 |
|
Země: Ukrajina Tracklist: Hrací doba: 38:47 K recenzi poskytl:
|
O Kzohh by se s nadsázkou dalo hovořit jako o superskupině, zavedeme-li definici superskupiny jako formaci, v níž se schází vícero členů z jiných, již zavedených kapel. To v tomto případě sedí naprosto přesně, poněvadž se v sestavě potkávají muzikanti ze smeček jako Khors, Ulvegr, Astrofaes, Elderblood nebo Reusmarkt, tedy ve všech případech jména, která nejsou v rámci ukrajinského black metalu úplně neznámými pojmy.
Jak ale podobné formace mívají sklon ke krátkodobé životnosti a jednorázovosti, v případě Kzohh to neplatí. Ukrajinská pětice do toho pěkně šlápla a s jedinou personální změnou na kontě, kdy původního ruského zpěváka Zorna vystřídal Zhoth, díky čemuž se Kzohh stali kompletně ukrajinskou kapelou, stihla za první tři roky své existence nastřádat hned tři alba. A vesměs všechna povedená. Ne dokonalá, ale dovolím si tvrdit, že „IAOLTDOTAD“ (2014), „Rye. Fleas. Chrismon.“ (2015) i „Trilogy: Burn Out the Remains“ (2016) něco do sebe měly.
Do toho ještě Kzohh začali pilně a docela s úspěchem koncertovat (ostatně nejednou už se stačili objevit i na území České republiky), takže není překvapující, že se na čtvrtou desku se už muselo čekat o něco déle. Ale ne zas o tolik, protože dva roky na výrobu dlouhohrající nahrávky mi stále přijde jako velmi standardní čas.
„26“, jak se novinka jmenuje, působí hned na první pohled vcelku ambiciózním dojmem. Což nakonec není poprvé, jelikož Kzohh si dlouhodobě libují ve skladbách delšího rázu a nějakém zastřešujícím konceptu. Na „26“ se nacházející pouhé dvě kompozice, z nichž ta první trvá bezmála 22 minut a druhá 17 minut. Každá z nich se věnuje určité události a je pojmenovaná koordináty určujícími místo, kde daná událost odehrála.
To vypadá zajímavě, nicméně Kzohh si bohužel vybrali témata, která již byla – i na metalovém poli – zpracována mnohokrát a člověka nějakou originalitou nepřekvapí. „51°23’20″N,30°6’38″E“ se věnuje havárii jaderné elektrárny Černobyl z roku 1986, kterážto dodnes zůstává nejhorší jadernou katastrofou v lidské historii. „61°45’17″N,59°27’46″E“ se pak zaobírá tragédii výpravy Ďatlovovy výpravy, která zahynula v roce 1959 v pohoří Ural za dosud neobjasněných okolností. Jejich smrt se postupem let stala podnětem pro desítky konspiračních teorií.
Ať jsou obě události jakkoliv tragické, z hlediska desky mi přijde trochu škoda, že si Kzohh nevybrali více neotřelá témata. Leč stalo se. Na druhou stranu, docela to odpovídá i hudební náplní „26“, protože i z té jsem tentokrát takový… nenadšený.
Při pohledu z dálky to nevypadá, že by na „26“ mělo být něco zásadně špatné. Kzohh pokračují v práci s dlouhými a co do struktury propracovanými kompozicemi. Což je přístup, na nějž jsme si už u nich zvykli v minulosti, takže v tomto ohledu vše v pořádku. Kámen úrazu přichází se zjištěním, že tentokrát se Ukrajincům nepodařilo přijít s nějakým uspokojivým počtem těch opravdu zajímavých, kvalitně vygradovaných a působivých pasáží. Ne snad, že by se neobjevila žádná taková. Většinou jde ale jen o dílčí chvíle v rámci mnohaminutových stopáží, což k posluchačskému uspokojení prostě a jednoduše nevede.
Na straně druhé pak není možné zavírat oči ani nad skutečností, že jiné části alba zase vyznívají poněkud jalově. V tomto ohledu u mě „vede“ hned začátek, jelikož první část „51°23’20″N,30°6’38″E“ mi přijde strašně veselá a mírně gay, což jsou přesně opačné pocity než ty, jaké bych si představoval u písně o Černobylské havárii. A není to jen o melodiích, které člověku okamžitě evokují post-black a blackgaze věci, protože něco podobného se nachází i v závěrečné části té samé skladby a zde už to funguje v pohodě.
V konečném součtu se tedy nemohu ubránit zklamání. „26“ mi ze všech dosavadních nahrávek Kzohh přijde jako ten nejméně záživný a nejméně lákavý článek diskografie. A to není dvakrát pozitivní výsledek. Do nynějška jsem počínání Kzohh fandil a jejich tvorba mě bavila, ale i za téhle konstelace mi jejich nejnovější počin není po chuti. Snad to příště bude lepší…
