Země: USA Žánr: black metal Datum vydání: 20.11.2020 Label: Agonia Records Tracklist: 01. Spirit of the Black Star 02. Luciferian Rays 03. Necromancy Through a Buried Cosmos 04. Triumphant Cosmic Death 05. My Spirit Shall Join a Constellation of Swords 06. Ceremony for the Gathering of Death 07. Majesty of the Expanding Tomb 08. A Glorious Shadow from Fire and Ashes 09. Extinction of Darkness and Light 10. Hymn to the Absolute Majesty of Darkness and Fire 11. Beast of Creation and Master of Time 12. Black Mass for a Mass Grave Hrací doba: 64:44 Odkazy: web / facebook

První pohled (H.):

Pokud se jen trochu zajímáte o black metal a poslední dva roky jste nestrávili v jeskyni, takřka jistě jste narazili na kauzu Inquisition, která se udála v mezičase od vydání předešlé řadovky „Bloodshed Across the Empyrean Altar Beyond the Celestial Zenith“ z roku 2016.

Stručně řečeno, hlavní roli v tom sehrál zpěvák / kytarista Dagon a slušná hromádka fotek a videí s dětmi, které byly oblečeny o něco méně, než by asi bylo vhodné. Tohle se nicméně událo před více jak deseti lety, proběhlo nějaké vyšetřování, ale ve finále z toho pro něj žádné zásadní důsledky nevyplynuly a na veřejném seznamu sexuálních delikventů neskončil.

V roce 2018 ovšem tuhle epizodku rozmázl metalový bulvár MetalSucks, na základě čehož se Inquisition pakovali z turné se Satyricon i ze soupisky francouzského labelu Season of Mist. Na nějakou chvíli se duo Dagon / Incubus stáhlo do ústraní, kde se evidentně začalo věnovat tvorbě nové desky. Kapely se ujala polská firma Agonia Records, pod jejímiž křídly vyšlo „Black Mass for a Mass Grave“ v prosinci 2019.

Pro mě osobně dosáhli Inquisition svého hudebního vrcholu na albech „Nefarious Dismal Orations“ (2007) a „Ominous Doctrines of the Perpetual Mystical Macrocosm“ (2010), což jsou oboje řachy jak hovado. I dnes se k těmto nahrávkám rád vracím. Následující dvě řadovky „Obscure Verses for the Multiverse“ (2013) a „Bloodshed Across the Empyrean Altar Beyond the Celestial Zenith“ už mě tolik neoslovily. Inquisition si sice i na nich zachovali svůj charakteristický rukopis, ale ubylo strhujících pasáží a těch skutečně odzbrojujících nápadů. Poslouchat to šlo, ale… něco tomu jednoduše scházelo.

Nepředpokládal jsem, že by „Black Mass for a Mass Grave“ sestupnou tendenci zvrátilo, takže jsem se do poslechu alba nijak zásadně nehnal a pustil si jej spíš z povinnosti. Novinka ale příjemně překvapila, protože Inquisition jejím prostřednictvím opětovně nabírají rozumnější formu. Deska kapelu posouvá, aniž by se vytratil jasně rozpoznatelný sound skupiny, díky čemuž „Black Mass for a Mass Grave“ nebudí dojem točení se v kruhu jako „Obscure Verses for the Multiverse“ a „Bloodshed Across the Empyrean Altar Beyond the Celestial Zenith“. Zřejmě právě díky tomu působí sympatičněji, přestože z dlouhodobého hlediska na tom není o mnoho lépe.

Zároveň přibylo i povedených momentů, takže i z tohoto ohledu se jedná o dobrý posun. Navíc novinka ukazuje, že ani přístupnější produkce a větší melodičnosti nemusí nutně vadit, pokud si je autor dostatečně obhájí skladatelskou stránkou.

„Black Mass for a Mass Grave“ se tedy může zdát prakticky po všech směrech jako krok správným směrem, ale zas tak pozitivní to nebude; album se ne obešlo bez výhrad. Občas to Inquisition s tou melodičností na můj vkus až přehánějí a některé vyhrávky jsou jemňoučké jak dětské prdelky na Dagonově harddisku (pomlčme o tom, že disk v tomhle není jediná „hard“ věc u Dagonova počítače). Jako příklad můžu dát „Necromancy Through a Buried Cosmos“ nebo „Hymn to the Absolute Majesty of Darkness and Fire“ (tady mě to pidlikaní fakt sere).

Ve druhé řadě by „Black Mass for a Mass Grave“ slušelo nějaké zeštíhlení. Album se sice poslouchá docela fajn, ale dva nebo tři songy by se klidně vyhodit daly a o nic zásadního bychom nepřišli. V neposlední řadě mě moc neoslovila ani vizuální stránka. Smrtka, co sere hvězdičky, mi přijde spíš vtipná. Videoklip k „Luciferian Rays“ jen potvrzuje, že metalové kapely by videoklipy radši točit neměly.

Většina nedostatků se ovšem začala projevovat až za nějakou chvíli. Prvních pár poslechů mě bavilo víc, než bych si v předstihu dovolil hádat, což vlastně beru jako úspěch. Z dlouhodobého hlediska se však o ničem výjimečném nebavíme, protože je evidentní, že „Black Mass for a Mass Grave“ za korunními díly Inquisition stále zaostává výrazně. Nevidím tedy smysl se k téhle nahrávce vracet i v budoucnu, což z ní dělá jedno z mnoha alb, která jsou vcelku ok, ale brzy na ně sedne prach a člověk si ani nevzpomene. Ve finále tedy spíš průměrná věc.

Druhý pohled (Dantez):

S názorem výše se do určité míry ztotožňuji, „Black Mass for a Mass Grave“ ale nevnímám jako nejlepší desku od doby „Ominous Doctrines of the Perpetual Mystical Macrocosm“. Novinka na rozdíl od předešlých zavání kapelní krizí a ztrátou sebereflexe – délkou, obalem, klipem (nad posledními vteřinami videa k „Luciferian Rays“ kroutím hlavou doteď) a hlavně nabubřelým, rádoby-ambiciózním songwritingem.

„Obscure Verses for the Multiverse“ i „Bloodshed Across the Empyrean Altar Beyond the Celestial Zenith“ možná nedosahovaly kvalit „Ominous Doctrines of the Perpetual Mystical Macrocosm“, zachovávaly však kompaktnost a zajetý, v nastavených limitech se stále rozvíjející kapelní zvuk, což bohatě stačilo – i v těchto mantinelech byla kapela jasně rozpoznatelná.

Inquisition na „Black Mass for a Mass Grave“ sice stále znějí jako Inquisition. Představováním nových, zbytečných prvků si ale podkopávají nohy. Problém celé desky představí už první „Spirit of the Black Star“ – silný riff i precizní bicí přislíbí kapelní standard, po refrénu ale ověřené pohřbí křiklavá a nepochopitelně hlasitá vybrnkávačka. Stejný problém má téměř každá skladba. A když track Inkvizice nedojebe přepáleným paskvilem, potopí ji sladkým vyzněním („Necromancy Through a Buried Cosmos“) nebo Dagonovou snahou o melodičtější posazení vokálů.

Při poslechu „Black Mass for a Mass Grave“ je sice jasné, že hudbu psal někdo, kdo umí hrát i skládat. O to hůře působí výsledek. Melodické nástavby, přepálená cingrlátka nebo snaha o povznesené, skoro až pozitivní ladění hudby totiž překrývají potenciál, který ležel hlavně v údernosti.

Země: USA Žánr: black metal Datum vydání: 26.8.2016 Label: Season of Mist Tracklist: 01. Intro: The Force Before Darkness 02. From Chaos They Came 03. Wings of Anu 04. Vortex from the Celestial Flying Throne of Storms 05. A Black Aeon Shall Cleanse 06. The Flames of Infinite Blackness Before Creation 07. Mystical Blood 08. Through the Divine Spirit of Satan a Glorious Universe Is Known 09. Bloodshed Across the Empyrean Altar Beyond the Celestial Zenith 10. Power from the Center of the Cosmic Black Spiral 11. A Magnificent Crypt of Stars 12. Outro: The Invocation of the Absolute, the All, the Satan 13. Coda: Hymn to the Cosmic Zenith Hrací doba: 56:32 Odkazy: facebook / bandcamp

První pohled (H.):

Inquisition jsou samozřejmě kapelou, jakou není nutno představovat. V rámci blackmetalové scény to platí už dlouho, v rámci metalové scény obecně to v posledních letech začalo platit rovněž. Možná je to jen můj subjektivní pocit, ale zdá se mi, že od doby, co Inquisition přešli pod značku Season of Mist (a tento přechod s tím jistě bude souviset), tak je o nich mnohem víc slyšet a pronikli i k posluchačům, kteří se nerekrutují z fanatických uctívačů černého kovu.

Takový stav se samozřejmě nemusí nijak podepsat na kvalitě vlastní tvorby. Přesto se nemohu zbavit neodbytného pocitu, že alba Inquisition, která vyšla už pod hlavičkou Season of Mist, jsou prostě o něco slabší než opusy, jaké duo Dagon–Incubus vydávalo těsně předtím. Jistě je možné, že nástup k větší firmě (přeci jen – před Season of Mist Inquisition vydávali u No Colours Records a Hells Headbangers Records, což jsou úplně jinačí kalibry co do příslušnosti k metalovému undergroundu) s poklesem nijak nesouvisí a jedná se jen o souhru okolností, ale nakonec je to vlastně jedno. Výsledek je totiž stejný.

Nepočítáme-li reedice kompletního katalogu, tak Inquisition pod hlavičkou Season of Mist doposud vydali dvě desky – „Obscure Verses for the Multiverse“ v roce 2013 a čerstvě „Bloodshed Across the Empyrean Altar Beyond the Celestial Zenith“, které vyšlo před měsícem. A vzhledem k tomu, že jsem v předcházejícím odstavci použil plurál a řekl alba, nikoliv jen album, je asi zřejmé, že onen stav, že už to prostě není ono, se vztahuje i na letošní novinku.

Nechápejte mě špatně, „Bloodshed Across the Empyrean Altar Beyond the Celestial Zenith“ v žádném případě není špatná nahrávka. Baže, co by za takovýhle materiál mnozí jiní dali! Inquisition si bezesporu udržují svůj rozpoznatelný ksicht, udržují si i nemalou laťku kvality. Na fošně je spousta povedených riffů, jsou tu i zajímavé momenty a skvělé motivy, Incubus se svou bicí artilerií opětovně předvádí přísný diktát a samozřejmě nesmí chybět ani typický Dagonův kvákavý vokál. Jako celek se „Bloodshed Across the Empyrean Altar Beyond the Celestial Zenith“ poslouchá více než dobře – když tedy pominu trochu připosraný slitý mix, díky němuž jsem měl zpočátku problém to vůbec doposlouchat.

Když je všechno zdánlivě na svém místě, co je tedy špatně? Klidně si říkejte, že je to vůči aktuální tvorbě Inquisition nefér, ale problém tkví v tom, že starší věci prostě a jednoduše byly mnohem lepší a působivější. „Bloodshed Across the Empyrean Altar Beyond the Celestial Zenith“ je pohoda, nesere mě to, ale když si hned vzápětí pustím „Nefarious Dismal Orations“ nebo „Ominous Doctrines of the Perpetual Mystical Macrocosm“, tak je to prostě jiná liga. Na novince postrádám dechberoucí momenty, chybí mi ty naprosto fenomenální melodie, při nichž běhal mráz po zádech a které ještě před pěti lety na „Ominous Doctrines of the Perpetual Mystical Macrocosm“ kapela sypala jak na běžícím páse. Ty vole, dokonce i ten žábí vokál býval ještě kvákavější. Dřívější materiál byl svou kvalitou docela jinde. Na „Bloodshed Across the Empyrean Altar Beyond the Celestial Zenith“ – stejně jako na „Obscure Verses for the Multiverse“ – si Inquisition jen udržují pohodlný standard. V jejich případě je i tohle samotné dostačující k solidní fošně, která šlape zodpovědněji než kurva na E55. Ale nemůžu za to nadšeně tleskat, když vím, že Inquisition umí i mnohem lépe – zvlášť pokud jsem si docela jistý, že na to pořád mají. Že by prostě usnuli na vavřínech a vystačili si jen s tím standardem, když jim za to nesoudná většina fanoušků a samozvaných kritiků beztak bude lízat prdele?

Dobrá, abych jen nepíčoval, tak musím uznat, že tu jsou i povedené kusy. Zajímavá je „A Black Aeon Shall Cleanse“, v níž Inquisition dokazují, že jim bude fungovat i vlastně úplně primitivní kytarový motiv. Hodně se mi líbí „The Flames of Infinite Blackness Before Creation“ s parádními melodiemi patřícími k tomu málu, co se může srovnávat se staršími majstrštyky. Za mě asi nejlepší píseň novinky. Vcelku povedená je i titulka „Bloodshed Across the Empyrean Altar Beyond the Celestial Zenith“, v níž se taktéž objevují parádní kytarové nápady. Obecně nejsilnější je právě střed alba mezi pátou a devátou skladbou, jelikož „Mystical Blood“ má taktéž docela koule a „Through the Divine Spirit of Satan a Glorious Universe Is Known“ se blýskne alespoň zajímavým sólem. Oproti tomu nejslabší mi přijde začátek nahrávky, protože „From Chaos They Came“ i „Wings of Anu“ se docela rychle ohrají.

Obecně vzato se k „Bloodshed Across the Empyrean Altar Beyond the Celestial Zenith“ stavím poněkud rozporuplně. Pořád je to solidní album, na němž se nacházejí i velmi kvalitní nápady. Dojem ovšem kazí pocit, že je to vlastně pohodlná sázka na jistotu, jež se nemůže rovnat deskám, na nichž si Inquisition svůj kultovní status vybudovali. Samozřejmě, nemám problém „Bloodshed Across the Empyrean Altar Beyond the Celestial Zenith“ poslouchat, ale na rovinu říkám, že vracet se k tomu nebudu a po takovém „Nefarious Dismal Orations“ prostě vždycky sáhnu mnohem radši.

Druhý pohled (Onotius):

Nová deska amerických Inquisition je opět výtečnou porcí pravé vybroušené blackmetalové démoničnosti. Stylový klenot, jenž by měl být pro každého žánrového nadšence naprostou povinností. Tentokrát možná o špetku méně agresivní a lépe balancující mezi chytlavě atmosferickým a drtivě blasfemickým, především se ale stále jedná o neskutečně kvalitativně vyrovnané dílo. Dagon je opravdu fenomenální riffotvůrce a nyní snoubí cit pro agresi a atmosféru ve formě, v níž mi přijde hudba Inquisition ještě o špetku přístupnější než kdy dřív. Tomu také napomáhá především dobrá zvuková produkce. Trochu mi poslech „Bloodshed Across the Empyrean Altar Beyond the Celestial Zenith“ evokuje pocity z poslední Mgły – ačkoliv se v jistém smyslu může jejich charakteristický rukopis zdát až sázkou na jistotu, je to vlastně takový koncentrát všeho, co mě vždy na na tvorbě kapely bavilo.

Jakmile dohraje intro a spustí hitovka „From Chaos They Came“, je slyšet, jak krásně muzika koresponduje s precizním obalem. Oproti epičnosti takového „Ominous Doctrines of the Perpetual Mystical Macrocosm“ trochu návrat ke konzervativnější žánrové temnotě, ovšem prezentované tak šikovně, že je schopna posluchače omotat kolem prstu neskutečně rychle. Přechody mezi rychlými náklepy a chytlavými střednětempými pekelnými meditacemi fungují plynule. Ať už přímočará „Mystical Blood“, „A Magnificent Crypt of Stars“, „Vortex from the Celestial Flying Throne of Storms“ či atmosferičtějí „Bloodshed Across the Empyrean Altar Beyond the Celestial Zenith“, vše je na desce krásně v rovnováze a funguje ďábelsky. Ať už se jedná o hutné, melodické, propracované i minimalistické pasáže, vše až do ambientního závěru působí skvěle. Pravda, trochu nerozumím, proč je závěr alba rozdělen na dvě outra, která spolu trochu nekorespondují, ale vzhledem ke kvalitě materiálu je to vada opravdu marginální.

Co se týče diskografie Inquisition, „Ominous Doctrines of the Perpetual Mystical Macrocosm“ zřejmě zůstane v mých očích nepokořeno, neboť to působilo přeci jen různoroději a celkově disponovalo o něco více mysteriózní atmosférou. Přesto je však novinka zatraceně povedeným dílem, které se rozhodně v mém playlistu neztratí. Vybroušená žánrová deska, co víc dodat.