 |
|
Země: Řecko Tracklist: Hrací doba: 44:40 K recenzi poskytl:
|
Žánr death ‘n’ roll zažil největší slávu zhruba v polovině 90. let, kdy se nejedna deathmetalová kapela rozhodla obměnit svůj zvuk za užití vlivů hard rocku. Přestože se podařilo stvořit několik skutečně povedených, dnes už klasických alb, zůstal tento žánr jaksi pozapomenutý. Nutno zmínit, že ortodoxní deathmetalisté samozřejmě vyskakovali z lodi a podobné výstřelky svých oblíbených kapel brali jako zaprodání, takže se po nevoli svých fanoušků skupiny často navracely k původním kořenům. Vzhledem k tomu, že je dnes tento žánr v podstatě vzácností a kromě praotců Entombed v něm již nefiguruje žádné výraznější jméno, vítám každou příchozí death’n’rollovou recenzi s otevřenou náručí.
Řekové Kemerov z města Serres vznikli roku 2013, přičemž současná sestava se ustálila o rok později. Ke konci roku 2015 vydali eponymní EPčko, stihli si zahrát po boku Rotting Christ nebo Septicflesh a konečně připravili materiál pro debutové album „FMKD“, které spatřilo světlo světa letos, 31. ledna.
Deska se skládá z jedenácti skladeb, přičemž všechny stojí na obdobných postupech. Základ je jasně daný rockovou hudbou, přes kterou vrčí hrdelní zpěv, avšak přímo o growlingu se asi psát nedá. Death metalu jako takovému je to na hony vzdálené a víc než cokoliv jiného je zde slyšet vliv garážových rockových kapel. Produkčně je vše na profesionální úrovni, je slyšet, že bylo dáno na trochu špinavější zvuk, což hudbě jenom prospívá. Přesto se v tomto ohledu dalo klidně ještě přitlačit na pilu, stejně tak s kytarami, které zkrátka mohly řezat o něco více. Jestli jste tedy podobně jako já čekali trochu švédské ocele, zde se jí nedočkáte. V mém případě převládalo s prvním poslechem mírné rozčarování, jelikož jsem čekal o něco hutnější zážitek.
Pravdou je, že nejsilnější momenty FMKD skrývá ve své polovině. Po dvou ne příliš výrazných skladbách přichází říznější „Docile Sheep“, ta jako když nabere album do větších obrátek. Skvěle na ni naváže přímočará „Slay Your Son“ překypující energií a s několika dalšími poslechy zjišťuji, že mi vlastně Kemerov svou náladou a roztržitostí připomínají třeba Kvelertak. Ony všechny písně na „FMKD“ jsou ve své podstatě jednoduché, klasicky stojí na riffu a drží se svého tempa, většinou toho středního, občas zabrousí v punkově laděných kouscích do svižnějšího a někdy dokonce dojde i na mezihru v podobě doomového vyčkávání. Dobrým znamením je, že riffy se jim daří, a tak většina skladeb není nuda, ostatně také díky refrénům fungujícím často na první dobrou.
Asi největším nářezem je „Plague of Nations“, která onen death ‘n’ roll let devadesátých připomíná nejvíce. Hned po ní je vypalovačka „The Better Man“, jež svým chytlavým refrénem „I feel greater than ever, this stuff makes me better“, uvízne v hlavě na pořádně dlouho. Jak je vidět, ostatně ani texty nejsou nic složitého, hehe. Později jsem zjistil, že se jedná o cover skupiny Sick Daze, v níž působil dříve zpěvák Kemerov, Matt Karampalios. S touto písní album zase pomalu sklouzává ke svému začátku a nenabízí takové momenty jako jeho vyvedený střed. „Murdered in the Steppe“ je po předchozích zářezech vyloženě ospalou oddychovkou. Po ní přichází zemitá „Gargoyle Keep“. Ta ovšem i přes povedené kytary náladu nijak nepovznese, ba naopak ji snad pohřbí ještě více. Hodilo by se, kdyby i ke konci přišel nějaký nakopávák a deska tak úplně nevyšuměla do ztracena. Už unylý bassový úvod v „Sane“ dává tušit, že ani tato skladba úpadku nezabrání. Poslední, titulní „FMKD“ je sice opět našlápnutá, avšak nepřináší nic zajímavého. Dozvíme se z ní, co znamenají písmena FMKD, tedy „Feed, Mate, Kill, Die“, ale to je tak všechno. Dovoluji si tvrdit, že tahle punková skotačina je pod skladatelskou úrovní zbytku celé placky.
Co říci závěrem, snad jen škoda toho konce, protože jinak debut Kemerov není vůbec zlý. To, že se nakonec nejedná o tak tvrdou desku, jak jsem čekal, neznamená, že je špatná. Naopak je vidět, že je tahle čtyřka fanoušky klasického rock ‘n’ rollu, jenž tvorbu výrazně a hlavně příjemně osvěžuje. „FMKD“ s každým poslechem roste, přes počáteční zklamání si mě nakonec Řekové získali právě náladou volající po otevření piva a zařvání si některého z inspirativních textů jako třeba „Slay Your Son“. Ani první dvě skladby nejsou nakonec tak špatné a celé album shazují až poslední čtyři kousky. Je jasné, že tito borci umí napsat dobrý song a opatřit ho zpěvným textem, je to prostě zábava a Kemerov ji dělají dobře.