Archiv štítku: J.D. Overdrive

J.D. Overdrive – Fortune Favors the Brave

J.D. Overdrive - Fortune Favors the Brave
Země: Polsko
Žánr: stoner / southern metal
Datum vydání: 13.5.2013
Label: Metal Mind Productions

Tracklist:
01. Bad Karma
02. Born to Destroy
03. Funeral Stopper
04. Beware the Boozehound
05. Standing Tall
06. Call of the South
07. Shadow of the Beast
08. The Revelation
09. Like Heroes to the Slaughter
10. Hope for the Best, Prepare for the Worst

Hodnocení: 7/10

Odkazy:
web / facebook

K recenzi poskytl:
Metal Mind Productions

Při bližším pohledu na diskografii polské party J.D. Overdrive, respektive na titul jejího debutového alba “Sex, Whiskey and Southern Blood”, by i posluchač méně zdatný mohl vytušit, kudy že se bude jejich hudba ubírat. Že stále netušíte? Zkratka J.D. v názvu této čtyřčlenné bandy znamená Jack Daniels, což byl taky původní název kapely. V plném znění Jack Daniels Overdrive však z obav z legálních tahanic bylo zkráceno na současnou podobu a pánové tak můžou bez okolků drhnout svůj groove/stoner metal pro velké chlapy, protože přesně takhle jejich hudba působí. Testosteronem nabitý metal, který mi z nějakého mně neznámého důvodu přijde jako stvořený pro americké kamioňáky. Druhé album “Fortune Favors the Brave” celkem logicky pokračuje na stejné notě jako předešlý debut a přiznám, že je mi velmi po chuti.

Pokud by si někdo neměl J.D. Overdrive neměl nechat ujít, tak jsou to rozhodně fanoušci legendární Pantery, případně personálně spjatých Down, protože kombinace drtivých postupů prvně jmenovaných s jižanským feelingem Down, je hlavní devízou tohoto seskupení. Přičtěte si k tomu slušný vokál Wojteka “Suseła” Kałuży, který v ostřejších pasážích nemá daleko právě k Philu Anselmovi a v těch melodičtějších jsem si vzpomněl na Jamese HetfieldaMetallicy, což samo o sobě nezní dvakrát originálně, ale věřte mi, že to funguje a hlavně, do tvorby, kterou J.D. Overdrive předvádí, to skvěle pasuje. Ostatní aspekty se drží v mezích mantinelů, které nastavily jiné party v uplynulých dvou dekádách, takže hutné kytary s drnčivou basou a důrazné bicí popohánějí celou tu káru kupředu bez drobnějšího zaváhání.

Samozřejmě, že “Fortune Favors the Brave” si svým hudebním zaměřením nese i jeden velký neduh, jímž je nepřeslechnutelná inspirace u slavnějších kolegů, které jsem zde zmínil. Mně osobně to na obtíž nebylo, protože pro tuhle hudbu mám slabost, ale dokážu pochopit, že někomu nebudou pasáže podobné kupříkladu “5 Minutes Alone” od Pantery a pokusy o dimebagovská sóla dvakrát po chuti. Protože se však po zbytečném intru “Bad Karma” rozjíždí slušná metalová bruska, která ubere na intenzitě jen málokdy, tak můžu za sebe mluvit o spokojenosti z počinu, u něhož jsem si připomněl, jak mocná kdysi Pantera byla a kolik kapel dokázala ovlivnit. “Born to Destroy”, jež “Fortune Favors the Brave” otvírá, je jednou z nejcharakterističtějších skladeb celé desky, protože zatímco ostré sloky nebezpečně řežou, tak melodický refrén pohladí, aniž by na druhou stranu působil zbytečně cukrově. Je fakt, že tento model se i v dalších skladbách celkem pravidelně opakuje, ale to neznamená, že by se po chvíli oposlouchal a deska se stala až příliš průhlednou. Nečekejte sice žádné progresivní hody, ale ani kolekci odrhovačkek s krátkou životností.

Za vypíchnutí stojí rovněž i celkově melodičtější skladby, jako třeba “Funeral Stopper” a “Beware the Boozehound”, kde se agresivní vokály dostanou ke slovu jen místy a v druhé jmenované se dokonce ozve něco, co zní jako hammondy starých dobrých Deep Purple. Svou stopáží mezi zbytkem písní určitě vynikne “Shadow of the Beast”, jež se přiblížila k sedmiminutové hranici. V této písní, kterou řadím mezi ty nejlepší na celém albu, se pořádně zpomalí a utahaný kytarový riff, který se táhne, jako by ho ukuchtila nějaká doomová parta, má pořádné grády. Zpěvák Wojtek přejde k mnohem hlubšímu projevu, než jaký předvádí na drtivé ploše zbytku alba, a jako protiklad k jeho agresi působí kytarové sólo plné melodií, kterým se skladba přelévá do své druhé, melodičtější půlky. Protipól k právě skončivší “Shadow of the Beast” se alespoň částečně zdá být následující “The Revelation”, jež se jako první utrhne v několik pasážích z řetězů, a pokud se dosavadní skladby nesly především ve středním, šlapavém tempu, tak úvod této skladby uhání v thrashovém kvapíku a vzhledem k tomu, jak dobře to šlape, tak by se tak mohlo stávat častěji, ale to berte jako subjektivní přání, které nikterak neubírá na záživnosti alba jako celku.

Nemá cenu chodit kolem horké kaše, protože z řádků, které jsem doposud vypotil, je patrné, že mě J.D. Overdrive nijak neurazili a co víc, “Fortune Favors the Brave” se mi docela zalíbilo. Má to drive, energii a při slušné stopáži čtyřicet minut nemám nutkání koukat po hodinkách a přemýšlet, jestli už se blíží závěr nebo ne. Možná až příliš často jsem tady zmiňoval zámořskou Panteru, ale již při letmém poslechu musí být jasné, že její odkaz je zde nepřeslechnutelný, a přestože se nemůžeme bavit o nějaké kvalitativním dosahu na tuto partu, co do zábavnosti materiálu se jí přibližuje na dohled, což není zrovna málo.