Archiv štítku: Keep on Rotting

V Praze se poprvé představí nekompromisní Ulsect

V řadách holandské kapely se potkali současní a bývalí členové Dodecahedron, Textures nebo Exivious, jejich debut vyšel letos na Season of Mist. Rovnocennými parťáky jim budou domácí hvězdy Keep on Rotting.

ULSECT
death metal | avantgarde | Season of Mist | NL
facebook.com/ulsect
ulsect.bandcamp.com
ulsect.com
live: youtube.com/watch?v=-2Wxlu7HfbU

Holandská metalová avantgarda představuje další skvělý projekt, který míří premiérově do Prahy: Ulsect! Současní a bývalí členové Dodecahedron, Textures nebo Exivious letos vydali debutové eponymní album plné temných riffů, post-deathmetalové epičnosti a nevyhnutelné agresivity. A to na labelu Season of Mist, známém to rodišti těch nejtemnějších nálad. Pokud oceňujete sofistikovaný metal od Deathspell Omega nebo Gorguts, budete více než spokojení. A jak dodává zine No Clean Singing: „Na poli, které začíná být přeplněno kopírkama, album Ulsect stojí vysoko nad rameny ostatních.“

Ulsect

KEEP ON ROTTING
death metal | CZ
bandzone.cz/keeponrotting
keeponrotting.bandcamp.com
facebook.com/keeponrotting

Jedna z kapel na české metalové scéně, která už delší dobu nemusí nikoho o svých kvalitách přesvědčovat. Netrpělivě očekávaný nový materiál je (doufejme) na dosah, mezitím si od litoměřické pětice keep on rottingvedené nezaměnitelným growlem Daniely (The Corona Lantern, Diligence) připomeneme ty nejlepší skladby jejich nabité kariéry.

Vstupné: 170 Kč a více

neděle 22. října 2017, 19:30
Praha, Underdogs
EVENT https://www.facebook.com/events/1578039878884234/

Pořádá Jednota, tentokrát ve složení:
Heartnoize Promotion | www.heartnoize-promotion.cz
Naše koncerty | www.the-aardvark.cz/nase-koncerty
PrΩgue Echoes | www.facebook.com/ProgueEchoes

[tisková zpráva]


Info o Deadly Storm in Božkov 10

Deadly Storm in Božkov 10

Sláva, hurá, hallelujá! Nemožné se stalo skutečností! Festival Deadly Storm in Božkov slaví své desáté narozeniny. Přijďte s námi podpořit a oslavit jednu z mála extrémně metalových akcí, které se v Plzni odehrávají! Ctíme tradice, proto se celá akce bude opět odehrávat v prostředí Hospody pod Kopcem v Božkově. Rádi vás přivítáme v hojném počtu a dobré náladě.

Odpolední metalový čaj vypukne v sobotu v 16 hodin – 19. 3. 2016

Vstup: 250,- kč

Více na: http://deadly-storm.blogspot.cz/p/festival-deadly-storm-in-bozkov-10.html

https://www.facebook.com/events/…/

K pohodě, případnému tanci i celé veselici vám zahrají kapely:
DEATH STRIKE (USA), PERVERSITY (SK), CONTRASTIC, SHAMPOON KILLER, KEEP ON ROTTING, PERFECITIZEN, 1000 BOMBS, MORTIFILIA, BAJONET

[tisková zpráva]


Podzimní Devil’s Hot Shit Tour navštíví šest českých měst

Devils Hot Shit

Po rozjetí podzimní klubové sezony se na společnou cestu po šesti českých městech vydají acid-death metaloví KEEP ON ROTTING z Litoměřic, melodic deathoví I WARNED YOU z Karlových Varů a plzeňští MALLEPHYR s mixem blacku a deathu. Na každé ze zastávek se představí jako host minimálně další jedna kapela, více podrobností naleznete v seznamu koncertů níže.

KEEP ON ROTTING
Známí také jako gibboni, mající na svém kontě EP „The Beginning“ (2011) a řadovou desku „Unforeseen Consequences“, vydanou u jednoho z nejaktivnějších tuzemských labelů MetalGate. Pod škatulkou acid-death metal si představte (nejen) smrtelný kov prošpikovaný technickými finesami a vedený energickou vokalistkou Dahlien. KEEP ON ROTTING v současnosti připravují dvě nové skladby, bicí už zaznamenali ve studiu Hellsound pod taktovkou Honzy Kapáka, ostatní nástroje nahrávají u Tondy „Seabeasta“ Smrčky.
http://bandzone.cz/keeponrotting
skladba „Ones And Noughts Pool“:
https://www.youtube.com/watch?v=rGdlcLOPnQE

I WARNED YOU
IWY budou z organizačních důvodů chybět na prvních dvou koncertech turné.
V řadách I WARNED YOU najdete mimo jiné ostřílené harcovníky z kapel jako PANDEMIA či CUTTERRED FLESH. Pětice se vyznačuje melodičtějším pojetím death metalu v kombinaci s deathcorem. Jejich diskografie se pyšní dvěma záseky, ten novější vyšel loni pod jménem „Hoods of Incomplete“. Letos se pochlubili také oficiálním videoklipem ke skladbě „Limitless“, link naleznete pod textem.
http://bandzone.cz/iwarnedyou
oficiální video „Limitless“: https://www.youtube.com/watch?v=w4F4F4sX_Tg

MALLEPHYR
Zástupci black/death metalu první koncert odehráli teprve před rokem a zatím stihli vypustit pouze dvouskladbové demo, v současnosti však připravují debutovou desku a většina skladeb z ní bude součástí setlistu na Devil’s Hot Shit Tour. MALLEPHYR album nahrávají v KSV Studios v Praze pod dohledem Karla „Sheafraidha“ Švejnohy, vyjít by mělo na konci roku.
http://bandzone.cz/mallephyr
skladba „Seven Hells Below“: https://www.youtube.com/watch?v=uZ2ixFztZTQ

Seznam zastávek:

2. října – Litoměřice – Baronka
+ Holotropic – progressive death metal/Bratislava
+ Beast Within the Sound – modern metal/Praha

3. října – Litvínov – Ponorka
+ Holotropic – progressive death metal/Bratislava
+ DPK – death-grind/Litvínov

16. října – Aš – Cihellna

17. října – Karlovy Vary – Slash bar
+ Passion of the Truth – death metal-deathcore/Brno

6. listopadu – Plzeň – Parlament
+ Alter in Mind – crossover-metal/Plzeň

7. listopadu – Mladá Boleslav – Farářova sluj
+ Panychida – pagan black metal/Plzeň

FB eventy:
Litoměřice: https://www.facebook.com/events/915965688495634/
Litvínov: https://www.facebook.com/events/1685351445032097/
Aš: https://www.facebook.com/events/1622614981330159/
Karlovy Vary: https://www.facebook.com/events/118298715187564/
Plzeň: https://www.facebook.com/events/881804775235708/
Mladá Boleslav: https://www.facebook.com/events/690633137748011/

[tisková zpráva]


Enter the Eternal Fire 2015: 31.7. – 2.8., Volyně

Enter the Eternal Fire 2015

ENTER THE ETERNAL FIRE fest – novinky

Zbývá cca půl měsíce do festivalu a my jsme zpět s dalšími novinkami.

Jak jste již mnozí z vás zaregistrovali, jako náhradu za odpadnuvší kapelu ASSESSOR se nám podařilo domluvit neméně populární legendu a to pražskou bandu KRYPTOR; Phil a jeho squadra do nás napumpují ten jejich sadistic thrash metal.

Další změnou je odstoupení kapely UNPURE, kapela se rozhodla zrušit svoji účast kvůli personálním problémům. Místo UNPURE se představí dnes již stálice nejen srbské metalové scény, pekelníci THE STONE, kterým za bicími koncertně opět vypomůže Honza Kapák z AVENGER a IMPURITUM.

Kapely:
LOUDBLAST (France)
FLESHCRAWL (Germany)
DEATH MECHANISM (Italy)
THE STONE (Serbija)
HYPNOS (CZ)
ROOT (CZ)
INFERNO (CZ)
TRANSCEATLA (Romania)
KRYPTOR (CZ)
BRUTALLY DECEASED (CZ)
KEEP ON ROTTING (CZ)
AVENGER (CZ)
DARK ANGELS (CZ)
PANYCHIDA (CZ)
MALLEPHYR (CZ)
ET MORIEMUR (CZ)
IMPURITUM (CZ)

Na četné dotazy upřesňujeme, že předprodej vstupenek stále běží, elektronické vstupenky můžete objednávat do středy 22.7.2015 na webu WWW.ETEF.CZ.
Ten, kdo nyní objedná vstupenky získá zdarma časopis Pařát č.64.

Další potřebné informace přineseme cca týden před zahájením festivalu.

Kompletní info o kapelách, areálu a další informace najdete na:
www.etef.cz
http://bandzone.cz/koncert/362546-volyne-areal-koupaliste-volyne-enter-the-eternal-fire-fest
https://www.facebook.com/events/382844868541948

Budeme se těšit.
Ramus / Honza / ETEF team

[tisková zpráva]


Keep on Rotting – Unforseen Consequences

Keep on Rotting - Unforseen Consequences
Země: Česká republika
Žánr: death metal
Datum vydání: 31.10.2013
Label: Metalgate Records

Hodnocení: 7/10

Odkazy:
facebook / bandcamp / bandzone

K recenzi poskytl:
Metal Promotions

Historie litoměřických Keep on Rotting se začala psát někdy kolem roku 2005, kdy se dala dohromady trojice Lídin, Otho a Štěpi (tehdy ještě s podporou bicího automatu), nicméně zlom přišel v roce 2010, kdy se do jejich řad připojil bubeník Hanzz. Následovalo debutové EP “The Beginning” v roce 2011, na nějž tato death metalová parta navázala loňským plnohodnotným albem “Unforseen Consequences”. Toliko nezbytných biografických informací a nyní už směle k oné první desce.

Keep on Rotting na první pohled působí jako vcelku nenápadná death metalová parta, nicméně při poslechu “Unforseen Consequences” jsem byl překvapen, jak technický materiál dali pánové dohromady, aniž by ztratili pověstné nebezpečí a živelnost. O tom, že své nástroje ovládají s přehledem, asi netřeba polemizovat (hlavně rytmická sekce je vážně nadupaná), ale borci hrají promyšleně nikoli na úkor jednotlivých kompozic, takže je to vítané osvěžení jinak velmi dynamické tvorby. Pokud pominu úvodní instrumentální intro “Introitus”, u něhož sem si zprvu myslel, že mi odchází sluchátka, tak je “Unforseen Consequences” velmi dobrou ukázkou death metalové zručnosti, která snese srovnání se zahraničními partami.

Kdybych měl vypíchnout nějaký vrchol, tak s ujištěním, že finální dojem z nahrávky je jinak velmi ucelený, bych sáhl po třetí “Freud’s Secret Desire”, která se mi zalíbila ze všech kusů nejvíc. Určitě díky své stavbě, kdy je první polovina propůjčena poklidné náladě, jež se z ničeho nic zlomí a začne pravé death metalové peklo, jak jej Keep on Rotting předvádí ve většině skladeb. Z těch klasičtějších hrubozrných válů je nejlepší “To Die on Time” se skvělou prací kytarové dvojice Štěpi a Ládin. Ale jak jsem řekl, jako celek je to album velmi vyrovnané.

Domácí fanoušci již “Unforseen Consequences” mají beztak dávno zažité pod kůží, nicméně pro mě, jakožto pro posluchače, jenž s Keep on Rotting přišel do styku vůbec poprvé, je to velmi příjemné překvapení a počin, který si budu pamatovat.


Brutal Assault 19 (středa)

Brutal Assault 19
Datum: 6.8.2014
Místo: vojenská pevnost Josefov

Účinkující (obsažení v reportu): Chthonic, High on Fire, Keep on Rotting, Modern Day Babylon, Suburban Terrorist, The Agonist, Venom

Intro:

Atreides: Když řeknete Brutal Assault, mezi příznivci tvrdé a ještě tvrdší hudby nenajdete snad nikoho, kdo by nevěděl, o čem je řeč. Letošní 19. ročník je na první pohled ve svízelné situaci: překonat loňskou “dospěláckou” osmnáctku a zároveň nastavit laťku tak akorát, aby dvacáté kulatiny mohly letošek překonat něčím ještě víc kulervoucím. Loňský rok nastavil laťku dosti vysoko, nicméně letošní soupiska již od pohledu slibovala mnohé a pravděpodobnost překonání loňského ročníku v počtu vynikajících vystoupení se jevila jako velmi vysoká. A co si budeme povídat, příště to nejspíš půjde dost těžko už jen proto, že vymodlení Slayer se konečně ukázali v Josefovské pevnosti. Mimo ně tu ale bylo několik dalších zvučných kapel, stejně tak ale i uskupení zcela unikátních – třebas takoví Manes, kteří za celou dobu svojí více než dvacetileté existence nehráli jinde než v Norsku, letos znovuobnovení Carnival in Coal, kteří se probrali po nějakých sedmi letech spánku, nebo vůbec první odehrané vystoupení holandských Dodecahedron. Nu, příští rok budou mít organizátoři co dělat – a to i po stránce vylepšování služeb festivalu.

Atreides: Letošním rokem totiž nabídli opět několik citelných vylepšení: To první se týká třetí stage. Vloni ještě malinká Obscure Stage se nafoukla zhruba pětinásobně, získala podobu velkého cirkusového stanu o rozměrech cirka 20×50 metrů a nové jméno – Metalgate Stage. Navíc se přesunula ještě o kus směrem vzad a na původním místě Obscure stage se usídlilo několik dalších stánků, o něco málo se rozšířila i chill out louka. Druhou novinkou byl Octagon, síť několika podzemních chodeb, kam se přesunuly autogramiády. Mimo nich se tu usídlila i výstava obrazů metalových umělců a v neposlední řadě výčep s velmi příjemným sezením v chladných prostorách.

Atreides: Stejně jako loňský rok poskytneme pohled tří redaktorů: Ježury, Prdovouse a Skvrna, pro kterého byl letošní ročník premiérou. A protože toho bude hodně (ale snad méně než loni, neboť nejel žádný H., který by neměl na práci nic lepšího než vystávání pod pódiem), opět bude report rozdělen do několika částí.


Středa:

Atreides: Zhruba do března, dubna to vypadalo, že 19. Brutal Assault bude solidní provar. Jména pro mě dávno vyčpělá nebo jinak nezajímavá. Rozhodně nic, co by mě donutilo vypláznout na dřevo v té době nějakých patnáct stovek za lupen a dál to moc neřešit. Jenže to by nebyli Obscure, kdyby nedotáhli nějaká zajímavá a pro naše končiny netradiční jména, a pokud vynechám Slayer, vlhký sen většiny dlouholetých návštěvníků festivalu, pořadatelé nezklamali ani tentokrát. Člověk se totiž ani nenadál, a než zchrastil dostatek peněz, aby nekončil měsíc s odřenou prdelí, byly už dávno ohlášeny takové taháky jako Manes, Shining, Dodecahedron nebo Aosoth a paní za kasou Lucerna Music Baru už si za lístek řekla přes 1700 korun. Aneb ukázkový příklad toho, jak se vydělává na nerozhodných lidech. Ale teď již k samotnému festivalu…

Skvrn: Já jsem se na rozdíl od obou kolegů ukázal na josefovskému Brutal Assaultu úplně poprvé, tudíž první chvíle se nesly v ryze seznamovacím duchu. Po ukotvení stanu na relativně odlehlém místě (které se však stalo ve čtvrtek stejně odlehlé jako nynější pražské Ďáblice – původně průměrná vesnička) jsem se jal výzkumu vstupních prostor. A i když jsem čekal, že u pokladen bude maximálně narváno, opak byl naštěstí pravdou. Nevím, jak tomu bylo ve čtvrtek nebo ve středeční večer, ale já jsem si postál přívětivých pět minut a náramek byl v cuku letu na ruce. Nedlouho na to následovala zběžná prohlídka areálu, první seznamování s žetonovou měnou nebo příjemné překvapení v podobě umýváren. Ty sice nabízely jen užitkovou vodou, ale nakonec jsem se obrnil faktem, že užitková voda musí být přece k užitku a pár litrů téhle tekutiny ve mně nakonec skončilo – a nakonec i na chvíli zůstalo, protože to nemuselo nepřirozenou cestou zpátky. Během mých prvních krůčků po festivalovém teritoriu již začaly halasit první tóny z pódia a po elegantních přeletech letecké formace nad pevností bylo vše oficiálně odstartováno.

Skvrn: Jak už to tak bývá, přijíždí-li člověk někam prvně a ještě k tomu s kupou očekávání, ze začátku převládá pocit, že za každou cenu musí vidět i slyšet úplně všechno. Letošní Brutal Assault nebyl výjimkou, protože hned první vystoupení, koncert Suburban Terrorist jsem si nenechal ujít, a to i přesto, že žánru, jakým je death metal, nevěnuji prakticky žádnou pozornost. Celý set jsem však sledoval spíš z povzdálí a sluchové ústrojí šetřil na zajímavější jména. To však nic neměnilo na tom, že Suburban Terrorist otevřeli celý festival obstojně a po celou dobu oplývali viditelnou radostí ze své účasti. Jen lidé pod pódiem byli po náročném dojezdu poněkud zastydlí a frontmanova přání vidět pořádný mosh pit vyšla nakonec naprázdno. Víceméně to samé by se dalo napsat i o následujících Keep on Rotting, kteří však k tomu výše vypsanému přidali ještě větší technickou propracovanost. I přesto jsem se na necelou hodinku z areálu vypařil a začal se raději chystat na vrcholy dne v podobě The Agonist, Chthonic a Venom.

Atreides: Středeční den pro mě začal usednutím do rychlíku Metuje. Za nějaké dvě hodinky cesty v poloprázdném kupé (ve kterém jsme byli po většinu cesty dva, jakkoliv byl zbytek vlaku nacpaný k prasknutí) jsem vypadl z vlaku na Jaroměřském nádraží, setkal se s přáteli, u kterých jsem měl nocovat, a vydal se se vstupenkou pro pásek a tradiční výbavu každého návštěvníka festivalu – program, druhý program a DVD se záběry z loňského ročníku. A protože první kapelou, která mě skutečně zajímala, byli až stoner metaloví High on Fire, do kterých zbývalo ještě pár hodin, zapadli jsme do hospody. Pod Jägermeister Stage, která obsluhovala veškerý středeční program, se už po mém příchodu štosoval velmi slušný počet lidí, takže High on Fire měli již od počátku velmi slušné publikum. Americké bahno živě rozhodně nepůsobilo jako bahno a zběsilé rytmy, do jakých se High on Fire pouštěli, připomínali spíš Kylesu na extázi než stoner/sludgový nářez. Tak či tak to byla řádná pařba, a kdo se alespoň na chvíli nemihnul v kotli, jako by nebyl. Já osobně odcházel kvalitně zvalchovaný, tak tak jsem držel hlavu na krku.

Ježura: To já jsem to vzal o něco zodpovědně než kolega Prdovous, prochlastal jsem jen tři středeční kapely, a když se do díla pustili The Agonist, už jsem poslušně stepoval na place. Důvod je prozaický – The Agonist se v Josefově představili s novou zpěvačkou a byl jsem tedy náramně zvědavý, jak jim to šlape bez Alissy. A šlape jim to velice slušně – instrumentalisté odvedli na každý pád poctivý výkon, šli do toho o sto šest a koukalo se na to fakt dobře. A novicka Vicky si také neutrhla ostudu. Oproti své předchůdkyni sice neoplývá až takovým rozsahem, takže ve vysokých polohách často přecházela do řevu, ale jinak podala alespoň pro mě uspokojivý výkon, který za výkonem zbytku kapely nijak zvlášť nezaostával. Suma sumárum tedy dost povedený koncert, kterému škodil jen poměrně mizerný zvuk, v němž zanikala celá řada kytarových parádiček, jimiž se mohou The Agonist chlubit.

Skvrn: Jeden z vrcholů večera se blížil s šestou večerní, s níž měli na pódium přicválat The Agonist, první kapela, na niž jsem se zašel cíleně podívat. A jelikož jsem kolem pódia nervózně přešlapoval již několik minut dopředu pro zajištění solidního místa (což se nakonec i povedlo), zastihl jsem “při činu” ještě zámořské Flotsam and Jetsam, kteří i mimo areál zněli hodně dobře. Tohle staromilské podání thrash metalu naštěstí neshořelo na špatném zvuku, tudíž všechny ty kytarové vyhrávky, které dělají thrash thrashem, byly parádně slyšitelné a já jsem si jen s povzdechem naříkal, proč jsem třeba úvodní Suburban Terrorist nevyměnil za tyhle Američany. Teď ale již k The Agonist. I když by si člověk řekl, že kvůli aférce kolem postu zpěvačky, kapela přitáhne dost lidí, zas takový nával se nekonal. Tvorbu The Agonist sice naposlouchanou nemám, ale věděl jsem, že naživo by tahle muzika měla fungovat. A taky že jo, kapela do toho od začátku do konce šla na sto procent a především na novou zpěvačku Vicky Psarakis, která rozdávala úsměvy na všechny strany, se koukalo moc dobře. Dle mého vydařené představení, které sice nedosahovalo kvalit těch nejlepších, ale na status doposud nejzáživnější show to stačilo.

Ježura: Chthonic sice vlastně neposlouchám, ale když jsem z jejich setu posledně viděl sotva tři skladby, rád jsem si dal reparát – a Chthonic mě rozhodně nezklamali. Vlastně o nich mohu říct to samé jako o The Agonist, jen s tím rozdílem, že to mělo pocitově trochu větší tah na bránu a že za stálého bubeníka Daniho Wanga zaskakoval někdo s o poznání méně šikmýma očima. Celý set můžu s klidem prohlásit za povedený (a to i navzdory opět ne moc dobrému zvuku) a hitovka “Takao” zprostředkovala závěr ještě tak o level lepší, takže spokojenost.

Setlist Chthonic:
01. Oceanquake
02. Supreme Pain for the Tyrant
03. Next Republic
04. Rage of My Sword
05. Sail into the Sunset’s Fire
06. Defenders of Bú-Tik Palace
07. Takao

Skvrn: Od vystoupení taiwanských Chthonic jsem si rovněž nesliboval málo. Naživo jsem totiž čekal hodně slušnou pařbu, a jak jsem se z prvních řad rozhlížel kolem sebe, rozhodně jsem nebyl natěšen jediný, což tomuto setu jedině prospělo. Od prvních tónu to byla energická jízda, kterou však po celou dobu srážel horší zvuk. Jasně, v prvních řadách nečekám nějaký krystalicky čistý a prokreslený sound, přesto si musím trochu rýpnout a říct, že své neduhy to rozhodně mělo. Tak především, klávesák v té mase přehulených kytar prostě neměl šanci vyniknout a některým skladbám to hodně škodilo. Hrálo se především z nové desky “Bú-Tik” a především zařazením “Defenders of Bú-Tik Palace” a outfitem basačky Doris Yeh mi Chthonic udělali velkou radost. I přes zmíněné zvukové mouchy jsem nakonec zklamán rozhodně neodcházel, neboť kapela do toho šila o sto šest a zmíněné vady na kráse tím dostatečně vykompenzovala. Celý set uběhl poměrně rychle a já se již začal regenerovat na legendární Venom, kteří měli přijít po death/grindové smečce Terrorizer, kterou jsem z těchto důvodů vynechal.

Atreides: Po High on Fire měli být na řadě Chthonic, jejichž hudba mi už nějakou dobu nic moc neříká, takže i když baskytaristka Doris Yeh během zvučení vypadala velmi pěkně, rozhodně nebyla důvodem zůstat, takže se naše sudetská parta zdejchla mimo areál na další pivo. To se nakonec protáhlo i přes set Terrorizer, takže se středeční den nesl v lehce vyzevleném duchu. Do areálu jsem se podíval až na set Venom. Tyhle duchovní fotry black metalu jsem chtěl jako jediné z veteránů, kteří letos na Brutal Assaultu vystupovali, skutečně vidět, a nezklamali. Jediný zůstávající člen Cronos sice vypadá po všech těch letech existence správně vyčazeně a vychlastaně, kapele to ale šlapalo skvěle. Jejich set měl pořádný náboj a příkladné nasazení, s jakým do toho tenhle trojlístek šel, by mohl závidět kde kdo. Hlavně exhibice bubeníka Dantého, který řádil na netradičně poskládané bicí soupravě, byla velmi koukatelná. Když k tomu přičtu kvalitní osvětlení i ohnivé efekty, vychází z toho pro mě velmi příjemné překvapení. Po Venom jsem se již odebral do postele, ani ne tak kvůli únavě (která se postupně taky dostavila), ale především s vidinou dalších tří festivalových dnů, které jsem měl v plánu táhnout na nohou minimálně do druhé hodiny ranní.

Setlist Venom:
01. Black Metal
02. Hammerhead
03. Bloodlust
04. Possessed
05. Live Like an Angel (Die Like a Devil)
06. Buried Alive
07. Antechrist
08. Hail Satanas
09. Rise
10. Pedal to the Metal
11. Resurrection
12. The Evil One
13. Welcome to Hell
14. Warhead

Ježura: Death/grindovou úderku Terrorizer jsem si nechal ujít celkem bez výčitek, ale u kultovních Venom jsem si toto už opravdu nedovolil, a i když od nich neznám vlastně nic krom profláklého songu “Black Metal”, vypravil jsem se splnit povinnost a na seznamu viděných kapel si odškrtnout i tuhle legendu. A dobře jsem udělal, protože Venom odehráli vážně parádní set, který mě celkem spolehlivě posadil na prdel, ačkoli jsem to absolutně nečekal. Mělo to ohromné koule, všichni tři pánové předvedli opravdu 100% nasazení a do lidí pálili jednu pecku za druhou s grácií hodnou mistrů svého řemesla. Do toho přidejte velice pěkné ohnivé efekty, výborný zvuk a masivní odezvu publika a nemůže vám vyjít nic jiného než zdaleka nejlepší středeční koncert, který nasadil vysokou laťku i pro kapely, jež měly přijít v dalších dnech. Vážně mazácká záležitost a jeden z nejlepších heavy metalových koncertů, jaké jsem kdy viděl.

Skvrn: Jakmile místo na pódiu vyklidili Terrorizer, ve vzduchu se již vznášela očekávání nad tím, jak dopadne vystoupení kapely, bez které by vzhledem k jejím zásluhám možná ani celý Brutal Assault neexistoval. Řeč není o nikom jiném než o slovutných Venom. Já jsem vlastně nikdy nějakým oddaným fanouškem téhle veličiny nikdy nebyl, ale vzhledem k jejím zásluhám jsem si nedovolil její vystoupení opomenout. A vyplatilo se. Už před prvními tóny jsem se náramně bavil a především hláška jednoho staršího metalisty, který evidentně vyrůstal na Motörhead nebo právě Venom, nesmírně potěšila: “My chceme Venom! (po chvíle rozhlížení se) … JÁ chci Venom, já chci Venom.” Zanedlouho se přání všech nedočkavců vyplnila a na pódium si to přištrádovala jejich vysněná trojice. A nezklamala snad nikoho. Od začátku to byla pekelná jízda, chlapci do toho rvali energie snad ještě víc než za svých mladých led a jejich přímočarý rock’n’roll jsem jim do posledního zrnka vyzobával z ruky. Jasně, na chudobu si asi Venom nemusí stěžovat, ale i přesto jsem z jejich vstoupení cítil takový ten “drajv”, který vyplyne jen z maximálního nadšení. Venom by o tom Slayeru měli přednášet!

Skvrn: Tečkou za vydařeným dnem, který v konkurenci plnohodnotných festivalových dnů rozhodně obstál, obstarala mladá tuzemská trojice Modern Day Babylon. O té jsem slyšel úplně prvně a přiznávám se, že bez téhle znalosti bych se v klidu na duši obešel i v budoucnu. Kapela lákala na směsku djentu a groove metalu, ale dostal jsem vlastně něco úplně jiného. Od téhle škatule si slibuji nabušenou rytmickou nasíračku, místo níž jsem dostal spíš takový jemný čajíček. Jasně, hrát po bezchybně hrajících Venom není úplně nejlehčí úkol, ale přesto… Celé to znělo ohromně nezáživně, dlouhé instrumentální úseky byly nudné až k smrti a vystupování zainteresované trojice také nepůsobilo moc přesvědčivě. Několik minut jsem sice dal a nebýt pozdních hodin a vidinou dalších tří festivalových dní přede mnou, možná bych zůstal i do poloviny setu, ale takhle ne. Jednoduše bída.


Deadly Storm in Božkov 7

Deadly Storm in Božkov 7
Datum: 23.3.2013
Místo: Plzeň, Pod Kopcem
Účinkující: 1000 Bombs, Alter in Mind, Brutally Deceased, Debauchery, Isacaarum, Keep on Rotting, Kill! Kill! Kill!, Pandemia, War for War

Sedmý ročník plzeňského minifestiválku Deadly Storm in Božkov bych asi stejně jako řadu podobných akcí odsunul do kategorie koncertů, které mě ničím zajímavým neoslovují, kdyby mě tento přeci jen něčím neoslovil. Důvod byl prostý – první živé vystoupení znovuzrozeného Morbivodova projektu War for War, jehož poslední alba chovám ve značné oblibě. K tomu se postupem času přidala živá premiéra kapely 1000 Bombs, fungující v sestavě Trollech mínus již zmíněný Morbivod, a rovněž headliner, jehož se měli zhostit němečtí death’n’rolloví Deabauchery, které jsem pohříchu prošvihnul na loňském Basinfirefestu. Důvodů, proč zase jednou navštívit západočeskou metropoli, se tedy našel dostatek, takže v sobotu 23. března jsem se do Plzně skutečně vydal.

A jelikož ona sobota otevírala víkend, který jsem chtěl v Plzni a jejím okolí prožít spíše v uvolněném duchu, stejným způsobem jsem přistoupil i k sobotnímu programu a namísto zbytečné snahy chytit začátek festivalu a první vystupující Kill! Kill! Kill!, jejichž jméno pro mě bylo do té doby zcela neznámé, jsem se raději věnoval důležitějším starostem a do známé božkovské hospody Pod Kopcem jsem dorazil až v okamžiku, kdy jmenovaní thrasheři balili vybavení. Pro mě první kapelou odpoledne potažmo večera se tak stali death metaloví Keep on Rotting. Se znalostí jejich tvorby jsem na tom byl velmi obdobně jako v předchozím případě, s jediným rozdílem – na jejich adresu jsem slyšel už nějaký ten příznivý ohlas, takže jsem byl docela zvědavý, co se z toho vyklube. Pokud mě paměť nešálí, opravdu to špatné nebylo. Většinu setu jsem se docela bavil a kapela i její muzika na mě působily překvapivě profesionálním dojmem. Víc mi toho v paměti bohužel neutkvělo, ale i tak si mohu Keep on Rotting zařadit do složky se zajímavými kapelami, na které bych se mohl v budoucnu podívat trochu blíže.

O poznání více dojmů na mě zanechali následující Alter in Mind, v jejichž řadách působí mimo jiné Tomáš Kofroň alias Throllmas, známý především z blackmetalových Trollech. S Alter in Mind se představil na pozici zpěváka, a jeho výkon pro mě byl obdobným překvapením, stejně jako styl, v jakém se Alter in Mind pohybují. Moderní crossover silně koketující s nu metalovými vlivy jsem opravdu nečekal a Tomáš do tohoto schématu perfektně zapadl jak svým variabilním a sebejistým hlasovým projevem, tak opravdu velkou energií, s jakou na pódiu řádil. Právě energie a zatraceně chytlavé skladby byly nejvýraznějšími atributy tohoto vystoupení, a i když druhý jmenovaný v závěru trochu vyprchal, mohu bez výčitek prohlásit, že Alter in Mind předvedli první skvělé vystoupení, kterého jsem se toho dne dočkal.

Solidně nastavenou laťku dále pozvedli pražští oldschool death metalisté Brutally Deceased. Je sice pravda, že jejich inspirace titány zlaté éry švédského death metalu je více než patrná, nicméně na mě to vzhledem k mé trestuhodné neznalosti sladkých plodů tohoto období prostě zabírá. Brutally Deceased se v Plzni dostalo vynikajícího zvuku, takže jak se koncert vydaří, zůstalo jen na jejich bedrech, a pánové to vzali za ten správný konec. Všichni co jich jen na pódiu bylo, odvedli naprosto sehraný a profesionální výkon obohacený ohromnou spoustou energie a podle toho to vypadalo – prostě nemilosrdný nářez od začátku do konce a pro fanouška řízného death metalu, za kterého se při vší skromnosti považuji, to musel být opravdu dobrý zážitek. Pro mě rozhodně byl a Brutally Deceased si tímto pomalu přesouvám mezi jistoty domácí scény.

K těm jistotám bezesporu patří i grindoví úchyláci Isacaarum z Českých Budějovic a také oni odvedli velmi přesvědčivý výkon. Sice mě to napopáté nesebralo tolik jako napoprvé, ale Isacaarum zkrátka nelze upřít, že to naživo umí. I jim, ostatně jako snad všem kapelám programu, se podařilo solidně nazvučit, takže se hordě dorazivších fanoušků dostalo velmi sympatického hudebního podkladu k roztodivným tanečním kreacím, které bylo možno zahlédnou ve vířícím klubku lidí pod pódiem. A ano, i tentokrát došlo na poctivý blowjob v přímém přenosu. Co víc si přát.

První z očekávaných koncertních premiér večera se ujali pánové z thrashového projektu 1000 Bombs a vzali to ve velkém stylu. Plachta, stojany s prapory, všechno bylo. Suverénně největší pozornost ale poutalo vzezření samotných muzikantů, které zná většina lidí spíše s corpsepainty na obličeji. Tentokrát se však vyfikli takovým způsobem, že jsem nejen já, ale dost určitě i řada ostatních nestačili valit bulvy. Džísky a nábojové pásy by byly ještě v normě, ale pestrobarevné kšiltovky pánů Throllmase a Asury naprosto drtily. Jakkoli však pánové svou image vybavily řádnou dávkou stylizace (která byla tak precizní a koncetrovaná, že působila až úsměvně), samotná hudba moc srandiček nepřipustila. Ukázalo se totiž, že jde o pěkně ostrý oldschool thrash, který dovede jaksepatří rozproudit krev v žilách. A také se stalo. 1000 Bombs si i přes několik chybek vysloužili opravdu monstrózní odezvu publika (asi největší za celý večer) a já jsem si celkem jistý, že ať už se v budoucnu objeví na jakékoli soupisce, bude to vždy velmi živelné zpestření programu.

Pro řadu přítomných přišel vrchol večera vzápětí. War for War, vystupující ve stejné sestavě jako Stíny plamenů, se svým příznivcům rozhodli vytáhnout s ukázkami jak aktuální, tak té nejstarší tvorby, a výsledkem byl poměrně zajímavý mix starého ostrého válečného black metalu s o poznání sofistikovanější a industrialem silně načichlou hudbou let nedávno minulých. K dokonalé diverzitě setlistu chyběla snad jen hlasitě leč marně žádaná diskotéka “Technologie těžby”… Po stránce živé produkce nelze koncertu nic vytknout, jednalo se o velmi důstojné uvedení tohoto důlního tělesa na pódia a stejně jako v jiných případech se i zde promítl zjevný perfekcionismus, se kterým Morbivod k obdobným jedinečným akcím přistupuje. Navíc jak už je u páně Morbivodových vystoupení zvykem, posluchačstvo nezůstalo ochuzeno ani o špetku svérázného humoru. Zamrzela tedy snad jen délka setu, který bohužel skončil přesně v okamžiku, kdy se z dobrého koncertu začal stávat koncert skvělý. I tak se ale War for War první živý výstup velmi solidně vydařil a jestli pánové do budoucna nacvičí ještě další skladby, blýská se na velmi působivé zážitky.

Německým Debauchery se jakožto jediné zahraniční kapele dostalo nejlukrativnějšího hracího času a od prvních okamžiků bylo zřejmé, že jej nehodlají jen tak promrhat. Od okamžiku, kdy jsem vstoupil do sálu, se z reproduktorů linul opět slušně nazvučený a se zjevným entusiasmem hraný řízný death’n’roll a trojici, která jej produkovala, byla radost sledovat. V tomto naprosto exceloval pán za bicí soupravou, jeho hra pro diváky si zaslouží velkou poklonu. Když už je tu řeč o divácích, jejich počet v sále tou dobou již poněkud prořídl a vytáhnout z nich nějakou rozumnou odezvu byla docela fuška. Sympatickému frontmanovi Thomasovi Gurrathovi se to ale nakonec docela podařilo a ve výsledku šlo o velice příjemné vystoupení. Proto mě trochu zamrzelo, že jsem minimálně jeho poslední třetinu obětoval na oltář pohodlného odvozu směr nocleh. Předsevzetí pro příště – set Debauchery musím alespoň jednou vidět celý.

Program večera uzavírali death metaloví Pandemia, ale jak vyplývá z předchozího odstavce, tou dobou už jsem se pomalu chystal na kutě, takže komentářem k jejich vystoupení bohužel neposloužím. Namísto toho bych se ale chtěl podělit o pár obecných postřehů. Příjemným překvapením byla alespoň z mého pohledu velmi solidní účast, jakou jsem obzvláště po vyslechnutí zkazek o loňském ročníku rozhodně nečekal. Další pozitivum se pak skrývá za vydařeným zvukem, který je v božkovské hospodě Pod Kopcem už tak nějak tradicí, protože i poslední dva ročníky Phantoms of Pilsen, které se konaly na stejném místě a kterých jsem byl účasten, byly po zvukové stránce (a nejen po ní, ale to už odbíhám) nesmírně vydařené. A konečně, pro příchozí – mě nevyjímaje – velmi lákavým aspektem celého večera byla soutěž o vstupenky na festivaly Metalgate Czech Death Fest, Basinfirefest a dokonce i Brutal Assault. Jako ne úplně dotažená se naopak projevila organizace a řada vystoupení nabrala skluz. Nešlo však o nic zásadního a na sympatických dojmech, které na mě sedmé Deadly Storm in Božkov zanechalo, to nemůže nic změnit. Celá akce se tedy dá shrnout prohlášením o obstojném množství solidní muziky za nepříliš bolestnou částku, a pokud se obdobnou konstelaci vstupních okolností podaří zopakovat i napřesrok, můj kalendář by se mohl rozrůst o další zajímavou akci.