 |
|
Země: Polsko Tracklist: Hrací doba: 27:23 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Dobré avantgardní muziky z Polska není nikdy dost. Těch desek už vyšly desítky, ne-li malé stovky, ale pořád to nepřestává bavit. Poláci se prostě a jednoduše mohou chlubit svébytným a chytrým soundem, do jehož rámce plus mínus spadá pěkná řádka kapel a projektů, ale mnohé z nich si dokážou utvořit a pěstovat vlastní tvář i uvnitř téhle mini-scény.
Podobných formací se v Polsku, zejména tom jižním, evidentně nachází bezpočet. Pořád se objevují nové a nové anebo alespoň ty stávající vydávají další desky, na nichž opět vymýšlejí působivé psí kusy / experimenty a posouvají svůj zvuk zase o kus dál.
Ve formaci Koniec pola najdeme několik již známých uličníků, s jejichž jmény jsme se na našich stránkách setkali v minulosti prostřednictvím jiných recenzí. V řadách kapely najdeme členy formací jako Licho, Strzępy nebo Wędrowcy~Tułacze~Zbiegi. Napojení je tedy zřejmé.
Koniec pola se před dvěma lety prezentovali debutem „Cy“, o němž si dodnes myslím, že se povedl, i když jednoduchý na vstřebání nebyl. Také nemůžu tvrdit, že bych měl potřebu se k nahrávce vracet nějak často. Přesto ji mám pořád v paměti. Nabízela čtyři dlouhé skladby, které se typicky převalovaly v darkambientně/dronových kolážích s občasným folklórním nádechem, aby posléze vystoupaly do intenzivně rockových vrcholků. Aktuálně jsem si nahrávku opět připomněl a stále si stojím za tím, že stojí za pozornost. Některé momenty v „II“ nebo „IV“ jsou kouzelné.
Stručně řečeno, Koniec pola měli na co navazovat, když letos ohlásili další počin „trop“. Ten se ale nese v docela odlišném duchu než jeho předchůdce. Novinka jde cestou větší schůdnosti i srozumitelnosti, a to jak po stránce dramaturgické, tak po stránce hudební. Skladba, která navazuje na pojetí „Cy“, se zde nachází jen jedna, a sice poslední „szósty“.
Nicméně i „szósty“ se svými jedenácti minutami je tak nějak stravitelnější, sune se plynuleji a s přímočařeji. Plíživější začátek přístup „Cy“ připomene, ale pořád to má jasnou, i když pomalou rytmiku a čisté motivy. V polovině nastane hlasitější, nicméně pořád hezky rozvážné vyvrcholení, po němž píseň vstoupí do krátké hlukové fáze, aby dojela ve velmi tichém a pokorném outru.
Zbylé stopy jsou mnohem kratší, nanejvýš lehce přes čtyři minuty, a vesměs si vystačí s jedním výrazem, nepotřebují velké změny a jejich vývoj není tak dramatický. „trzeci“ je navíc regulérně rocková/metalová a intenzivní. Zbytek už se nese v jemnějším duchu, opět se objevují hrátky dark ambientem, dronem, rurální nádech, baladické motivy nebo deklamační vokály. Všechno by se to dalo vágně shrnout pod pojem experimentu či avantgardy.
Musím ale explicitně zmínit jednu věc. Označil jsem „trop“ za přímočařejší a svým způsobem až jednodušší album. Nemyslel jsem to však pejorativně. Takové prohlášení nijak neimplikuje, že by „trop“ mělo být hloupější nebo snad lacinější. Stále se jedná o inteligentní hudbu, a dokonce bych řekl, že novinka nabízí víc těch skutečně výrazných, zapamatovatelných, v některých případech až krásných momentů než „Cy“. To tak nějak vyplývá z jejího pojetí.
Když tak nad tím přemýšlím, tak „trop“ se mi vlastně líbí ještě o něco víc než „Cy“. Novinka si ze svého předchůdce bere to nejlepší a dává tomu srozumitelnější a ucelenější formu, aniž by trpěla chuť dělat muziku, která dokáže uspokojit i náročnější posluchače. Palec nahoru!
