 |
| Země: Česká repulika Žánr: heavy metal Datum vydání: 12.10.2013 Label: Petarda Production A.S. Tracklist: Hodnocení: Průměrné hodnocení: 4,75/10 Odkazy:
|
Kolem “Návratu krále” tuzemské metalové legendy Kreyson se toho v posledních týdnech napsalo a vyřklo tolik, že mi přijde celkem zbytečné snažit se uvést čtenáře do děje, protože jen letmo musela událost v podobě pátého velkého alba Křížkovy party zasáhnout snad úplně každého příznivce kytarové hudby v našich zemích. Nicméně, musím počítat i s tím, že ne každý dění kolem kapely, o níž se dá úplně bez problémů říct, že ji jedni milují se stejnou vervou, jako druzí nenávidí, sleduje do takové míry, aby věděl o čem je řeč, takže začneme klasicky pěkně zeširoka pohledem do nedávné historie.
O novém albu Kreyson se šušká už pěkně dlouhou dobu. Pokud mě paměť nešálí, tak první “zaručené” zprávy se objevily už v roce 2010, tedy čtyři roky poté, co se kapela po více než dekádě mlčení vrátila zpět na scénu. Trvalo to další tři roky, nicméně kýžená novinka je po osmnácti letech od předešlého “Zákonu džungle” zde a já se jí tak s chutí můžu podívat na zoubek. No, s tou chutí to sice tak žhavé není, protože vynesu trošku zákulisních informací a prozradím, že o tohle album v naší redakci bitka v žádném případě nebyla, ale přehlížet jedno z nejočekávanějších tuzemských rockových alb není úplně ideální stav, tudíž jsem se rozhodl vzít toto břímě na sebe. Názory veřejnosti jsou diametrálně odlišné, takže zatímco řada fanoušků mluví o geniální desce a vysoká hodnocení lítají vzduchem jako kelímky od piva na letním fesťáku, druhá skupina se neštítí výroků o absolutní žumpě a dnu české rockové tvorby. Tak rozporuplný “Návrat krále” je. Já sám nečekal žádný zázrak a po prvním poslechu jsem se ve svých očekáváních jen utvrdil, ovšem časem se z desky stal takový ten průměr, kterého v našich končinách bylo a bude vždycky dost, což není úplně nejlepší vizitka, ale ruku na srdce, má snad “Návrat krále” potenciál na víc?
Nenechte se zmást reklamními řečmi o tom, že se nahrávalo ve studiu dvorního kytaristy Kinga Diamonda, tedy Andyho LaRocquea, který album rovněž produkoval a mixoval. Ne, že by znělo ploše nebo nějakým způsobem technicky zanedbaně, o tom žádná. Kytary jsou dle potřeby pěkně hutné nebo naopak příjemně melodické a bicí zní plně a živě, takže žádné prázdné bouchání se nekoná. Potěší i hezky čitelná basa, jejíž vytažení do popředí má smysl. Nad tím vším ční Křížek, jenž už má svá nejlepší léta za sebou, ovšem dokud se nesnaží šplhat do neuvěřitelných výšek, které tahají za uši, tak je jeho zpěv úplně v pohodě. I tak se nejedná o zvuk, kterého by se u nás v relativně obyčejných podmínkách nedalo dosáhnout, protože zas taková světová třída to tedy není. Zprasený obal Marka Wilkinsona snad ani nemohl být myšlen vážně, a když, tak maximálně jako negativní reklama, z uměleckého hlediska je to totiž ohavnost první třídy. Když už jsme u té vizuální stránky, tak bych neměl opomenout klip k singlové “Stoupáš”, jehož námět sice nestojí za nic, ale říkám si, že je to pořád lepší, než čtyři minuty záběrů na mocně hrající kapelu někde ve sklepě.
Pojďme ale k samotné hudbě. Celkem devítka nových skladeb, nepočítáme-li úvodní a závěrečné intro / outro “Návrat krále 1 a 2”, trpí klasickým neduhem heavy metalové nahrávky, kdy se celkem pravidelně přechází od písní našlapaných, jimž neschází chytlavá přímočarost, ke slabým kusům, jejichž přítomnost jen kazí výsledný dojem z alba jako celku. Za mě jsou to hlavně balady “Ztrácím” a “Dávej, dej”. Zatímco tu první bych díky pěkné melodii v refrénu byl ochoten vzít na milost, tak ta druhá už je pouze přeslazený patos s otřesným textem. Ty jsou ostatně asi nejhorším aspektem celého “Návratu krále”. To, co před čtvrt stoletím fungovalo jako své době poplatná zpověď, už dnes působí spíš úsměvně. Kolega trefně zmínil “My jo, a vy?”, jejíž text je přehlídkou lyrické hlouposti a shazuje tak slušný hudební podklad postavený na kontrastu šlapavých kytar a příjemné vokální linky, která se v pasáži “Krásné je žít, stoupat k novým zítřkům, a svý plány mít” dotkne bratrských Damiens. Zbytečně působí ještě “Možná”, jíž chybí nosný nápad, který by z ní udělal víc než typickou zábavovku na jeden poslech.
Samozřejmě jsou zde i lepší kousky. Zmíněná klipovka “Stoupáš”, která byla uvolněna jako taková ta první ochutnávka by měla posluchače dobře navnadit, což je od prvního singlu celkem očekávatelné. V mém případě se tomu tak nestalo, takže diplomaticky bych ji oznámkoval jako podprůměr, ale jak jsem se k ní začal při poslechu celé desky vracet, tak jsem jí přišel na chuť. Ostrý riff, který ji vede, lze v různých variacích slyšet u desítek dalších kapel, ale funguje pořád dobře. Kytarové harmonie, které “Stoupáš” v náběhu refrénu zbarvují do melodična, ji posunují trošku jiným směrem a díky tomuto momentu a melodickému refrénu lehce vyčnívá nad zbytkem. On vlastně úvod aktuální řadovky není špatný, protože “Archanděl Michael” je hned na začátku vytasené eso z rukávu. Od úvodního kytarového motivu, který se pak ještě v refrénu zopakuje, přes hbitý riff má skladba silný nádech tradičního heavy metalu s epickým refrénem. Několik poloh, jež se v rámci této písně vystřídají, se spolu neperou a má to tah na branku. Škoda, že se na nahrávce neobjevilo víc takových heavy metalových hymen jako právě “Archanděl Michael”, “Otevři oči” a “Kde se touláš” se zběsilou thrashovou pasáží, jež doprovází kytarové sólo. Tu vlastně kazí jen ty Křížkovy nechutné výšky, které si mohl odpustit, ale jako celek nic hrůzného.
Přestože jsem po prvním poslechu byl rozhodnutý novinku Kreyson roztrhat úplně na kusy, stalo se s přibývajícími poslechy něco, co by se možná dalo charakterizovat jako zvyknutí si, i když nebudu lhát, pokud řeknu, že některé momenty či dokonce celé skladby mě baví. Netvrdím, že se najednou z Kreyson stali mí velcí oblíbenci a že se k “Návratu krále” budu pravidelně vracet i po sepsání této recenze, to nejspíš nebudu, ale tak špatné, jak jsem čekal, to není. Nostalgické album, kterým fanoušci kapely nepohrdnou, nebo ještě trefněji klasický tuzemský bigbít pro odžískované borce, kteří si při koncertu mocně zahrozí a rozdají několik těch paroháčů, avšak z uměleckého hlediska nic, nad čím bych žasl, a protože “Návrat krále” obsahuje téměř půl stopáže vaty, tak je výsledné hodnocení takové, jako je celé album. Průměrné.
Další názory:
S trochou nadsázky bychom mohli říct, že “Návrat krále” je vlastně domácí obdoba “Chinese Democracy”… také spoustu roků od posledního alba (v tomto případě 18), nějaký ten pátek slibované, ale pořád odkládané… a navíc stejně jako u Guns n’ Roses, i v případě Kreyson se rozhodně nejedná o nahrávku, na niž by se vyplatilo čekat takhle dlouhou dobu. Abychom měli jasno, upřímně se přiznám, že jsem nikdy nebyl a už asi ani nikdy nebudu zrovna příznivec Kreyson ani Ládi Křížka, ve skutečnosti mám tvorbu téhle kapely dost na háku a nikdy mě moc nebavila. K poslechu “Návratu krále” jsem přistupoval s tím, že to bude fest špatné, ale ve výsledku to není taková hrůza, jak jsem čekal, sem tam dokonce vykoukne i nějaký vlastně dost dobrý nápad. Takový je třeba v songu “Archanděl Michael” v pasáži, která začíná slovy “Archanděl Michael moc pánů posílá do pekel”, hodně se povedl i refrén jinak kýčovité balady “Ztrácím”, docela v pohodě jsou i nějaké motivy v “Kde se touláš”. Nicméně i v těchto písničkách se jedná jen o pasáže, ne celé skladby… a zbylé songy jsou pak buď průměrný materiál nebo rovnou špatnost, což je případ hlavně ultra-sračkovité patetické balady “Dávej, dej”, která je s prominutím k zblití. Korunu tomu nasazuje extrémně komický obal (doteď nevěřím, že to prostě není prdel, vždyť je to totální hnus!), dost stupidní texty (například refrén “My jo, a vy?” je fakt perla… tomu se chlámu jak blázen při každém poslechu) a nakonec i samotný Křížek, který už na ty výšky při vší úctě prostě nemá, a když se o ně i tak pokouší, tak to dost brutálně tahá uši. Přesto všechno říkám, že bych si to dokázal představit ještě horší a také jsem to mnohem horší čekal.
H.
