Archiv štítku: Kommandant

Redakční eintopf – září 2018

Voivod – The Wake
Nejočekávanější deska měsíce:
Voivod – The Wake


H.:
1. A Forest of Stars – Grave Mounds and Grave Mistakes
2. Kommandant – Blood Eel
3. Stellar Descent – The Future Is Dark

Onotius:
1. Sumac – Love in Shadow
2. Voivod – The Wake
3. Madder Mortem – Marrow

Metacyclosynchrotron:
1. P.H.O.B.O.S. – Phlogiston Catharsis
2. Archgoat – The Luciferian Crown
3. Dakhma – Hamkar Atonement

Cnuk:
1. Voivod – The Wake
2. Deicide – Overtures of Blasphemy
3. Clutch – Book of Bad Decisions

H.

H.:

Na prvním místě, samozřejmě, ty vole, nejde jinak – A Forest of Stars. Britský klub gentlemanů už sice na pozdějších nahrávkách nedosahuje geniality prvních dvou desek, přesto je jejich hudba v porovnání prakticky se vším okolo stále nadpozemská. „Grave Mounds and Grave Mistakes“ už u nás v redakci nějakou dobu zodpovědně točíme a můžu bez obav říct, že komu seděla cesta nastolená „A Shadowplay for Yesterdays“ a „Beware the Sword You Cannot See“, toho ani novinka ani v nejmenším nezklame. Atmosféra je stále unikátní, rukopis stále nezaměnitelný a fantastických momentů opět požehnaně. Rozhodně se máte na co těšit!

Zmínit musím americké Kommandant, jejichž agresivní válečný black metal s totalitní image mě poprvé rozmrdal na „The Draconian Archetype“. „Blood Eel“ sice není album, kvůli němuž bych nemohl dospat, ale jsem si jistý, že rozhodně nevynechám. A hlavně doufám, že mi zas nebude trvat dva roky, než se dokopu k poslechu, jako se mi to povedlo u minulého „The Architects of Extermination“, haha.

Sice mám na září vícero želízek v ohni, ale svůj poslední hlas pošlu zámořskému atmo-blacku Stellar Descent. Z jednoduchého důvodu. Minulé dlouhohrající album „Fading“ je prostě výtečné a moc rád – a možná až překvapivě často – jej poslouchám i zpětně. Velká očekávání k novince pak zapříčiňuje skutečnost, že i „The Future Is Dark“ nabídne pouze jednu velice dlouhou píseň (tentokrát 46 minut). Akorát obal mi připadá vhodný spíš pro DSBM, tak snad se tímhle směrem nestočí i muzika a bude se pokračovat ve stylu předchozího opusu.

Onotius

Onotius:

Ohledně zářijových desek jsem poměrně vysmátý, protože tu, na kterou bych se jinak zdaleka nejvíce těšil, jsem už díky promo kopii slyšel. Viktoriánské psychaře proto teď ponechám stranou. Ale i mimo toho vychází hodně nacpaná porce zajímavých alb, takže příčky hravě zaplním i s jejich vynecháním. Za zmínku jednoznačně stojí noví Sumac, jejichž temný sludge-metalový rámus „What Once Becomes“ byl věru výborná očista, takže do „Love In Shadow“ vkládám velké naděje.

Dále zopakuji to, co už jsem načal v koncertním vydání, a to upozorněním na novinku Voivod. První vypuštěná ukázka disponující překvapivě klidnějším soundem mě zprvu tolik nevzala, ale s dalšími poslechy se dojem vylepšoval, takže nakonec je natěšenost přeci jen slušná. Na třetí příčku po zvážení umístím novinku sympatických progresivců Madder Mortem, docela jsem zvědav, kam se v době blížícího se výročí debutu zase posunou. Předloni to bylo moc příjemné, tak doufejme, že novinka nezklame. No a těch zajímavých nahrávek se chystá i víc, takže určitě ještě doporučím mrknout do archivů nad rámec mých doporučení…

A Forest of Stars

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Nezdržujte se čekáním na recenzi a jakmile se někde objeví k poslechu nové album P.H.O.B.O.S., jděte do něj. „Phlogiston Catharsis“ je povinností pro všechny fanoušky godfleshovské tváře Blut aus Nord, ale povrchnímu zdání navzdory to rozhodně není kopírka. Fakt to stojí za poslech! Stejně jako nový Archgoat. Obával jsem se, že „The Luciferian Crown“ bude vařit z vody jako slabé EPko „Eternal Damnation of Christ“, ale skutečnost je trochu jiná, zajímavější. Sice ještě nevím, jaký nad deskou vynesu konečný verdikt, ale album mě s prvními poslechy příjemně překvapilo. Doufám, že se tomu nakonec stane i s Anaal Nathrakh, ale vzhledem k tomu, jak slabé byly vypuštěné ukázky, tak se tady raději zmíním o debutu švýcarských Dakhma, „Hamkar Atonement“. EP „Astiwihad-Zohr“ mě nějakou dobu bavilo fest. Chaotické stěny kytar, sem tam čitelný, ale fakt hnusný riff, vyluzování divných zvuků z hrdla, atmosféra ponuré jeskyně a primitivních krvavých ceremonií… Jsem zvědav, jak to vyzní na ploše 70 minut.

Cnuk

Cnuk:

Inovátoři Voivod s novinkou „The Wake“ navazují na pět let starou výtečnou věc „Target Earth“, což jistě není lehká práce. Ale kdo jiný by to měl zvládnout než právě oni. Ohledně obálky se stále nemůžu rozhodnout, jestli je naprosto geniální, nebo naopak úplně příšerná, zato zveřejněný singl „Obsolete Beings“ mi zcela jasné říká, že opět bude co poslouchat.

Voivod

Rovněž po pěti letech hlásí studiový návrat Deicide. Tady už asi nelze čekat zázraky, ale milerád se nechám překvapit, s čím se Bentonovci na „Overtures of Blasphemy“ vytasí. Minulá placka „In the Minds of Evil“ mě vlastně docela bavila a i ukázky z novinky zní slibně.

Poslední příčku zářijového topfu obsazují další veteráni, tentokrát stonerového žánru, Clutch. Až se mi chtělo napsat, že i oni se vracejí po pěti letech, ale není tomu tak. Skoro bych zapomněl na nepříliš povedené „Psychic Warfare“ z roku 2015. Tady už jsem trochu skeptičtější, protože dosavadní ukázky z „Book of Bad Decisions“ nejsou žádné terno a vypadá to, že povedenému „Earth Rocker“ se ani toto album nepřiblíží.


Redakční eintopf #75 – duben 2015

Minsk - The Crash and the Draw
Nejočekávanější album měsíce:
Minsk – The Crash & the Draw


H.:
1. Kommandant – The Architects of Extermination

Ježura:
1. Minsk – The Crash & the Draw
2. Drudkh – A Furrow Cut Short
3. Khors – Night Falls onto the Fronts of Ours

Kaša:
1. Agnostic Front – The American Dream Died
2. Royal Thunder – Crooked Doors
3. Unleashed – Dawn of the Nine

nK_!:
1. Apocalyptica – Shadowmaker

Atreides:
1. Minsk – The Crash & the Draw

Zajus:
1. Colin Stetson and Sarah Neufeld – Never Were the Way She Was

Skvrn:
1. Tribulation – The Formulas of Death
2. Drudkh – A Furrow Cut Short
3. Bosse-De-Nage – All Fours

Onotius:
1. Shining – IX – Everyone, Everything, Everywhere, Ends
2. Minsk – The Crash & the Draw
3. Apocalyptica – Shadowmaker

Výsledky redakčního eintopfu jsou občas docela zajímavé – ne, že by snad Minsk byli nějací amatéři, to v žádném případě, přesto bych si asi nevsadil na to, že se svou novinkou “The Crash & the Draw” ovládnou eintopf se vcelku suverénním náskokem. Přesto tito Američané a jejich návratová deska táhnou takovým způsobem, že to v naší redakci dotáhli na první místo v očekávání.

A vzhledem k tomu, že s výjimkou Minsk stříleli všichni redaktoři do úplně jiných koutů, dalším albům stačilo na stupně vítězů jen to, aby je zmínili alespoň dva lidi, což se stalo ještě v případě Finů Apocalyptica s albem “Shadowmaker” (což je trochu paradoxní, protože ani jeden z těch dvou, co je jmenovali, zrovna neumírá touhou tu desku slyšet… ale pravidla jsou pravidla) a ukrajinských black metalistů Drudkh, kteří budou vydávat nahrávku “A Furrow Cut Short”.

Když už jsme ale u toho, za zmínku jistě stojí ještě dvě věci. Jednak je toto první redakční eintopf na novém webu (fanfáry, vole!) – nepočítáme-li tedy včerejší první díl mladší eintopfové inkarnace v koncertní hávu. Druhou věcí je pak to, že se eintopfu poprvé účastní kolega Onotius, což sice není Sicmaggot-nováček, ale až doposud fungoval jako externista a s přechodem na web byl povýšen do redaktorského stavu, tudíž začíná i eintopfovat. Tímto rovněž považujeme redakční sestavu za kompletní a uzavřenou.

H.

H.:

Duben 2015 patří mezi ty měsíce, během nichž vyjde hned několik nahrávek, u který jste si jisti, že si je nenecháte proklouznout mezi prsty, ale ani na jednu z nich se netěšíte takovým způsobem, že byste – jak se říká – nemohli dospat. Přesně takovýhle pocit teď sice mám, ale přesto je zde alespoň jedna deska, na niž se těším vážně dost a rozhodně víc než na cokoliv jiného za celý měsíc. Její název zní “The Architects of Extermination” a vydají ji Američané Kommandant. Tahle kapela, u níž vás hned na první pohled zaujme zvláštní image s plynovými maskami a lehce totalitním nádechem, vydala před třemi lety neuvěřitelně nářezové album „The Draconian Archetype“, které si dodnes s chutí pouštím a na některé jeho skladby nedám dopustit (taková “Hate Is Strength” je koncentrované zlo!) – a právě to je ten důvod, proč se na “The Architects of Extermination” tak těším. Doufám totiž, že Kommandant laťku neshodí a opětovně půjde o prvotřídní black metalovou agresi.

Ježura

Ježura:

Abych pravdu řekl, za ty roky, co píšu eintopf, se mi snad ještě nestalo, aby mě v následujícím měsíci fakt nezajímalo ani jedno album. Na druhou stranu neříkám, že by v dubnu nemělo vyjít nic zajímavého. Pokud pámbu dá, třeba se konečně dokopu k tomu, abych dal šanci americkým Minsk, které jsem si před několika lety zapsal na seznam k poslechu, čímž to ovšem také skončilo. Jejich novinka “The Crash & The Draw” by tak mohla být konečně tím albem, kde se to zlomí… Podobně jsou na tom i ukrajinští Drudkh nebo jejich krajané Khors, a kdybyste mě mučili, třeba bych nahodil i pár dalších jmen, ale jak jsem psal na úvod – ani jedna z těch desek mě nedráždí natolik, abych jejího vydání nemohl dospat, takže tenhle můj výpis berte přeci jen trochu s rezervou.

Kaša

Kaša:

Seznam alb, která nás v dubnu nově poctí svou přítomností, je neskutečně dlouhý, nicméně jak už to tak bývá, drtivá většina kolem mne jen tak propluje, a i kdybychom neměli redakční eintopf omezený na pouhé tři počiny, tak bych nebyl schopný vybrat jich více. Pojďme tedy na to. Určitě si nehodlám nechat ujít “Dawn of the Nine” severských Unleashed, jejichž oldschool death metal s vikinským nádechem mě pravidelně baví a od letošního počinu neočekávám nějakou zásadní změnu, protože jejich dlouholetá forma z nich dělá sázku na jistotu. Ještě netrpělivěji však vyhlížím druhé album amerických stoner metalistů Royal Thunder, kteří mě se svým debutem “CVI” příjemně překvapili, a “Crooked Doors” zní podle první zveřejněné skladby “Time Machine” hodně slibně, tak snad tahle nadějná formace nezklame. No, a konečně jsou tady mí oblíbenci a nestoři NYHC, Agnostic Front. Na rovinu říkám, že nečekám žádné novátorství, ale poctivou porci skočného hardcoru, který parta kolem Vinnieho Stigmy a Rogera Mireta ovládá náramně, takže upírám své zraky především na 3. dubna, kdy “The American Dream Died” po čtyřleté pauze vyjde.

nK_!

nK_!:

Nuda, nuda, šeď. Tak bych charakterizoval letošní duben. Nevyjde absolutně nic, co by mě zajímalo. Maximálně tak Apocalyptica, kterou jsem slyšel naposledy někdy před deseti lety a ani se mi to moc nelíbilo. Živě tihle pánové také nepůsobí na moje pocity úplně kladně. Snad bude květen o něco zajímavější.

Atreides

Atreides:

Do koncertního eintopfu se mi nevešlo jedno zásadní jméno, které přehlédnout je vyloženě trestuhodné. Budiž tedy situace napravena zde, neboť zajímavější album podle mě tento měsíc nevyjde, a že těch, které stojí za pozornost, není věru málo. Jmenuje se “The Crash & the Draw” a na svědomí jej mají Minsk. Ano, přesně ta hutná, bahnitá post-metalová psychedelie ze zámoří. Na další nálož komplexních písní, těžkých, propracovaných riffů a zastřeného vokálu se těším víc než cokoliv jiného a upřímně jsem zvědav, jakou cestou se Minsk po šesti dlouhých letech vydají tentokrát.

Zajus

Zajus:

Protože ani duben nebude měsícem, v němž metalová scéna vysype desítky nadšeně očekávaných alb (přesněji řečenou mnou nadšeně očekávaných), musím se opět uchýlit k útěku do jiných žánrů. Jenže obdobně jako v březnu nejsem ani v dubnu úplně přesvědčený, že se na zvolené album opravdu těším. Přinejmenším však bude zajímavé, vždyť ho má na svědomí zajímavá dvojice. Na “Never Were the Way She Was” spojili síly saxofonista Colin Stetson a houslistka Sarah Neufeld. Stetson na předchozích albech dokázal, že i s jediným nástrojem se dá nahrát zajímavá muzika, i když její poslech může být dost obtížný. Proto vítám spojení se Sarah Neufeld, i když tvorbu jejích domovských Arcade Fire znám jen velice málo. Mohla by Stetsonovi dopomoci k větší rozmanitosti a snadnějšímu poslechu. “Never Were the Way She Was” mi tak snad pomůže zatravnit pustou poušť tam, kde obvykle nacházím metalový prales.

Skvrn

Skvrn:

Po silném konci zimního období přichází první jarní rozpaky. Nic vážného, jen je znát absence nějakého výrazně očekávaného počinu. I tak třeba black metalové podhoubí zažije perné dny a vydání hned několika nahrávek z ruky osvědčených jmen. Já však tentokrát zabrousím jinam. Žádnou výraznější žánrovou dezerci však nečekejte, volbou číslo jedna je pro mě v měsíci dubnu death metalová (a vlivem black metalu výrazně načichlá) naděje Tribulation, jež si mě získala předloňským “The Formulas Of Death”. 75minutový epos plný hutného a velmi sofistikovaného materiálu nepostrádal autentičnost a nápad, čehož si v kontextu dnešní death/blackové scény opravdu vážím. Pozici dubnové dvojky si vytáhla ukrajinská stálice Drudkh. K ní jsem sice nikdy nepřilnul tak, jak snad bylo na papíře predikováno, ale pořád jde o skvělou muziku, o jejíž síle nemá cenu pochybovat. Měsíční výčet tradičně uzavřu touhou objevovat. Americké kvarteto Bosse-De-Nage jsem dlouho opomíjel, v čemž už vážně odmítám pokračovat, a novinku “All Fours” si s jistotou pustím. Třeba se spálím, třeba budu překvapen. Tak jako tak, duben toho nakonec nabízí zase dost a sluchové ústrojí měsíční strádání nezažije.

Onotius

Onotius:

Oproti předchozím dvěma měsícům, jež byly na nové desky kapel zvučných jmen přeci jen trochu bohatší, může působit duben zprvu trochu nenápadně. I přesto se zde ovšem najdou záležitosti, jež si určitě nenechám ujít. První z nich je určitě nový počin švédských Shining, tedy těch blackových kreativců v čele s nihilistickým Niklasem Kvarforthem, kteří stojí za nejedním pozoruhodným žánrovým klenotem. I přestože jejich tvorbu nemám tak zmapovanou, jak by si možná zasloužili, na jejich novinku jsem určitě zvědav. Dále pak nehodlám zapomenout ani na nové Minsk, neboť hypnotických rytmů není nikdy dost. Zvědavost u mě budí i novinka dnes již notoricky známé Apocalypticy, jež tentokrát uhnula od klasické vyšlapané stylizace, tak uvidíme, zda se z toho vyklube něco zajímavého, nebo půjde jen o servírování převařeného klišé v novém kabátě.