Archiv štítku: krimi

Pink Flamingos (1972)

Pink Flamingos (1972)

Země: USA
Žánr: mindfuck

Originální název: Pink Flamingos
Český název: Růžoví plameňáci

Rok vydání: 1972
Režie: John Waters
Hrají: Divine, Mary Vivian Pearce, Danny Mills, David Lochary, Mink Stole, Edith Massey

Hrací doba: 93 min

Zdroj fotek: IMDb.com

Na začátek neřeknu nic moc objevného, pouze letmo zopakuji, co si snad všichni alespoň v určité míře uvědomujeme: V každém odvětví umělecké tvorby existuje něco, co můžeme považovat za střední proud a standardní produkci, a v opozici úplně naproti naopak stojí alternativní scéna, která se vůči střednímu proudu vymezuje a dovolí si zajít až do míst, na něž mainstream nedokáže ani pomyslet. Neříkám, že jeden směr je automaticky lepší než ten druhý – čtete-li nás pravidelně, asi tušíte, jakému z nich já osobně fandím víc, ale právoplatné místo a smysl mají oba a v obou lze najít kvalitně odvedená díla i sračky. To platí obecně a je jedno, zdali se bavíme o hudbě, filmu, literatuře, malířství, klidně i počítačových hrách nebo čemkoliv jiném.

Ta hranice ovšem není stanovena pevně a pro všechny z nás stejně, tudíž je u mnohých počinů docela těžké určit, jestli jde o střední proud, anebo okrajovou záležitost. Jistě tomu rozumíme – co jednomu připadá jako obyčejná a standardní věc, může být pro jiného už nesnesitelně vyhraněné. Naopak u jiných děl je zcela zřejmé, do jaké oblasti spadají, a přesně to lze myslím říct i o majstrštyku s názvem „Růžoví plameňáci“ – ukažte mi magora, jenž by tenhle filmový skvost dokázal označit za normální, a jestli někoho takového náhodou najdete, koukejte se postarat o to, aby mu navlékli svěrací kazajku a zavřeli jej do místnosti s polštáři na stěnách.

Nejde o tom, že by „Růžoví plameňáci“ byli nějak extrémně násilní nebo explicitní co do nahoty (i když obojí tam je). Určitě najdete i snímky, které jdou v obou těchto ohledech ještě dále. Přesto – „Růžoví plameňáci“ působí neskutečně perverzně a zvrhle. Je to jednoduše strašně úchylný snímek plný zhovadilých nápadů, při sledování budete mít celou dobu pocit, jako kdyby během natáčení všichni zúčastnění museli frčet na nějakém pěkně ostrém matroši. Ačkoliv režisér John Waters tvrdí, že byl na plech, jen když to vymýšlel, nikoliv když to točil.

Onomu úchylnému vyznění „Růžových plameňáků“ velmi napomáhá i zjevná samoúčelnost mnohých scén a možná i celého filmu, což by za normálních okolností samozřejmě bylo negativum, ale tady se o standardní záležitosti a normálních okolnostech nebavíme. Dalším dílkem do skládačky pak je laciné a vysoce amatérské zpracování, afektovaní přehrávající neherci bez dramatického talentu. Opět – formálně je to samozřejmě mínus jak hovado, ale v tomhle případě to do celkového vyznění „Růžových plameňáků“ přesně zapadá. Už úvodní scéna, kde je stará tlustá bába v negližé zavřená v kleci pro mimina a dožaduje se vajíček k snídani, napoví, že tohle bude trochu jiný level kinematografické tvorby.

Pink Flamingos (1972)

Cosi jako děj se točí okolo božské Divine honosící se titulem nejoplzlejší žijící osoby. Ve skutečnosti je to jak děvka zmalovaný tlustý tranďák, jejž hraje… opravdový tlustý tranďák, který se skutečně jmenuje Divine. Naše hlavní hvězda žije v přívěsu za městem pod falešným jménem Babs Johnson, kde jí dělá společnost výše zmiňovaná retardovaná matka Edie závislá na vejcích, synátor Crackers, jenž po matce podědil kvalitní dávku perverze, a kamarádka Cotton. Na návštěvu k nim chodí jen pan vajíčkář dealující vajíčka.

Úchylnou idylku ovšem naruší dvojice modrovlasého exhibicionisty Raymonda a červenovlasé Connie, kteří ve sklepě svého domu vězní dvě holky, nechávají je znásilňovat svým sluhou Channingem, děti pak prodávají lesbickým párům a peníze investují do obchodů s pornografií a prodeje heroinu. Abych to zkrátil, Raymond a Connie jsou přesvědčeni, že Divine drží prestižní titul nejoplzlejší osoby světa neprávem a oni jsou ve skutečnosti mnohem oplzlejší, takže se tlustého tranďáka pokusí ponížit a slávu mi uzmout.

Pink Flamingos (1972)

Tohle je omluvou pro natočení hromady roztomilých scének jako posílání hoven v krabičce, sex mezi mužem, ženou a slepicí, roztahování řitního otvoru na kameru, orální sex mezi matkou a synem, masturbaci a oplodnění injekční stříkačkou, kastraci a další lahůdky. No, a když už si po 90 minutách myslíte, že vás nic nepřekvapí, tak film skončí požíráním pravého psího hovínka. Dobrou chuť.

Zpočátku se budete cítit trochu trapně, že se na něco takového koukáte, ale vcelku záhy si zvyknete, a máte-li nějaký smysl pro odpornost, možná se začnete i bavit. Musí se nechat, že jsou „Růžoví plameňáci“ tak moc mimo dráhy, až se od toho dá jen těžko odtrhnout, protože taková bizarnost a cílený nevkus se nevidí na každém rohu. Rozhodněte se sami, zdali vás to dle popisu láká, anebo znechucuje.

Pink Flamingos (1972)

„Růžoví plameňáci“ jsou samozřejmě trash jako prase, o tom není pochyb. Rozhodně je snímek ale ve své odpornosti zajímavý a je zcela pochopitelné, že se v určitých kruzích dočkal nefalšovaně kultovního statusu. Navíc nezapomeňme, že se nacházíme v roce 1972, takže je to celé na svou dobu zajímavé jen kvůli odvaze a explicitnosti. Za vidění stojí už jen ze studijních důvodů – alespoň si na „Růžových plameňácích“ otestujete, jestli jste opravdu zvrácení a otrlí diváci (bude-li se vám to líbit), anebo jen pozéři!


From Dusk Till Dawn 2: Texas Blood Money (1999)

Od soumraku do úsvitu II: Krvavé peníze

Země: USA
Žánr: krimi / horor

Český název: Od soumraku do úsvitu 2: Krvavé peníze

Rok vydání: 1999
Režie: Scott Spiegel
Hrají: Robert Patrick, Bo Hopkins, Duane Whitaker, Muse Watson, Brett Harrelson, Raymond Cruz

Hrací doba: 88 min

Zdroj fotek: IMDb.com

Natáčet pokračování bijáků, které se u diváků staly kultem, je vždycky docela ošemetná záležitost, jež může dopadnout šeredně špatně (a jistě by si každý z nás vzpomněl na x případů, kdy to tak skutečně dopadlo). Ale vykládejte to filmařům. Možnost natočit za pár šupů druhý díl a vytřískat na známé značce nějaký ten dolar… to je prostě příliš lákavá záležitost na to, aby ji nikdo nevyužil.

Původní „Od soumraku do úsvitu“ byl ve své podstatě brak, ale… sakramentsky stylový a s áčkovou hereckou sestavou. Dvojka s podtitulem „Krvavé peníze“ je hned na první pohled laciný odvar, který ztratil vlastně všechno, co bylo na jedničce tak cool a kvůli čemu je tato dodnes uctívaným počinem. Zbyla jen trochu nablblá historka s hloupoučkým příběhem, do níž se nějak nacpou upíři, aby to jakože mělo aspoň naoko něco společného se světem „Od soumraku do úsvitu“.

Pětice kriminálníků se rozhodne, že by nebylo zas tak špatné si trochu přivydělat, a jak známo, nejrychlejším a nejpohodlnějším způsobem, jak přijít k hromadě prachů, je vykrást banku. V Mexiku. Sraz si dají v jednom motelu, ale vedoucí skupiny má po cestě menší nehodu – s netopýrem. Shodou náhod se tak stane nedaleko již známého pajzlu Titty Twister. Tady nepotká nikoho jiného než místního barmana Dannyho Treja (ten se objevuje na plakátech, ačkoliv ve filmu je vidět sotva tak pět minut), což je také jediný herec, jenž se vrátil z jedničky (no a co, že tam zdechnul – tady hraje jinou postavu), a navíc si jako jediný zahrál ve všech třech dílech. No, asi tušíte, že při tomhle setkání sehrají svou roli upíří špičáky.

Setkání v motelu a výlet do mexické banky však pokračují, při vhodné příležitosti zločinec-upír přetahuje další členy týmu na upírskou stranu. Nicméně v jednom případě se mu podaří spustit alarm, takže k bance dorazí armáda policajtů. Upřímně, až sem se to vlastně dá s určitou dávkou tolerance sledovat. Jednou. Na druhý pokus už je to samozřejmě nuda jako prase, ale když to člověk vidí poprvé, tak je to nepříliš dobré, stále však stravitelné céčko. A když nic jiného, musím říct, že při jedné hlášce jsem se opravdu upřímně a nahlas zasmál. S kvalitami jedničky má však „Od soumraku do úsvitu 2: Krvavé peníze“ společného máloco, pryč je ta původní estetika, špinavá atmosféra a všechny tyhle věci. A rádoby prďácké záběry kamer jako třeba z upíří tlamy nebo skrze šňůru od telefonu to fakt nenahradí.

První dvě třetiny se sice dají strávit, ale při domnělém vyvrcholení filmu v podobě velké přestřelky / bitky upíři versus policajti se už postupně dostavuje trochu nuda, protože je ta scéna zbytečně natahovaná. Asi aby měl film alespoň těch 80 minut a mohl to být celovečerák. Člověk jen nostalgicky zavzpomíná na nestárnoucí krvavou lázeň z jedničky.

Od soumraku do úsvitu II: Krvavé peníze

Samozřejmě, že je dvojka slabší než původní „Od soumraku do úsvitu“. A to o hodně. Nic jiného se asi čekat ani nedalo, přesto takhle citelný propad vůbec nepotěší. Na dvojce je vidět, že to je levný biják točený rovnou pro videodistribuci a možná tak jako výplň televizního vysílání v jednu ráno. Víc než jednou se na to moc koukat nedá a i napoprvé to je místy nuda. Jedna povedená hláška, Robert „Terminátor T-1000“ Patrick v hlavní roli a štěk Bruce Campbella na začátku to bohužel nespraví. Zbytečné pokračování a nejhorší film z trilogie „Od soumraku do úsvitu“.


From Dusk Till Dawn (1996)

Od soumraku do úsvitu

Země: USA
Žánr: akční / horor / krimi

Český název: Od soumraku do úsvitu

Rok vydání: 1996
Režie: Robert Rodriguez
Hrají: George Clooney, Quentin Tarantino, Harvey Keitel, Juliette Lewis, Ernest Liu, Tom Savini, Fred Williamson, Salma Hayek, Danny Trejo

Hrací doba: 108 min

Odkazy: facebook

Zdroj fotek: IMDb.com

„Od soumraku do úsvitu“ patří k těm filmům, které jsou v jádru strašná blbost, přesto se těší kultovnímu statusu. Ale to nemyslím nijak zle. Naopak, já mám ten biják dost rád a nejenže jeho kultovnost plně chápu, dokonce sám patřím k těm, kdo tuhle devadesátkovou jízdu uctívají. Ono je tu totiž úplně všechno tak zkurveně cool a badass, že víc už to jde jen těžko.

Nejprve ovšem několik nudných faktografických kydů, kdyby se mezi vámi náhodou našel takový ignorant, který neví, kdo má „Od soumraku do úsvitu“ na svědomí. Na režisérskou sesli se neposadil nikdo jiný než Robert Rodriguez, jenž už sice v té době měl na kontě „Desperado“, přesto myslím, že nic nezkurvím prohlášením, že i „Od soumraku do úsvitu“ patří k jeho zásadním kouskům, díky nimž na jeho jméno slyší tolik lidí. Tyhle dva bijáky patří k vrcholům jeho tvorby, k nimž se znovu dokázal přiblížit až za hodně dlouhou dobu s vizuálně geniální komiksovkou „Sin City – město hříchu“. Ono co si budeme povídat, píčoviny jako „Spy Kids“, které točil v mezičase, jsou opravdu… no, píčoviny.

Ještě větší formát ovšem najdeme v roli producenta a scénáristy – sám Quentin Tarantino. A nejen to, Tarantino si ve filmu zahrál i jednu z hlavních rolí. V hereckém obsazení však najdeme i další známá jména, jmenovitě hlavně George Clooneyho, Harveyho Keitela, Juliette Lewis, ve vedlejších úlohách pak i Salmu Hayek, Toma Saviniho nebo Dannyho Trejo. Obzvláště Clooney si evidentně vychutnal, že si jednou mohl zahrát drsného hajzla, který se s ničím nemaže. Jak ale jistě sami uznáte, celá sestava je sakra epická.

S nadsázkou řečeno, „Od soumraku do úsvitu“ vlastně není film, nýbrž dva filmy v jednom. Děj se točí okolo bratrů Setha (Clooney) a Richieho (Tarantino) Geckových. První polovina je v podstatě krimi road movie, kdy bratři zdrhají před zákonem do Mexika. Ten první totiž seděl a druhý jej osvobodil, při tom zabili pár policajtů a po cestě trochu omylem přidali několik dalších zářezů včetně rukojmí, takže jako nové rukojmí seberou rodinku otce, syna a dcery. Společně s nimi se jim nakonec přece jenom podaří skrz menší lapálie a trvalý přísun tvrdých hlášek dostat do Mexika. Zatím super biják, má to švih a není místo pro nudu. Ani v nejmenším to ovšem nenaznačuje, co bude následovat.

Určitě vám zážitek z filmu nezkurvím (ono je to totiž napsané úplně všude a myslím, že to lze považovat za obecnou znalost), když vykecám, o čem je druhá polovina. Při oslavě přejetí hranic v mexickém pajzlu, kde se bráchové mají za úsvitu potkat se svým mexickým kontaktem, se totiž situace trochu zvrtne a snímek se z minuty na minutu překlopí do akčně-hororového nářezu. Onen bar s názvem Titty Twister totiž provozují upíři, kteří žijí z motorkářů a řidičů náklaďáků. Po vcelku normální hodince tedy začnou jatka, která trvají až do konce. Zbytek bijáku je jeden velký krvavý nářez, v němž se to všechno mydlí hlava nehlava, hlavní hrdinové (bratrská dvojice, rodinka a také několik nejdrsnějších návštěvníků baru) kosí krev-sající obludy po desítkách a někteří z nich rovněž odpadávají značně brutálním způsobem.

Od soumraku do úsvitu

Paradoxně ale tohle rozdělení do dvou nesourodých částí snímku nijak neškodí. První polovina se i navzdory několika zábavným momentům bere relativně vážně a vlastně se jedná o drsnou kriminálku. V upírské části ale nastoupí brutální nadhled a spousta krvavých vtípků, létajících končetin, zábavných smrtí a upířích hnusáků, kteří jen čekají na to, aby jim někdo ultimátně drsňáckým způsobem proklál srdce nohou od stolu nebo kulečníkovým tágem, aby se jejich zbytky posléze mohly rozprsknout všude po okolí. Pokud jste se tomu až doteď divili, tak právě tady vám dojde, proč je „Od soumraku do úsvitu“ v některých kruzích tak uctívané. Jen třešničkou na dortu pak budiž také výtečný soundtrack.

Od soumraku do úsvitu

Jistěže to není ten nejúchylnější snímek, jaký si můžete pustit. Všichni labužníci určitě znají i mnohem zvrácenější záležitosti, z nichž se obyčejnému člověku bude chtít blít. Přesto by „Od soumraku do úsvitu“ nemělo chybět na seznamu žádného filmového zvrhlíka, byť se u toho bude díky jisté nadsázce především smát. Zcela zasloužený status kultu tomu ovšem upřít nelze. Co si budeme nalhávat, tohle je jeden z těch bijáků, díky nimž mají RodriguezTarantino takovou pověst, jakou mají. A to se kurva počítá!