Archiv štítku: Matubes

Matubes – The Return of Black Metal

Matubes - The Return of Black Metal
Země: Bulharsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 28.9.2015
Label: Distributor of Pain

Hrací doba: 11:11

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Against PR

„Návrat black metalu“ – asi jen těžko byste vymýšleli víc hrdý název pro black metalovou nahrávku. Nejedná se však o první takový případ. Vzpomínám si, že přesně touhle rétorikou svého času propagovali třeba i Watain své album „Lawless Darkness“. Když ale nic jiného, u nich se dá alespoň říct, že něco za sebou mají a že jejich jméno má nějaký respekt. Co když si ale „The Return of Black Metal“ zvolí za název svého debutového EP bezejmenná začínající kapela z Bulharska?

Klidně si to přečtěte ještě jednou, vážně to nebyl vtip. Matubes je začínající bulharská smečka, jejíž členové dle dostupných zdrojů nikde nehráli. Pojmenovat nahrávku „The Return of Black Metal“ je o držku vždycky, i u zavedených formací, ale v takovéhle konstelaci je to vůbec troufalost, již lze obhájit skutečně jen špičkovým materiálem. A můžete spát v klidu – takový Matubes rozhodně nenabízejí.

Popravdě řečeno, jestli má onen proklamovaný návrat black metalu znít právě takhle, tak se ten black metal ani vracet nemusel. Matubes hrají naprosto standardní a nijak zvlášť kulervoucí, natožpak třeba objevnou hoblovačku. Jednoduše řečeno – klišovitý zlo black metal rychlejšího střihu bez nějakých výraznějších nápadů. První dvě písničky „War Song“ a „Left Hand Path“ jsou regulérně nudné a nenabízejí zhola nic, kvůli čemu by bylo nutné věnovat Matubes nějakou pozornost. Finální „Drink the Poison Blood“ je na tom úplně stejně, ale když nic jiného, alespoň se ve svém závěru pokusí o malé osvěžení za pomoci klenutého čistého zpěvu. Ve finále to taky není žádný extra trhák, ale je to dost na to, aby šlo o suverénně nejzajímavější moment „The Return of Black Metal“. Je ale ta jedna minuta dost na to, aby bylo nutné věnovat EP pozornost? Jednoznačně ne…

„The Return of Black Metal“ není vyslovená píčovina a jednou, dvakrát se to dá poslechnout bez újmy na zdraví, ale vůbec nic vám to nepředá, jen si to tak prosviští kolem a nic z toho, což ve výsledku znamená nudu. Je to prostě tuze obyčejná a neoriginální záležitost, jakých tu už byly mraky. Tuším, že něčemu takovému se v odborných kruzích říká průměr – a přesně takové „The Return of Black Metal“ je. Nemastný neslaný a šedivý průměr, s nímž nemá cenu ztrácet čas…