Země: Česká republika Žánr: hardcore punk Datum vydání: 1.6.2016 Label: Damage Done Records Tracklist: 01. Ležatá úsečka 02. Podlaha zůstala mastná 03. Na plovárně 04. Prima sezóna 05. Když přichází tma part I. 06. Když přichází tma part II. 07. Asfalt 08. Síla neuhnout 09. Životy těch druhých 10. Životy nás samých Hrací doba: 20:34 Odkazy: facebook / bandcamp

Česká hardcore-punková scéna zažila před pár lety pořádnou renesanci s příchodem kapely Hanba. I přes svou krátkou existenci stačila zasáhnout velké množství lidí a nebál bych se hádat, že v budoucnu se před její název bude hojně užívat slovo kultovní. Po jejím rozpadu tu máme Kovadlinu. Jak název napovídá (album Hanby se jmenuje „Silou kovadliny“), spojitosti s Hanbou se zpěvák Banán a kytarista Libor nijak nevyhýbají. Spolu s basistou Jirkou a bubeníkem Regálem tak šíří odkaz Hanby dál.

Deska „Životy těch druhých“ vznikla v polovině roku 2016 a bylo by nasnadě říct, že pokračuje tam, kde Hanba skončila. Ovšem není tomu tak úplně docela. Základy jsou možná pevně dané, sám Banán řekl, že jisté nápady na tuto desku vznikly z nepoužitých věcí právě pro předešlé působiště, avšak povedlo se kapelu posunout zase někam dál a zároveň trochu jinam. Mojí hlavní radostí bylo zjištění, že nahrávka působí zcela přirozeně a funguje samostatně jako celek, i když to tak podle dosavadních řádků možná nevypadá. Té spojitosti s Hanbou se jednoduše nejde úplně vyhnout, ale názorově i hudebně působí Kovadlina vyspěleji, promyšleněji.

Se zajímavým nápadem přichází hned první skladba „Ležatá úsečka“, kde mohou leckoho překvapit ženské sborové refrény nazpívané hosty Markétou Štechovou a Anetou Galisovou. Nepočítaje závěrečné outro je první píseň s délkou 3:09 také tou nejdelší. Jako zahájení alba funguje docela bezpečně, přestože to není ten klasický hardcorový náser, jenž bývá pravidelným otvírákem v tomto žánru. Právě zde je vidět odlišné směřování Kovadliny, jako by se snažila absorbovat i okolní žánry a obohatit tak někdy značně stereotypní hardcore. Občas se nahrávka pohybuje v ryze rockovějších polohách, aby hned v další písni vlítla na posluchače se vší silou. Právě tak působí druhý zářez, „Podlaha zůstala mastná“. Tu bych se nebál označit za absolutní vrchol desky. Melodické kytary a charismatický zpěv doprovázený agresivní rytmickou sekcí – tento popis sedí na celé album. To vše zahaleno ve velmi sympatickém špinavém až garážovém hávu.

Důležitou stránkou jsou jednoznačně texty s názorem, na které je fanoušek od Banána již za ty roky působení na scéně zvyklý. Rozhodně se vyplatí je přečíst. Ať už se zaobírají pocity člověka, vnímáním světa či se dokonce opírají do vlastních punkových řad, jako je tomu ve třetí skladbě „Na plovárně“, vždy mají něco do sebe. Zde je znát jednoznačný progres oproti Hanbě, jejíž texty byly lehce čitelné, hodně doslovné a méně metaforicky ukryté. Po střednětempých „Na plovárně“ a „Prima sezóna“ se album odrazí k nekompromisnímu masakru „Když přichází tma“ zaobírajícímu se hrůzami holocaustu, jeho souvislostmi a viděním v současném světě. Téma je dále rozebráno v už klidnější druhé části, kde jsou opět ke slyšení ženské vokály. Při poslechu až zamrazí, jak moc je toto téma aktuální.

Za hitovku desky lze označit neskutečně chytlavý a přímočarý „Asfalt“. Jednoduchý riff se ihned zavrtá do hlavy a dlouho nepustí, stejně tak hymnické opakování refrénu a vyřvávací „To znám!“ Další skladba „Síla neuhnout“ je opět klasická minutová nakopávačka ukazující syrovější tvář Kovadliny. Krásně je zde slyšet ona kombinace melodického vybrnkávání na kytaru střídajícího se s tvrdými pasážemi. V podobném duchu se nese titulní „Životy těch druhých“ zpívaná Banánem a dalším hostem Fandou Knuthem. Hudebně má neuvěřitelný tah na bránu a v textu nese v kombinaci s pokračováním „Životů nás samých“ silnou myšlenku. Tohle až ambientní/shoegaze zakončení, s recitací Miroslava Krobota je výborným rozloučením se s posluchačem. Nechává vás sedět a přemýšlet o tom, co že jsem to vlastně poslouchal, a přinutí zase desku otočit a pustit od začátku. Se stopáží 21 minut, to není žádný problém.

Ne, Kovadlina nepřichází s ničím novým, ale tahle její podoba dříve slyšeného, je tak upřímná a uvěřitelná, že to prostě baví. A baví to s každým poslechem čím dál víc. Člověk si spíš řekne, jak je vůbec možné, že tato forma klasického hardcore punku existujícího desítky let u nás nemá výrazné zastoupení. Měli jsme Hanbu, teď máme Kovadlinu, velice důstojné zástupce žánru, díky nimž máme další dvě alba do zlaté vitríny českého punku. Kovadlině se podařilo vytěžit z jednoduché šablony hardcoru maximum a přilákat pozornost úctyhodného množství fanoušků za poměrně krátkou dobu. Kapela okolo sebe vytváří zvláštní atmosféru – takovou, jakou jsem si vždy představoval při utváření a fungování legendy Kritická situace. Byl bych moc rád, kdybych něco podobného zažil, klidně třeba s Kovadlinou.