 |
| Země: Německo Žánr: folk metal / rock Datum vydání: 26.9.2014 Label: AFM Records Tracklist: Hodnocení: 5,5/10
|
Lyriel původem z Gummersbachu (spolková země Severní Porýní-Vestfálsko) nejsou žádní cucáci. Kapela svou muzikantskou káru táhne přes deset let a na kontě má už pět alb, což značí minimálně to, že i když asi nejde o kdovíjak zavedené jméno, nějaké úrovně by se od nich člověk dočkat mohl. Tak se pojďme podívat, jestli se to povedlo u aktuální páté fošny jménem “Skin and Bones”…
Internetové zdroje výjimečně nelžou a zcela správně tvrdí, že Lyriel hrají muziku, která by se dala klasifikovat jako jakýsi folk rock se znatelným příklonem k metalovému výrazivu. V praxi to vypadá tak, že se sem tam ozvou housličky a zbytek toho folku se skrývá v melodiích. Nečekejte ale žádné paganmetalování a dvaaosmdesátou variaci na Korpiklaani nebo Ensiferum. I přes metalový základ totiž Lyriel jdou spíše ve stopách takových Blackmore’s Night, byť s řadou odlišností. I tak je to ale poměrně slibné lákadlo, jenže otázkou zůstává, jak se s tím Lyriel poprali.
Myslím, že je docela fér si hned zkraje vyjasnit, že “Skin and Bones” určitě není žádná srágora. Poslouchá se to úplně v pohodě, nejedna melodie a pěkný vokál ten poslech dále zpříjemňují a Lyriel se za své nové dítko stydět nemusí. Jestli má ale deska opravdu co nabídnout, to je věc jiná a tady to začíná nepatrně skřípat. Suverénně největší problém shledávám ve značně jalových kytarových partech. Dělá to na mě dojem, jako by tam kytarista něco hrál jen proto, aby to znělo ostře, ale bez žádných dalších ambic. Z celé desky si nepamatuji jediný riff, žádný zajímavý nápad, a i když se na to vyloženě soustředím, stejně mi kytara nenabídne nic než zcela generické hoblování, které nemá jinou funkci než pustou výplň.
Kytara ale na “Skin and Bones” naštěstí nehraje nijak zásadní roli. Tu zde bez debat zastává vokál a naštěstí se mu to daří velmi uspokojivě. Jessica Thierjung je totiž poměrně nadaná zpěvačka, její hlas je vyloženě příjemný a jeho majitelka s ním dovede kouzlit opravdu pěkné melodie. Právě kombinace některých specificky vystavěných melodií a vokálu mi místy připomíná zmiňované Blackmore’s Night a je to v drtivé většině případů jen ku prospěchu věci, protože Lyriel se naštěstí inspirovali (nebo náhodou trefili) v melodiích, které pomohli Blackmore’s Night ke slávě, a ne v těch, které bohužel přebírají otěže v posledních letech.
Výsledkem je několik skladeb, které se vyloženě povedly. Asi nejvíc mě oslovila “Black and White”, která je parádně členitá, melodicky přitažlivá a příspěvek hostujícího Christiana Älvestama (Solution .45, Torchbearer, Unmoored) rovněž přidává plusové body. Singl “Numbers”, který celé album otvírá, je taky hodně v pohodě a baví a s jistými výhradami má něco do sebe i “Falling Skies” (možná trošku prvoplánově epická až kýčovitá, ale pořád to jakž takž funguje) a koneckonců i ta titulní “Skin and Bones” ujde. I zbytek potom nabízí nejeden pěkný moment, ale bohužel už je to trochu moc rozmělněné a až na dva tři songy, které navíc nejsou nic extra, si toho dále v podstatě nic nepamatuji. A právě tady se projevuje další slabina, na kterou ovšem netrpí zdaleka jen Lyriel – přílišná délka. Osekat to o deset i víc minut vaty a zahustit to dobré, co tam je, určitě by to bylo o poznání lepší, jenže 50 minut je na schopnosti Lyriel evidentně příliš ambiciózní stopáž.
Výsledek je tedy takový rozpačitý. Na jednu stranu je mi počínání kapely i její nové album vesměs sympatické a kdykoli jsem “Skin and Bones” poslouchal, vždycky jsem si na něm našel dost důvodů, proč ho nevypnout. Na druhou stranu ale zůstává skutečností, že je na té desce až moc zbytečného materiálu na to, abych mohl hodnotit dobře, takže to nakonec nechám na lehkém nadprůměru. Od poslechu vás ale odrazovat nebudu – klidně to zkuste a třeba vás to osloví víc než mě.