Archiv štítku: Johnny Hollow

Redakční eintopf – duben 2019

Oreida – Oreida

H.:
1. Johnny Hollow – The Old Gods of New Berlin
2. Óreiða – Óreiða
3. Voëmmr – O ovnh intot adr mordrb

Metacyclosynchrotron:
1. Óreiða – Óreiða
2. Voz de Nenhum – Sublimation
3. Deiphago – I, the Devil

Cnuk:
1. Inter Arma – Sulphur English
2. King Gizzard and the Lizard Wizard – Fishing for Fishes

Dantez:
1. Rico Nasty / Kenny Beats – Anger Management
2. Sadistik – Haunted Gardens
3. Sunn O))) – Life Metal

H.

H.:

Duben je po všech směrech natřískaný. Ať už jde o filmy, koncerty anebo alba. Tentokrát bych klidně dokázal vybrat i deset fakt zajímavých desek, které budou stát za slyšení, takže následující tři jména berte tak, že by to podle mě mělo být dost husté.

Johnny Hollow mě uhranuli se svou minulou deskou „A Collection of Creatures“. Ta ale vyšla už před pěti lety, což je sakra dlouhé čekání. Tím spíš od novinky „The Old Gods of New Berlin“ chci opravdu hodně. Zrovna nedávno jsem si „A Collection of Creatures“ připomínal a je to skutečně kouzelná záležitost, tak doufám, že „The Old Gods of New Berlin“ naváže důstojně. Tentokrát by to mělo být jen o pěti skladbách, které budou předpokládám delší, což by mi vyhovovalo a stylu Johnny Hollow by to myslím sedělo.

Dále to hodím bezejmennému debutu islandského projektu Óreiða, protože ukázka „Draumar“ zní fakt kurevsky mocně. Pokud bude celá deska takhle podmanivá, tak to rozhodně bude povinnost vlastnit.

Příznivci syrového hnusu z Portugalska by si pak měli počíhat na druhou desku Voëmmr s názvem „O ovnh intot adr mordrb“. Myslím, že už jen zmínka špinavého black metalu z Portugalska by vás mohla nalákat, protože z téhle země v posledních letech proudí hluboce undergroundové záležitosti vysoké kvality jak na běžícím páse.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Černým koněm dubna je pro mě debut islandských Óreiða, protože první poslechy proma byly dost silné. Nečekejte jen další typický Island, ale vrstevnatý a silně atmosférický včelín prostý vokálů. Dost se těším i na zkoumání debutu Voz de Nenhum. Každá vypuštěná skladba byla prozatím jiná, takže vlastně nevím, jak „Sublimation“ co nejlépe představit. Je to ale metal s personálními vazbami na Necrosadist nebo Lvcifyre, hudebníci mají zřejmě vřelý vztah k podivné psychedelické hudbě a celé to je pojato dosti esotericky. Pičovina to určitě nebude.

A ze zvědavosti si pustím nové Deiphago, protože jejich poslední desky zní, jako by se Deathspell Omega rozhodli hrát bordel ve stylu Conqueror / Revenge. Potenciál byl na „Satan Alpha Omega“ a „Into the Eye of Satan“ velký a hudbu Deiphago bych měl logicky zbožňovat, ale oba zmíněná alba mi z nějakého důvodu moc nesedla. Uvidíme co „I, the Devil“.

Cnuk

Cnuk:

V dubnu to u mě nebude ani tak o vysokých očekáváních a nedočkavosti jako spíše o zvědavosti. Australští šílenci King Gizzard and the Lizard Wizard se po nezvykle dlouhém odmlčení (dva roky) vracejí s novým materiálem. Nebyli by to oni, aby si opět nepřipravili nějaký žánrový kotrmelec. V případě chystané novinky „Fishing for Fishes“ to vypadá na zaměření na sedmdesátkové boogie, blues a psychedelii. Neříkám, že to bude pecka, ale jsem na to dost zvědav, ostatně jako na každé jiné album od této kapely. Ještě jsem ani pořádně neslyšel všechny ty jejich výtvory z roku 2017, takže si tu pauzičku mohli klidně trochu protáhnout, hehe.

Oreida

Po třech letech představí novou tvorbu kapela Inter Arma. I oni ve svém putování poměrně rádi mění styl. Přestože se stále primárně jedná o sludge metal, vypadá to, že vlivy black metalu stále slábnou a na jejich místo se hrne death metal, a to víc než dost. Pilotní singl „Citadel“ jako by vypadl ze šuplíku jménem „Covenant“ od Morbid Angel. Další ukázka „The Atavist’s Meridian“ zase ukazuje, že atmosférický sludge/doom prezentovaný na minulé řadovce „Paradise Gallows“ taky nezapomněli, zkrátka novinka „Sulphur English“ bude přinejmenším zajímavá.

Dantez

Dantez:

Nejsem si úplně jistý, jestli mi něco ultrazásadního uchází, ale zatím to vypadá, že mi v dubnu žádné nové album úplně prdel neurve. Pár věcí ale určitě za zmínku stojí.

V první řadě je to prozatím jen vágně nastíněný projekt od Rico Nasty a Kenny Beats, „Anger Management“. Rico Nasty je mladá rapperka s unikátním chraplavým projevem, energickou flow a kurevskou vervou. Kenny Beats je producent, který vytváří zejména na základech trapového soundu až skoro elektro-noisové bangery. Duo už za sebou pár spoluprací má a vždy šlo o vydařené věci s geniálním nábojem. Název nadcházejícího projektu napovídá, že by mohlo jít o materiál podobného ladění. Není proto důvod, proč jejich společný materiál nevyzkoušet.

Inter Arma

Zdá se, že za druhý konec vezme v dubnu rap Sadistik, který představí novou desku jménem „Haunted Gardens“. Cover s prvním singlem naznačuje, že se Sadistik bude zkoušet vracet ke svému typickému melancholickému soundu, který fanoušci znají zejména z alba „The Balancing Act“. Pokud novinka spojí tuto pokleslou náladu s potemnělými experimentálními prvky z pozdější tvorby, mohlo by jít o zajímavý poslech.

Lákavě vypadá i první ze dvou ohlášených releasů Sunn O))). Soudě dle teaseru, „Life Metal“ by mohlo nabídnout přímočařejší drone/metalový materiál, který známe z veleděl, jako je „Black One“ nebo „Monoliths and Dimensions“. Změnou pravděpodobně bude živější kytarový tón, což ostatně napovídá barvitý vizuál, který ochutnávku doprovází.


Johnny Hollow – A Collection of Creatures

Johnny Hollow - A Collection of Creatures
Země: Kanada
Žánr: alternative / electronica / ambient / gothic / trip-hop / experimental
Datum vydání: 21.1.2014
Label: selfrelease

Hodnocení: 8,5/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

Jediný důvod, kvůli němuž se vyplatí se prokousávat takovým velkým množstvím neznámých nahrávek, je ten, že mezi tunami těch špatných a podprůměrných, z nichž většina letí do koše pomalu už po prvním poslechu, občas narazí na věc jako “A Collection of Creatures”. Kanadská formace s názvem Johnny Hollow totiž natočila desku vysoce poutavou, neobyčejnou a zajímavou…

Výčet žánrů v hlavičce této minirecenze se asi tváří hodně divoce, ale ve skutečnosti Johnny Hollow nehrají nějakou krkolomnou muziku, vlastně jde o hodně příjemnou, přirozenou a provzdušněnou záležitost, ačkoliv avantgarda i experiment zde jsou a je jich tu hodně. Těch padesát žánrů spíše plyne z naprosté nezařaditelnosti Johnny Hollow; když si tu hudbu pustíte, jistě byste přišli i na další styly, které bych tam mohl napsat, takže je to vlastně skoro jedno, protože do nějaké škatulky tuhle skupinu stejně nezařadíte.

Největší roli na “A Collection of Creatures” hraje především cello, výtečná živelná rytmika a v neposlední řadě také fantastický zpěv Janine White, do čehož se samozřejmě promítají i další nástroje jako kytary (rozhodně však nečekejte nějakou metalovou kytaru), klávesy, basa, další vokály nebo lehká elektronika. Nástrojově to nevypadá na žádnou šílenost, nicméně výsledkem je i tak onen nezařaditelný žánrový mix s velice bizarní a groteskní atmosférou. Ačkoliv tohle říkám strašně nerad a podle mě by se to ani v recenzích říkat, tohle je vážně tak “mimo”, že musím prohlásit, že to prostě musíte slyšet sami, jelikož nevím, jak to popsat.

Obzvláště začátek “A Collection of Creatures” je naprosto úžasný, prvních sedm skladeb je doslova fantazie a upřímně jsem už během prvního poslechu seděl na prdeli, čuměl s otevřenou hubou a nevěřil, že je to vážně až tak taková nádhera. Úplný závěr desky v podobě posledních pěti písní už bohužel nastavenou laťku nedokáže udržet, ale i tak se stále jedná o skvělou a zajímavou hudbu a také to nic nemění na tom, že tohle si rozhodně zaslouží poslouchat a dostávat vysoká hodnocení.