 |
|
Země: Polsko Hrací doba: 28:00 K recenzi poskytl:
|
Agilní polská firmička Godz ov War Productions představuje další mladou kapelu ze své domoviny. Krakovský projekt Loathfinder má dle dostupných informací na starosti jediný člověk, a sice Kacper Półchłopek, jenž dle fotky vypadá, že mu ještě ani fousy nezačaly růst. Tak se pojďme podívat, co za prvotinu borec ukuchtil…
Název „The Great Tired Ones“ vypadá trochu jako parodie na Lovecratovy mýty, ale kdo ví. Každopádně, přinejmenším artwork je docela paráda a podobně slibně se zpočátku jeví i samotná hudba. Zpočátku.
Pokud má „The Great Tired Ones“ na svědomí skutečně jeden mladý floutek, tak je to docela dobrá práce a chlapec zjevně nějaké schopnosti má. Než to zas na mě nějaký píčus v komentářích zkusí, tak na rovinu říkám, že ne, já bych něco takového v tomhle věku určitě nenatočil. Jenže nemusíte být šéfkuchař, abyste poznali, že se nějaká kejda nedá žrát (a navíc bych o tom mluvil stejně, i kdyby to natočila banda zkušených fotrů). To je možná poněkud silné přirovnání, poněvadž „nežratelné“ „The Great Tired Ones“ rozhodně není, ale pokud se oprostíme od alibistických berliček typu „na to že jde o debut“ nebo „na to kolik mu je“, pak není důvodu vychvalovat do nebes něco, co je vlastně jen oukej jednohubka na pár poslechů, zcela jistě však ne dílko špičkových kvalit.
Na první poslech působí „The Great Tired Ones“ velmi dobře a právě při onom úvodním seznamování minialbum vyznívá nejlépe (snad proto, že jste jej ještě nestačili prohlédnout?). Blackmetalovou patinou potažený doom zní hodně zatěžkaně a hrubě, což je samozřejmě cool. Jak ale poslechy přibývají, rychle se začnou projevovat také nedostatky předkládaného materiálu. Patří k nim například stereotyp. Všechny čtyři skladby jsou totiž postavené především na jednom riffu, jehož neustálé omílání brzy zhořkne. Dojmu pak nepřidá ani skutečnost, že čtveřice přítomných songů jede v totožném tempu, díky čemuž se ona půlhodina stává poněkud ubíjející. Je to škoda, poněvadž některé nápady a vedlejší linky schované za základní riffovou hradbou nejsou marné. Loathfinder je však nedokáže skutečně prodat.
Samozřejmě, že – nakonec ani já se tomu klišé nevyhnu – vzhledem k situaci (debut, předpokládaný věk autora něco-náct) to je slušná práce a v budoucnosti by z Loathfinder mohla kápnout solidní muzika. Rozhodně se tak ale nestane, budeme-li všichni autora už nyní plácat po zádech, jakou fantastickou desku nahrál. „The Great Tired Ones“ jen o kousíček překračuje průměrnou hranici a jeho neslyšením o vůbec nic zásadního nepřijdete.