 |
|
Země: Švédsko Hrací doba: 09:43 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Formace s divným názvem Karmanjaka je zcela novým jménem na poli black metalu, které se navíc chlubí tím, že pochází z „nejsevernější, nejchladnější a nejopuštěnější“ části Švédska. To zní jako patřičně metalové místo původu. Když řeknete, že pocházíte z nějakého velkoměsta, tak je to každému u análu, ale když někdo pochází ze severské zamrzlé pustiny, kde (polární?) lišky dávají dobrou noc, tak je to kurva metal. O poznání méně metal je ale textové zaměření Karmanjaka, protože Metal-Archives uvádí, že Švédové opěvují „Bröderna Lejonhjärta“ (česky „Bratři Lví srdce“), což je fantasy knížka pro děti, kterou napsala Astrid Lindgren. Ééé… dokázal bych si teda představit i hustší věc než toto. Ty vole, to už rovnou mohli zhudebnit dobrodružství Pipi Dlouhé punčochy…
No, nejhorší na tom je, že tomu odpovídá i vlastní hudební produkce. Karmanjaka se možná chlubí, že pocházejí z ledového severu, ale jejich muzika teda moc mrazivá není. Fakt není radno očekávat syrové vichřice a misantropii, na debutovém ípku „I törnrosdalen“ se nachází… ehm… pohádkový black metal.
Intro „Karmanjaka“ má necelou minutu, ale i těch 50 vteřin je víc než dost, protože je to dost příšerný rozjezd. Jeho hlavní motiv mě upřímně řečeno mocně sere, je to kýč až do pekla, jak kdyby to tam uteklo z nějakého agro power metalu. Takovéhle intro si nic jiného než nekompromisní hejt nezaslouží, protože je to prostě sračka jak bič.
Žádné velké zázraky nepřicházejí ani v následujících minutách s dvojicí regulérních tracků „I törnrosdalen“ a „Katla“. Rozjezd toho titulního je vcelku ucházející a daří se mu tvořit výpravnou náladu, ale nepochybujte o tom, že mu velké míře pomáhá skutečnost, že po zvěrském intru to zní mnohem lépe, než to asi v reálu je. Přesto jsou právě úvodní tři čtvrtiny „I törnrosdalen“ tím nejposlouchatelnějším, co Karmanjaka na svém debutovém ípku nabízejí. Poslední minuta skladby s otravným sólováním se ale zase může jít zahrabat. Finální kus „Katla“ opět začíná hovadsky, protože melodická kytarová linka je dost vidlácká. Ani v dalším průběhu pak třetí song nedokáže nabídnout nic moc zajímavého – v těch stravitelnějších momentech to jde jedním uchem dovnitř a druhým okamžitě ven, ale to je ještě ten lepší případ, protože pohádkové sólování v závěrečné třetině je zas píčovina jak mraky.
Karmanjaka nehrají black metal, spíš jen takový bleček nebo black metálek. Karmanjaka produkují black metal pro návštěvníky Masters of Rock, ale rozhodně ne pro lidi, kteří vědí, že jen málokterou skutečně blackmetalovou skupinu lze vidět hrát na open air fesťáku. Klidně si říkejte, že to zní elitářsky, ale je to pravda. A Karmanjaka? Dobré leda tak pro děcka nebo vidláky. Jinak absolutně nestojí za pozornost, protože je to hluboce podprůměrná kýčovitá mrdka, jejíž poslech se rovná ztrátě času.