Země: Taiwan Žánr: melodic black metal Datum vydání: 31.5.2013 Label: Spinefarm Records / Ciongzo Idea Tracklist: 01. Arising Armament 02. Supreme Pain for the Tyrant 03. Sail into the Sunset’s Fire 04. Next Republic 05. Rage of My Sword 06. Between Silence and Death 07. Resurrection Pyre 08. Set Fire to the Island 09. Defenders of Bú-Tik Palace 10. Undying Rearmament Hodnocení: H. – 6/10 Skvrn – 8/10 Průměrné hodnocení: 7/10 Odkazy: web / facebook / twitter

První pohled (H.):

Všiml jsem si, že asijské melodic black metalové komando Chthonic vnímám poměrně zvláštně. Vždycky, když kapela vydá desku, tak si to poslechnu a vážně se mi to líbí, nějakou dobu s tím strávím, ale postupem času můj zájem o tuto asi nejznámější metalovou formaci z Taiwanu docela opadne a vydání další nahrávky moc neprožívám. Když to ale pak vyjde, tak tomu ten poslech zkusím dát a zase mě to vždycky chytne. Vše nasvědčovalo tomu, že se do puntíku stejný scénář bude opakovat i v případě letošní novinky “Bú-Tik” – na vydání předcházejícího “Takasago Army” jsem se nijak zvlášť netřásl, ale když jsem to nakonec zkusil, začalo mě to album opravdu bavit, možná i do té míry, že bych jej snad mohl prohlásit za doposud nejlepší počin skupiny (i když, to nejspíš přeháním, ono tam je vlastně ještě “Relentless Recurrence”…), později jsem od něj zase tak trochu odešel a opět jsem ohledně “Bú-Tik” zrovna nehořel nedočkavostí. Pak ale deska konečně dorazila, vrazil jsem ji do přehrávače… a najednou nic…

Neumím si dost dobře vysvětlit, čím to je, ale z nějakého důvodu je “Bú-Tik” snad prvním albem Chthonic, jež mě prostě nebaví (vlastně abych nekecal, první dvě desky “Where the Ancestors’ Souls Gathered” a “9th Empyrean” jsem snad nikdy neslyšel, tak u těch nemůžu soudit). Nejsem si jistý, jestli je to opravdu nepříliš valnou kvalitou materiálu, který tentokrát Chthonic dali dohromady, nebo je třeba na vině proměna mého vkusu, který přece jenom tak úplně nestojí na místě, zatímco kapela se už od “Seediq Baale” nějak přehnaně nevyvíjí. Uznávám, že i tohle je samozřejmě možné, protože na jednu stranu je na “Bú-Tik” objektivní optikou vše v pořádku a z veškerých typických elementů své tvorby Chthonic opět namíchali exoticky black metalový koktejl, který by papírově měl opět bavit, nicméně se tak v mém osobním případě neděje. Když to ovšem vezmeme i z druhého pohledu, právě vzhledem k vzniklé situaci jsem si zkoušel pouštět starší počiny a všechny mě pořád bavily, takže asi jen těžko můžu říct, že za to může změna hudebních preferencí, v jejichž rámci už pro Chthonic není místo. Pojďme to ale vzít od začátku…

Nahrávku otvírá intro s názvem “Arising Armament”, které je úplně v pohodě a zní přesně tak, jak byste od metalové skupiny z Taiwanu asi očekávali. Poté se rozjede první regulérní song “Supreme Pain for the Tyrant”, který – a tak mě napadá, že možná právě v tom bude ten problém – veskrze ukazuje všechno, co se bude dít v nadcházejících téměř 40 minutách. Chthonic klasicky předvádějí velice příjemně poslouchatelnou kombinaci black metalu s trochou death metalu, která je natolik melodická, aby byla chytlavá a bez problému zkousnutelná i pro příznivce klasičtějších druhů metalu, ale zase ne tolik, aby se jednalo o nějakou přeplácanou kýčovitou blbost. Nechybí samozřejmě již dávno charakteristický orientální nádech, prezentovaný především místními dvoustrunnými “houslemi” erhu, jež obstarává jinak také zpěvák Freddy Lim, svůj podíl však bezesporu mají také poměrně hojně užívané klávesy, byť ne takovým způsobem, aby to člověka otravovalo, jak se občas stává, což je rozhodně klad. Klasicky výborná je práce kytaristy Jesse Liu, jehož jsem dříve v sestavě Chthonic trochu přehlížel vedle těch prvků, které člověka bouchnou přes nos jako první, tedy zpěvu a oněch exotických melodií, ale konkrétně na “Bú-Tik” mi přijde, že jestli něco ty skladby táhne aspoň trochu dopředu, je to právě on se svými riffy.

Že vám to takhle zní jako muzika úplně v pohodě? Jasně, určitě bych s vámi souhlasil, protože formálně je opravdu všechno na svém místě, akorát bych v případě “Bú-Tik” viděl tři nedostatky a všechny již byly nepřímo naznačeny výše, přičemž první dva jdou spolu ruku v ruce. Za prvé je to fakt, že Chthonic tento recept aplikují s výjimkou intra a outra po celou hrací dobu, což nakonec nedokázala smazat ani docela střízlivá stopáž. Za druhé je to fakt, že nejenže tento recept Chthonic praktikují na celém “Bú-Tik”, ale rovnou i na několika albech za sebou – jak již bylo řečeno, jejich tvorba je v jádru neměnná v podstatě již od “Seediq Baale”, což je rok 2005, neklame-li mne paměť, a už se to trochu začíná zajídat. Jistou roli v tom hraje také to, že na předcházejících deskách dokázali Chthonic vždy přijít s nějakým jasným hitem, jenž na sebe dokázal strhnout pozornost, případně skomírající zábavu při poslechu zase nakopnout a co do dojmu s sebou vytáhnout nahoru i některé písně, které třeba tak skvělé nebyly. Na “Takasago Army” to byly “Takao” nebo “Broken Jade”, na “Mirror of Retribution” zase excelentní nakopávačka “Forty-Nine Theurgy Chains”. Jenže na “Bú-Tik” žádný takový song, jenž by tu desku táhnul kupředu, prostě není, všechny písničky – přestože ve své podstatě není vyloženě špatná ani jedna z nich – do sebe trochu splývají. Možná když trochu přimhouřím oči, mohla by na tuto pozici aspirovat osmá “Set Fire to the Island”, v níž se opravdu povedla linka s čistším zpěvem, nebo třetí “Sail into the Sunset’s Fire”, jejíž některé pasáže také rozhodně nejsou marné. Jenže když se nad tím zamyslím, ona tam vlastně marná není ani jedna písnička, akorát jde o to, že už mě to prostě nebere tolik jako u minulých alb, jednoduše to už tak nešlape – a právě to je tím třetím nedostatkem “Bú-Tik”, přičemž právě ten je nejspíš ten nejmarkantnější.

Upřímně, nechci zase vzbudit dojem, že by Chthonic pustili ven nějakou sračku, protože tak tomu rozhodně není. Znova opakuji, že v jádru je “Bú-Tik” vlastně hodně slušná deska, a lidem, kteří doposud s tvorbou Chthonic nepřišli moc do styku, to může zachutnat opravdu hodně, jak ostatně dokazuje hodnocení kolegy pode mnou, já osobně se však i přes nesporné objektivní kvality, zajímavý obal nebo fakt, že mi je tahle kapela pořád dost sympatická, nemohu tak trochu zbavit pocitu, že jde o mírné zklamání. Možná, že kdyby si sličná slečna baskytaristka byla ochotná přijet trochu zalaškovat, tak bychom se na vyšší známce nějak dohodli, ale čistě za muziku tentokrát nemohu vytáhnout víc jak šest bodů, sorry…

Druhý pohled (Skvrn):

Ačkoli jsem na konto Chthonic slyšel nejednu pochvalnou ódu, s jejich tvorbou jsem se do vydání nové desky víceméně neseznámil. A podle ohlasů je opravdu škoda, že loňské album “Takasago Army” jsem si pustil snad jen jednou a je to už navíc poměrně dlouhá doba. Starší tvorbu Chthonic tedy vůbec neznám, a tudíž můžu hodnotit jako úplně nový fanoušek, který nad novou tvorbou nebrblá, že už to není ono a že bejvávalo líp. A i když se zrovna nepovažuji za zarytého fanouška Cradle of Filth, ke kterým jsou tito Taiwanci často připodobňováni, tušil jsem, že se mi jejich tvorba bude líbit.

Hudbu na “Bú-Tik” bych definoval jako svěží melodicky black / death metalovou metelici smíchanou s hudbou čínského folklóru. Přesně takhle si představuji moderní metal (všimli jste si také, že tohle spojení dneska hodně frčí?), kombinovaný se starodávnými melodiemi staré Asie. Přestože jsou si všechny písně celkem podobné a žádná se příliš nevymyká, jsou taženy tak silným refrénem, že je mi to prostě ukradené. Každá píseň je potenciální hit, vokál Freddyho Lima mně perfektně sedl. A i když je “Bú-Tik” vrstevnaté a bohaté album, o přeplácanosti bych nemluvil, všechny ty obohacující prvky jsou totiž podávány v rámci únosnosti. Je vidět, že asijské zvyklosti má tahle pětice v krvi a dokáže je přenést i na své posluchačstvo. Škoda jen kratší stopáže a absence nějaké zásadní skladby, která by pocit z desky ještě vyšperkovala. Lepších osm z deseti…