Švédští stoner / doom metalisté Mammoth Storm odtajnili detaily o svém dlouhohrajícím debutu. Ten se bude jmenovat „Fornjot“ a vyjde 6. listopadu pod hlavičkou Napalm Records. První ukázku „Augurs Echo“ můžete poslouchat na Soundcloudu, obal je následující, tracklist vypadá takto:
01. Augurs Echo 02. Vultures Prey 03. Sumerian Cry 04. Fornjot 05. Horns of Jura 06. Hekla 07. Ancient Apocalypse [bonus]
 |
| Země: Švédsko Žánr: stoner / doom metal Datum vydání: 7.1.2014 Label: selfrelease Hodnocení: 7,5/10
|
Mammoth Storm je nová akvizice na severské doom metalové scéně… tedy, řečeno hodně vágně, jelikož muzika, s jakou se toto švédské trio prezentuje, není úplně čistě doom metalová. Ačkoliv na první pohled to může působit jako úplně mladá a nezkušená skupina, v její sestavě ve skutečnosti mimo jiné figuruje třeba Daniel Arvidsson známý především jako kytarista Draconian, který však zde obsluhuje baskytaru a mikrofon.
S čím se tedy Mammoth Storm na svém první ípku “Rite of Ascension”, jemuž v minulosti předcházel pouze jeden demosnímek, prezentují? Rozhodně se zde neobjevuje Amerika, vlastně téměř naopak, jelikož Mammoth Storm předvádějí vcelku dřevní metal, který se rozhodně víc obrací do minulosti, než aby se snažil nějak posouvat hranice. Z dnešního pohledu dělení žánru se ta muzika dá co do škatulek vcelku přesně vpálit někam na pomezí doom metalu a stoner metalu, ale je to nakonec jedno, protože si úplně vystačíme s tvrzením, že téhle hudbě vládnou mocné, pomalé, těžké a špinavé riffy, s nimiž nahrávka stojí a padá. Zároveň lze v hudbě zaslechnout i mnohé přímé vlivy jiných kapel, kupříkladu se přímo nabízí vytáhnout obligátní Black Sabbath, z jejichž tvorby celá tahle scéna od základů vychází a čerpá, ale ani ti rozhodně nejsou jediní. V jednom momentě úvodní titulky “Rite of Ascension” se třeba objeví riff, který jako by vypadl z dílny Thomase Gabriela Fischera ze Celtic Frost a Triptykon.
“Rite of Ascension” sice nabízí jenom dva vály, díky čemuž by se mohlo zdát, že půjde o jednohubku o pár minutách, nicméně vzhledem k tomu, že oba kusy jsou delší stopáže, vylezlo z toho nakonec necelých 25 minut, což už není úplně nejmíň (třeba u Deicide skoro řadovka, že ano). Obě skladby však navzdory nepříliš velké originalitě ubíhají více než příjemně, osobně mě dost baví, nabízejí rozhodně kvalitní zatěžkanou náladu a několik vysloveně parádních momentů. Sice to není počin, bez jehož poslechu byste nemohli žít, ale fandům podobných žánrů jej rozhodně můžu i tak doporučit, protože je to dost povedený kousek.