 |
|
Datum: 20.4.2018
|
Není čas ztrácet čas, tudíž se nebudeme zdržovat zbytečnými úvody a rovnou se vrhneme na to, co se 20. dubna dělo v holešovickém klubu La Fabrika. Na prvním koncertě faerské zpěvačky Eivør Pálsdóttir v České republice se v roli předskokana – nebo lépe řečeno předskokanky – představila taktéž faerská hudebnice Konni Kass. O žádnou velkou hitparádu se ovšem nejednalo…
Holka sice byla hezká, ačkoliv na sobě měla nějaké fialové pyžamo, ale co do muziky to zázrak rozhodně nebyl. Konni Kass nabízela vcelku fádní kvazi-chytrý rádoby-procítěný indie pop, jaký se v severských zemích poslední roky hojně hraje. Sice se tu a tam blýskla i hrou na saxofon, ale že by to člověka nějak zásadně vytrhlo? Rozhodně ne. Celé to na mě bylo příliš sladké a nějaký hudebně zajímavější moment jsem za celý set slyšel pouze jeden jediný. Tím pádem mi ani nijak nevadilo, že se Konni Kass na pódiu příliš dlouho nezdržela a po slabé půlhodince (to berte jako hrubý odhad) se poroučela opět do zákulisí, aby na scéně uvolnila místo hlavnímu taháku večera.
S příchodem Eivør na pódium se věci radikálně změnily. Oproti mírně nesmělé Konni Kass tu najednou stála dáma, která byla před publikem jako doma a v jejímž vystupování se kombinovala přirozenost a splynutí s hudbou. S takovou není problém získat publikum rychle na svou stranu, ale nutno dodat, že v Praze to Eivør neměla dvakrát těžké, protože zaplněný klub byl na její set evidentně natěšený. V některých případech možná až příliš, protože určití jedinci v davu ječeli jak třináctky na koncertě One Direction. Vtipné bylo, že se většinou jednalo o jedince mužského pohlaví s image à la viking.
Samotnému vystoupení Eivør a její kapely toho nicméně nelze mnoho vyčítat. Doprovodní muzikanti sloužili spíš jako křoví a prakticky veškerou pozornost na sebe strhávala sama zpěvačka. Naštěstí má Eivør dost charismatu na to, aby celý koncert utáhla. Nijak nepatřičně nepůsobily ani přechody mezi civilním vystupováním s uvolněnou komunikací mezi písněmi a oddání se hudbě při samotných písních.
Nějaké horší momenty sice vystoupení mělo, ale to berte spíš jako subjektivní náhled. Ani studiová tvorba Eivør po mém soudu není stoprocentní a některé slabší skladby se najdou, takže jsem to samé vlastně čekal živě. Na druhou stranu, koncert měl i několik téměř magických chvilek, kvůli nimž to za návštěvu rozhodně stálo – zpravidla šlo o ty, kdy se objevoval znatelnější folkový nádech. Když to však vezmu z globálního hlediska, tak ze setu jakožto celku jsem si odnesl kladné pocity. Nějaký ten song bych si možná odpustil a radši bych na jeho místě viděl jiný, ale tak se to má vždycky a ideální setlist člověk nedostane prakticky nikdy, tudíž vyčítat něco takového by bylo spíš hloupé. Určitě ale stojí za zmínku, že Eivør předvedla i novou píseň „Lívsandin“, která obsahovala jeden krásný kytarový motiv. Plus by asi nebylo na škodu doplnit, že v několika kusech se k Eivør přidala Konni Kass a vypomohla dalším hlasem (a jednou i saxofonem).
Vzato kolem a kolem panuje spokojenost. Pár mušek by se asi našlo, ale osobně jsem přišel jen kvůli koncertu Eivør – vše ostatní (organizace, předkapela, místo) jsem měl tradičně na salámu – a ta se mi líbila. Životní zážitek to zcela jistě nebyl, ale moc fajn koncert nepochybně ano.