Archiv štítku: Jordablod

Jordablod – Upon My Cremation Pyre

Jordablod - Upon My Cremation Pyre

Země: Švédsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 26.5.2017
Label: Iron Bonehead Productions

Tracklist:
01. En Route to the Unknown
02. Liberator of Eden
03. Chants for the Black One
04. Hin håle
05. A Sculptor of the Future
06. Of Fiery Passion
07. Upon My Cremation Pyre

Hrací doba: 53:37

Odkazy:
facebook

Je několik konkrétních vydavatelství, jejichž činnost se rozhodně vyplatí sledovat a v podstatě lze říct, že stojí za slyšení takřka vše, co pod jejich křídly vyjde. Samozřejmě, že ne ze všeho si člověk kecne na prdel, ale když se u většiny nahrávek váš vkus a vkus daného labelu potkávají, není od věci tomu věnovat zvýšenou pozornost. Pro mě osobně k takovým patří i němečtí Iron Bonehead Productions, jejichž portfolio projíždím vcelku pravidelně, dost často nacházím kvalitní muziku a také dost často rozmrdávám tisícovky v jejich e-shopu, haha.

Každopádně, právě díky nim se mi dostali do drápů i švédští Jordablod, jejichž tvorbu bych zde rád představil v recenzi, poněvadž to dle mého skromného uvážení stojí za to. Kapelu jsem zachytil již v loňském roce, kdy u Iron Bonehead vyšla kazeta „Promo 2016“, jíž jsem si na Bandcamp všimnul už jen díky zvláštnímu obalu. Než jsem se ovšem stačil dopracovat k poslechu, bylo již ohlášeno první dlouhohrající album „Upon My Cremation Pyre“, díky čemuž jsem se na zmiňované dvoupísňové promo vysral úplně a počkal si rovnou na řadovku.

Ani nevím proč, ale z nějakého důvodu jsem tušil, že se v případě Jordablod dočkám výtečné muziky. Ne, že bych se snad chtěl vychloubat, ale­… ty vole, musím se pochválit, poněvadž „Upon My Cremation Pyre“ je výtečná deska. Vlastně ještě lepší, než jsem doufal, protože až v takhle dobré záležitosti si člověk odvykne doufat, když po letech intenzivního poslouchání dojde do stavu určité skepse a kritičnosti. V tomto případě ovšem nemám jinou možnost než fanaticky chválit, protože těch pár eventuálních mušek jsou jen kosmetické drobnosti, které dojem vytříbeného žánrové dílka nemohou zbourat.

Dokonce bych si snad dovolil říct, že Jordablod do jisté míry znějí i osobitě. Od zástupů je odlišuje především jeden konkrétní prvek, který až napíšu, nejspíš vám nebude připadat jako něco výjimečného či výlučného, co by mělo odlišovat zrovna metalovou kapelu. Věřte tomu nebo ne, ale mám na mysli kytarové sólování. Jordablod se toho totiž nebojí a kytarové vyhrávky pálí v takové kvantitě i kvalitě, že to ve špinavém black metalu obvyklé prostě není.

Jenže pozor, nejedná se o nějaké obyčejné masturbace po kytarových pražcích ani onanistické audio výstřiky pro naleštění vlastního metalového ega. Sóla v podání Jordablod vysoce atmosférická a působivá, a jak vidno, na blackmetalový základ pasují skvěle. Abych se ale neukájel jen v obecných náznacích, pojďme na nějaké konkrétní důkazy: první čtvrtina „Liberator of Eden“, začátek „A Sculptor of the Future“ anebo extatické finále „Hin håle“ (asi můj nejoblíbenější moment celé desky!) snad poslouží.

Jordablod

Nicméně četná sóla, melodie a vyhrávky samy o sobě nejsou a také nemohou být tím jediným, kvůli čemu je hudba Jordablod tak vysoko. Všímám si, že se dost často stává, že nějaká skupina přijde s určitým specifickým elementem, ale nakonec se začne opájet jenom a pouze jím, zatímco metalový podklad je degradován do podoby tupých riffů a jalového základního rytmu. Typicky jde třeba o pro žánr netradiční nástroj. Jenže přesně tohle se na „Upon My Cremation Pyre“ neděje!

Jordablod totiž nezapomínají, že stále hrají black metal, a tak i navzdory vysoké melodičnosti (na poměry stylu) jejich produkce nezní jako akustická obdoba teplé mrdky právě odkapávající z ocasu gay pornoherce, nýbrž jako black metal. Riffy jsou taktéž povedené, „vychlastaný“ vokál sedí, ani tomu nechybí syrovost a punc podzemí, přesně jak to máme rádi. Samozřejmě, že nikdo netvrdí, že by snad Jordablod měli sahat po nejvyšších hudebních extrémech, jaké lze široko daleko nalézt. To jistě ne, naopak jsou formálně vzato poměrně stravitelní, přinejmenším v rámci svého žánru. Snad ale není třeba dodávat, že schopnost vyšroubovat BPM na maximum nebo zaprasit svůj sound jak z chlívku nemusí korelovat s hudební kvalitou.

Možná, že vás „Upon My Cremation Pyre“ nesejme tak jako mě, ale dovolím si tvrdit, že kvalitu byste zde slyšet měli. Mně osobně se však Jordablod přesně strefili do vkusu a rozpoložení, takže už nyní si jejich debut cením dost vysoko. Až budu v lednu sestavovat tradiční žebříček uplynulého roku, tohle bude jedna z nahrávek, na něž si při osobní rekapitulaci toho nejlepšího vzpomenu. I kdyby to ale na královskou pětku nakonec nevyšlo (což popravdě spíš předpokládám, to zas na rovinu), jedna věc je pořád jistá – „Upon My Cremation Pyre“ je nutno vlastnit ve sbírce.