, většina sestavy se přesunula do nového projektu Vesna a zpěvák Akharon se zase zabydlel u black metalové stálice Silva Nigra. V letošním roce se však Adultery dali jednorázově opět dohromady, aby odehráli pouhé dva koncerty, z nichž ten první proběhl právě zde. Vzhledem k tomu, že jsem je hrát živě nikdy neviděl, byla pro mě účast Adultery dalším velkým tahákem letošního Hell Fast Attacku, jenže abych byl upřímný… bylo to hodně velké zklamání. Tvorbu Adultery mám ve velké oblibě, takže to říkám nerad, ale přišlo mi to vážně špatné, nesehrané, jednotlivé nástroje působily rozhádaně… jak se říká, prostě to nešlapalo. Chápu, že kapela nevystupovala hodně dlouho, ale je otázka, nakolik má smysl to dát dohromady na pouhé dvě akce, když to pak vypadá takhle. Třeba to bude na tom druhém koncertě (který proběhne 25. září v Ostravě) lepší, ale na Hell Fast Attacku to jednoduše nebylo ono, a když prostě nefungují ani takové songy jako „Slovanská síla“ (ta zazněla dokonce dvakrát), „Píseň slovanských mečů“, „Requiem“ nebo „Ohněm a mečem“, tak někde musí být chyba. Vůbec se nedivím, že lidem, kteří studiovou tvorbu Adultery neznali, to podle tohoto vystoupení připadalo jako pagan metalový Kabát

H.: Program pokračuje dalším pagan black metalem z České republiky – vystoupení plzeňské Panychidy sice tak exkluzivní ani zdaleka nebylo, zato však bylo o poznání zábavnější. Přece jenom bylo cítit, že Panychida je zvyklá hrát živě a také že jí to jde. Plzeňská pětice se představila v parádní formě, set měl spád a kupředu jej kromě kupy hitovek typu „Running Out of Rules“, „Moon, Forest, Blinding Snow“, „Three Pillars“ či „The Great Dance of Dionysus“ klasicky hnal především Vlčák, jenž si svou roli frontmana zcela evidentně vychutnává. Snad jediná chvilka, jež mi na celém vystoupení neseděla, byl čistý zpěv kytaristy Honzy Vaňka, protože mi to prostě nějak nelezlo přes uši, ale šlo jen o jeden krátký moment, takže se nebavíme o ničem, co by snad mělo dojem z kvalitního výkonu Panychidy jakkoliv srazit. Jasně, vrchol festivalu to nebyl, ale i tak jsem se bavil příjemně.

Ježura: Na Adultery jsem se těšil, ale protože jsem jejich studiovou tvorbou nepolíben, bohužel došlo přesně na to, o čem mluvil kolega. Přišlo mi to totiž vážně špatné… Nechtěně sebeparodická odrhovačka, jaká se z vystoupení Adultery vyklubala, mě opravdu neoslovila, a že to místy nebylo až tak hrozné, to je jen velmi slabá náplast na tohle zklamání. Je mi líto. Čeho mi však líto rozhodně není, to je účast na vystoupení Panychidy. Plzeňáci opět nezklamali a předvedli standardně zdařilý set, který mě bavil v podstatě pořád, a opět tak potvrdili, že jejich jméno není z různých stran chváleno neoprávněně. Zvuk jim sice trochu kolísal, takže občas tradičně zanikala Honzova kytara, ale na druhou stranu to bylo snad vůbec poprvé, kdy byl opravdu slyšet čistý zpěv zmíněného kytaristy – a protože mně osobně tedy falešný opravdu nepřipadal, můžu dát s čistým svědomím palec nahoru.

H.: Saltus patřili k těm skupinám, jejichž výkon nebyl špatný, vlastně byl docela v pohodě, ale také to nebyl žádný velký zázrak… jednoduše taková zlatá střední cesta. Je pravda, že i když Poláci hrají jen ve třech, tak jejich vystoupení ubíhalo poměrně rychle a nedalo se tvrdit, že bych se vyloženě nudil, to zase nepopírám, jen prostě a jednoduše nešlo o nic vysloveně pamětihodného a ve studiové podobě mi tahle skupina přijde zábavnější. Nicméně kdo Saltus předem neměl naposlouchané, toho kapela svým výkonem od dalšího průzkumu její tvorby myslím neodradila. Stručně řečeno, Saltus sice pod kotel nijak zvlášť nepřiložili, ale aspoň sympaticky udrželi festivalovou provozní teplotu na stávající hodnotě.

H.: Úplně jinačí káva (byť stále taktéž polská) a zároveň první skutečně kulervoucí koncert festivalu přichází s nástupem Arkony. Zatímco loni na podzim v klubu mě tahle polská kultovka na zadek zrovna neposadila a odcházel jsem z jejího pražského vystoupení spíš trochu rozčarován, tentokrát tahle smečka okolo kytaristy Khorzona vážně zabíjela. Nedokážu přesně říct, v čem to nyní bylo tak jiné, protože s výjimkou prostředí to bylo vesměs to samé – jedinou větší aktivitu vyvíjel pouze zpěvák a baskytarista Armagog, který vysvlečený do půl těla a počmáraný koulel očima jak ďábel, zatímco zbytek formace v bílých mikinách byl v podstatě statický. Přesto to prostě mělo setsakra velkou šťávu a fakt se mi to líbilo.

Ježura: Co se týče Saltus, je to jedna z těch kapel, o které vlastně ani nevím, jestli jsem se jejího setu účastnil, tím spíše jaké to bylo. Přeskočíme tedy jedno Polsko, abychom se dostali k dalšímu. Když jsem viděl Arkonu loni v klubu, rovněž mě to moc nevzalo, ale na prknech Hell Fast Attacku – jak už ostatně napsal kolega – se pánové pochlapili a složili velice solidní reparát. Nevím proč, ale tentokrát to bylo vážně dobré, bez problémů uvěřitelné, plné energie a zatraceně mě to bavilo, takže až bude nějaké příště, dost určitě svou potenciální účast alespoň zvážím.

H.: O vrchol prvního dne se ovšem přece jen postarala jiná skupina, a to rovnou ta, jež měla svoje logo na plakátu v té největší velikosti. Ukrajinská legenda Nokturnal Mortum, která se do České republiky vrátila po pěti letech od koncertu v Žatci, na Hell Fast Attacku předvedla skutečně působivé vystoupení takřka po všech stránkách – jak vizuálně (zajímavě vypadající muzikanti, kostěný stojan na mikrofon Knjaze Varggotha, plachty, dva velcí strašáci na pódiu, výborná světla), tak samozřejmě i hudebně. Hrálo se především z novější tvorby, dokonce i z té, která je tak nová, že ještě nevyšla, jelikož padly i skladby z (již nepříjemně dlouho) chystané desky „Істина“, nicméně mě osobně za srdeční sval nejvíce chytily písně, které již znám, především věci z alba „Голос сталі“ byly skvělé. Třeba „Україна“ (anebo „Коляда“, abychom nezůstali u jediné nahrávky) byla vážně excelentní, ale taková „Біла вежа“, to byla doslova magie v přímém přenose. Není co řešit, Nokturnal Mortum živě prostě byla úplně stejná síla jako z alba, fantastický koncert takřka bez jediné výhrady…

Ježura: Následující Nokturnal Mortum byli nejen největší jméno soupisky ale také můj osobní tahák číslo jedna, takže tady nějaká neúčast jaksi nepřipadala v úvahu – a že bylo hodně o co stát, protože Ukrajinci předvedli mimořádně povedenou show. Novější tvorba, která setlistu dominovala, zafungovala naživo tak dobře, jak to jen šlo, a v kombinaci s výtečným zvukem, parádním osvětlením a působivou pódiovou prezentací se tak před očima mýma i očima ostatních zhmotnil naprosto parádní koncert, který v každém ohledu dostál mým nemalým očekáváním a který jsem si opravdu náramně užil. Až se u nás za dalších pět let Nokturnal Mortum zase ukáží, dost pravděpodobně u toho budu, byť laťka byla letos nastavena hodně vysoko.

H.: Podle původního harmonogramu měli být nyní na programu Darkestrah, nicméně již od odpoledne bylo jasné, že se jejich set konat nebude. Na jejich pozici se ze soboty přesunuli ukrajinští Elderblood, avšak tuhle kapelu jsem nakonec v rámci regenerace vynechal…

Ježura: Ačkoli znám tvorbu Darkestrah jen zběžně, i mě dost zklamalo jejich odpadnutí a Elderblood, kteří měli původně hrát v sobotu a kteří je na programu nahradili, tedy měli hodně těžkou úlohu. Pokud mě paměť nešálí, nakonec to neznělo špatně, ale ani tak mě Elderblood na místě neudrželi, a to ze dvou důvodů – zaprvé to rozhodně nebyl až zase takový zázrak a zadruhé už jsem se tou dobou sotva únavou držel ve vzpřímené poloze, takže jsem to nakonec odpískal a šel se trochu vyspat. Sice mě to stálo podle všeho výtečné Inferno, ale v tomhle směru určitě není všem dnům konec…

H.: Pod pódium se zpátky vracím až na závěrečný bod pátečního programu, jímž byla domácí kultovka Inferno. Zakuklená pětice předvedla svůj obvyklý okultní rituál, který byl vlastně standardem, jaký tahle kapela v posledních letech na koncertech předvádí, nicméně tím nechci říct, že by šlo o nudnou rutinu, protože zrovna v tomhle případě to myslím v pozitivním slova smyslu. Mě osobně totiž Inferno ve své současné podobě strašně baví (mnohem víc, než mě skupina bavila kdykoliv v minulosti) a platí to i o živých seancích, jelikož ty koncerty prostě mají sílu. Vizuální stránka opětovně působivá, z pódia se řinula temná atmosféra a vše jako vždy suverénním způsobem dirigoval Adramelech se svým jedovatým vokálem. Měl bych vlastně jen jednu poznámku, i když ta není ani tak ke konkrétnímu vystoupení, ale obecná – „Pohanské meče“ jsou sice skvělá vypalovačka, o tom žádná, ale s tím, jak na tom Inferno aktuálně jsou (jak vzhledem, tak i v poslední studiové tvorbě), by možná nebylo špatné postavit ty koncerty čistě jen na nejnovějších skladbách… nevím, jak to vidí ostatní, ale třeba mně by rozhodně dávalo smysl někdy zahrát „Omniabsence Filled by His Greatness“ v celé její délce živě.