Archiv štítku: Irae

Irae – Lurking in the Depths

Irae - Lurking in the Depths

Země: Portugalsko
Žánr: raw black metal
Datum vydání: 26.6.2020
Label: Signal Rex

Tracklist:
01. Nightshade
02. Black Metal Violador
03. Ratazanas
04. A Blaze in the Mist
05. Between Ruins
06. Encurralado
07. Calor, fome e doenças
08. Carved in Pit Stones

Hrací doba: 43:52

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Signal Rex

Jednočlenný portugalský projekt Irae je součásti uskupení Black Circle shromažďující kapely drhnoucí black metal těch nejprimitivnějších skladatelských kvalit a nejhoršího nahrávacího standardu. Vedle Irae zastřešuje černý kruh hudební humusy jako Vetala nebo Mons Veneris. Vulturius se dosud prostřednictvím Irae oddával obdobně ohyzdným aspektům. Obsah tvořilo zejména kolovrátkové tremolo zastřené šumem ohrané kazetové pásky – takový ten tradiční, neurážející a svým způsobem působivý následovník „Transilvanian Hunger“.

„Lurking in the Depths“ značí posun a od mustru zlehka ustupuje. Zvuk je o poznání čistší, lépe vynikají riffy, bicí, pořád odjebané na hulváta, jdou číst taky o dost lépe. Deska navíc nabízí širší skladatelskou variabilitu bez většího náznaku progrese – pořád jde o primitivní a atmosférický hnus, který teď ovšem zabředává do oldschoolových, kapelou nepříliš probádaných vod. Rawblackmetalové jádro navíc občas protne i nějaký ten upozaděný synťák. Irae zkrátka působí na „Lurking in the Depths“ profesionálněji. Tento dojem podporují i fotky v bookletu a cover art – namísto na desetkrát přexeroxovaných koláží dostáváme impozantní snímky typicky pózujícího Vulturiuse uprostřed mlhavé lesní scenérie. Patřičnou (ne)kvalitu si zachovává pouze vokál, který zní jako níže posazený Wrest na raných nahrávkách Leviathan.

Skromná snaha o větší variabilitu ale novince příliš nepomáhá. Jde poznat, že Vulturius v nových sférách není silný tak jako v klasičtějších polohách. Lze to ostatně slyšet hned na začátku desky – první dvě skladby více budují na pomalejších tempech a nenabízí téměř žádný solidní riff. Třetí „Ratazanas“ je o parník lepší – po ucházející úvodní variaci na Hellhammer totiž Irae tasí první svižný moment, který se otírá o evokativnější momenty z minulých desek.

Následující „A Blaze in the Mist“ více upouští od pomalejších poloh. Irae zde poprvé naplno operuje se zaběhlými aspekty a jde znát, že ví, co dělá. Riffy doprovázejí specifické echo, které hudbě přidává na poměrně neobvyklé atmosféře. Chladný tón stojí dost dobře v kontrastu s kvalitnějším zvukem. Celek působí nepříjemně, ale poslouchatelně. Stejnou kvalitou na track navazuje i následující „Between Ruins“, kterou odpaluje nejpovedenější riff z celé desky. Zbytek nahrávky se ale bohužel kvalitativně opět stáčí k úrovni, kterou měla na úplném začátku.

„Lurking in the Depths“ se může pyšnit poměrně neotřelým zvukem a poutavou atmosférou. Materiál však sráží nekonzistentní songwriting – pár riffů snadno uvízne v paměti a posluchače přenese do sépiových scenérií podobných těm na obalu. Mezi těmito momenty je však poměrně dost vaty a čekání na ně za to úplně nestojí. Deska tak předestírá ambiciózní směr, jenž však potřebuje být ukotven pomocí větší míry nápadů.


Redakční eintopf – červen 2020

Paysage d'hiver – Im Wald

H.:
1. The Moon and the Nightspirit – Aether
2. Neptunian Maximalism – Éons
3. Paysage d’hiver – Im Wald

Metacyclosynchrotron:
1. Throneum – Oh Death… Oh Death… Determinate, Preach and Lead Us Astray…
2. Infer – Aeon of Deathless Blight
3. Ljosazabojstwa – Głoryja śmierci

Cnuk:
1. VoidCeremony – Entropic Reflections Continuum: Dimensional Unravel
2. Cro-Mags – In the Beginning
3. Neptunian Maximalism – Éons

Dantez:
1. Paysage d’hiver – Im Wald
2. Run the Jewels – RTJ 4
3. Irae – Lurking in the Depths

H.

H.:

Volbu nejočekávanějšího alba pro červen 2020 mám dost jednoduchou. Tvorba maďarských The Moon and the Nightspirit se mi líbí strašně moc a nepředpokládám, že by na tom „Aether“ mělo cokoliv změnit. Minulou desku „Metanoia“ jsem nakonec vyhlásil jedním z nejlepších alb roku 2017, takže očekávání jsou rozhodně vysoko. Nadšení sice trochu kalí dost nepovedený obal, ale první vypuštěná skladba „Kaputlan kapukon át“ naznačuje, že po hudební stránce by mělo být vše v pořádku.

Zvědavý jsem rovněž na „Éons“ od belgického avantgardního kolektivu Neptunian Maximalism. Dosud vyhozené ukázky mi znějí fakt skvěle a vypadá to, že by mohlo jít o hodně zajímavou a pohltivou hudební odysseu. Více jak dvouhodinové stopáže se sice lehce děsím, ale zároveň mám pocit, že ji budu ochoten absolvovat.

Povinností samozřejmě bude taková dlouho očekává první řadovka Paysage d’hiver s názvem „Im Wald“. I tady sice na posluchače čekají dvě hodiny hudby, ale trochu to dává smysl, když demosnímky mívaly běžně přes hodinu, že jo. Hudební převraty nicméně nečekám. Hypnotický ambientní black metal však určitě ano.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Tohle je druhý nebo třetí eintopf, kam chci zařadit novinku polských maniaků Throneum, haha. Teď už to každopádně vypadá, že „Oh Death… Oh Death… Determinate, Preach and Lead Us Astray…“ definitivně vyjde 8. června a naváže na krásně narušené album „The Tight Deathrope Act over Rubicon“. Mám rád, když i oldschool fanatici zkouší překračovat hranice – nejen žánrové, ale zejména ty své, protože pak je dle mého názoru pravděpodobnější, že je osvítí nějaká hnusná múza, a to je vzhledem k nadprodukci Throneum vcelku žádané. Druhé „Mutiny of Death“ nepotřebuju, ale bez odporného metalu smrti žít nelze a ortodoxních kapel, jejichž hudba je i doopravdy svébytná a „psycho“, je podle mě málo.

Je trochu trapné hajpovat desku, na které jsem se osobně podílel, ale „Aeon of Deathless Blight“ slovenských Infer je námrd, který jsem protočil asi tisíckrát a zkrátka už se nemůžu dočkat, až vyjde oficiálně. O téhle desce bych tu ale psal, i kdybych ji ještě neslyšel, protože deset let staré „Sede vacante aeternum“ jsem svého času poslouchal s nadšením jako desky jiných deathmetalových veličin, které tehdy vycházely. Novinka je ale spíše míněna pro fanoušky přímočarých útoků ve stylu Angelcorpse nebo Infernal War, i když čertovský majestát à la Dead Congregation také nevymizel.

Naopak za fanouška běloruských Ljosazabojstwa se ještě považovat nemůžu. Vždycky při letmém poslechu jejich hudby, třeba při psaní novinek, jsem si říkal, že tohle musím okoštovat pořádně, a pak se na to vysral. S debutovým LP „Głoryja śmierci“ stejnou chybu znova neudělám.

Cnuk

Cnuk:

V červnu mě bude nejvíce zajímat partička VoidCeremony a jejich chystaná dlouhohrající prvotina „Entropic Reflections Continuum: Dimensional Unravel“. Na Bandcampu mají k poslechu dvě skladby a musím říct, že to vypadá na dost slibný death metal, kterému by neměla chybět promyšlenost ani hnusná aura. Posun oproti tři roky starému „Foul Origins of Humanity“ bude nejspíše výrazný, a to je dobře.

Nedávno jsem se náhodou proklikal ke kapele Neptunian Maximalism. Ta se rovněž představí se svou první studiovkou, která ponese jméno „Éons“. Jedná se o spolek Belgičanů, kteří tvoří hudbu přelévající se z dronu do jazzu a psychedelie. Zní to dost lákavě, ale je mi jasné, že se tím budu dlouho prokousávat, protože jedna z dosud uveřejněných písní má osmnáct minut a skladeb se na „Éons“ bude nacházet celkem šestnáct, takže očekávám výzvu nejen hudební, ale i časovou.

Na závěr jedna absolutní klasika. Cro-Mags jsou zpátky. Po nutných tahanicích o toto zvučné jméno získal práva na jeho užívání ten nejpovolanější, Harley Flanagan. Ten se obklopil lidmi, kteří v různých obdobích Cro-Mags již prošli, takže má tohle obnovení celkem smysl. Novinka „In the Beginning“ bude jejich prvním studiovým počinem po dlouhých dvaceti letech a soudě dle loňského EP „Don’t Give In“ by to nemuselo být marné. Nechme se překvapit.

Neptunian Maximalism - Éons

Dantez

Dantez:

Na „Im Wald“ jsem se těšil ještě dříve, než bylo několika vyvoleným přehráno a posléze předáno na dřevěných fleškách během tajné poslechové seance. Od prvního full-lengthu vlastně nic nového nečekám – zejména z toho důvodu, že se většina dem Paysage d’hiver jako klasická alba tváří. Nikdo si totiž s touto ambient-black metalovou formulí netyká tak jako Wintherr.

S obdobně velkým očekáváním a absencí obav vyhlížím čtvrtou řadovku Run the Jewels. Killer MikeEl-P od první desky kultivují nenapodobitelnou chemii, jejíž síla dosud nechcípá. Rapová nasranost, mix newyorské špíny a tvrdosti západního pobřeží, jedovaté a bombastické beaty přímo úměrné břitkosti textů v nejryzejší a nejmodernější podobě.

Za zmínku stojí i novinka portugalských Irae, kteří se na novince oprošťují od ortodoxního lo-fi soundu a ve větším, ač stále umírněném měřítku testují své skladatelské ambice. Jo, a má to hrozně cool fotky v bookletu.


Irae: nové demo

Blackmetaloví Irae z Portugalska se vracejí s novým demem „The Maniac Perversion of My Soul“, které nabídne jednu dlouhou, 27minutovou kompozici, kam přispělo i několik hostů. Limitovaná kazeta vyjde v průběhu srpna u Signal Rex a časem na ni naváže nové, dlouhohrající album. Níže máte krátkou ukázku.