 |
|
H.: Metacyclosynchrotron: Cnuk: Dantez:
|
H.:
Leden tedy nic moc. Prakticky se tu nachází jen jedna deska, o níž mohu říct, že se na ni jakž takž těším, ale ani v tomhle případě nejde o něco, z čeho by mi vlhly spoďary už dopředu. Debut „As the Flame Withers“ řecké kapely Yoth Iria si přesto poslechnu, protože nový projekt Jima Mutilatora (ex-Varathron, ex-Rotting Christ) a Maguse (Necromantia, Thou Art Lord) se mi vynechávat nechce. Loňské EP „Under His Sway“ se mi navíc docela líbilo.
Další dva kousky už sem dávám spíš jen do počtu, abych naplnil kvótu tří alb, ale nijak zásadně je nevyhlížím.
The Body jsou zavedená a uznávaná kapela, ale já osobně jsem je nikdy zásadně neposlouchal. Vlastně si ani nemyslím, že by to neměla být muzika pro mě, spíš jsem si nikdy nenašel čas a trpělivost nechat jejich tvorbě nějaký ten podrobnější poslech. Třeba se tentokrát odhodlám a „I’ve Seen All I Need to See“ ochutnám zevrubněji, protože ukázka zní příjemně bordelově a nějakou větší pozornost by si The Body z mojí strany nejspíš zasloužili.
Pravděpodobně zkusím ještě „Godslastering: Hymns of a Forlorn Peasantry“ dámského projektu Hulder, na jehož debut asi někdo i vyčkává, protože některé starší neřadové tituly měly vcelku ohlas. Já jsem jim zatím nevěnoval pozornost, tak snad to nebude pičovina.
Metacyclosynchrotron:
Vzhledem k sestavě asi nepřekvapí, že Venefices zní jako Bestial Raids spáření s Cultes des ghoules, ale přidaná hodnota je velká a já chci víc! „Succubacy“ je už dva týdny online, ale kazeta vychází v lednu a takto sugestivní atmosféra hnusné černé mše se nachází jen vzácně. Dodatečným argumentem budiž, že ve mě tato 12minutová porce zla obnovila chuť konečně dočíst Huysmansovo „Tam dole“.
Objev Ŭkcheănsălâwit mě zase pro změnu tlačí vstříc dalším „indiánským“ blackům a Maquahuitl by se jistě dříve nebo později na řadu dostali, tak proč neprolomit ledy s konceptuálním EP „Con su pistola en la mano“? Ukázka zněla docela dobře a tematicky se to jeví jako odpověď na parádní „El Tigre del sur“.
A pak už to je s novinkami z mého pohledu slabší, každopádně jsem určitě zvědavý na nové tituly Diocletian, co brzy vyjdou u Helter Skelter a Regain Records, zejména EP „Darkness Swallows All“ sestavené z raritních skladeb.
Cnuk:
Po loňském demu „Encased in Ice“ jsem dost zvědavý, co z texaských Frozen Soul vypadne na první dlouhohrající desce. Trochu překvapivě zakotvili u Century Media Records, nicméně to, že bude prvotina nazvaná „Crypt of Ice“ stát za poslech, je jasné už z uveřejněných skladeb. Jejich plíživý a značně neandrtálský death metal by tu měl mučit po vzoru žánrových klasiků.
K takovým klasikům patří dozajista třeba legendární Asphyx, další položka na mém seznamu. Tady si myslím není vůbec nad čím přemýšlet, protože u této kapely si můžete být jisti jak náplní alba, tak i jeho kvalitou. „Necroceros“ budou prostě Asphyx se vším všudy. Uvidíme, jak se podaří navázat na minulé, výborné „Incoming Death“, ale i kdyby „Necroceros“ nebylo takovým zásahem do černého, věřím, že to bude stále dobrá placka.
Dantez:
Nový rok pravděpodobně otevřu poslechem nových Asphyx. Od „Necroceros“ neočekávám nic převratného, jen přímý, střednětempý metal smrti, kteří holandští servírují na vysoké úrovni už více než 20 let.
Je dost možné, že si duel „May Our Chambers Be Full“ mezi Emmou Ruth Rundle a Thou z října najde cestu do mého žebříčku nejlepších alb za rok 2020. Navazující EP „The Helm of Sorrow“ proto otočím rád. Z nadcházející krátké nahrávky je už nyní k poslechu cover od The Cranberries, který dokonale zachycuje celkovou esenci kolaborace.
Jsem zvědavý i na první full-length švédských Malakhim, kteří věrně kráčejí ve šlépějích švédské ortodoxie. EP „II“ bylo fajn a první singl „The Splendour of Stillborn Stars“ se mi prozatím trefuje do noty více než nedávna novinka podobně laděných Ondskapt. „Theion“ proto určitě vyzkouším.
