 |
|
Země: Německo Tracklist: Hrací doba: 48:03 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
K Infestus mám takový poněkud rozporuplný vztah. Ve svých paměťových složkách si tuhle německou formaci pamatuji jako dobrou kapelu. Každé nové album si po jeho vydání vždycky poslechnu a nikdy s tím nemám žádný zásadní problém. Opatrně bych možná i dodal, že se mi to relativně líbí.
Na druhou stranu, k srdci mi muzika Infestus nikdy zrovna nepřirostla. Každá deska mi přišla dobře odehraná a příjemně poslouchatelná, ale nikdy jsem neměl potřebu tomu věnovat víc než těch několik málo „povinných“ poslechů po vydání nahrávky. Infestus je tedy pro mě skupinou, na níž je formálně vzato všechno v pořádku, přesto nemám potřebu ji poslouchat a věnovat její tvorbě čas. Popravdě řečeno, nejblíže je mi syrovější debut „Worshiping Times of Old“ z roku 2004, ačkoliv všechna následující alba by měla být papírově lepší.
Říct, že celkově pátá dlouhohrající nahrávka „Thrypsis“, která vyšla loni na značce Debemur Morti, na tomhle stavu nic nemění a jen daný stav věcí potvrzuje, nebude daleko od pravdy. Jedná malá změna tu nicméně přece jenom je. A bohužel ne k lepšímu.
Na „Thrypsis“ mě hned na první pohled překvapilo, jak špatnou má deska obálku. Artworky mě u Infestus nikdy zásadně nevzrušovaly, ale ani neurážely. Ten nejnovější mi ovšem přijde, jako kdyby měl patřit k začínající kapele sedmnáctiletých floutků bez vkusu, kteří dělají své první pokusy v kinder black metalu a jejich basák trochu umí s Photoshopem (samozřejmě cracknutým). Což není zrovna pozitivní dojem. A obal jako kdyby předznamenával i hudební stránku.
„Thrypsis“ se snažím poslouchat už nějakou dobu a pořád jsem si říkal, že bych tomu měl dát další pokus, abych k nahrávce konečně pořádně pronikl. Vždyť předešlé počiny špatné nebyly, tak proč by tenhle měl být? Desce jsem nicméně zkoušel dávat šanci tak dlouho, až jsem si uvědomil, že na ní není už co objevovat a naposlouchávat, že realita je daleko prozaičtější – prostě a jednoduše se mi to moc nelíbí.
Formálně vzato je na „Thrypsis“ samozřejmě vše odehráno s přehledem zkušeného muzikanta, jímž Andras už nyní nesporně je. Samotný materiál se však tak strašně ohrál, až mě mnohé pasáže a melodie začaly vlastně docela rozčilovat. V určitých momentech se také nemohu zbavit dojmu, že se hudba nepříjemně blízko otírá o kýč. V obou těchto ohledech „vede“ druhá skladba „Thron aus Trümmern“, již bych tímto mohl doporučit jako ukázku toho, co mě na „Thrypsis“ nezaujalo. Netvrdím ale, že je tato písnička osamocena, protože i v dalších se najdou chvíle, které mi pod fousy nelezou. Jistě, najde se i nějaká slušná pasáž, ale žádná z nich není natolik strhující, abych byl kvůli ní ochoten trpět to okolo, co mě nebaví.
Přesto všechno nepotřebuji mluvit o zklamání. Jak už jsem předeslal na začátku, Infestus nepatří k mým oblíbencům, tudíž jsem se na „Thrypsis“ nijak zvlášť netěšil, tudíž mě ani nemohlo zklamat. Dovolím si však prohlásit, že na doposud solidní poměry Infestus se jedná o propad, který formou pokračuje ve zvuku kapely, ale z pocitového hlediska mu schází víc, než jsem ochoten tolerovat. Za mě jednoznačně doposud nejnudnější počin skupiny.
