Liveevil připomínají své letošní album „Blacktracks“, které vyšlo na jaře, a to prostřednictvím lyric videa k písničce „Vibes“. Sledujte na YouTube.
Archiv štítku: Liveevil
Liveevil – Blacktracks
 |
|
Země: Česká republika Tracklist: Hrací doba: 36:55 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Liveevil nikdy nebyli nějakou extrémně chytrou a hlubokou kapelou. Jakkoliv se to třeba Petrovi Staňkovi nemusí líbit a v rozhovorech bude vykládat, že si polepšil, po hudební stránce se po svém (pravda, nedobrovolném) odchodu ze Silent Stream of Godless Elegy vydal v rámci Liveevil k větší jednoduchosti a, řekněme, do méně intelektuálně náročnějších vod. Tak to je. Nicméně ačkoliv jsem tvrdil, že Liveevil nejsou a nikdy nebyli žádní velcí filozofové, rozhodně tím neříkám, že to je nutně špatná kapela. Naopak, mě jejich electro metal s proklatě chytlavými refrény vždycky docela bavil a i minulé album „3 Altering“ jsem si navzdory některým výhradám vlastně užil. Ale tím spíš nepochopitelné mi přijde to, jakým způsobem zní „Blacktracks“…
Nebudu to nijak prodlužovat ani chodit kolem horké kaše – „Blacktracks“ mi přijde jako hodně nepovedné, místy dokonce vyloženě hloupé album. Formálně vzato se sice Liveevil příliš nezměnili a stále si frčí na vlně electro / industrial metalu (vydavatelská firma tomu teď začala říkat prďácky cyber metal… oukej, proč ne, když jim to dělá dobře) a na první pohled by to mohlo vypadat, že jediné, co prošlo změnou, je image kapely. Ta se totiž rozhodla, že asi bude lepší upustit od civilního vzhledu a radši se zmalovat od hlavy k patě, což při veškeré úctě v tomhle podání vypadá příšerně (asi vesnický Combichrist). Což možná sedí – jako by to předznamenávalo i kvality samotného „Blacktracks“.
Ta deska je prostě taková trochu „redneck“ a je to neškodný čajíček, který leckde páchne vysoce nesympatickou podbízivostí. Jestliže jsem se ještě posledně na „3 Altering“ bavil u mocně hitových refrénů, na „Blacktracks“ mi refrény mnohdy přijdou naopak vysloveně otravné. Chcete-li příklady, není problém, ukažme si prstem třeba na „Encounter“, „Midnight Bay“ nebo videoklipovou „Devilation“. Avšak není to problém jen v refrénech, třeba takové „Tomorrow’s Call“ nebo „We Stand Alone“ mi připadají regulérně blbé jako celek. V neposlední řadě mě pak také vysoce irituje ženský vokál, který se v několika písničkách také objevuje. Ani ne tak kvůli tomu, že by byl špatný, jako spíš kvůli tomu, že to zní jako strašný kýč.
Místy „Blacktracks“ vážně zní jak taková ta kýčovitá vidlácká gotika, jaká horem dolem frčí hlavně v Německu. Vedle toho se Liveevil na novince až přílišným způsobem snaží přiblížit takovým Deathstars, a to nejen po stránce oné zmalované image – však i sám Staněk místy zní, jako kdyby začal brát školu zpěvu od Whiplashera. Především lekci „Hluboký mužný vokál, z něhož zvlhne spodní prádlo každé fanynce“ zjevně absolvoval na jedničku, jelikož místy je ta podoba skutečně do uší bijící.
No, a další věc, jež „Blacktracks“ v mých očích hodně ubírá, je také produkce a sound alba. Věřím tomu, že za tohle prohlášení mě budou chtít mnozí pranýřovat a budou si myslet, že jsem debil – vždyť, ty vole, to přece dělali venku. Jakože v zahraničí, chápeš? A produkoval jim Kärtsy Hatakka z Waltari! To je sice hezké a vlastně je to na tom výsledku dost slyšet. Ne, že by dříve Liveevil disponovali nějakým vyloženě osobitým soundem, který by nikdo neměl, ale tohle je prostě bezpohlavní mainstreamově metalová produkce. Takový ten „Nuclear Blast metal“, jestli si rozumíme. A vlastně nejen zvukově, ale i hudebně. A to dle mého názoru vážně není nic, čemu by bylo nutno tleskat.
Vzato kolem a kolem jsou na „Blacktracks“ vlastně jen dva momenty, které mi přijdou v pohodě a u nichž bych si s přivřenýma očima dovolil říct, že se mi trochu líbí. Jedním z nich je pohodový refrén „Amper“, nicméně sloky jsou opět nudné. Druhým je pak ozvláštnění v podobě mluveného slova ve „Vibes“, což je asi to nejzajímavější, co Liveevil na své novince nabízejí. Doufám, že snad ani nemusím dodávat, že je to proklatě málo.
Bez dalších vytáček si řekněme, že „Blacktracks“ je nepovedené album, a vzhledem k tomu, že dřívější tvorba mě poměrně bavila, nebál bych se dodat i cosi o zklamání. Jestli chcete pořádný electrometalový masakr, který podobně jako Liveevil neholduje přílišnému filozofování, pusťte si radši něco jako Turmion Kätilöt, kteří mají asi tak o tři hvězdné atmosféry větší koule a jsou to takoví magoři, že je jim člověk tu jejich pošukanou image věří. „Blacktracks“ však moc za pozornost nestojí.
Liveevil: videoklip
Domácí Liveevil zveřejnili videoklip k písničce „Devilation“ – najdete jej na YouTube. Song se objeví na chystaném čtvrtém albu, jež vyjde v příštím roce u Metalgate Records.
Liveevil: novinka až příští rok
Domácí electro metalisté Liveevil potvrdili, že jejich nadcházející čtvrté album nakonec nestihne vyjít letos, jak bylo původně v plánu, ale objeví se až příští rok. Důvodem je prý zpoždění finálních prací na desce.
Samael, Liveevil, Minority Sound
 |
| Datum: 11.10.2014 Místo: Praha, Nová Chmelnice Účinkující: All Friends Dead, Gorgonea Prima, Liveevil, Minority Sound, Samael
|
Nedá se tvrdit, že by se snad Samael se svou studiovou tvorbou nějak vysloveně flákali, ta alba vydávají více či méně pravidelně, přesto jsou tomu už vlastně víc jak tři roky, co vyšla poslední deska s názvem “Lux Mundi”. Již koncem loňského roku Švýcaři ohlásili, že začínají pracovat na další nahrávce, jenž od té doby se žádné bližší novinky neobjevily. Nicméně ani v období příprav nového alba nešidí koncertní činnost, v jejímž rámci si v sobotu 11. října odskočili i do Prahy.
Pořadatel celý večer pojal v industriálně metalovém hávu (bez nějakého většího nároku na terminologickou přesnost… obecně vzato by šlo o industriálnosti některých takzvaně industrial metalových kapel dost úspěšně polemizovat), takže nejen samotní Samael, ale i jejich české předkapely svou tvorbou spadají do tohoto subžánru.
Ony české předkapely byly celkem čtyři, což není úplně nejméně a sám za sebe říkám, že by mi ani nevadilo, kdyby byly třeba jen dvě, protože (a teď mluvím obecně) jsem vždycky zastával názor, že se radši podívám třeba jen dvě nebo tři skupiny a budu se u toho bavit, než abych jich hrálo pět nebo šest a půlku večera se člověk nudil, než konečně nastoupí ti na konci, kvůli nimž přišel. Z těch, které vystupovaly zde na Metalgate Season Enclosure 2014 (jak se celá akce jmenovala), mě osobně nejvíce zajímalo kladenské sci-fi duo Gorgonea Prima, jehož tvorbu mám dost rád. Samozřejmě nesměli chybět ani koně z vydavatelské stáje pořadatele, což byli v tomto případě Liveevil a Minority Sound (to je taková klasika – jakmile něco pořádá Metalgate, můžete v klidu vsadit koule na to, že tam budou minimálně dvě jejich skupiny), a oním posledním (v pořadí večera vlastně prvním) předskokanem byli All Friends Dead, o jejichž existenci jsem až doposud neměl tušení.
Právě All Friends Dead se ujali zahájení večera, nicméně vzhledem k tomu, že jsem dorazil o trochu později, jsem z jejich setu zachytil pouze úplný závěr v podobě nějakých tří písniček. Tím pádem nemám moc nárok se pouštět do nějakých větších rozborů toho, co se na pódiu dělo. Soudě čistě na základě onoho kousku, který jsem viděl, mi to nepřišlo jako žádný průser, ale ani jako žádný zázrak. Čistě metalové momenty byly v pohodě, ale nijak zvlášť mě to nesebralo, trochu větší zajímavost ovšem muzika All Friends Dead nabírala v momentech, kdy nastoupila elektronika, protože tehdy se mi to upřímně líbilo. V oněch posledních třech písničkách to však bylo docela výjimečně, takže jsem si z toho kousku přece jen odnesl spíš pocit, že poslední song byla strašná odrhovačka.
Nemá cenu tvrdit opak, protože by beztak všichni věděli, že kecám, takže klidně řeknu rovnou, že Gorgonea Prima pro mě byla společně se Samael hlavní tahákem večera. Živě tuhle kapelu můžu kdykoliv a kdekoliv a vzhledem k tomu, že ji neviděl už možná tak dva roky, docela jsem se těšil. Zklamání naštěstí nenastalo a byla to fakt paráda. Gorgonea Prima se rozhodně může pochlubit tím, že její živá prezentace je opravdu unikátní a jen těžko si hledá konkurenci, a i když už jsem je viděl několikrát, dva bílí roboti ve tmě jsou pořád obrovské vizuální lákadlo a má to výbornou atmosféru. Akorát už by to konečně chtělo vydat onu slibovanou druhou desku, z níž ostatně na koncertě také padla nějaká ta ukázka, a to hned na začátku setu. Ve druhé polovině už se víceméně pokračovalo jen v duchu první a doposud bohužel jediné řadovky “Black Coal Depression”, z níž mimo jiné zazněla i naprostá tutovka “Corroded Landscape”, což je pro mě osobně ta nejlepší skladba, jakou Gorgonea Prima doposud vytvořila. Tak jako tak, koncertem zrovna této skupiny nepohrdnu nikdy a i tentokrát se ukázalo, že to rozhodně není náhodou.
Žezlo převzali Minority Sound, jejichž hudba by se mi papírově měla líbit, ale i přesto jsem si k ní z desek nikdy pořádně nedokázal najít cestu… nejspíš proto, že je podle mě na poměry industriálního metalu taková trochu hodná. V živém podání se ovšem tento handicap spravuje (však to znáte, živě je to vždycky tvrdší), takže je to hned o něčem jiném a Minority Sound jsou díky tomu kapelou, která mě baví hlavně (spíš jenom) živě. Tak nějak podobně to bylo i tenhle večer na Chmelnici… hudebně to mně osobně tolik nedává, ale musí se nechat, že kapela se na pódiu nešetřila a všichni s výjimkou bubeníka (u něhož je to samozřejmě omluvitelné) pařili dost vydatně, takže ve výsledku nemůžu tvrdit, že bych se nějak nudil. Navíc bylo znát, že měli v publiku docela početnou základnu fanoušků, kteří Minority Sound hnali kupředu a připravili jim asi největší odezvu hned po Samael.
Trochu opačně na tom byli s odezvou následující Liveevil, kteří hráli pro dvě řady turistů (teda, fotografů), pak pro dva metry prázdného prostoru a teprve pak stáli první lidi. Každopádně, tuhle skupinu vnímám vlastně přesně naopak než Minority Sound, protože mě její alba baví, ale živě mi Liveevil vždycky přijdou takoví trochu nevýrazní vzhledem k tomu, že hrají docela energickou muziku. Tentokrát jim na dojmu příliš nepřidal ani fakt, že nasamplovaná elektronika nebyla pořádně slyšet. Ony ty parádní refrény, které Liveevil mají, docela fungovaly tak jako tak, ale i přesto to mělo k dokonalosti daleko. Netvrdím, že Liveevil předvedli nějaký provar, protože to určitě není pravda, pořád to bylo docela v klidu vystoupení, akorát bych si to rozhodně dokázal představit lepší. Každopádně, kapela hrála především ze své poslední řadovky “3 Altering”, jejíž obsah obstaral většinu setlistu, až v samotném závěru se objevily i starší kousky v čele s finální hitovkou “Sky and Nails”. Z chystaného alba, na němž Liveevil aktuálně pracují, bohužel žádná ukázka nezazněla.
Po čtyřdílném seriálu na téma domácí industrial metal konečně přišlo očekávané švýcarské finále v podání Samael. Ani oni ze svého chystaného alba nehráli nic, zato však předvedli docela reprezentativní průřez celou svojí diskografií. Navrch mělo poslední album “Lux Mundi”, přelomové “Passage” a klasika “Ceremony of Opposites”, z nichž ze všech zaznělo po čtyřech kusech, nicméně se samozřejmě dostalo i na další desky. Samotný setlist byl tedy poskládán docela slušně, i když pár svých oblíbených kusů, které nezazněly, bych určitě našel. Tak je to ale prostě vždycky, takže důvod ke stížnostem nějak není, protože všechny zásadní vály zazněly.
O trochu hůře na tom však byl zvuk. Netvrdím, že byl vyloženě neposlouchatelný, ani netuším, jak tomu bylo v jiných částech sálu, ale z mého místa hodně vepředu bohužel nebyly příliš slyšet klávesy, takže si je mnohdy musel člověk spíš domýšlet. Klávesák Xy za nimi sice skákal jak čertík z krabičky a bylo na něm vidět, že si vystoupení užívá, ale slyšet moc nebyl, což některým peckám jako třeba “Slavocracy” trochu škodilo. Úplně opačná situace však nastala, když vzal Xy paličky a začal mlátit do perkusí, protože pak zase nebylo slyšet nic jiného, jak byly přeřvané.
|
Setlist Samael: |
To jsou ovšem asi tak jediné výtky, které šlo k vystoupení mít, protože ze strany samotné kapely to jinak byla hodně velká paráda. Na Samael bylo znát, že už to jsou zkušení pardálové, takže své vystoupení hráli s obrovskou jistotou a nadhledem, přesto však člověk neměl pocit, že by snad mělo jít o obyčejnou rutinu. Jednoduše řečeno, Švýcarům to ohromně šlapalo, na čemž nic nezměnil ani fakt, že do Prahy přijeli bez svého baskytaristy Mase, na jehož místo naskočil jakýsi náhradník, jehož identitu však bohužel neznám. Ačkoliv se na pódiu rozhodně snažili všichni přítomní, hlavní pozornost přece jenom strhával zpěvák a kytarista Vorph, což je jednoduše řečeno skvělý frontman, jenž funguje přesně tak, jak by takový frontman fungovat měl – táhne show kupředu a nedělá mu problém si získat publikum na svou stranu.
Budeme-li se bavit o hudbě, pak se večer docela povedl. Samael i Gorgonea Prima byli výteční, zbytek vystupujících taktéž v pohodě. Sice je pravda, že menší počet skupin by mně osobně byl asi milejší, ale že bych se u některé z těch pěti přítomných vysloveně nudil, to zase tvrdit nemůžu. Zvuk byl víceméně taktéž na slušné úrovni a vždy byl přinejmenším poslouchatelný, a i když třeba trochu utopené klávesy u Samael zamrzely, nebylo to nic, co by člověku vyloženě zkazilo koncert.
Byl tu ovšem jeden další element, který naopak koncert kazil – a v některých momentech opravdu hodně. Byli jím fotografové – a v tomhle případě výjimečně nemám na mysli lidi, kteří asi na akci přišli jen natáčet záznamy na mobil, ale profesionální fotografy. Jasně, fotky z koncertů jsou super, člověk se na to rád podívá, ale někde by měla být hranice a zrovna tady těch fotografů bylo vážně jak nasráno, což bych ještě jako přežil, ale mnohem horší už bylo, že se někteří z nich chovali jako totální prasata. Fandové si vystojí první řadu na Samael, během prvního songu se však fotografové mezi ně začnou surově rvát, máchat foťákem kolem dokola, pomalu lézt kapele na pódium, jen aby měli lepší úhel. Lidi to sere, ale ze slušnosti třeba uhnou, tak si tam pan fotograf několik minut střílí blesky muzikantům do ksichtů, a když ho to přestane bavit, tak dalších deset minut stojí v první řadě, jen čumí do displeje a prohlíží si svoje výtvory. Ty vole, je to tohle normální? Já si teda myslím, že v žádném případě ne… obzvláště jedno plešaté hovado mě tak neskutečně vytáčelo, že to ani není možné. Ať si fotografové fotí, ty fotoreporty jsou kolikrát vážně zábavné, ale používejte u toho sakra mozek, protože takhle kurvíte koncerty lidem, kteří si na rozdíl od vás zaplatili (!), aby viděli svojí oblíbenou kapelu, a když se tam pak chováte takhle jak idioti (jako třeba tenhle konkrétní plešoun na Samael), tak všichni okolo včetně hudebníků vám přejí, aby vám péro shnilo.
Liveevil
 |
| Země: Česká republika Žánr: industrial metal Otázky: H. Odkazy:
|
V České republice není zas tak moc kapel, které by hrály elektro metal, ale těch, které jej hrají opravdu dobře, je ještě méně. Liveevil, v jejichž čele stojí Petr Staněk, svého času zakládající člen Silent Stream of Godless Elegy, k nim ovšem bezesporu patří. A právě s Petrem Staňkem jsme si povídali o nové desce “3 Altering”, ale samozřejmě nejen o ní. Kromě samotného lídra kapely se do rozhovoru zapojil taktéž baskytarista Zbyněk Rýpar. Výsledek, který vznikl z našich skromných otázek a z odpovědí obou hudebníků, si můžete přečíst na následujících řádcích…
Zdravím! Deska “3 Altering” je již nějaký ten pátek venku, takže předpokládám, že už se vám na ni nějaké ty ohlasy sešly, ať už od fanoušků či kritiků – jak se deska líbí? Jste s hodnoceními “3 Altering” spokojeni? Odpovídají ohlasy vašim představám?
Petr: Ahoj. Zdravím tě a taky všechny čtenáře tohoto rozhovoru. Deska vyšla na konci května. Četl a slyšel jsem několik ohlasů z vesměs českých metalovových web zinů a dvou našich tištěných časopisů Spark a Pařát. Vypadá to, že se deska vesměs líbí a my máme samozřejmě radost, že se dílko zdařilo, ale je brzy dělat nějaká závěrečná hodnocení, protože ještě další reakce očekáváme především ze zahraničí. Je to pořád čerstvá záležitost. Koneckonců těch hodnotných recenzí zase tolik nebylo. Dneska se pasují do rolí recenzentů i lidé, kteří nejsou schopni anebo nemají zkušenosti napsat recenzi, která by dílo kriticky zhodnotila a odborná kvalita takových posudků je opravdu mizerná a nestojí kolikrát ani za to, aby je člověk dočetl.
Zbyněk: Ohlasy jsou naprosto v kontextu s tím jsme od tohoto počinu očekávali a s tím jaký je výsledek. Myslím, že drtivá většina více jak pouze pozitivních ohlasů je pro nás satisfakcí a energií do budoucna. Hodně lidí oslovuje pouze muzika já bych chtěl ale vyzdvihnout také super texty, které nejsou žádnou průměrnou výplní, ale mají lehký a přitom hluboký kontext s muzikou.
Máte už nějaké zprávy o tom, jak se to má s prodejem “3 Altering”? Není žádným tajemstvím, že kupování originálních nosičů již dnes příliš nefrčí, takže jen pro zajímavost, jestli máte nějaké alespoň orientační cifry… Kolik kusů podle vás znamená nějaký optimální prodej novinkového alba u kapely typu Liveevil? Mimochodem, je náklad “3 Altering” nějak limitovaný?
Petr: Myslím, že k prodeji bylo vyrobeno okolo 1000 kopií “3 Altering”. Nevím kolik jsme v době umírajících CDček schopni prodat, ale zcela jistě je to podmíněné koncertováním, reklamou prostě marketingem. Tady už to není jenom o tom, jaký materiál kapela natočí. Velké firmy, které si dokáží na tohle všechno zaplatit lidi, jsou schopny prosadit i nahrávky a kapely, které by si bez této podpory sotva škrtly. Firma je nasadí na turné s relativně velkou kapelou, zaplatí producenta, dostane na velká pódia. Když Liveevil prodá těch tisíc kopií lidem, kteří si to opravdu budou chtít koupit, tak to bude ok, ale sami posuďte, kam by si tahle kapela mohla sáhnout.
Album vám vyšlo v digipack formátu. Myslíte, že právě tohle může nějak ovlivnit prodeje, že si to lidé spíš koupí, když nahrávka vyjde v nějakém pěkném provedení? Může to být i dvojsečná zbraň… já osobně mám třeba různé digipacky a digibooky rád, ale znám lidi, kteří je naopak nesnášejí a něco podobného by si nekoupili…
Zbyněk: Digipack je formát který nabízí zajímavější grafické možnosti. Hudební CD však naštěstí nejsou standardní spotřební zboží. Jsem přesvědčen, že ten kdo si chce koupit CD Liveevil tak si ho koupí buď proto, že ho naše muzika oslovila a chce tím tak podpořit to co děláme. Jestli je pak obal třeba z překližky, to už je pak druhořadé. Můžete mít obal ze zlata, ale pro toho kdo rád po večerech drtí vypalovačku, to rozhodně nebude argument nebo motiv ke koupi.
Petr: To je zajímavé. Nenapadlo by mě, že se digipack někomu nebude líbit. Nikomu neberu to co preferuje, to vůbec, ale my jsme ještě digipack nevydali, tak jsme si tak trochu splnili přání a jestli si to někdo nekoupí jenom kvůli tomu, že je to digipack, tak dělá chybu. Protože za prvé by vám “3 Altering” neměl doma chybět a za druhé se v klasickém plastovém obalu neprodává a prodávat nebude.
Během posledních několika let se také ohromně zvedl zájem o klasické vinyly. Pokud mě paměť nešálí, žádný počin Liveevil na LP ještě nevyšel. Je nějaká šance, že by se tak stalo? Ať už třeba u novinky nebo stylem nějaké reedice starších věcí…
Zbyněk: Ano vinyly mají a vždy měly svoji jedinečnost. Byl a je to poslední nosič, který si lidi nezkopírují doma to posiluje jejich řekněme sběratelskou hodnotu. Těšíme se, až jednou vyjde některá z našich desek na vinylu, ale aktuálně to není priorita.
Na “3 Altering” premiérově spolupracujete s labelem Metalgate. Jak jste s jejich prací spokojeni? Co jsem tak slyšel, většina kapel si tuhle firmu velice chválí…
Zbyněk: Jsme rádi, že se podařilo zrealizovat spolupráci s Metalgate, je to příjemná změna a nový impulz. Myslím si že toto spojení byla dobrá volba a pevně veříme že nás čekají další společné projekty, které budou obě strany úspěšné.
K oběma předchozím albům “Arctangel” [2007] i “Unique Constellation” [2009] vznikly videoklipy. Plánujete nějaký i pro “3 Altering”? Pokud ano, máte již představu, jak by mohl výsledek vypadat a hlavně k jaké písničce by to mělo být?
Zbyněk: Videoklip na některou skladbu z “3 Altering” bychom rádi zrealizovali, vše bude záležet především na finančních možnostech. Už před pár lety jsme si stanovili pomyslnou hranici a to že budeme produkovat zásadní věci. Nechceme dělat nízkonákladový klip amatérský klip, jen aby byl. Chceme aby to byla jako vše ostatní co děláme hodnotné dílo. Ten kdo viděl klip “Monster World” z předchozí desky jistě ví o čem mluvím. Osobně bych si dokázal představit klip na skladbu “Platonic Blue”.
Jaký význam má vlastně název “3 Altering”? Má to co dočinění s tím, že jde o vaši třetí desku? Na obalu jsou v pozadí vidět jakési tři ornamenty, které mi trochu připomínají tři fáze měsíce… to má také nějakou souvislost?
Petr: 3 je vůbec číslo, které souvisí hned s několika věcmi. Je to naše třetí deska a po odchodu Zdeny Pastorka jsme ji natočili ve třech a taky ten znak na obale… jde o trojměsíc, přesně jak říkáš, jsou to tři fáze měsíce. V pohanských kruzích znázorňuje dívku, matku a stařenu anebo oplodnitele, živitele a mudrce. V mém pojetí průběh nekonečně obměňující se fáze bytí. Příchod, život a smrt. Trojku si můžete přeložit i jako free tedy volný… volně měnící se. Né, že bych byl neo-paganistou. Nejsem vůbec stoupenec jakéhokoliv náboženství, mám ale rád způsob jakým si lidé odpradávna znázorňují své představy nebo myšlenky do obrazců nebo znaků. Symbolika je neodmyslitelně spjata s lidstvem a projevuje se v naší společnosti naprosto všude.
Oproti zbytku alba na první poslech dost vybočuje závěrečná “Saddest Romancy”. Měli jste už předem v plánu napsat nějaký podobný méně tradiční song, který by “3 Altering” zakončil v lehce odlišném duchu? Pokud bys měl věštit, myslíš, že v budoucnu pojedete ve více méně stejném stylu jako doposud, nebo se pustíte do vícera podobných experimentů jako “Saddest Romancy”?
Petr: V plánu bylo, že “Saddest Romancy” bude pomalá skladba ve stylu “Hero” (“Arctangel”). Nevěděli jsme si s tímto songem moc rady. Byl od počátku velmi pomalý a nefungoval moc do zbytku desky. Tak jsme se rozhodli udělat z ní takovou závěrěčnou tečku. Udělali jsme tam ty jemnosti, zvolili jsme k ní jiný přístup. U nás je snad už tradicí, že se spousta skladeb při nahrávání nakonec vyvine ulpně jinak než plánujeme. “Saddest Romancy” je pojetím spíše výjímkou. Nedovedu si představit, že bychom chtěli točit více takových romanticko depresívních skladeb. Nás spojují především ty energické náboje ve skladbách. Takoví zatím plánujeme zůstat.
Přijde mi, že největší síla Liveevil tkví v refrénech – právě díky nim je skoro každý song v podstatě hitovka. Zaměřujete se na ně nějak zvlášť při skládání? Nebo songy necháváte během komponování volně plynout a vždycky to takhle hezky vyleze, že mají refrény takového koule? (smích)
Petr: Mě se dobré refrény prostě líbí a dobrý refrén anebo alespoň zajímavý je u nás v Liveevil vlastně podmínkou skladby. Když jsme začali dělat na “3 Altering”, tak nám bylo jasné, že se nechceme opakovat. Shodli jsme se tolik nepárat se skládáním jako na “Unique Constellation” a být přímočaří jako na “Arctangel”. Šlo to velmi dobře. “3 Altering” jsme vlastně napsali za dva měsíce a něco dodělávali přímo ve studiu Bombjack. Často se stavá, že refrén vznikne jako první a pak vzniká zbytek skladby, ale málokdy se ti podaří střelit dobrý refrén na první pokus. Vždycky je co vychytat.
Když už jsme nakousli to skládání, patří Liveevil mezi kapely, které každý song postupně pilují k dokonalosti, nebo dáváte přednost přirozenosti, a jak se to napoprvé zahraje, tak to také zůstane, aby měla hudba takový ten živočišný feeling? Co takhle Liveevil a improvizace? Které složce hudby se během komponování věnujete dříve – té metalové či té elektronické? Nebo se to odvíjí song od songu?
Petr: Skoro nikdy neimprovizujeme, jen při výjimečných situacích, když je na to čas a toho my máme setsakra málo. Nápady jsou v drtivé většině předpřipravené a většinou jsou to ty elektronické části nebo spíš klávesové melodie. Na zkušebně pracujeme na kytarách a bicích. Někdy donesu předchystaný kompletně celý song a když se zdá dobrý, moc s tím už nekýveme, přesně proto aby se z něho něco původního neztratilo. Je jednoduché zničit dobrý song tím, že do něj budete vrtat tak dlouho až z něj úděláte úplně něco jiného. Takže tady páni muzikanti pozor, to si Jirka nedělá srandu. Stejně tak si myslím, že u takové muziky je nesmysl všechno nahrávat s absolutní přesností. Dobře pro mě neznamená to samé jako přesně.
Co se týče elektro složky, kdo ji vlastně dává dohromady? Upřímně ze sebe nechci dělat moc vola, ale nemám moc velkou představu, jak to u vás vypadá, takže se zeptám – jedná se čistě o počítačové zvuky, či se ke slovu dostávají i živé nástroje jako třeba klávesy, synťáky atp., případně jde o kombinaci obojího? Nebo jde snad třeba o nějaké předpřipravené knihovny zvuků (docela mě překvapuje, že nějaké skupiny to tímhle způsobem opravdu řeší, proto se ptám)?
Petr: Rozhodl jsem se tentokrát zkusit dělat klávesy sám. Používám několik plugin z počítače a kontroler. Na předchozích deskách tomu bylo jinak. “ArctAngel” byla především kombinace synťáků a počítače. Na “Unique” bylo všechno ze synťáků a počítač jen na smyčky. Mě pluginy příjdou variabilnější a ani nemám peníze na to, abych doma skladoval Moogy a nemám čas se učit na to hrát. Takže na “3 Altering” jsou pouze zvuky z počítače. Klasické PCčko, 7mičky Windows, Cubase 5 a pluginy jako Halion, Nexus, Kore Player, Roland atd. Každá slušná plugina má nějaký zajímavý zvuky. S trochou trpělivosti se dá v každé najít velmi inspirativní zvuky. Nejsme tak daleko abychom si předem nachystali kupříkladu 10 zvuků a použili jenom je. Každá skladba vyžaduje trochu něco jiného. Většinu zvuků vyberu doma, a melodie nahraju, ale opět se něco dělá ve studiu BombJack, kde máme vždycky k dispozici nějaké novinky.
Zdá se mi, že mnoho lidí vnímá Liveevil především jako kapelu Petra Staňka. Je to tak doopravdy? Jakou máte v kapele hierarchii? Nebo jste čistě demokratická skupina?
Zbyněk: Ano Liveevil je kapela Petra Staňka, hierarchie je dvojúrovňová. Petr jako vůdce a jeho úderná skvadra. Spolupráce funguje, protože zejména pro mě je pojem demokratická kapela blábol. Respektování a doplňování se při skládání funguje a to je zásadní. Jde o výsledek a ne o to aby si každý složil kousek a všichni měli skvělý pocit, že jsou toho rovnocenou součástí.
Když jsem prolézal váš Bandzone profil, docela mne zaujal napsaný styl “Metal, Elektronika, Doom, Gothic”. Metal i elektronika samozřejmě ok, to je jasné, ale upřímně mi moc nesedí ty další dvě slůvka, nezdá se mi, že by vaší muzice bylo cítit něco doom metalového nebo nějaké vlivy gotiky. Vám ano? Ne že by tohle mělo nějaký větší smysl, babrat se ve škatulkách, jenom mi to přišlo zajímavé, když se tak sami prezentujete…
Zbyněk: Liveevil je elektro metal a hodně dalšího, ne však gothic nebo do konce doom. Osobně jsem nikdy neposlouchal něco jako je doom a gothic. Hráli jsme na jedné gothic akci a musím říct, že do toho má Liveevil hodně daleko a doom? To radši houbové hověží. V počátcích Liveevil se toto označování používal asi proto, že Petr zpívá hlubokým hlasem, který může mít okrajově přesah do těchto stylů.
Petře, pokud ti nevadí se trošku pohrabat v minulosti, rád bych se tě na závěr zeptal na tvé působení v Silent Stream of Godless Elegy… Proč jsi vlastně kapelu tenkrát opustil? Nemrzí tě to třeba s odstupem času, když se podíváš, kde dnes SSOGE jsou a že mají smlouvu u velké zahraniční firmy? Sleduješ počínání své bývalé skupiny po svém odchodu? Pokud ano, jak se ti líbí jejich pozdější počiny “Relic Dances”, “Osamělí” a nejnovější “Návaz”? Jsi s bývalými parťáky ještě v kontaktu?
Petr: Musím to upřesnit. Kapelu jsem neopustil, ale byl jsem z ní vyhozen. V té době jako její autor, textař a lídr, ale paradoxně taky jako nezvladatelný člověk, který se “neuměl chovat”. Nazvěte si to a přeberte jak chcete. To byl solidní úlet, když si na to vzpomínám a jsem rád, že v té kapele nejsem. Náramně se tím dnes bavím. V kontaktu nejsme, ale ahoj si určitě řekneme, pokud se někde potkáme. Asi jsou dobří, když vydávají u velké firmy, ale já v té kapele nehraju ani bych to co produkují hrát nechtěl, takže jim můžu popřát akorát hodně štěstí, když už jsme se dostali až sem. Mám Liveevil a je to to nejlepší, na čem jsem dělal.
Jak vzpomínáš na 90. léta u Silent Stream of Godless Elegy? Ještě pořád mám doma na kazetách staré demáče a první desku a pořád je to super muzika (smích). Poslechneš si ty věci občas i dnes, nebo už se do minulosti nedíváš? Pokud bys měl vybrat nějaký nosič od SSOGE z doby tvého působení, který ti s odstupem času nejvíce přirostl k srdci, jaký by to byl?
Petr: Vzpomínám na to dobře, lidi to bavilo, nás to bavilo. Neuvěřitelně silní. Mám rád snad všechny ty první 3 desky. Asi bych si rád poslechl jedničku “Iron”. Jde na ní cítit, že je to první deska a je tam spousta zajímavých momentů. Jako kapela jsme se tenkrát vyvíjeli a má i celkem zajímavý zvuk. Má pro mě kouzlo prvotiny prostě amatérské, syrové, originální. Taky se mi celkem líbí ten obal s těmi modrýmy vodopády. Poslouchal jsem teď ze zvědavosti při psaní tohoto rozhovoru kousek desky “Themes” a musím říct, že zvuk a produkce je dnes uplně někde jinde, než před těmi 12ti lety. Celkem jsem hleděl na ten rozdíl.
Od muziky, jakou jsi hrál se Silent Stream of Godless Elegy, je stylově k tomu, jak hrají Liveevil, docela daleko. Co způsobilo takový žánrový skok?
Petr: Nikdy jsem nebyl ovlivněný jedním žánrem. Vždycky se mi líbily kapely, které přišly s něčím novým. Po tom co se stalo v SSOGE a po neúspěšném kroku pokračovat pod názvem Silent Stream s kterým jsme odehráli asi dva koncerty, jsme se s Kirillem (-ex klávesák LE, ex-violista a basák SSOGE) u piva rozhodli, že budeme hrát něco nového, co jsme do té doby nedělali, že hodíme minulost lvům. O tom, jak vážně jsme to mysleli, vypovídá demáč “Lines”.
Před koncem ještě jedna otázka na Zbyňka. Nepodařilo se mi nikde vyhrabat, jestli hraješ nebo jsi někdy hrál i v jiných kapelách mimo Liveevil… mohl bys nám povědět, zdali jsi někde jinde působil a pokud, tak kde?
Zbyněk: Hrál jsme v plno kapelách, než mě stáhli do Liveevil. Jedna z mých hlavních kapel, se kterou jsem toho hodně zažil byla svého času kapela Wizard se kterou jsem, v trochu jiném stylu než Liveevil vyhrávali hitparády, točili jsme desky a hráli na plno zajímavých akcích. Je to už 15 let byli jsme mladí, svěží a bylo to super, normálně férové jak to má být. Kdo by si na Wizard vzpomněl tak ano, ten sympatický štíhlý mladík, to jsem byl skutečně já.
Poslední otázka – co v kapele posloucháte? Jakou hudbu máte rádi v době, kdy jste jen posluchači, ne hudebníci? Především by mne zajímalo, jestli když hrajete ten metal s vlivy elektroniky, tak zdali jste fanoušky i čistě elektronické muziky. Ale jinak samozřejmě otázka platí obecně… Díky za rozhovor a za tvůj čas a ať se daří!
Petr: Teď se mi líbí Kreator – “Phantom Antichrist”, Amebix – “Sonic Mass”, Intervals – “The Space Between”, Cannibal Corpse – “Torture”, Brendan Perry – “Ark”, Foo Fighters – “Wasting Light”, Holst – “Planets”, Smetana – “Má vlast” a něco od Skrillexe. Poslouchám metal 60 %, Rock a alternativa 20 %, elektro 10 %, vážná 10%. Díky za čas a prostor.
Zbyněk: Co v kapele posloucháme? Snažíme se poslouchat sami sebe, ale někdy se to mine účinkem. Taky posloucháme třeba jak prská olej, když smažíme řízky, vodu při splachování, atd. No a z muziky posloucháme různé věci. Od Air až po Mastodon. Já to ještě navíc prokládám hodně sladkým Brit-popem a Celline Dion :-). Fakt to si nědělám srandu, taky často slýchávám, když jedem na koncert: “Hej vypni tu sračku kolik ti je, že posloucháš takovou muziku”. Elektro samozřejmě ano hodně a rádi, v poslední době vede jednoznačne Skrillex.
Tobě ať se taky daří a děkujeme za rozhovor.
Liveevil – 3 Altering
|
| Země: Česká republika Žánr: industrial metal Datum vydání: květen 2012 Label: Metalgate Records Tracklist: Hodnocení: Průměrné hodnocení: 7,5/10 Odkazy:
|
Moravští Liveevil na svých předchozích deskách koketovali s propojováním elektroniky a hutného metalového podkladu, což jim zaslouženě přineslo mnoho fanoušků. Ti nedočkavě vyhlíželi novou desku, která nakonec vyšla u renomovaných MetalGate Records v květnu letošního roku pod názvem “3 Altering”. “3 Altering” rozhodně není v rámci katalogu kapely nijak revoluční, v podstatě pokračuje v dobře vyšlapané cestičce, ovšem bylo by nespravedlivé tvrdit, že se Liveevil nikam neposunuli. Naopak, pokrok je zde znát velký a skutečnost, že se směr vývoje nijak nezměnil, nakonec vůbec nevadí.
Kdo by se snad s touto kapelou dosud nesetkal, zaslouží si vědět několik základních informací. Že Liveevil míchají elektroniku s metalem, jsem již prozradil, jejich zvuk je však poměrně osobitý, díky čemuž jsou od dalších kapel, dělajících žánrově podobnou hudbu, snadno odlišitelní. Základem jsou zde přímočaré riffy, elektronika pohybující se od temnějších poloh až k hopsající diskotéce a nesmírně návykové refrény. Zpěvák Petr Staněk má velmi charismatický hlas přecházející od řevu k hlubokému zpěvu. Část vokálů je navíc nazpívána jak čistě, tak growlingem a výsledné spojení obou vrstev znějících zároveň pak funguje výborně.
Ačkoliv měla elektronika zásadní roli na všech nahrávkách Liveevil, teprve na “3 Altering” dostávám dojem, že překonala význam kytar a odsunula je do druhé řady. Najdou se však výjimky a jednou z nich je i úvodní “The Man Who Killed All the Idols”, jejíž začátek je vyloženě heavy metalový. Již první skladba však ukazuje největší sílu kapely, totiž fantastické refrény. Ty vyloženě vyzývají, abyste si zakřičeli spolu s kapelou, ovšem jejich nálady se mění. Úvodní riff se v první skladbě ještě objeví a musím se přiznat, že se mi asi jako jediný stihl poměrně rychle oposlouchat. Není však divu, “3 Altering” je album vysoce návykové a já ho v posledních týdnech ve svém přehrávači protáčel asi častěji, než by se slušelo. Zatímco první skladba díky převaze kytar ještě vyznívá poněkud pesimisticky, další písně jsou vyloženě veselé, povzbuzující a náladu zvedající.
Lépe než “The Man Who Killed All the Idols” album reprezentuje optimističtější druhá píseň “Blackout”. Pokud vás “Blackout” nepřinutí mávat zaťatou pěstí ve vzduchu či si alespoň podupávat do rytmu, pak hudba Liveevil jednoduše není pro vás. Tuto skvělou skladbu obohacuje teatrální zpěv ve sloce a samozřejmě další skvělý refrén, ovšem nejzajímavější přichází v její druhé polovině. Jde o přibližně minutu dlouhou instrumentální pasáž, v níž můžeme sledovat, jak hudba téměř utichne a opět se vzedme do triumfálního refrénu, několikrát opakovaného až do konce skladby. “Blackout” je jasná hitovka s obrovským koncertním potenciálem. Není však v této situaci zdaleka sama, podobně zábavná je třeba i “Deep Cuts”. Nejvíce mě album baví v momentech, kdy klávesy naprosto jasně přebírají kontrolu. Například taková “Remind Me” je místy vlastně diskotéka jak vyšitá, ovšem díky stále přítomným kytarám a živým bicím (nemluvě o skřehotajícím zpěvákovi) zní jednoduše dobře. To samé platí i pro “Hope of Broken Souls”, podle mě asi nejlepší skladbu na albu.
Najdou se však i jemnější kousky. “Platonic Blue” se sice ke konci rozjede, ale ve svém nitru je to poměrně křehká píseň. Stejně tak závěrečná “Saddest Romancy” se svým dlouhým instrumentálním rozjezdem vzbuzuje spíše negativní emoce. Podstatné ovšem je, že z devíti skladeb na albu není jediná slabší. Naopak jsou všechny nesmírně vyrovnané a i jednoduchý úkol vybrat si mezi nimi favorita mi dal zabrat (ostatně moje volba se stejně s každým poslechem mění).
“3 Altering” je i přes některé zmíněné skladby vlastně velmi veselé album. Jeho chytlavé refrény mě vždy dokázaly povzbudit, případně vyburcovat k překonání vlastní lenosti. Zpěv je zde skvělý, a i když obvykle hájím kytary, jejich ústup mi tentokrát vůbec nepřijde jako špatná volba. Liveevil vydali velmi dobré album, které vás chytne již při prvním seznámení a až na několik momentů se neoposlouchá ani po mnoha opakováních. Nezbývá než dodat: dobrá práce pánové, těším se až nový materiál uslyším naživo.
Další názory:
“3 Altering” je zcela jistě deska velice povedená a zábavná, plná příjemně chytlavé muziky, která má dost velké koule na to, aby člověka hned na první poslech chytila za spoďáry a už ho nepustila. Největší síla Liveevil dle mého názoru tkví ve výtečných refrénech, které si prostě musíte oblíbit, ať se vám to líbí nebo ne. Jestli něco Petr Staněk umí napsat, pak jsou to právě chytlavé refény, jež nakopnou každý song o třídu výš. Co mi však přijde zajímavé… v některých skladbách – například v “Blackout” nebo “Hope of Broken Souls” – jako bych cítil ozvěny nějakým brutálním remixem prohnaných starých dobrých Silent Stream of Godless Elegy, jejichž byl Staněk po mnoho let vůdčí osobností, dokud je v roce 2001 neopustil. Inu, když má někdo svůj vlastní rukopis, je to prostě znát, ať už dělá elektro metal nebo doom s folkovou příchutí – a to myslím není zas tolik lidí na české scéně, kteří by tohle o sobě mohli prohlásit. “3 Altering” jako celek šlape jako hodinky a opravdu je velice zábavné již od prvního poslechu, zejména je silná úvodní trojice “‘Cause of Man Who Killed All the Idols”, “Blackout” a “Deep Cuts” (a zase – kulervoucí refrény!), z těch dalších je skvělá třeba “Spirit and Water”. Malinko slabší mi přijde jen “About Them”, kterou však zachraňuje opět suprový refrén, a hlavně poněkud nezáživná “Saddest Romancy” na úplný závěr. Kromě ní ovšem “3 Altering” jede jak parní stroj a opravdu mě baví.
H.
Metalgate Czech Death Fest IV (pátek)
 |
| Datum: 15.6.2012 Místo: Červený Kostelec, autocamp Brodský Účinkující (obsažení v reportu): Abstract Essence, Dark Tranquillity, Demencia Mortalis, Descent of the Scarlet Skies, Exorcizphobia, Feeble Minded, Gorgonea Prima, Isacaarum, Liveevil, Suffocate with Your Fame Akreditaci poskytl:
|
Letošní ročník Metalgate Czech Death Festu měl pořadové číslo 4. Ačkoliv nutno dodat, že to počítání zas až tak jednoduché není, protože – jestli mne má nebohá paměť nešálí – šlo celkem již o pátý open air, v jehož názvu bylo slovíčko Metalgate, samostatný Czech Death Fest byl opravdu počtvrté; počítáme-li pouze spojení obou těchto dříve samostatných festivalů, jde o druhý ročník. To ovšem jen tak pro zajímavost, hlavní náplní našeho povídání je samozřejmě to, jak letošní Metalgate Czech Death Fest proběhl, ať už probíhal, pokolikáté chtěl.
Tuto akci mám osobně rád už jen z toho důvodu, že je neuvěřitelně pohodová a poklidná. Zatímco většina ostatních festivalů, na nichž se každoročně vyskytuji, je poněkud hektická, člověk neustále běhá od pódia k pódiu, na autogramiády, do stanu/auta/úschovny a všude jinde možně, areály jsou navíc velké, vše je daleko, kemp až za horami, na Metalgate Czech Death Festu je to přesně naopak. Vše je hezky bezproblémové, nevyhrocené, cokoliv je hned po ruce přímo. I díky prostředí, v němž se festival koná, je odevšud cítit naprostá pohoda, přestože to třeba na pódiu zrovna drtí ten nejextrémnější grindový prasec (smích). Tohle má za následek, že se zde člověku vždy líbí, i když se třeba stane, že mu například soupiska příliš nesedne nebo něco podobného. Naštěstí se však ani to neděje, jelikož se Metalgate Czech Death Festu pravidelně představuje to nejlepší z domácí scény s několika zahraničními štychy…
Pátek:
O rozjezd festivalu se stará mladá trutnovská thrashovka Exorcizphobia, která dle mého názoru rozhodně nezahrála špatně, nicméně její set bohužel trpěl klasickou bolístkou prvních skupin festivalů. Chvíli to trvá, než se návštěvníci dostanou do varu, mnozí z nich ještě třeba ani nejsou na místě, kapela se na pódiu může klidně přetrhnout, ale bez výraznější účasti publika to ještě nemá tu správnou šťávu. I přesto se mi však půlhodinka hodně oldschoolového thrash metalu v podání Exorcizphobia líbila. Pánové totiž dokázali i přes svůj handicap prvního vystupujícího předvést vše, co má správný staroškolský thrash mít… jen ten kotlík chyběl…
Štafetu přebírají Feeble Minded, jejichž hájemstvím je death metal. Jejich set mě však naneštěstí příliš nezaujal. Ne, že by šlo o něco vyloženě špatného, rokycanská parta své nástroje drtila se správným zanícením a rozhodně se snažila, přesto na jejich vystoupení příliš vzpomínek nezbylo. Autocamp Brodský za tento víkend zažil rozhodně i pamětihodnější koncerty.
Více než slušnou show začali dělat třetí Descent of the Scarlet Skies. Musím se přiznat, že takováto muzika, tedy metalcore, není zrovna přílišnou potěchou pro mé uši, avšak uznávám, že když podobné kapely vylezou hrát, hezky se to na pódiu hýbe, tudíž rozhodně je na co se dívat. A to byl samozřejmě i případ Descent of the Scarlet Skies, jinak bych o tom – vcelku logicky – nemluvil. A to i přesto, že zapojení publika bylo stále ještě vcelku malé, což zrovna u core muziky také příliš košer není.
Podobně jako Descent of the Scarlet Skies na tom byli i následující Suffocate with Your Fame, jen s tím rozdílem, že v jejich případě byla hudba sice stále obdobně hybná, ale poněkud ostřejší (deathcore), a pódiový pohyb byl ještě akčnější; nechyběly v žánru tolik typické secvičené “seky” nahorů-dolů a celá kapela najednou, ani další obvyklé stylové záležitosti. Kromě toho určitě zaujal i nepříliš obvyklý počet tří kytaristů. Celkově Suffocate with Your Fame působili velice suverénním a sehraným dojmem, za což si odnášejí titul nejlepší odpolední kapely.
Na diskotékové Liveevil jsem se dost těšil, protože mám jejich muziku vcelku rád, ale výstup skupiny nakonec v mých očích zůstal docela pod očekáváním. Hudba přímo vybízí k nějakému tomu tanci, jenže samotný koncert s tím poněkud nekorespondoval, jelikož mi kapela přišla malinko bez života. Vše bylo samozřejmě odehráno na úrovni a bez jakéhokoliv zaváhání, ale něco tomu prostě chybělo. A když dojem v závěru nevylepší ani taková hitovka jako “Sky & Nails”, tak už v tom něco musí být…
Na Mincing Fury and Guttural Clamour of Queer Decay jsem si dovolil vybrat oficiálně povolenou přestávku a pod pódium se vracím až s dalšími Abstract Essence. Ne, že bych proti nim něco měl, to vůbec ne, ale už přijde trochu blbé, že z pěti letních festivalů pod záštitou Metalgate během pěti let vystoupili na všech pěti. Samozřejmě chápu, že je pořadatel a zároveň vydavatel protlačuje, ale znáte to – opakovaný vtip není vtipem. Nicméně ke cti Abstract Essence slouží fakt, že i přesto jsou výbornou koncertní kapelou, která zahraje vždycky dobře, a přestože jsem ji viděl již mnohokráte, zatím mě ani jednou nenudila – a to se potvrdilo i tentokrát. Sice se jednalo o vcelku standardní vystoupení Abstract Essence, ale nutno dodat, že v jejich případě to znamená standardně dobré. Kromě nápadité muziky klasicky nejvíce pozornosti poutal zpěvák Ondra Zbránek, který mezi písničkami pálí jednu hlášku za druhou.
Program pokračuje s prvním z headlinerů, švédskými melodic-death veterány Dark Tranquillity. Pokud by mělo platit, že největší kapela by měla odehrát také nejlepší koncert, tak v případě Dark Tranquillity to platilo do puntíku. Když skupina vběhla na pódium, ihned bylo cítit, že jsou to zkušení profíci, kteří mají vše v malíku, ale do nějakého jen s přehledem a řemeslně odehraného vystoupení to mělo hodně daleko. Pánové si vystoupení viditelně vysloveně užívali, jejich show měla výborný odpich, spád a tah na bránu, velmi sympatické bylo i uvolněné přátelské vystupování. Bezesporu excelentní koncert a zároveň jeden z vrcholů celého festivalu.
Jako další se představují jihočeští perverzáci Isacaarum. O tom, že by tahle grindová klasa nezahrála kvalitně, může pochybovat snad jen ten, kdo ji ještě živě nikdy neviděl. Isacaarum opět odvedli svůj vysoký standard, což znamená kopec setsakra hybného grindu, krev, sperma a úchylné převleky, a při tom všem jim sekundoval opticky největší kotel pátečního dne. Nechyběl samozřejmě ani obligátní sexy vložka v podobě orálního sexu na pódiu. Isacaarum jsou prostě a jednoduše kapela, kterou můžete vidět, kolikrát chcete, přesto to bude pokaždé náhul.
Stylovou výhybku znatelně přehazují industrial black metalové příšery (jak je nazvala jedna slečna (smích)) Gorgonea Prima. Jejich koncert ovšem zpočátku provázely nemilé problémy, jelikož zvukař se asi omylem opřel o nějakou páčku, tudíž samply rvaly uši, a osvětlovač zase pustil naplno všechny světla. Při druhém songu si však naštěstí ten první uvědomil, že zvuk by měl jít poslouchat, a ten druhý, že takováhle kapela na pódiu potřebuje úplnou tmu prozářenou pouze vlastními zářivkami. Když se tak stalo, mohl si člověk konečně naplno vychutnat neotřelou show, která rozhodně patří k tomu nejoriginálnějšímu a nejunikátnějšímu, co lze v současnosti od českých kapel vidět. Gorgonea Prima také hrála některé věci, které jsem osobně neznal, tudíž předpokládám, že šlo o nový materiál – a zněl opravdu výtečně.
Ani následující Demencia Mortalis rozhodně nebyla špatná, spíše naopak. Skupina sice byla co do vizáže značně nesjednocená – každý pes (člen), jiná ves – , ale zato všichni pařili stejně zaníceně a celkově se starali o to, aby se i v jednu ráno stále bylo na co dívat, což se jim i dařilo. Osobně mi muzika ve studiové podobě moc nesedí, ale v živém provedení zní jejich metal s houslemi moc dobře. Na dobré spaní určitě kvalitní set, který nenudil. První den ještě uzavírali Keep on Rotting, avšak přílišná únava a následky příliš intenzivních alkoholových radovánek mne bohužel zahnaly do stanu…