Archiv štítku: Lychgate

Redakční eintopf – březen 2018

Grave Upheaval – (untitled)
Nejočekávanější deska měsíce:
Grave Upheaval – (untitled)


H.:
1. Grave Upheaval – (untitled)
2. Balmog – Vacvvm
3. Drudkh – Їм часто сниться капіж

Zajus:
1. Between the Buried and Me – Automata I
2. Barren Earth – A Complex of Cages
3. Anna von Haushoff – Dead Magic

Onotius:
1. Primordial – Exile Amongst the Ruins
2. Lychgate – The Contagion in Nine Steps
3. Augury – Illusive Golden Age

Metacyclosynchrotron:
1. Grave Upheaval – (untitled)
2. Ascension – Under Ether
3. Rites of thy Degringolade – A Blade Philosophical

Cnuk:
1. Negative Self – Control the Fear
2. Stone Temple Pilots – Stone Temple Pilots

Mythago:
1. Drudkh – Їм часто сниться капіж
2. Norrhem – Vaienneet voittajat

H.

H.:

Co jiného lze v březnu dosadit na první flek než Grave Upheaval? Mám pocit, že tohle by měla být jediná zásadní nahrávka, která se tenhle měsíc objeví. Pár dalších kousků, jimž budu nějakou pozornost věnovat, se sice najde, ale arci-ohavný death metal z Austrálie má nejvyšší prioritu, o tom kurva žádná! Jedna uvolněná ukázka zní setsakra dobře, takže jsou očekávání hodně vysoko.

Vcelku fajn je novinka „Vacvvm“ španělských pekelníků Balmog. Album už nějakou chvíli točím a musím říct, že zatím mě to docela baví, tudíž se doufám nemusím stydět za to, když tady vytáhnu své doporučení.

Do třetice to bude klasika. Od Drudkh se asi žádná překvapení čekat nedají, ale nepochybuji o tom, že „Їм часто сниться капіж“ standard kapely nepodleze. Minulé „Борозна обірвалася“ se mi líbilo a následná splitová trilogie taktéž, důvěru ve schopnosti Drudkh napsat kvaliní atmo-black tedy stále mám, přestože obal novinky mě příliš neoslovuje…

Zajus

Zajus:

Ačkoli březen nepřinese žádné vysoce očekávané album, těch relativně zajímavých počinů vyjde hned několik. V první řadě novinku představí Between the Buried and Me. Pokud bych chtěl být vyloženě negativní, řekl bych, že od vrcholného „Colors“ forma Američanů plynule upadá a že každá další deska je o něco slabší než její předchůdce. Přesto však, pokles je to hodně pozvolný a samotné „Colors“ tak dobré, že stále mluvíme o hodně povedených nahrávkách. Navíc se zdá, že minimálně jednu lekci si Between the Buried and Me z minulých nahrávek odnesli, a tak bude mít novinka jen lehce přes půl hodiny, tedy méně než polovinu standardní hrací doby kapely. Pokud do ní natlačí svou standardní dávku nápadů, mohlo by to být velice zajímavé.

Druhým zástupcem metalové progrese, byť z cela jiného konce žánru, jsou Barren Earth. Finové se zatím s každou nahrávkou zlepšují a tak není jediný důvod předpokládat, že „A Complex of Cages” bude výjimkou.

O třetí místo se pralo hned několik zájemců, nakonec jsem však vybral uhrančivou Annu von Haushoff, jejíž post-rockovo varhanní „The Miraculous“ mě před třemi lety velice nadchlo. Netuším sice, zda šlo v její diskografii o výjimku či pravidlo, „Dead Magic“ mi však napoví hned druhého března.

Onotius

Onotius:

Oproti chabému únoru je naštěstí březen nesrovnatelně plodnější, a tak se můžeme těšit na solidní nášup čerstvých zajímavých desek. První, co jistě neminu, je návrat irských Primordial, kteří po čtyřech letech od vydání „Where Greater Men Have Fallen“ konečně zase přicházejí s naléhavou, folklórem i post-metalem načichlou muzikou. Novinka se jmenuje „Exile Amongst the Ruins“ a vychází v pátek třicátého. Jsem zvědav, zda Irové budou pokračovat na podobně ponuré notě, jako tomu bylo u předchůdce, nebo vsadí zase více na epičnost. Tak či tak, už teď se těším, až novinku proženu přehrávačem.

Svérázný, až mysteriózně znějící black metal využívající výrazných varhanních partů – tak by se dala popsat poslední nahrávka Lychgate, jež mě svého času opravdu zaujala. Je tedy dobrá zpráva, že na konec března, shodou náhod na stejný den jako i Primordial, si pro nás tito podivíni ze Spojeného království připravili nášup v podobě placky „The Contagion in Nine Steps“. Pokud si zachovají laťku „An Antidote for the Glass Pill“, máme se věru na co těšit.

Ačkoliv těch zajímavých desek na tuto příčku se nabízelo více, nakonec nemohu nezmínit Augury. To byla totiž jedna z prvních technicky deathmetalových kapel, co jsem poslouchal – a jak jejich „Fragmentary Evidence“, tak debut „Concealed“ mám velmi rád dodnes. Nová deska přichází po dlouhých devíti letech a zvědavost je tedy na místě. A deska vyjde – hádejte kdy – také třicátého.

Grave Upheaval

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Rites of thy Degringolade bych zařadil mezi přehlížené skvosty kanadské extrémní metalové scény. Album „Totality“ na mě před lety udělalo velký dojem, jenže já pitomec jsem stejně kapele nevěnoval více času a pozornosti. Nu, v březnu vyjde album nové a já trochu doufám, že mě chytne, nepustí a konečně mě donutí svou chybu napravit.

Je holým nezpochybnitelným faktem, že „With Burning Tongues“ a „Consolamentum“ německých Ascension patří mezi nejlepší blackmetalové nahrávky posledních deset let. „The Dead of the World“ je také kvalitní záležitost a na úplném konci března vyjde deska nová „Under Ether“. Promo už poslouchám, k nijak drastickému tvůrčímu odklonu nedošlo, ale já  stejně absolutně netuším, co si o desce myslet, ha! Psaní recenze bude ještě zajímavé…

Ovšem nejdůležitější deska (nejen) měsíce března vychází v jeho půli. Album kapely, kterou jistě už uctívá každý stoupenec odporného metalu smrti: GRAVE UPHEAVAL.

Cnuk

Cnuk:

Své druhé album v březnu představí švédská kapela Negative Self. Ta v roce 2015 vyrukovala s eponymním debutem a nebylo to vůbec špatné. Melodický crossover thrash zas tak často nevychází a Negative Self ho dělají obstojně. Uvidíme, jestli „Control the Fear“ dokáže navázat či ještě lépe předčít svého předchůdce. Potenciál na to rozhodně má.

Další deskou je poměrně očekávaná placka od legendární grungeovky Stone Temple Pilots. Ta ponese opět název kapely, tedy „Stone Temple Pilots“, stejně jako poslední řadovka z roku 2010. Trošku zvláštní. Změnou je ale samozřejmě vokál, jelikož Scott Weiland už nějakou dobu není mezi námi a jeho náhrada Chester Bennington také ne. Nynější zpěvák Jeff Gutt o sobě dal před lety vědět v televizní reality show The X Factor, avšak v listopadu si ho mezi sebe vybrali Stone Temple Pilots. Dosud vypuštěné singly mě ze židle nezvedají, ale dejme tomu ještě šanci, až to bude celé po kupě.

Drudkh

Mythago

Mythago:

Oproti předchozím měsícům to s březnem vůbec nevypadá špatně a alba vyjdou kapelám, na něž se opravdu těším.

Tou první jsou staří známí Drudkh, ukrajinská stálice, která mne uchvátila svou hypnotickou melodičností a rozvážností ve výstavbě skladeb, a já nepochybuji, že další počin „Їм часто сниться капіж“, jenž vyjde v první polovině měsíce, bude stejně odzbrojující jako ty minulé.

Norrhem jsou na rozdíl od prve zmíněných nováčky na blackové scéně, v tomto případě té skandinávské, a na kontě mají prozatím jen demo „Voima ja kunnia“, ale už to mne dokázalo přesvědčit, že tuhle kapelu se do budoucna opravdu vyplatí sledovat. A zatím uvolněné skladby s nadcházející novinky „Vaienneet voittajat“, obohacené oproti demu o nějaký ten čistý vokál, takřka windirovský syntezátor a s ještě zjevnějším vlastním rukopisem, mne v tom jen utvrzují.


Hellhammer Festival 2017: Winter Edition – info

Šestý ročník neustále se rozvíjejícího Hellhammer Festivalu 2017 a jeho zimní edice je věnována temným stylům metalu jako Black metal, avantgardní metal, post black metal atd.

Tentokrát festival navštíví 3 největší města v ČR: Prahu, Brno a Ostravu! Jako headliner se představí unikátní post black metalisti Harakiri For The Sky z Rakouska, festivalová stálice ze Sibiře Welicoruss a avantgardní metalisti Lynchgate z Velké Británie! Kromě nich českou scénu budou reprezentovat metalové kapely z České republiky. Nepropásněte temný zimní večer plný metalové hudby ve vašem městě!

Potvrzené kapely:

HARAKIRI FOR THE SKY [AT, post black metal]
WELICORUSS [RU, symphonic black metal]
LYCHGATE [UK, avant-garde black metal]
SILVA NIGRA [CZ, black metal] pouze Ostrava
MALLEPHYR [CZ, black/death metal] pouze Praha
DESIRE OF SORROW [CZ, melodic black metal] pouze Brno
EMBRACE THE DARKNESS [CZ, melodic death/doom metal] pouze Brno
NEKTESM [CZ, black metal] pouze Ostrava
SORATH [CZ, black metal] pouze Praha

Hellhammer Festival 2017: Winter Edition

01/12 PRAHA:
https://www.facebook.com/events/1037416753057703/

02/12 OSTRAVA:
https://www.facebook.com/events/256757258065890/

03/12 BRNO:
https://www.facebook.com/events/438778653127204/

Předprodej vstupenek:
https://www.smsticket.cz/vstupenky/9955-hellhammer-festival-2017-winter-edition

Stranka festivalu:
http://hellblast-store.com/hellhammerfestival2017winter/

[tisková zpráva]


Novinky 23-5-15

Author and Punisher - Melk En Honing

>>> Zámořský industriální projekt Author & Punisher vydá 30. června u Housecore Records novou desku „Melk En Honing“. K mání bude CD, černé LP, bílé LP a černo-bílo-stříbrné LP. První song „Callous and Hoof“ poslouchejte na YouTube. Obal vpravo.

>>> Maďarští folkaři Dalriada ohlásili vydání hned dvou počinů. Prvním bude kompilace „Mesék, Álmok, Regék“, jež vyjde jako příloha letního čísla maďarské mutace časopisu Metal Hammer a bude obsahovat akustické předělávky starších písniček (obal tady). Druhou nahrávkou pak bude nová dlouhohrající deska, která se bude jmenovat „Áldás“ a vyjde v září. Objeví se zde deset skladeb.

>>> Fear Factory hlásí, že jejich chystané album ponese název „Genexus“ a vyjde 7. srpna u Nuclear Blast.

>>> Britští black metalisté Lychgate streamují druhou píseň ze své chystané desky „An Antidote for the Glass Pill“, jež vyjde 18. srpna u Blood Music. „An Acousmatic Guardian“ poslouchejte na YouTube.

>>> Společný projekt Františka Štorma (Master’s Hammer), Samira Hausera (Vanessa) a Řezníka (Sodoma Gomora) dostal název Mortal Cabinet. Trojice aktuálně pracuje na desce.

>>> Thrash metaloví titáni Slayer pojmenovali svou dlouho očekávanou novinku „Repentless“. Objeví se na ní 12 skladeb a vyjde 11. září pod značkou Nuclear Blast.

>>> Symphony X pustili do světa písničku z nadcházejícího alba „Underworld“, jež vyjde 24. července. „Nevermore“ poslouchejte na YouTube.

>>> Heavy metaloví veteráni U.D.O. vydají nové živé album – „Navy Metal Night“ bude k mání od 31. července u labelu AFM Records. Bude se na něm nacházet záznam vystoupení, které kapela odehrála v únoru 2014 za doprovodu orchestru. Obal zde.


Novinky 22-5-15

Helloween - My God-Given Right

>>> Kultovní německá formace Bethlehem hlásí po 24 letech fungování konec své činnosti. Zakladatel Jürgen Bartsch to zdůvodnil problémy se sestavou a také svými zdravotními problémy (zánět šlachy). Všechny nadcházející koncerty byly zrušeny; jestli někdy dojde k obnově činnosti, prý není vůbec jisté. Celé vyjádření najdete na Facebooku. Poslední deskou kapely je „Hexakosioihexekontahexaphobia“ z loňského roku.

>>> Američané Cattle Decapitation zveřejnili podrobnosti o svém další studiovém počinu. Novinka ponese název „The Anthropocene Extinction“ a vyjde 7. srpna u Metal Blade Records. Obal se nachází tady, song „Manufactured Extinct“ je k poslechu na YouTube, tracklist následuje:

01. Manufactured Extinct 02. The Prophets of Loss [feat. Phil Anselmo] 03. Plagueborne [feat. Tristan Shone] 04. Clandestine Ways (Krokodil Rot) 05. Circo Inhumanitas 06. The Burden of Seven Billion 07. Mammals in Babylon 08. Mutual Assured Destruction 09. Not Suitable for Life 10. Apex Blasphemy 11. Ave Exitium 12. Pacific Grim [feat. Jürgen Bartsch]

>>> Speed/power metaloví veteráni Helloween vypustili videoklip k titulní písničce svého nového alba „My God-Given Right“, které vyjde 29. května. Sledujte na YouTube.

>>> Lamb of God se po menší pauze zapříčiněné zatčením zpěváka Randyho Blythea v České republice opětovně vrací s novou deskou. Novinka ponese název „VII: Sturm und Drang“ a k mání bude v červenci u Nuclear Blast. První singl „Still Echoes“ si už nyní můžete pustit na webu kapely. Obal pak vypadá následovně.

>>> Ryan Shutler, bubeník zámořských thrash metalistů Lazarus A.D., zemřel ve věku pouhých 28 let. Podle některých zpráv byl příčinou smrti infarkt.

>>> Britové Lychgate odhalili detaily o své druhé desce „An Antidote for the Glass Pill“ – obal je tady, tracklist níže. Samotný počin vyjde 18. srpna. Lychgate již dříve zveřejnili skladbu „Letter XIX“, kterou stále najdete na YouTube.

01. Unto My Tempest 02. Davamesque B2 03. I Am Contempt 04. A Principle on Seclusion 05. Letter XIX 06. Deus te videt 07. The Illness Named Imagination 08. An Acousmatic Guardian 09. My Fate to Burn Forever 10. The Pinnacle Known to Sisyphus

>>> Finští doomaři Shape of Despair streamují již třetí skladbu ze svého chystaného alba „Monotony Fields“, které vyjde 15. června. „The Distant Dream of Life“ si můžete pustit tady.

>>> Američané Symphony X vydají 24. července své první album po čtyřech letech. Jeho název zní „Underworld“, obal vypadá následovně, tracklist se nachází zde:

01. Overture 02. Nevermore 03. Underworld 04. Without You 05. Kiss of Fire 06. Charon 07. Hell and Back 08. In My Darkest Hour 09. Run with the Devil 10. Swansong 11. Legend

>>> Němci Todtgelichter prozradili, jak se bude jmenovat jejich chystaná deska – „Rooms“. Nahrávka by měla vyjít ještě v letošním roce.


Lychgate – Lychgate

Lychgate - Lychgate
Země: Velká Británie
Žánr: black metal
Datum vydání: 29.4.2013
Label: Mordgrimm

Tracklist:
01. The Inception
02. Resentment
03. Against the Paradoxical Guild
04. In Self-Ruin
05. Sceptre to Control the World
06. Intermezzo
07. Triumphalism
08. Dust of a Gun Barrel
09. When Scorn Can Scourge No More

Hodnocení: 7/10

Odkazy:
web / facebook

K recenzi poskytl:
Lychgate

Lychgate je dalším poměrně zajímavým zástupcem nekonečného zástupu black metalových kapel, který nebere konce, což je vcelku logické, když je – jak se zdá – nekonečný. Esenciální otázkou hned na úvod recenze je ovšem to, co přesně je na Lychgate natolik zajímavé – odpověď je ovšem poměrně jednoduchá a nasnadě, jelikož ji najdete vlastně všude při každé zmínce o kapele. Jde o sestavu, v níž se objevují hudebníci z několika velmi kvalitních spolků, jejichž jméno má na extrémní metalové scéně nemalý zvuk…

O zpěv a baskytaru se stará Greg A. Chandler, jeden z hlavních tahounů skvělých Esoteric, kteří platí za těžkou váhu na poli toho nejextrémnějšího doom metalu. A teď si představte, jak by to asi mohlo, kdyby se Esoteric se svým citem pro dusivou atmosféru a monumentální umíráčky pustili do vod black metalu… to je dost zajímavá představa, nebo ne? Sice se tu jedná jen o jednoho jejich člena, ale i tak… Tím ovšem výčet nekončí, neboť baskytaru má na starosti zase Aran, jeden ze členů fenomenálních (a bohužel nedávno opět rozpadlých) Lunar Aurora, o nichž bych si dovolil tvrdit, že patří k tomu nejlepšímu, co kdy Německo dalo black metalové scéně. I hudbu téhle skupiny provází vpravdě neopakovatelná atmosféra a obrovská kvalita. Takovéhle spojení zní ještě lákavěji, co říkáte? Za bicími zase sedí T.J.F. Vallely, jenž se v loňském roce blýsknul až překvapivě velmi dobrým debutem svého vlastního projektu atmospheric black metalového projektu Omega Centauri. Jak to ale všechno funguje dohromady…?

Inu, i v tomto případě je odpověď dost lehká, možná bohužel – nijak. Jestli jste se těšili na hudební průnik Esoteric a Lunar Aurora, budu vás naneštěstí muset zklamat. Ačkoliv je to velice paradoxní, protože promo Lychgate do jisté míry stojí právě na jménech zmiňovaných pánů (obzvláště prvních dvou), texty i hudbu má kompletně na svých bedrech čtvrtý, doposud nejmenovaný člen, kytarista a klávesák Vortigern. Ten byl – pokud vynecháme účasti v kapelách jako třeba Orpheus (v rámci tohoto projektu se jen tak mimochodem už potkal se zmiňovaným Vallelym) nebo u řeckých The One – hybatelem už předchozí inkarnace Lychgate pod názvem Archaicus, což byl původně jeho jednočlenný projekt, pod jehož hlavičkou vzniklo pouze pár demíček. Nicméně i v rámci Lychgate je to on, kdo je autorem muziky a textů. Že je to tak trochu podraz na posluchače? Do jisté míry možná ano, jenže výsledek, který je ke slyšení na stejnojmenné debutové desce, je dostatečně poutavý i tak.

Omlouvám se za poněkud natažený úvod a nyní už se konečně pojďme podívat, co “Lychgate” ve skutečnosti nabízí. Již jsem předeslal, že se jedná o dost dobrou věc, což si lze přeložit i tak, že sám Vortigern si skladatelsky vystačil natolik, aby výsledkem byla kvalitní deska. Abychom však byli o něco konkrétnější… Lychgate se pohybují v atmosférickém black metalu, který – jak už ostatně jeho název vcelku jasně napovídá – klade důraz především na atmosféru. Budeme-li opět válčit s textem promo materiálu, lze zde najít i přídomek avantgardní, ale to je dle mého skromného názoru poněkud nadsazená nálepka, jelikož já osobně si opravdu avantgardní black metal představuji trochu jinak, přičemž Lychgate v konfrontaci s touto představou produkují ještě docela konvenční formu black metalu, což ovšem pranic nezmění na faktu, že i tak je “Lychgate” vcelku povedený žánrový kousek.

Skupina se rozhodně nebojí melodií, jež jsou v některých případech poměrně dost dobré, tempo je po většinu hrací doby spíše ve střední rychlosti, tudíž je dostatek prostoru oba výše zmiňované atributy, tedy atmosféru i melodii (ono ne, že by něco takového nešlo tvořit i ve velké rychlosti, ale to umí opravdu málokdo). Sypačky se objevují spíše pomálu, rozhodně míň, než by asi člověk neznalý žánrové rozmanitosti black metalu čekal, a navíc i jimi se většinou proplétají nějaké ty melodické linky kytary. Vše je navíc místy podbarveno klávesovým podkresem, jenž sice není nijak zvlášť výrazný a snad nikdy se neujímá hlavního slova, přesto stále dělá své, až by se s nadsázkou dalo říct, že odvádí takovou tu “černou práci” vzadu, kterou posluchač primárně moc nevnímá, ale kdyby nebyla, bylo by to ihned sakra znát. Vokál je až překvapivě zastřený a spíš jakoby položený za hudební clonou a zní tak trochu “z dálky”, což však ve výsledku nevadí, jelikož to působí zajímavě a funguje to.

Možná jste z předcházejícího popisu nabyli dojmu, že “Lychgate” není nějak zvlášť výjimečnou nahrávkou, protože co si budeme povídat, něco podobného by šlo takto obecně napsat jen s mírnými obměnami asi o spoustě alb. A určitě máte pravdu. To ovšem desce nijak zvlášť neubírá na kreditu v tom smyslu, že by se to jakkoliv negovalo s již několikrát opakovaným tvrzením, že Lychgate stále nahráli album velmi dobré. Nejedná se o žádný velký unikát, navíc se musím přiznat, že deska poměrně pomalu leze do hlavy, takže ji možná dost lidí po pár posleších zahodí jako nepříliš výraznou, jenže když se do toho člověk trochu obuje, záhy zjistí, že jisté kouzlo tam zcela jistě je. Jak moc času (a jestli vůbec nějaký) ale každý “Lychgate” obětuje, to už je samozřejmě jeho vlastní volba. Mám-li mluvit sám za sebe, ve výsledku se mi placka docela líbí a počínání Lychgate je mi svým způsobem vlastně sympatické, ale i tak se musím přiznat, že jsem možná očekával o krapánek více…