Země: Česká republika Žánr: black metal Datum vydání: 18.5.2014 Label: Jihosound Records Tracklist: 01. αιολος I. 02. XMZ (Xenofobní Misanthropická Zrůda) 03. Panuška 04. V aiolských harfách 05. Chrchel (Canacona, 4. 1. 2014) 06. Receptura (Agonda Beach) 07. Špacírka 08. Na kanibalských jatkách (uzenář) 09. Beedi (Agonda Beach) 10. Zvířecí zvuky (vzpomínka) 11. Prďák 12. Pod vrstvou prachu (2 dopisy z archivu MH) 13. Nengemengelengem (na motivy české lidové písně) 14. αιολος II. Hodnocení: H. – 7,5/10 Ježura – 7,5/10 Kaša – 7/10 Skvrn – 8,5/10 Průměrné hodnocení: 7,6/10 Odkazy: web

Budeme-li se bavit i nejvýznamnějších black metalových (a vlastně nejen black) kapelách České republiky, jen těžko lze na prvních místech nezmínit Master’s Hammer. Jejich prvotní tvorba je dodnes pro spoustu lidí obrovský kult a třeba já osobně řadím první dvě desky “Ritual” (1991) a “Jilemnický okultista” (1992) vůbec k tomu nejlepšímu, co kdy u nás vyšlo… ani více jak dvacetileté stáří těmto majstrštykům nic nesebralo na jejich neopakovatelné atmosféře, jež je i dnes aktuální a stále v ní je ta síla. Jsou lidé, pro něž stojí o něco výš ještě předchozí demo tvorba, ale já mezi ně nepatřím a právě tyhle první dvě řadovky jsou pro mě vrcholem tvorby Master’s Hammer a snad i českého black metalu obecně.

Po velice rozpačitých “Šlágrech” z roku 1995 se ovšem nad Master’s Hammer na mnoho let zavřela voda až do roku 2009, kdy skoro jako blesk z čistého nebe vyšla čtvrtá nahrávka “Mantras”. I tohle album bylo mnohými přijato docela rozporuplně, ale já jej mám ve velké oblibě a z mého pohledu dokázalo důstojně navázat na starou tvorbu, aniž by ji kopírovalo, a zároveň ten počin zvládnul dostát velikosti jména Master’s Hammer, která v undergroundových vodách i po mnoha letech nečinnosti nebyla zrovna malá. Oproti tomu “Vracejte konve na místo” si již vysloužilo v podstatě jenom kladné ohlasy a František Štorm se svou kumpanií na něm dali dohromady další prvotřídní materiál. Po Konvích, které se mají vracet na místo, se ovšem soukolí v táboře Master’s Hammer nebývalo rozpohybovalo, výsledkem čehož byla postupně hned trojice nových sedmipalců a pár reedic staršího materiálu… až nakonec tato aktivita vyvrcholila šestou dlouhohrající deskou s názvem “Vagus Vetus”…

Nemám problém hned na rovinu říct, že Master’s Hammer už dost dlouho řadím do oné nepočetné sorty srdcových kapel a snad s výjimkou “Šlágrů”, jimž jsem nikdy na chuť přijít nedokázal, nedám na jejich hudbu dopustit, ať už jde o ty staré kulty nebo současnou tvorbu. Z toho by se mohlo zdát, že nás nyní čeká další óda na genialitu Mistrova kladiva (a upřímně, já jsem rovněž věřil tomu, že to tak bude), ale jak se hned po prvním poslechu “Vagus Vetus” ukázalo, tentokrát to nebude až tak jednoznačné. Abychom měli hned od začátku čistý stůl, rovnou prohlásím, že i přesto, co se na následujících řádcích objeví, se mi novinka opravdu upřímně líbí (nenápadný vzkaz kapele, že ten vinyl, který přijde jen v případě, že se muzika bude líbit, na podzim vážně chci), tentokrát to ovšem má pár ale…

Vždycky se mi Master’s Hammer mimo jiné líbila jedna věc, a sice že každé album bylo jiné a své. Sice si zachovávalo typický rukopis skupiny, ale přesto bylo o něčem jiném, všechny ty placky jsou mezi sebou naprosto nezaměnitelné a nebojím se říct, že každá z nich je i unikátní. A právě zde přichází první kámen úrazu “Vagus Vetus”, protože jde snad o první počin skupiny, na němž je ten posun dost malý, vlastně spíš jen kosmetický. Podle všeho to vypadá, že s vydáním “Vracejte konve na místo” se současní Master’s Hammer našli a od té doby pokračují právě v tom stylu, který sami sobě vytyčili právě na dva roky staré nahrávce. Bylo to slyšet už třeba v písničkách “Transgalaktický řezník” a “Barva kosmu” z bezejmenného singlu, ale tam to nevadilo, protože to jsou obě obrovské pecky a protože to byl jen singl.

“Zkáza nepřijde shůry
ni v dešti strašlivých neutronů.
Úpadek architektury
toť první vlaštovka Armageddonu.”
(Chrchel)

Musím říct, že jsem vlastně i očekával, že “Vagus Vetus” bude pokračovat ve šlépějích “Vracejte konve na místo”, ostatně se stačí podívat už jen na ten přebal, jenž je vyveden naprosto totožným stylem, ale doufal, že to přece jenom nebude znát až tak moc. Tím spíš, že se opětovně proměnili zúčastnění muzikanti a na rozdíl od “divné nemastershammerovské” sestavy z “Konví” byla novinka vytvořena pouze lidmi z klasické sestavy (byť ne všemi), jmenovitě Silenthellem, Necrocockem a samozřejmě Františkem Štormem. Přítomnost Silenthella samozřejmě znamená i návrat tympánu, který na “Vracejte konve na místo” chyběl, stejně tak mi z hudby čistě pocitově přijde, že i mistr bizarnosti Necrocock protentokrát dostal o něco víc prostoru, stejně tak je nutné zmínit, že je na aktuálním počinu snad ještě více sypaček a bicí místy jedou doslova jak kulomet (a vlastně i kytary jsou takové víc blek metl)… ale i přesto je ve výsledku ten rozdíl mezi “Konvemi” a “Vagus Vetus” (co do atmosféry a pocitu z obou nahrávek) nepříliš velký.

Otázkou zůstává, jak je možné, že na zmiňovaném bezejmenném singlu ta podobnost s “Vracejte konve na místo” vůbec ničemu nevadila a nyní najednou vadí. Odpověď je jednoduchá a vlastně už jednou nepřímo padla – “Transgalaktický řezník” i “Barva kosmu” jsou v obou případech perfektní songy. Oproti tomu “Vagus Vetus”… nechci říkat, že je ta deska slabá, protože to v žádném případě není a i tady se nacházejí fakt excelentní skladby, zároveň s tím tu však je i pár o trochu slabších kusů, díky čemuž novinka nedokáže tu nejvyšší úroveň udržet po celou dobu svého trvání.

A upřímně řečeno, asi nejslabší píseň “Vagus Vetus” nastoupí hned po dohrání intra “αιολος I.”. Nemůžu si prostě pomoct, ale “XMZ” mi jednoduše přijde jako snad jeden z nejméně záživných tracků Master’s Hammer vůbec, hlavně mě trochu mrzí refrén, který bych si spíš nechal líbit celý odzpívaný čistě. Stejně tak mi song příliš nesednul ani textově, což jsem u Master’s Hammer už vůbec nečekal. Následující “Panuška”, která se – jak už ostatně její název napovídá – věnuje malíři Jaroslavu Panuškovi, se mi líbí už mnohem více a třeba čistě zpívané party nebo krásně podivné zvuky za kytarami a bicími jsou fakt skvělé, nicméně jinak to je opět spíš takový standard současných Master’s Hammer. Podobně je na tom ještě i další “V aiolských harfách”… opět je to standardní song současného Mistrova kladiva a vládne mu především čistý vokál, byť ani v nejmenším netvrdím, že by se snad tyhle dva kusy neposlouchaly naprosto parádně.

“Chtěl bych mít laserové ukazovátko
ukryté ve vycházkové holi
a kam já tou špacírkou namířím
všechno se v atomy drolí.”
(Špacírka)

První opravdu výborná věc se skrývá až na páté pozici v podobě pecky “Chrchel”. Třeba nádherně úchylný popěvek před refrénem a vlastně i samotný refrén jsou těžce hitové záležitosti, které již od prvního poslechu “Vagus Vetus” nemůžu dostat z hlavy. Podobně je na tom i fantastická “Špacírka” – kdybych měl z “Vagus Vetus” vybrat jen jeden nejlepší song (jakkoliv by to samozřejmě bylo značně dementní), volil bych právě tenhle. Obecně právě střed alba se mi zdá suverénně nejsilnější, jelikož i další dva vály “Na kanibalských jatkách” a “Beedi” naprosto hravě drží nejvyšší úroveň. V první jmenované se například konečně ozve nějaký fakt kulervoucí riff (poprvé v průběhu textové linky “Ruka v kádi střeva pere, druhá špejle chystá…”), ta druhá zase opětovně boduje těžce kultovním refrénem. Posledním vrcholem “Vagus Vetus” je pak z mého pohledu ještě “Prďák”.

“Zvířecí zvuky” jsou po hudební stránce opět spíše standardnější (ačkoliv třeba kytarové vyhrávky se dost povedly), ale zase jsou pekelně zábavné svým textem, jenž odkazuje na první demosnímek “The Ritual Murder” z roku 1987, při jehož natáčení do sklepa (v němž právě ono natáčení probíhalo) vešla babička Františka Štorma a pronesla: “Bez těch zvířecích zvuků by to nešlo, Franto?” A přesně o tomhle lyrická stránka tohoto songu je, navíc přesně v proslulém Štormově stylu – zábavně, s nadhledem, ale pořád chytře, skvělé hrátky se slovy… tohle je jedna z věcí, v nichž současná tvorba Master’s Hammer prostě nemá konkurenci.

“Teď kouříme jen beedi
to synonymum bídy
až zbohatneme naráz
tož budem kouřit čaras!”
(Beedi)

Sice asi půjdu proti proudu, když řeknu, že z té nové éry jsou moje nejoblíbenější texty na “Mantrách”, kde František Štorm perlil a každý jeden song je co do textů majstrštyk, ale i tady, na “Vagus Vetus”, je to opětovně nejvyšší kvalita, jež i ty slabší (hodně relativně – “slabší” Master’s Hammer jsou z obecného hlediska pořád super) kusy táhne nahoru. To ovšem neplatí pouze o “Zvířecích zvucích”, ale i o dalším hudebně dobrém, nikoliv však výjimečném songu “Pod vrstvou prachu”, jež zase vypráví o dvou dopisech, které Master’s Hammer svého času dostali od Øysteina Aarsetha (Euronymous) a Varga Vikernese. I když abych zase nevzbudil dojem, že co do muziky je “Pod vrstvou prachu” nějaká tuctovka, sluší se dodat, že i tady je pár silných momentů a třeba linka “Helvete, helvete!” má fakt říz. Aby bylo formalitám učiněno zadost, asi by měla padnout zmínka, že tahle skladba se objevila již na jednom z dřívějších sedmipalců, jmenovitě na letošním “BLMH 14”, druhém splitu s kolegou Blackoshem.

Jak ale “Vagus Vetus” začalo nezáživně, stejně tak i končí – “Nengemengelengem” je totiž společně s “XMZ” a doposud nezmíněnou “Recepturou” písnička, jež mě na albu působí nejméně zábavně. Sice to u “Nengemengelengem” ani u “Receptury” není tak markantní jako v případě “XMZ”, ale i tak můžu upřímně říct, že bych se bez nich asi i obešel. Je pravda, že formálně mají všechny tři veškeré atributy současných Master’s Hammer a jsou úplně v pořádku, ale pocitově to pro mě jednoduše není to pravé ořechové.

Bilance je tedy z mého značně neobjektivního pohledu následující: na “Vagus Vetus” se sešly tři slabé písničky, pět naprosto skvělých, čtyři dobré, ale více či méně standardní, a navrch pěkné intro a outro. Už jen z toho je asi zřejmé, že navzdory všemu, co padlo výše, bude hodnocení stále kladné. Jak už jsem zmínil, “Vagus Vetus” se mi upřímně líbí a “slabší” Master’s Hammer jsou obecně vzato stále skvělá hudba, nehledě na fakt, že i v těch kusech, jež jsou “jenom” dobré, jsou některé konkrétní motivy pořád špica… k tomu už jen stačí připočíst sympatie, jaké k téhle skupině dlouhodobě chovám (což už se nejspíš nikdy nezmění), abych z toho dostal naprosto zasloužených 7,5 bodu.

Je naprostá pravda, že ze tří desek nové éry mi “Vagus Vetus” přijde jednoznačně nejméně dobré (zcela záměrně neříkám “nejhorší”, aby to nevypadalo, že je to špatná nahrávka), o “Ritualu” a “Jilemnickém okultistovi” ani nemluvě, díky čemuž u mě novinka vlastně překonává pouze “Šlágry”, ale přesto všechno se mi to pořád líbí. Když budu brát “Vagus Vetus” jako celek (což beru, jelikož staromódně muziku poslouchám po deskách, nikoliv po písničkách), pak jsou mé dojmy bez váhání kladné a palec míří směrem nahoru. A teď by to ještě chtělo ten vinyl…

Další názory:

Master’s Hammer jsou od vydání comebackovky “Mantras” zjevně při chuti, což je na jednu stranu super, ale na druhou to trochu budí obavy o kvalitu materiálu – tím spíše při vědomí o tom, jak vysoukou laťku nasadila dva roky stará řadovka “Vracejte konce na místo”. A “Vagus Vetus” je vpravdě podivné dílo… Při zachování soundu svého předchůdce je deska formálně metalovější a přitom se svým způsobem experimentálnější, a proto na poslech méně přívětivá. Nabízí se tedy prostý dotaz, a to, jestli si Master’s Hammer zkrátka nevybrali slabší chvilku. Nu, rozhodně pochopím každého, kdo tento názor sdílí, protože si, buďme upřímní, “Vagus Vetus” neužívám rozhodně tolik jako “Vracejte konve na místo”. Pořád je to ale dílo, které jménu svých tvůrců nedělá ostudu a na jeho pětapadesáti minutách se nachází zatraceně moc výtečného materiálu. Mými osobními favority jsou “Panuška”, “Chrchel”, “Špacírka” a “Zvířecí zvuky”, ale ani zbytek nepostrádá doslova výtečné momenty, kterých se tu i mimo jmenované kusy sešla dlouhá řada. Ve výsledku tedy nejsem zcela nadšen, ale o plnohodnotném uspokojení už se zde hovořit rozhodně dá.
Ježura

Ani já nebudu pro “Vagus Vetus” tasit tak vysokou známku, jakou jsem svého času obodoval předešlé “Vracejte konve na místo”. Master’s Hammer jsou pojem a jejich muzika bude mít vždycky punc originality a nesmazatelnou známku kvality (no dobře, “Šlágry” mě neberou), ale “Vagus Vetus” tak trochu stojí za svým předchůdcem minimálně v tom ohledu, že vlastně “jen” pokračuje tam, kde se minule skončilo. Sice obsahuje velké množství vyloženě skvělých momentů (“Špacírka”, “Pod vrstvou prachu” nebo “Na kanibalských jatkách” fakt nemají chybu), ale mimoto se na placce nachází hned několik písní, které bych diplomaticky označil za průměr. Jako celek si “Vagus Vetus” udržuje nepopiratelnou kvalitu, ale mít o pár songů míň (klidně bych oželel “Beedi” nebo “Nengemengelengem”), tak bych mohl mluvit klidně i o vyrovnání laťky “Vracejte konve na místo”. Ale takhle? Sice uznávám, že Master’s Hammer umí, ale vyloženě na prdel jsem si z letošního zářezu nesedl, což je výsledek, který bych od nějvětší české black metalové legendy čekal jako samozřejmost. Možná byla má očekávání přehnaně vysoká a mluví tak ze mě pouhé zklamání, ale tak jako tak mě Master’s Hammer letos prostě nebaví tak jako minule. Šmitec.
Kaša

Nerad se chlubím zrovna tímhle nešvarem, ale téměř všechny texty mnou poslouchaných songů jdou kolem mě. Ne, že bych o ně nejevil zájem, ale i přes jakés takés znalosti cizího jazyka (primárně tedy angličtiny) mi jejich skrytý obsah nebo poslání často úspěšně uniká. O to příjemnější je poslech kapely, která zpívá v mé mateřštině, ba co víc, její texty jsou prostě klasa. Ano, teď je už jasné, že řeč není o nikom jiném než Master’s Hammer, respektive o jejich “Vagus Vetus”. Upřímně mě redakční kritika docela zaskočila. Nepopírám tvrzení, že se Štormova parta od vydání “Konví” hudebně přiliš neposunula, ovšem pořád je to kvalita hodná Mistrova kladiva. Master’s Hammer nikdy nebyli nějací geniální instrumentálisti a nikdy si na ně ani nehráli, jejich síla je však někde úplně jinde. Umění, jak přetvořit black metalovou rubanici v píseň plnou nadhledu i při zachování vážné tváře – na to mají Master’s Hammer patent. A nejinak tomu je i na “Vagus Vetus”, albu, jež mě opět potěšilo svými skvělými texty, ale i většímu prostoru věnovanému čistému vokálu i klasickými “Mástrovskými” vložkami, které do black metalu formálně vůbec nemají zapadat, ale tady to funguje opět znamenitě. Připouštím, že češtinou netknutý posluchač by váhal i s šestkovým hodnocením, jenže Master’s Hammer jsou prostě Master’s Hammer včetně textů i té magické aury, která se nad kapelou nedotknutelně vznáší už přes pětadvacet let.
Skvrn

Země: Česká republika Žánr: black metal Datum vydání: 8.2.2012 Label: selfrelease Tracklist: I. Side Nostalgia 01. Nordfrostkrampfland 02. Šumava 03. Ve vichru nicoty 04. Námořnická 05. Podejte mi samopal 06. Dreaming Bulldog (Intermezzo) II. Side Dementia 07. Vracejte konve na místo 08. Lovecraft 09. Flammarion 10. Lingam a mikve 11. Pantheismus dobra 12. Flammarion Fatal Mix Hodnocení: H. – 9/10 Ježura – 9/10 Kaša – 9/10 Průměrné hodnocení: 9/10 Odkazy: web

Upřímně, já jsem se zpočátku dost bránil tomu, aby tu Master’s Hammer byli recenzováni – ostatně proto tu svého času nebyla recenze ani na předchozí “Mantras”. Nechápejte mne špatně, v žádném případě to nebylo proto, že by si to nezasloužili, nýbrž naopak protože si to zaslouží možná až moc, abych tak řekl. Důvod to má jednoduchý a složitý zároveň. Master’s Hammer jsou totiž nejenže jednou z mých nejoblíbenějších kapel vůbec, ale také… víte, kdybych opravdu musel zvolit jen jednu jedinou skupinu jako tu v mých očích úplně nejlepší, volil bych (a to prosím bez delšího přemýšlení) právě Štormovo komando. Kdo mne trochu zná, ten asi ví, že jsem do muziky Master’s Hammer naprostý fanatik a již delší dobu se snažím posbírat úplně vše, co kdy vydali, ve všech verzích, ve kterých to kdy vyšlo. Právě proto jsem je osobně recenzovat nechtěl, neboť mi bylo jasné, že toto je snad jediná kapela, u níž bych si za žádných okolností nedokázal při hodnocení udržet alespoň nějakou soudnost, kterou – i přestože je recenze samozřejmě subjektivní blablabla – by recenzent měl alespoň trochu mít.

A proč jsem to tedy nepustil někomu jinému? Inu, v případě “Mantras” nebylo komu a v případě “Vracejte konve na místo” už jsem sám nechtěl desku opomíjet, tudíž jsem se rozhodl se toho přece jen ujmout, ovšem v trochu rozmáchlejším stylu, než je obyčejná recenze (co si budeme povídat, nejoblíbenější skupina šéfredaktora má prostě protekci). Z toho však nakonec želbohu sešlo z nedostatku času a nadbytku lenosti (ačkoliv pohřbený ten nápad není a v budoucnu na to dojde – oč jde, by však bylo trochu předčasné prozrazovat), takže jsem nakonec přece jen skončil u naprosto klasické obyčejné recenze (smích). Ale nevadí, možná je to nakonec svým způsobem i dobře. To vše je ovšem vedlejší, tématem článku totiž není jakási prapodivná veřejně provozovaná osobní onanie nad vztahem k muzice Master’s Hammer, ale povídání o nejnovějším dílku formace, která jako jedna z mála českých uskupení získala neotřesitelný status doslova po celém světě a která byla (ne byla, dodnes stále je!) jednou z nejdůležitějších (tohle už není nějaký osobní soud, to je nezpochybnitelný fakt!) metalových kapel, které se kdy na našem území objevily.

Dosti už však přitroublého slovního průjmu, kterýžto stejně nikoho nezajímá, pojďme se už podívati, jak se věci s “Vracejte konve na místo” mají – a doufejme, že to povídání bude mít aspoň trochu čitelnou formu. V případě Master’s Hammer by nebylo na škodu začít nějakým tím historickým okénkem, ale já jsem přesvědčen, že tyto osudy jsou notoricky známou záležitostí, patřící k povinnému vzdělání každého českého fanouška metalu, pročež se omezím pouze na konstatování, že když se Master’s Hammer v roce 2009 po plus mínus 15 letech vrátili s “Mantras”, byl to velký šok asi pro všechny, mě nevyjímaje, a zároveň velká očekávání, ale i obavy z toho, jaké to bude. Za normálních okolností bych “Mantras” nakonec prohlásil asi za experimentální, pokud by tento termín neměly v diskografii Master’s Hammer nadosmrti smrťoucí rezervované “Šlágry”, každopádně se mi comebackový počin velice, velice líbil a s odstupem času mohu s klidným srdcem vyhlásit, že se jedná desku hodnou “Mistrova kladiva” (a to není málo). Ačkoliv se album v době vydání setkalo s velice kladným ohlasem, dnes když čtu názory na něj na různých internetech, všude vidím negativní poznámky – nechápu proč, nejspíš nějaká nová móda či kolorit, dle mého skromného názoru je “Mantras” výtečná záležitost. To “Vracejte konve na místo” má hned od začátku pozici trochu jinou, ačkoliv i zde panovala otázka, jakým směrem se pánové vrtnou tentokráte. Tak pojďme s chutí do toho, Belzebube!

“U čadící petrolejky ježibaby kolozubé
chtějí kozly, chtějí bejky, při tom křičí:
Belzebube! Pojď si pro nás, Belzebube!”
(Nordfrostkrampfland)

A nutno hned ze začátku říct, že i nyní se jedná o výsledek do jisté míry překvapující, alespoň já bych ještě před časem jaktěživ netipoval, že příští deska Master’s Hammer bude znít tak, jak zní “Vracejte konve na místo”. Ono je totiž album – a zvláště ve světle výroků Františka Štorma o souvislosti poklesu inteligence a poslechu metalu po 30. roku života – opravdu až překvapivě metalové. Samozřejmě metalové v duchu (dnešních) Master’s Hammer, což v překladu znamená něco víc, než je standardní žánrová produkce, to však nic nemění na faktu, že některé skladby na “Vracejte konve na místo” mají spíše než k “Mantras” blíže k tomu, co “Mistrovo kladivo” páchalo před 20 lety.

Za příklad právě vyřečeného nám může sloužit třebas hned úvodní “Nordfrostkrampfland”, což je rychlejší věc, kde o kopákové dunění (ano, jak již všude různě bylo mnohokrát řečeno, po mnoha letech živých bicích) nouze opravdu není, avšak to, co je na této kompozici podle mého nejlepší, je neskutečně excelentní kytarová práce. Hned na začátku druhé minuty se spustí tak dechberoucí pasáž, že si vás deska okamžitě získá ještě dříve, než pořádně začne, výtečné melodie ale trvají celou píseň. Nehledě na naprosto geniální refrén s přenádherně teplým “Pojď si pro nás!”

“Chmurno jest na horách, chmurno je žít
Šumavan v brlohu nucen je pít
po kýblech bylinný likér tam leje
zatímco stará už na sabbat spěje.”
(Šumava)

Druhá “Šumava” nechává naplno promluvit prvek v tvorbě Master’s Hammer doposud neviděný, neslyšený – brumle a hrdelní zpěv. Člověk by si řekl: blbost!, když taková věc vystřídá tolik charakteristický tympán (aspoň myslím – nikde jsem ho tam ani náznakem nezaslechl, v nástrojovém výčtu rovněž chybí). Ale ono ne, i tohle vyšlo bezchybně – až by se chtělo říct, že na co Master’s Hammer sáhnou, to se mění v hudební zlato (jen s úctou smekněme svou hučku za výjimku v podobě “Šlágrů”). Ač se to zdá na první pohled jako tvrzení přehnané, stojím si za tím naprosto. Ne, že by kapela, jež má na svědomí jedny z nejlepších desek, které kdo kdy na našem území nahrál (nepřeháním ani v nejmenším!), musela něco dokazovat, ale i následující skladby jsou jasným potvrzením toho, že Master’s Hammer nejenže vždycky byli naprostým unikátem, ale že jím stále ještě jsou. A kdybyste se mě na to zeptali, klidně bych vsadil svoje boty na to, že i nadále budou.

Nemám místo (a zcela upřímně – ani chuť), abych se tu pokoušel o podrobnější popis všech skladeb a o vystihnutí všech jejich jemných nuancí – však ono to ani netřeba. Když prohlásím, že je co poslouchat takřka každou vteřinu “Vracejte konve na místo”, budu to považovat za naprosto dostatečné… ono dovedeno tohle ad absurdum, mohl bych celou recenzi shrnout do jediné věty ve stylu: “Je to něco naprosto úžasného a kdo to ještě neslyšel, měl by se stydět!” ale to by byl už trochu extrém (nehledě na fakt, že bych byl nucen za takovou zhovadilost vyhodit sám sebe). K čemu ovšem mířím – další písničky si dovolím popsat o poznání stručněji s tím, že u nich zmíním pouze to, co v jejich případě zaujme na první poslech s tím, že se zdaleka nejedná o jejich jedinou přednost. Samozřejmě vyjímaje texty, které jsou natolik originální, že si pro ně budu muset vyhradit speciální místo. Stranu “Nostalgia” ještě probereme celou, ať už to máme kompletní, když jsme tak hezky začali, a druhou stranu “Dementia” už vezmu dosti laxně. Ne, že by nebylo o čem psát, co poslouchat, ale ať ta recenze není nekonečná – už takhle to bude dlouhé až moc (smích).

“Šroubem když vlnám jsem krajkoví rval
nešetře nižádnou modravou hýžď
tam, kde pak kormorán paběrkoval
stříkala mohutná bělavá tříšť.”
(Námořnická)

“Ve vichru nicoty” zpočátku působí jako další rychlejší kus, což částečně i je, ale v průběhu se objeví i motivy, jež tomu spíše odporují – aniž by se navzájem bily. Některé motivy bych se nebál nazvat až melancholickými. Námořnická “Námořnická” je zase naopak melodičtější věc, v níž se opět objevuje vysoký čistý zpěv. Upřímně bych – stejně jako v případě “Nordfrostkrampfland” a titulní “Vracejte konve na místo” – dal ruku i jakýkoliv jiný libovolný úd do ohně za to, že tyto fistule obstaral pan Tomáš Kohout, známější spíše pod gangsterskou přezdívkou Necrocock, jenž má s podobnými bejkárnami (v tom dobrém slova smyslu, samozřejmě) bohaté zkušenosti z vlastního “Kaviárového kavalíra”, ale zadní strana přebalu hovoří jasně – Necrocock se blýsknul pouze v “Lovecraft” a “Flammarion” a tohle má tedy na triku František Štorm osobně, což bych do něj v životě neřekl. Ale proč ne. Františkův vokál je ostatně kapitola sama pro sebe – ne nadarmo tři čtvrtiny všech předělávek Master’s Hammer dojedou právě na to, že nikdo jeho fláky nedokáže jaksepatří uřvat.

Ale pokračujme dále. “Podejte mi samopal” je hodně rozmanitá skladba, která nabízí jak kulometné (nebo snad samopalové?) palby a kytarové výpady, tak pomalejší pasáže – na méně jak tři minuty až až, ale Master’s Hammer to zvládnou bez problémů ukočírovat. Tato píseň ještě mimo jiné nádherně ukazuje jednu věc – jakým způsobem je František Štorm schopen “plýtvat” nápady. Tolik motivů, že by z nich jiné skupiny bez problémů sestavily 15 minut muziky, je bez mrknutí oka naplácáno do dvou minut a čtyřiceti vteřin. Holt kdo umí, ten umí. Tím na LP verzi strana “Nostalgia” končí, CD však navíc svou první polovinu uzavírá hravou instrumentální (nebudeme-li jako vokál počítat vpravdě vydatné chrápání) mezihrou “Dreaming Bulldog”, u níž mne osobně dost mrzí, že se na vinyl nevešla.

“Luny zář když trsy trávy do stříbra již oděla
jasným hlasem hlaholí zde socha s křídly anděla:
Okultisto, nihilisto,
vracejte nám konve na místo!”
(Vracejte konve na místo)

Z druhé půle “Dementia” musím určitě vyzdvihnout titulní “Vracejte konve na místo” s neuvěřitelně geniálním refrénem – výše psaná citace je nazpívána naprosto neskutečně, to se není vůbec o čem bavit. Určitě jeden z vrcholů, dá-li se tak něco nazvat v případě alba, které je samo o sobě takřka bezchybné. Nepochybně zajímává je i pocta jednomu z největších hororových spisovatelů, H. P. Lovecraftovi, jehož mýtus Cthulhu byl v “Lovecraft” zprzněn způsobem absolutně neodolatelným. Do třetice ještě zmíním “Flammarion” – z důvodů, které zmiňuje i jeden z kolegů pode mnou. Song se totiž vyskytuje ve dvou verzích (opět jen na CD – vinyl má jen jednu podobu písně), pomalé a rychlé. A stejně jako onen kolega jsem toho názoru, že bonusová “Flammarion Fatal Mix” (to jest ta rychlá) je poněkud zbytečná. Necrocockovi se ani nedivím, že ji nemá rád (smích). Oproti skvělé pomalejší podobě mi ta rychlá připomíná staré hongkongské bijáky, kde tvůrci vyhazovali filmová políčka, aby byly souboje rychlejší, a výsledek byla spíše nechtěná groteska…

Někde výše jsem nakousl, že bych se chtěl ještě letmo pozastavit u textů, na což jsem samozřejmě nezapomněl, ta chvíle totiž nadchází teď. Už dlouho hlásám, kudy chodím, že František Štorm je jeden z nejlepších textařů široko daleko nejen v rámci České republiky a už vůbec nejen v rámci metalového žánru – a to neříkám proto, že mám muziku Master’s Hammer tak rád, naopak je právě tohle jeden z těch největších důvodů, proč chovám Master’s Hammer v takové úctě – a v tom je obrovský rozdíl. “Vracejte konve na místo” v tomto ohledu nemění vůbec nic, ale opět (pokolikáté už?) dokazuje, že se nejedná o “planý poplach”. Štorm si s jazykem hraje nevšedním a naprosto originálním způsobem, používá spoustu netradičních obratů a výrazů, nechybí mu ani nevyčerpatelná slovní zásoba, mnohdy ani nečekané rýmy. Ale to hlavní – jeho texty mají obrovský nadhled. Není to přímo nějaká laciná snaha o vtip, to v žádném případě, ale že by se bral příliš vážně (zrovna to bylo krásně vidět na textech “Mantras”), to se také tvrdit nedá… ono se to vcelku špatně popisuje, a i když to je asi docela klišovitá recenzentská berlička, musím doporučit individuální průzkům textů. Každopádně velmi inteligentní záležitost.

“Snažím se s autorem udržet krok
pomocí hypnosy, pomocí drog
labyrint myšlének, klikatý tok
v náprsní láhvi mám poslední lok.”
(Pantheismus dobra)

Nyní už zbývá záležitost pouze jediná – napěchovat nějak dojmy do číselné podoby. Jako hardcore příznivec bych měl samozřejmě z fleku vybalit desítku už jen kvůli tomu, že “to je přece kurva ‘Mistrovo kladivo’!” avšak radši udělám to, čeho jsem myslel, že schopen nebudu – zachovat si alespoň nějakou soudnost. I se soudností ovšem nemůžu do světa vyhlásit jakýkoliv jiný výsledek, než že je “Vracejte konve na místo” naprosto úžasná deska, bez debat. Ne sice na deset, ale co na tom, vždyť i devět znamená album, z něhož člověku padne huba až na podlahu, ne že ne. Přesto musím dodat ještě jednu takovou poznámku, a sice – i když teď budu asi tak trochu za exota – se mi “Mantras” líbí o chlup více. Jenže chlup sem, chlup tam, čert to vem, “Vracejte konve na místo” je i tak bomba… deska hodná Master’s Hammer. A lepší pochvalu lze už asi jen těžko vymyslet.

P.S.: Aby si někdo náhodou nemyslel, že jsem se v recenzi na Master’s Hammer dokázal vyhnout názvům legendárních desek kapely, slavnostně na tomto místě prohlašuji, že “Ritual” a “Jilemnický okultista” jsou geniální a kultovní opusy! (smích)

Další názory:

Přiznám se bez mučení, Master’s Hammer pro mě byli až do vydání “Konví” velkou neznámou, jakkoli je to trestuhodné. Ovšem záhy poté, co jsem poprvé protočil “Vracejte konve na místo”, jsem kultu propadl i já. Kdybyste se mě zeptali, co Master’s Hammer roku 2012 hrají za hudbu, neřekl bych vám to, ale můžete si být jisti, že ať je to, co je to, tak to stojí za to. Jakkoli se totiž tohle album liší od tvorby z raných devadesátých let, stejnou měrou postrádá slabá místa. Výborné kytary, živé bicí (poprvé od roku 1992), vkusně zapracované samply, nezaměnitelný vokál Františka Štorma a zcela specifické lyrično jeho textů, to všechno, a ještě mnohem víc, se podílí na podobě nahrávky, která je takřka bezchybná. Ano, možná bych si odpustil bonusový “Flammarion Fatal Mix” a rovněž ze skladby “Ve vichru nicoty” nejsem zcela na vrcholu blaha, ale celková atmosféra, promyšlené aranže a melodie a v neposlední řadě naprosto vymazlený zvuk dávají na ty nemnohé nedokonalosti zapomenout s okamžitou platností. Co víc dodat, lépe moje seznámení s Master’s Hammer dopadnout nemohlo a pochybuji, že se mu nějaké jiné české album v dohledné době byť jen přiblíží. Je to další skvostné dílo české hudební scény, kterou může v zahraničí reprezentovat s vpravdě aristokratickým nadhledem.
Ježura

Hned po prvním poslechu jsem si říkal, že tohle je přesně to album, se kterým se Master’s Hammer měli vrátit na scénu. “Vracejte konve na místo” je oproti návratovému, možná až zbytečně experimentálnímu “Mantras” z roku 2009 parádní album plné silných písní. Oproti svému předchůdci působí soudržněji, zvukově vyspěleji (konečně žádný bicí automat) a celkově co do kvality jednotlivých kompozic o dost povedeněji než minulé “Mantras”. Samozřejmě nemůžeme mluvit o nějakém předčení klasik žánru jako “Ritual” či “Jilemnický okultista”, ale palby jako “Nordfrostkrampfland”, “Ve vichru nicoty” či titulní “Vracejte konve na místo” vám dají alespoň na chvíli na výše zmíněné klenoty zapomenout. Ve výčtu povedených skladeb bych mohl postupně vyzdvihnout snad všechny kousky, vyjma “Lovecraft”, která mě zas až tak moc nebere. K albu plnému povedených skladeb si samozřejmě přičtěte geniální texty a charakteristický vokál Františka Štorma, které dotvářejí vynikající atmosféru, a jak tak na to koukám, mám tady aspiranta na (možná nejen) české album roku 2012.
Kaša