 |
|
H.: Metacyclosynchrotron: Cnuk: Dantez:
|
H.:
Bosenské zlo Obskuritatem bude samozřejmě povinnost. Minulá deska „U kraljevstvu mrtvih…“ se mi zdála skvělá a její vinylovou verzi jsem svého času docela intenzivně sháněl, takže s poslechem „Hronika iz mraka“ nebudu moc otálet. Vypuštěný song slibuje, že novinka by měla taky stát za to, takže volba číslo jedna je tentokrát jasná.
K poslechu „Æequiizoiikum“ od Khthoniik Cerviiks jsem se ještě nedokopal, přestože promo verze se mi na disku válí už nějakou dobu, ale ujít si to nenechám, to je snad jasné. Kór když předešlá řadovka vyšla už před pěti roky.
Na závěr to střelím trochu od boku a pošlu hlas katalánskému projektu Amargor. Letošní demo „Cilicis fragmenten el que queda d’un“ nebylo žádný zázrak a možná se až moc schovávalo za nečitelný zvuk, ale nějaký potenciál se v něm dal slyšet. Ukázky z nadcházejícího debutu „Fins a reeixir dins la claror de l’amargor“ mi znějí slibně a baví mě i jejich sound čitelného kanálu, tak snad to bude fungovat i celé.
Metacyclosynchrotron:
Když vidím černobílý rádoby xeroxovaný obal, z repráků se line šum a sólista tam vyje cosi o upírech, tak si myslím něco o debilech a kroutím hlavou, že tyhle mrdky vůbec někdo vůbec vydává (a poslouchá). Jenže Obskuritatem jsou regulérní zlo a kvalitní black metal ve své nejryzejší podobě, takže „Hronika iz mraka“ si nemůžu nechat ujít. K oběma dosud vydaným deskám se navíc rád vracím a kapela vlastně podnítila můj zájem o bosenskou blackovou scénu. Dalším důvodem budiž, že „Veritas et violentiam“ od (pravděpodobně spřízněných) Malevolum pro mě zůstává jednou z nejsilnějších věcí, co jsem letos slyšel, a tak doufám, že i noví Obskuritatem zaujmou podobně.
Z druhotiny Khthoniik Cerviiks jsme prozatím docela nesvůj, ale vzhledem ke kvalitě dřívějších nahrávek a parádnímu koncertu na Never Surrender se k „Æequiizoiikum“ snažím pravidelně vracet a odkrývat jeho zákoutí. Stále totiž platí, že kapela má prostředky, jak oslovit náročné i vybíravé posluchače bez ohledu na to, zda jsou tím míněni kovaní fundamentalisté nebo vyzobávači, kteří hledají něco spešl napříč žánry.
No, a nové Spirit Possession sjedu a doporučím z prostého důvodu: Ukázka smrděla výraznou inspirací Negative Plane. Pro někoho bude rovněž významné, že stejnojmenný debut vychází u Profound Lore.
Cnuk:
„Alphaville“ od Newyorčanů Imperial Triumphant je jasnou záležitostí. Tady mám očekávání hodně vysoká. Minulé „Vile Luxury“ bylo výborné a následující koncert v Underdogs’ rovněž tak. O tom, že patří mezi nejzajímavější jména v dnešním metalu, nemám pochyb. Navazovat na „Vile Luxury“ asi nebude lehké, ale když se jim tenkrát podařilo překonat i „Abyssal Gods“, tak proč by něco podobného nemohli zopakovat také teď?
Další velké věci očekávám od alba „Ultimate Success Today“ z dílny Protomartyr. Po vydání posledního EPčka „Consolation“ jsem jim pro příště prorokoval zásadní desku. Nyní se tedy ukáže, jak to všechno bude. Jejich dráha má doposavad vzestupnou tendenci; bude „Ultimate Success Today“ jejím vrcholem?
Třetí příčku věnují už o něco zapadlejší libůstce. Tou je nová porce shnilého death metalu od Bastard fucking Priest. „Vengeance… of the Damned“ bude sice jenom krátkohrající počin o čtyřech skladbách, ale i tak se moc těším. Jejich poslední řadovku „Ghouls of the Endless Night“ jsem svého času drtil pořád dokola, a tak doufám, že novinka bude podobný, byť o něco kratší výplach.
Dantez:
Momentálně se nejvíce těším na druhou desku od chamberpopového bezksichtu, Jonathana Breeho. Tato podivnost se na netu před pár lety proflákla singlem „You’re So Cool“, který má ke dnešku na YouTube už okolo 17 miliónů shlédnutí. Ostatní tracky už tak silně nerezonovaly, čemuž se trochu divím, protože se co do kvality i stylovosti zmíněnému hitu vyrovnávají. Soudě dle nových singlů tomu nebude jinak ani na „After the Curtains Close“. Pro fanoušky podivných popových výstřelků opředených noirovým fluidem by mělo jít o povinnost.
Zajímavě se tváří i druhá deska „A Hero’s Death“ od irských Fontaines D.C. Loňský debut smrděl potenciálem, kapelu však brzdil nedostatek nápadů a příliš okaté přebírání trademarků od nejzásadnějších post-punkových těles. Pokud budou Fontaines D.C. na novince svéráznější, klidně by se mohli vyšvihnout na soudobou špici žánru mezi kapely jako Protomartyr nebo Idles. Titulní skladba naznačuje, že by se tak mohlo stát.
Určitě otočím i debut kanadské zloby Shezmu. Předchozí materiál jsem slyšel jen zběžně – celkem mě sral zvuk. Byl sice příjemně zatuchlý, materiálu však ubíral na kýžené hutnosti. Na „À travers les lambeaux“ je produkce vytříbenější a s hudbou, která zní jako variace na Bölzer s větším zápalem pro death metal po vzoru Incantation, souzní podstatně lépe.
