Archiv štítku: Malthusian

Oraculum, Malthusian, Vircolac

 Oraculum, Malthusian, Vircolac

Datum: 28.7.2018
Místo: Dublin, On the Rox (Irsko)
Účinkující: Coscradh, Death the Leveller, Malthusian, Oraculum, Sacrilegia, Slough Feg, Vircolac

Je podvečer a já zrovna přebíhám most přes řeku Liffey zatímco mne míjí jeden obludný dvoupatrový autobus za druhým. Proplétám se davy ostatních turistů a začínám být trochu nervózní, protože jsem si nechal mnohem menší rezervu na bloudění, než jsem původně plánoval. Centrum Dublinu je touhle dobou „very busy“, což není žádné překvapení – je víkend, takže i spousta lidí, co jinak během týdne přebývali někde na předměstí, vyrazili rozverně zaclánět. Naštěstí po pár bezradných špatných odbočeních nakonec nacházím klub On the Rox – a posléze i jeho hlavní vchod hned naproti řece. Vybíhám po schodech, platím vstupné, předražené pivo, propluji podlouhlou hospůdkou a zakotvím u pódia. Hýbou mnou očekávání – Invictus Productions sestavilo line-up plný lokálních metalových kapel s jednou výjimkou z Chile a jednou z USA. Z těch nejznámějších stojí na jedné straně Malthusian – atmosferický death metal, s nímž se český fanoušek mohl setkat například, když v sedmičce předskakoval rozlučce Altar of Plagues na jejich posledním turné, na druhé pak chilská sebranka Oraculum útočící na osmdesátkové black/death metalové kořeny. Večer mají otvírat v půl sedmé místního času mraziví doomoví Death the Leveller a dále je pak následovat nesvatá deathová trojice Sacrilegia, Coscradh a Vircolac, přičemž večer uzavírat heavymetaloví Slough Feg.

Doom v podání Death the Leveller nabízí velmi osobitý vokál a silnou rytmiku. Po skladatelské stránce jde samozřejmě o docela klišé, ale zpracování tomu dodává koule, a tak jejich EP nazvané jednoduše „I“ za poslech celkem stojí. Naživo pak fungují slušně, i když se domnívám, že z téhle muziky šlo vyždímat ještě o špetku víc. Čtveřice v čele se zpěvákem Denisem Dowlingem sice umí čas od času vymáčknout solidní gradace – především v závěru si pár těch hutných repetitivních pasáží krásně sedne – jenže mám dojem, že takovéhle napětí by tenhle typ muziky mohl zvládnout po celou dobu. Dojem nicméně přetrvává pozitivní, byť vrchol večera nás teprve čeká.

Na podium po pauze nastupuje duo kytara + bicí nesoucí název Sacrilegia (neplést s kanadským duem Sortilegia). Dle prvních tónů je jasno – odteď už vládne black / death metal, nyní s lehkou příměsí thrashe. Svižné drtičky v dané sestavě působí opravdu patřičně dřevně, a tak i když doma by se mi něco takového v přehrávači asi stěží vydrželo ohřívat delší dobu, tady si to docela užívám. Průběh vystoupení samozřejmě nenabízí pranic překvapujícího, muzika má oldchoolově řezat a drtit a obojí činí obstojně, nicméně snadno zaměnitelně s analogickými žánrovými uskupeními.

V podobně přímočaré linii se nesou i Coscradh, byť vzhledem k tomu, že jsou čtyři, disponují pochopitelně plnějším zvukem. Jedná se o soldině prezentovanou ponurou deathovou řež, která sice má docela charisma, ale celkový dojem je s odstupem daleko nenápadnější, než by se zdálo. Nějak mi neuvízl skoro žádný riff a až nyní při psaní jsem musel osvěžit paměť ukázkou. Rytmika je solidní, ale skladatelství se drží v poměrně vyjetých kolejích. Střídají se pomalejší riffovačky a drtivé klepačky. Potenciál tu je, ale něco mi tu pořád chybí.

Vircolac, v jejichž sestavě za basou poznávám frontmana Sacrilegie, Jasona Keanea, umí oproti předchůdcům i zvolnit a přinést špetku blackovější atmosféry a melodií, v těch tvrdších pasážích jsou pak velmi úderní. Tomuhle pomáhá patřičně valivá a správně dynamicky vyladěná rytmika v podání bubeníka Colina Purcella. Suverénní rytmy svádí k neurvalému headbangingu a publikum se konečně dostává patřičně do ráže. Atmosféra znatelně houstne, nicméně kotlení se obejde bez nějakých patřičných strkanic. Zpět ale k muzice samotné – chválím si přehledné nazvučení, v rámci něhož skladby z EP „The Cursed Travails of the Demeter“ případně neméně povedených demáčů vynikají věru znamenitě. Správná porce hutnosti bez stereotypu. Co se týče atmosféry jeden z vrcholů večera hned po…

Malthusian. Ti jsou naživo výteční – a to navzdory tomu, že svému vystoupení místy dodávají patinu punkové nedbalosti dovedené do levelu, kdy nacamraný zpěvák a basák Pauric Gallagher (jehož můžete znát z Mourning Beloveth) upustí svůj nástroj a jindy zkopne mikrák a pokračuje bez něj. Jenže téhle mystické bestialitě to nějak vůbec neškodí a atmosféře pomáhá. Prostě se to dá v pohodě brát jako nihilistický umělecký záměr. Koneckonců co by byl perfekcionismus bez nadšení, žejo. Skladby Malthusian společně s Vircolac obstarávají ten variabilnější pól na deathmetalové mapě dnešního večera. Malthusian místy zabrousí i do doomu a jejich drtičky rozhodně nejsou nějaké stereotypní retro. Disponují hned trojicí mocných growlů, které se člověku zaříznou do lebky, a riffy obstojně probudí. Závěr vygraduje do poloviční destrukce pódia. Povedené. Jsem zvědav, co kapela předvede na první dlouhohrající nahrávce „Across Deaths“, jež má spatřit světlo světa v září.

Oraculum jsou v porovnání s tím jen takové učebnicové retro. Kříže dolů, zamračíme se a jdeme na věc. Jako bych poslouchal stařičkou kazetu. Autenticita je tu nepopiratelná, jenže k pravým primordiálním kultům typu Archgoat mi něco chybí. Na druhou stranu průser to určitě není – vystoupení zhlédnu celé a rozhodně nelituji, jen holt nejsem asi úplně cílovka, a na Brutal Assaultu je dost pravděpodobně oželím. Poslední kapelou večera mají být američtí Slough Feg, jež nicméně kvůli chytání vlaku do Bray musím oželet. Dle letmého poslechu ukázek jsem ale zřejmě o moc nepřišel.

Čas od času se vyplatí podívat se za hranice své rodné hroudy na to, jak vypadá underground někde jinde. V tomhle ohledu mi návštěva téhle akce byla příjemnou zkušeností. Takové to ujištění se, že i v Dublinu se najde početná parta nadšenců, co namísto bezcílného plýtvání časem občas vytáhnou paty na koncík, případně sednou za nástroj a vyloudí nějakou muziku, která má hlavu a patu (a i nezanedbatelné gule). Samotná akce pak dopadla velmi dobře.  Ač nejspíš nebude figurovat v ročním žebříčku toho nejlepšího, co jsem letos viděl (však také jde stále z většiny o kapely, které zatím na kontě mají jen EP a dema), jednalo se o solidní záležitost. Sice ne dech beroucí, ale velmi příjemnou. Vrcholem večera byla jednoznačně dvojice Vircolac a Malthusian.