Země: Česká republika Žánr: black / death metal Otázky: H., Metacyclosynchrotron Odpovědi: Opat Počet otázek: 10/22 PRVNÍ ČÁST ROZHOVORU ZDE Odkazy: facebook / bandcamp / bandzone

Některé skupiny se na scéně pohybují třeba i dvacet let, a přitom je málokdo zná a v obecném povědomí fanoušků nejsou. A pak jsou tu kapely, které jsou naopak vidět hned od začátku. V současné době zde má málokdo našlápnuto tak jako Mallephyr, kteří do metalové kotliny vletěli jak velký vítr a s pouhým jedním demosnímkem na kontě už mají na pažbě zářezy z pódií takových festivalů jako Brutal Assault, Phantoms of Pilsen nebo Eternal Hate Fest, další spoustu zajímavých akcí i nadšené ohlasy. I o tom, avšak nejen o tom jsme si povídali se zpěvákem a kytaristou Opatem…

Rozhovor byl rozdělen do dvou částí, přičemž tu první jsme vydali před několika dny (viz). Nyní navážeme s jejím pokračováním, které následuje níže:

---

Inu, pojďme teď na nějaké trochu jedovatější otázky. Nebál bych se říct, že se v posledních měsících okolo Mallephyr rozjel, jak se teď s oblibou říká, docela hype. O málokteré začínající formaci se za poslední roky mluvilo tolik a tak nahlas jako o vás. Nepochybně určitě pomáhá i fakt, že tebe lidé znají ze Stínů plamenů a že na baskytaru hraje Sinneral z Panychidy, ale i tak… nevzpomínám si na žádnou jinou skupinu, jež by si s jedním demosnímkem na kontě zahrála na Brutal Assaultu, Phantoms of Pilsen a předskakovala kapelám jako Nocturnal Depression, Vulture Industries nebo Oranssi Pazuzu. V neposlední řadě jsem snad ještě na adresu kapely nezaznamenal jediný negativní ohlas a skoro mi připadá, že někteří lidé už teď Mallephyr pomalu vynášejí do nebes. Cítíte se jako „nahajpovaná“ kapela? Nepochybně se najdou i lidé, pro něž může být takový raketový start spíš odrazující, leckdo si může pomyslet i něco o protekci a dobrých známých. Myslíš, že vám rychlý start může v jistém ohledu i uškodit?

Abych řekl pravdu, sám jsem neustále překvapen tím dosavadním ohlasem. Už jsem to říkal v jiném rozhovoru, že když jsme vstupovali na pódium při našem úplně prvním koncertu, tak jsem si v duchu říkal, že to třeba zaujme tak tři lidi z těch 70, kolik jich do plzeňské Lampy přišlo. S tím jsme do toho šli – od začátku se snažíme dělat věci pouze podle toho, jak je cítíme, s tím, že nás to musí opravdu naplňovat. A nikdo neví, jestli taková věc bude bavit i někoho dalšího. Ohlas překonal jakékoli naše představy, je to velmi potěšující a vážíme si toho. Přesto pokud by takový nebyl, dělali bychom věci se stejným přístupem.

Opravdu se necítíme jako „nahajpovaná“ kapela a ani si neumím moc dobře představit, co by to vlastně mělo znamenat. Jestli je pro někoho cokoliv o nás odrazující, jednoduchým řešením je si nás nevšímat. Něco o protekci si jistě leckdo může pomyslet, je mi to úplně jedno. Nikdy jsme se nikam nesnažili lacině vetřít a nabízet se, nikomu nelezeme do prdele, abychom si někde mohli zahrát. Samozřejmě, že pořadatelé některých koncertů jsou zároveň našimi dobrými známými, jsem si ale jist, že nás na svoji akci nevzali z důvodu jakéhosi „kamarádšoftu“, ale z  důvodů hudebních. Pořadatelé těchto akcí znají asi hodně muzikantů, proč by měli mít zrovna Mallephyr protekci? Naivní představa, tím vůbec nemá cenu se zabývat. Nevím, jestli nám „rychlý start“ může nějak uškodit, opravdu nad tím nepřemýšlím.

Když už jsem zmínil ty ohlasy… prozatím se na Mallephyr ze všech stran sype jen chvála. Zaznamenali jste i nějaké negativní názory na svou tvorbu případně koncertní prezentaci?

Loni po Eternal Hate Festu na nějakém německém zinu vyšel report, kde jsme, pokud si dobře pamatuji, autora příliš nezaujali. Jinak nevím, co se týče reportů nebo recenzí dema, většinou šlo zatím o pozitivní ohlasy, ačkoliv my sami jsme se po nějakém koncertu třeba cítili jinak.

Pokud to vezmeme obecně, po vystoupení za tebou většinou přijdou lidi, které jsi třeba něčím zaujal, a ti, které to tolik nebavilo, ti to třeba říci nepůjdou. Přijde mi přehnané tvrdit, že se ze všech stran sype chvála, tak to určitě není a je to správně.

Speciálně bych se ještě zeptal na onen nedávný koncert Oranssi Pazuzu, jimž jste v Praze předskakovali vy a Desire for Sorrow. Za tenhle výběr předskupin se na pořadatele už předem sesypala nemalá vlna kritiky z vícera na sobě nezávislých stran, což jste, předpokládám, jistě zaznamenali. Přistupovali jste ke hraní na téhle akci díky vědomí toho, že tam na vás část návštěvníků není vůbec zvědavá a spíš je vaše přítomnost irituje, nějak jinak než k ostatním koncertům? A co mě hlavně zajímá – řešíte nějak, s kým budete na které akci hrát? Je nějaká hranice, ať už stylová nebo ideologická, za kterou byste už nešli a se skupinou takového ražení byste nehráli? Anebo berete všechny nabídky na akce a moc neřešíte, kdo tam hraje dál?

To jsme samozřejmě zaznamenali (úsměv). Vůbec ne, přistupovali jsme k tomuto koncertu tak, jako k jakémukoliv jinému. Proč by tomu mělo být jinak? Pokud někoho naše přítomnost iritovala, mohl se věnovat rozpravám s přáteli, lihovinám nebo prostě přijít později. Line-up byl známý dlouho dopředu včetně přesného harmonogramu, nevidím problém. Také mě na každém koncertě nezajímají předkapely, takže buď je přesto poslechnu a udělám si názor (bez toho, že si předem řeknu, že to bude určitě na píču, protože se to tam žánrově úplně nehodí), nebo je třeba vynechám. Dělat kolem toho ale takový humbuk, to opravdu nechápu a přijde mi to naprosto zbytečné. A troufám si tvrdit, že pokud by byl zvolen podobně žánrově odlišný support ze zahraničí, párkrát se někde řekne „jo nehodí/nehodilo se to tam, tak jsem si šel dát pivo“ a vůbec se to dál neřeší. Ale český kapely si přečtou český reporty, tak je potřeba to tam zmínit aspoň desetkrát, aby viděly, jaký vocasové to jsou, že tu nabídku vlastně přijali. (To berte s nadsázkou.)

My jsme jedině rádi, že jsme si před výbornou kapelou, jakou jsou Oranssi Pazuzu, zahráli, byli jsme za tuto nabídku rádi a pokud bychom ji dostali znovu, neváhali bychom ji znovu vzít. A jedna věc mi přišla na tom všem trochu úsměvná. V několika reportech autor začal minimálně jedním, spíše vícero odstavci o tom, jak jsme tam společně s Desire for Sorrow absolutně nepasovali, jaký to byl fail atd., přitom následné hodnocení našeho koncertu bylo vesměs pozitivní. Pak opravdu nechápu ten humbuk. Asi to ale beru příliš ze svého pohledu, že kdyby mě jakákoli předkapela někde zaujala, tak je mi naprosto jedno, že nehraje stejný žánr, jako headliner. Nikomu ale jeho názor neberu a pořadatelům děkuji za odvahu, že přestože byli skoro lynčováni, nerozhodli se support na poslední chvíli vyměnit (smích).

Samozřejmě máme své hranice, přes které bychom nešli, zejména, co se týče ideologie. Kdo hraje na koncertech, kterých bychom se měli účastnit, samozřejmě řešíme. Co se týče stylového zaměření, hráli jsme jak na ryze blackových akcích, tak i po boku kapel různých metalových či core subžánrů, problém v tom nevidím.

Pro rozjíždějící se kapelu jsou koncerty zásadní, avšak neméně důležitá otázka je, jak často chcete hrát? I kdyby vás hraní bavilo sebevíc, asi nechcete být okoukaní a dokud nejsou koncertní nabídky zvenku normou, tak je asi blbost hrát každý víkend v jiném českém klubu. Kde tedy pro vás leží hranice? Dovolme si i malé fantazírování. Dokázali byste se hecnout jako například Heaving Earth, složit se v kapele na support-slot nějaké větší tour a strávit třeba měsíc na cestě?

Chceme hrát často, ale zároveň nechceme hrát každý měsíc v jednom městě. Minulý rok jsme třeba během tří měsíců hráli třikrát v Plzni nebo v Praze, nějak se to tak sešlo a objektivně je to moc. Proto například v Plzni letos odehrajeme první koncert až v září na našem Diabolical festu po boku slovenských Infer, Feeble Minded a Errantes. Jinak ale hrajeme poměrně dost, zatím hlavně různě po České republice, a pokud bude zájem, budeme v tom rádi pokračovat.

Jednu takovou možnost evropského turné po boku poměrně zásadní zahraniční kapely už jsme měli, nebylo to ale pro nás v tu dobu proveditelné. Vzhledem k tomu, že jsme z větší části stále studujícími parchanty s brigádami, bychom v současnosti nebyli schopni si něco takového dovolit. Zahraniční tour nás ale samozřejmě láká, uvidíme, co se v budoucnu naskytne.

Když už jsme nakousli to zahraničí… nedávno jste za hranice vyjeli poprvé, a sice do Německa. Jak se koncert vyvedl? Cítili jste u německého publika nějaké rozdílné přijetí oproti domácím fans? A co další štace mimo Českou republiku, rýsuje se už něco?

Z mého pohledu se koncert poměrně vydařil, uskutečnil se v příjemném klubu, na pódiu dobrý zvuk, takže spokojenost. Vzhledem k tomu, že jsme logicky večer otevírali a navíc jsme venku naprosto neznámá kapela, nebyl počet lidí příliš velký, s tím ale nikdy nemám problém. Nervózní jsem z prvního koncertu za hranicemi lehce byl, pocit z něj mám ale následně dobrý. Publikum se sice jevilo při samotném koncertu poměrně chladně, následně ale několik lidí vyjádřilo příjemný ohlas.

Rýsuje se něco na podzim, ale bližší informace zatím nemohu říci.

V loňském roce jste nafotili sérii promofotek, na nichž vám jako kulisa posloužila jakási zřícenina. Můžeš prozradit, na jakém místě fotky vznikly? Vybrali jste si jej jen proto, že vypadá takříkajíc „cool“, anebo k tomu místu máte nějaký vztah? A jen tak mimochodem – kde jste vzali takovou fešnou kosu?

Promofotky vznikly na zřícenině hradu Buben, který leží kousek od našeho bydliště v okrese Plzeň-sever. Je to chráněná kulturní památka. Při výběru rozhodovala asi blízká poloha a také to, že by fotky z Bubnu prostě mohly vypadat dobře. Autorem fotografií je Ivo „Oskar“ Osvald. Přeci jen ale nalezneme určitou spojitost Bubnu s black metalem – první písemná zmínka o tomto hradu údajně pochází z roku 1349! Kosu měl, bůh ví proč (smích), doma Sinneral, tak jsme si s ní trochu zařádili.

Na závěr povídání čistě o Mallephyr bych se ještě zeptal na obligátní – co v následujících měsících chystáte? Hádám, že nás asi někdy bude čekat vydání „Assailing the Holy“… jak se hodláte věnovat propagaci alba?

Doufejme brzké vydání debutového alba a samozřejmě je v plánu koncertování, něco už je potvrzeno, něco ve fázi plánování a domlouvání (to se týká zejména podzimu). Propagovat album budeme právě zejména na koncertech, což už mimochodem nepřímo tak nějak děláme, neb většina skladeb z něj je součástí současného setlistu. Poté plánujeme nahrání několika skladeb na splitko, což už jsem zmínil dříve.

Nyní lehce změníme téma. Není žádným velkým tajemstvím, že se vedle hudebních aktivit věnuješ i redaktorské práci v rámci Fobiazinu. Nebál ses nikdy situace, že by sis tím někoho mohl teoreticky rozházet, když nějaké album v recenzi zkritizuješ, a dotyční se pak na tebe naserou a budou se ti to snažit vrátit skrz tvoje kapely? Přece jen, pomluvy kolikrát dokážou udělat svoje, byť ani nemusejí být opodstatněné…

Na začátku je třeba říci, že pokud mi někdo posílá nosič na recenzi s očekáváním, že jej automaticky pochválím, ať půjde o cokoliv, tak ať se na to raději vykašle. Na každé nahrávce se snažím hledat dobré stránky, nikdy nejdu do psaní recenze s cílem někoho bezdůvodně seprat, i kdyby mi třeba členové dané kapely byli absolutně nesympatičtí. Od recenze by ale daný interpret měl očekávat můj názor společně s pokusem o objektivnější hodnocení, nikoliv bezplatnou reklamu. Tak k tomu také přistupuji, nahrávky poctivě naposlouchávám (i proto taky napíšu tak deset recenzí za rok) a pak už záleží na tom, jak mě počin zaujme.

Pokud je někdo kvůli možné kritice nasrán, nechápu důvod, proč vůbec album někam posílá. Už jsem pár takových případů na Fobii zažil (i u jiných recenzí, než mých) a vskutku je mi jedno, jestli mě pak bude uražený interpret někde pomlouvat. Posluchači mají svoje uši a posoudí sami, zda se jim kapely, ve kterých působím, líbí nebo ne. Co by mi měly takové pomluvy přinést špatného? Mám kvůli tomu automaticky přidávat dva body u každé recenze?

Jak se naopak díváš na recenze svých vlastních nahrávek? Jak moc recenze považuješ za relevantní? Mně přijde, že většina médií, českých i zahraničních, kolikrát přechvaluje, až to hezké není, všemu sypou hodnocení 8/10 nebo lepší a i těžce podprůměrná alba pak v podobných recenzích vypadají jako veledíla. Bereš takové články vážně, když na takovém webu tvoje album dostane vysoké hodnocení? Mimochodem, ty sám se považuješ za ostřejšího kritika, anebo se v recenzích snažíš zůstat spíš diplomatický?

Rád si je přečtu, zajímá mě, co si autor myslí, co mu třeba nahrávka evokuje. Nad konstruktivní kritikou se zamyslím, může člověka posunout dál. Ale zase to není tak, že by mě recenze výrazněji ovlivnila v tom, co dělám. Souhlasím, že se občas na zinech přechvaluje leccos, často si říkám, že bych nějaké ty dva bodíky leckde ubral, ale přisuzuji to spíše tomu, že prostě každý máme jiný vkus. Zároveň se ale najdou autoři, kteří zapškle strhají naprosto vše. Upřímně, já s tím zas takové zkušenosti nemám, na moc nahrávkách jsem se dosud nepodílel.

Sám se považuji za něco mezi. Pokud se mi něco nelíbí, napíšu to na rovinu, ale jak už jsem řekl v minulé odpovědi, na každé nahrávce se snažím najít dobré věci.

Nu, máme tu poslední otázku, a jak je u nás zvykem, závěr bude v trochu odlehčeném duchu. Vzpomínám si, že ses pár let nazpátek objevil v nějakém žebříčku nejpohlednějších metalových zpěváků v České republice. Zkus nám, ošklivému plebsu, popsat, jaké to je žít s pocitem, že jsi sexsymbol a fanynky (a možná i nějací fanoušci, ha!) masturbují nad tvými fotkami! Díky za rozhovor a za tvůj čas!

Black metal se dělá výhradně kvůli dvěma věcem: slávě a bohatství. Toho prvního jsem tímto docílil, z padesáti procent je moje mise tedy hotova. Ještě si tím Mallephyrem trochu nahrabem a serem na to. Takže pokud jste se probrali těmi asi tisíci řádky dosud, vězte, milí čtenáři, že to bylo úplně k hovnu, hahaha!

Děkuji za velmi zajímavé otázky. Závěrem jen zmíním, že veškeré novinky u Mallephyr jsou k nalezení na našem facebookovém profilu.(https://www.facebook.com/mallephyr)

---

Země: Česká republika Žánr: black / death metal Otázky: H., Metacyclosynchrotron Odpovědi: Opat Počet otázek: 12/22 DRUHÁ ČÁST ROZHOVORU ZDE Odkazy: facebook / bandcamp / bandzone

Některé skupiny se na scéně pohybují třeba i dvacet let, a přitom je málokdo zná a v obecném povědomí fanoušků nejsou. A pak jsou tu kapely, které jsou naopak vidět hned od začátku. V současné době zde má málokdo našlápnuto tak jako Mallephyr, kteří do metalové kotliny vletěli jak velký vítr a s pouhým jedním demosnímkem na kontě už mají na pažbě zářezy z pódií takových festivalů jako Brutal Assault, Phantoms of Pilsen nebo Eternal Hate Fest, další spoustu zajímavých akcí i nadšené ohlasy. I o tom, avšak nejen o tom jsme si povídali se zpěvákem a kytaristou Opatem…

Rozhovor byl rozdělen do dvou částí a nyní vám přinášíme tu první, v níž se hovoří především o nadcházejícím debutu „Assailing the Holy“, fungování kapely nebo textové stránce. Druhou část, do níž jsme si schovali záležitosti okolo koncertování, pár lehce jedovatějších otázek a další obecnější záležitosti, očekávejte o víkendu!

---

Čau, Opate! Rozhovor asi nemůže začít jinak než povídáním o vašem chystaném debutu „Assailing the Holy“. Už snad před půlrokem jste ukázali obal a tracklist a také jste postupně informovali o tom, jak postupuje natáčení. V jaké fázi se album nachází teď? Hádám, že nahrávání je už dávno za vámi… co ale mix a mastering, to už je taky hotovo?

Zdravím Sicmaggot! Nahrávání debutového alba bylo dokončeno v září 2015. Následovalo několik měsíců zvukových machinací, kdy jsme se společně s producentem Karlem Švejnohou alias Sheafraidhem probírali desítkami verzí mixu, různě společně upravovali detaily a pokud si dobře pamatuji, v lednu tohoto roku byla zvuková podoba „Assailing the Holy“ finalizována.

Máte už nějakou (alespoň přibližnou) představu, kdy a případně v jakém formátu by placka mohla vyjít? Je eventuálně ve hře i možnost, že byste si to vydali sami, pokud se nepodaří sehnat label, který by se toho chtěl ujmout?

Chtěl bych odpovědět ve smyslu „album vyjde tehdy a tehdy“, ale bohužel sám zatím nevím nic konkrétního. Neprodleně po zkompletování zvukové podoby alba jsme odeslali dvacet zásilek do zahraničních labelů, kdyby se toho náhodou někdo chytl. Chtěli jsme prostě zkusit to vydat venku, ale plán to asi byl příliš ambiciózní. Zkusili jsme ještě dalších třináct firem před několika týdny (v polovině března), tak uvidíme, zda se náhodou něco nevydaří. Předpokládám, že až album vyjde, tak jako CD v klasickém jewel-case obalu, ale opravdu nyní nemám konkrétní informace.

Možnost vlastního vydání samozřejmě existuje, pokud bychom nesehnali label, tak nám ani nic jiného nezbude. Přesto bych rád, kdyby se podařilo oslovit některou z vydavatelských firem.

Když jsem v první otázce zmínil ten obal… o ten se vám postaral brazilský ilustrátor a tatér Rafael Tavares, jenž má za sebou artworky třeba pro Azaghal, Blood Red Throne, Rev 16:8 nebo Wormreich. Jak jste se s ním dostali do kontaktu a proč jste si vlastně vybrali právě jeho? Hrála v tom roli velká obliba nějaké konkrétní obálky, kterou má na svědomí?

S nápadem oslovit Rafaela přišel baskytarista Sinneral, neb se s ním přes internet už nějakou dobu zná a věděl o kvalitě jeho prací. S tou jsme se seznámili prostřednictvím facebooku, kde Rafael většinu svých výtvorů zveřejňuje. Konkrétní obálka v tom roli nehrála, ale některé z obrazů nás zaujaly velice a z výsledného artworku pro Mallephyr jsme velmi spokojeni.

Líbí se mi, že jste ten přebal nezabili logem kapely a nechali celý prostor té potvoře na něm. Proč jste se rozhodli nechat artwork „čistý“? A co má být onen tvor zač?

Jednoduše není, kam vložit logo či název alba, aby to nerušilo výsledný dojem z obálky. Ta jest komplexní a v takové podobě ji chceme také předložit. Navíc – samotný obal jaksi vhodně ilustruje jak název kapely, tak alba, vše je jím na přední straně řečeno. Nechci zde rozebírat každý detail, ať má posluchač případně sám prostor k vlastní interpretaci. Spojitost s názvem kapely i alba je ale, řekl bych, dobře znatelná.

Prozatím jediným materiálem, který jste vydali, stále zůstává dvoupísňové demo z prosince 2014. Mají posluchači čekávat na „Assailing the Holy“ nějaký výraznější posun oproti „Inescapability“ a „Seven Hells Below“ (ať už zvukově nebo hudebně)? Proč jste se rozhodli nezařadit tyhle dva tracky i na desku? Na kdy bys tak odhadoval zveřejnění prvních ukázek z alba?

Myslím, že v obou aspektech bude určitý krok jinam svým způsobem znatelný. Co se týče zvuku, tam je posun asi nejvýraznější. Od doby, kdy jsme na podzim 2014 nahrávali demo, Karel pořídil do svého KSV Studios několik nových vymožeností, které jsme pro „Assailing the Holy“ také využili. Samozřejmě je z něj čím dál tím zkušenější producent a nám se postupem času také vyjasnila představa o tom, jak by měla deska znít, co by mělo být jiné než na demu. Ani s odstupem si však nemyslím, že by na demu bylo něco nějak výrazně špatně, k takové „Inescapability“ podle mě ten chladnější sound seděl. Troufám si ale říci, že novinka zní dynamičtěji a přirozeněji.

Hudební posun moc nechci hodnotit, to ať následně udělají jiní. Ze svého pohledu mohu říci, že skladby na demu vznikly v téže době, jako některé songy na „Assailing the Holy“, takže u nich nějaký výraznější krok není, ačkoliv pro album byly vybrány z těch starších agresivnější songy, než které byly na demu. Pak jsou zde ale skladby třeba o rok novější (zmíním například „Anti-Human“) a u těch bych řekl, že se rozdíly se staršími věcmi naleznou. Stále se učím, stále se snažím vymyslet něco, čím budou nové skladby jiné, než ty předchozí. Někde je to snad znát.

Materiálu je dost, tudíž není potřeba opakovat před rokem a půl vypuštěné skladby. První ukázka už je možná nyní zveřejněna, případně bude velmi brzy.

Vzhledem k tomu, kdy probíhalo nahrávání „Assailing the Holy“, si není moc těžké dopočítat, že ta osmička skladeb bude stará pěkných pár měsíců. Stihli jste už v mezičase dát dohromady nějaký další materiál, a pokud ano, kolik toho je? Aby toho náhodou nedopadlo tak, že v momentě, kdy bude vycházet debut, už budete mít složené druhé album, haha…

Máš pravdu, poslední skladba z těch na albu vznikla někdy na jaře 2015. A vzhledem k tomu, že mě skládání baví na tom všem skoro nejvíce, tak od té doby skutečně vzniklo několik písní. Tři jsou kompletní, jednu z nich – jedenáctiminutovou „Womb of Worms“, jsme začali před nedávnem hrát naživo, jednu už hrajeme déle.

To si nemyslím, přeci jen mě teď čeká trochu náročnější období, takže trochu polevím. Navíc skládám vždy jen v době, kdy už opravdu cítím, že alespoň v obrysech vím, jak by měl song vypadat. (To, že z toho nakonec vyleze něco úplně jiného, už je pouze součástí přirozeného procesu (úsměv).) Nikam nepospíchám, do ničeho se nenutím. Nemáme v plánu dělat hned další album, ale spíše splitko s řekněme dvěma až třemi skladbami.

Jak vlastně u Mallephyr probíhá skládání nového materiálu? Věnujete se jamování ve zkušebně a všichni přispívají nápady, anebo je v kapele jeden diktátor, který to skladatelsky táhne a nosí už hotové struktury skladeb nebo rovnou celé songy?

Vždy dám dohromady veškeré kytarové party a celkovou strukturu skladeb, poté mají bubeník Tom a basák Sinneral volné ruce (a nohy). Možná to zní diskriminačně vůči kytaristovi Adamovi, ale upřímně si ani nedokážu představit, že bych dělal pouze jednu kytaru a druhou někdo jiný. Vždy mám v hlavě minimálně dvě kytarové vrstvy a nějakou představu, jak by do sebe měly zapadat. O vokálních partech mám určitou vizi při skládání, dodělávám je ale až po celkovém zhotovení instrumentální složky. Jamování se výjimečně věnujeme ve dvojici s Tomem, jinak ne.

Z podoby demosnímku i z toho, co jsem měl zatím možnost slyšet živě, mi přijde, že se váš sound dost blíží kupříkladu francouzským Svart Crown, v některých momentech jsem si vzpomněl i třeba na Behemoth. Souhlasil bys s takovým tvrzením? Řekl bys, že na tebe tyhle smečky měly nějaký vliv, ať už třeba při skládání nebo obecně? A co si myslíš o poslední desce Behemoth, „The Satanist“? Spousta lidí z toho byla nadšená a vyhrávalo to ceny za album roku, avšak mně osobně to přišlo jako formálně perfekcionistická a technicky vymakaná, ale reálně trochu prázdná deska s nechutně sterilním zvukem…

S tím se určitě dá souhlasit. Nikdy jsem nezastíral, že v naší tvorbě mohou být znatelné vlivy kapel, které hodně poslouchám. Ať už jsou to právě Behemoth (zejména u některých starších skladeb), Inquisition nebo třeba Aosoth. Ne, že bychom se snažili je nějak vykrádat, jsou spíš takovou nepřímou inspirací. Může to být i případ Svart Crown (je fakt, že když nad tím přemýšlím, tak například jeden trochu disharmonický prstoklad, který mají v několika skladbách, bych našel i u nás a podobně) a stovky dalších kapel, které ovlivňují mé hudební vnímání.

Já se přidám k těm, kteří byli (a jsou) z „The Satanist“ nadšeni. Dovolím si trochu nesouhlasit – ta deska podle mě rozhodně není prázdná, naopak, cítím z ní silnou atmosféru umocněnou i tím, po jaké životní zkušenosti Nergal album skládal. Ani ohledně zvuku se neshodneme, přijde mi velmi plný a kovový sound Orionovy basy zabíjí. Pro mě je to též jedna z desek roku 2014 a vinyl je velmi pěkně provedený, zejména, co se týče bookletu. Ale vím, že „The Satanist“ hodně rozdělilo fanoušky Behemoth, a svým způsobem to chápu, krok jinam je oproti drtičce „Evangelion“ nebo fantastické „The Apostasy“ obrovský.

Jste teprve na začátku své cesty, a kdo ví, co bude za pět či deset let. Máte představu, co byste dělali, kdyby z vás při skládání najednou čím dál častěji lezly kvalitní nápady, které ale už nespadají do ranku black / death metalu? Vzniknul by spíše nějaký boční projekt, anebo byste se pokusili ten metalový základ obohatit i o „cizorodé“ vlivy? Kde je podle tebe hranice, kam až lze se soundem Mallephyr zajít?

Jak jsi řekl, jsme na začátku cesty, tudíž teď nejsem schopen říci, zda a co budu chtít hrát a skládat za pár let. Pokud by ze mě lezly nějaké „bočnosti“, to, zda by vznikl vedlejší projekt nebo ne, by záleželo zejména na tom, jak by se k takovým záležitostem postavil zbytek kapely. Pokud by jim to už přišlo přes čáru, určitě bych je nenutil hrát to pod názvem Mallephyr.

V současnosti se ale domnívám, že Mallephyr se bude držet poblíž cesty, na kterou nastoupil v počátku. Určité věci se mohou (a pravděpodobně budou, protože hrát pořád úplně to samé také nechceme) měnit, ten black/deathový základ tam ale bude přítomen. Ale jak říkáš, kdo ví, co bude…

A v návaznosti na předchozí otázku. Co si myslíte o posledním vývoji kapel jako Secrets of the Moon, Tribulation nebo Ketzer?

Kdyby ses mě zeptal třeba na Morbid Angel a jejich poslední album, tak ti řeknu, že mě ta zčásti industriální a bůhvíjaká další podoba zaujala a jejich vývoj je pro mě, na rozdíl od mnoha fanoušků, příjemný. Zrovna u tří tebou zmiňovaných kapel ze změn moc nadšený nejsem.

Nejmarkantnější je to u Tribulation, jejichž debut „The Horror“ byl vynikající a druhé album „The Formulas of Death“ jsem měl velký problém doposlouchat. ‚Co to kurva má bejt?‘, říkal jsem si. Ani jsem neslyšel jejich třetí fošnu, úplně jsem o to ztratil zájem. Ketzer jsem výrazněji neposlouchal ani před onou obměnou, takže u nich mě to nějak netíží, navíc mi novinka „Starless“ přišla celkem příjemná.

Secrets of the Moon… tam je to nejsložitější. Desky „Antithesis“ a „Privilegivm“ jsou moje naprosté srdcovky, které si pustím vždy rád. Platí to i pro následující „Seven Bells“, ale už mě tolik jako předchůdci nedostala. Co se týče „Sun“, je to jiné a pokud by nešlo o SotM, tak bych s tím asi ani problém neměl. Je to vyzrálý materiál, kompozičně zvládnutý, zajímavý. Ale já tam prostě postrádám tu ostrou kytaru z dob zmiňovaných alb, ty jednoduché riffy, které se ale chladnokrevně zařezávaly do kůže. Miluji skladby jako „Harvest“, „Sulphur“, „Versus“, takže nemohu milovat novou desku.

Zastavme se ještě na chvíli u textů… ty má na svědomí kdo? Máte ve skupině jednoho textaře (tebe?), anebo se podílí vícero lidí? Zkus také popsat, čemu se texty Mallephyr věnují, nějaké stěžejní myšlenky a témata. Je zde nějaká tematická linka (nebo snad dokonce koncept), která se prolíná všemi písničkami, anebo je to námětově neohraničené? A proč vlastně zpíváte anglicky, a ne v mateřštině?

Texty jsem dosud psal pouze já a asi to tak bude i v budoucnu, přeci jen si je nějak rovnou směřuji do vhodného frázování a „do huby“. Ač třeba formálně nemusí být vždy ideální, angličtina byla od začátku jasná volba. Vůbec jsem nad tím nepřemýšlel, a to nejen proto, že mám problém s vyslovováním jednoho idiotského pro češtinu specifického písmene. (smích) Zpočátku texty neměly nikterak společnou tematickou linku a byly výrazně ovlivněny mým osobním duševním rozpoložením v danou chvíli.

Některé z nich byly něčím, co by mnozí nazvali žánrovým klišé, tedy zaměřené proti monoteistickým náboženstvím a fanatikům oddávajícím se těmto druhům duševních mystifikací. Není to ale typické „vzývání Satana“, spíše poukazování na naivitu těchto lidí a náboženství obecně. Některé měly depresivní a „self-destructive“ nádech. Pro jiné mě inspirovala kniha, kterou jsem v dané době četl, což je případ skladeb „Raped by the Morbid Command“ či „Still Alive… but Dead“.

U posledních asi čtyř textů je pak jistá společná nit k nalezení. Lyrická složka skladeb jako „Anti-Human“, „Womb of Worms“ nebo „The Absolute Inner Genocide“ je zaměřena výrazně proti lidstvu jako celku a proti sobě samému. Lidstvo je to nejhorší, co mohlo tuto planetu a svět jako celek potkat. Příroda dennodenně ukazuje, že ještě neřekla poslední slovo a nepřestane s námi bojovat… přesto ve skrytu duše pláče.

Jakou váhu textům vůbec přikládáte? Je to snad půl na půl s hudbou, anebo je psaní textů jen jakési nutné zlo, které se odbude za pár večerů? Dovede si představit, že by vám najednou v hlavě zrodil takový silný lyrický koncept, kterému by se pak zcela podřídila i hudební stránka?

Půl na půl to rozhodně není, mnohem důležitější je pro mě hudební, nežli lyrické vyjádření. Zároveň bych to ale nenazval nutným zlem. Většinou mám po složení skladby dost času na přemýšlení o lyrické složce, takže se na sepisování vrhám až tehdy, když aspoň rámcově vím, o čem by text měl být. Je to stejné, jako v případě hudby.

Žádný takový koncept v hlavě nemám a asi bych mu ani v opačném případě hudební stránku tolik nepodřizoval, ale jsme zase u toho, že nevím, co bude za pět či deset let.

---