Archiv štítku: Merrimack

Koncertní eintopf – duben 2017

Chelsea Wolfe

H.:
1. Chelsea Wolfe, Wear Your Wounds – Praha, 26.4. (event)

Skvrn:
1. Chelsea Wolfe, Wear Your Wounds – Praha, 26.4. (event)
2. Zeal and Ardor, Baro Chandel – Praha, 24.4. (event)

Onotius:
1. Pain of Salvation, Port Noir – Praha, 1.4. (event)
2. Zeal and Ardor, Baro Chandel – Praha, 24.4. (event)

Metacyclosynchrotron:
1. Merrimack, Kozeljnik, Zloslut – Karviná, 24.4. (event)
2. Mayhem, Inferno – Budapešť, 15.4. (event)

H.

H.:

V dubnu se to sešlo a koncertů je prostě moc. Těch, kam by se vyplatilo zajít, je víc než dost, což by papírově mělo být jenom dobře, ale v reálu to znamená, že bude nutno vybírat a některé večery bude nutno oželet. Obzvlášť když mnohé akce připadají na všední dny, což je při vstávání do práce a nežití v metropoli vždycky maso.

Každopádně, abych si jen nevyléval srdíčko jak nějaká buzna, tak to zkrátím a prostě sem napíšu ten jediný koncert, na nějž jsem si už koupil lístek, pročež je takřka jisté, že tam půjdu, poněvadž jsem příliš líný na to, abych lupen jak nějaký chuj kdesi prodával. Onou vyvolenou je Chelsea Wolfe… k čemuž vlastně není moc co dodávat. Temnou královnu tu máme rádi, nejednou jsme o ní už psali, živě je skvělá, tak snad vše klapne a 26. dubna na mě nebude čekat zklamání.

Skvrn

Skvrn:

Duben se zdá být tahounem celého koncertního jara. Počet zakroužkovaných koncertů atakuje dvoucifernost a hudební já se blahem tetelí, bude to velké. Nejvýraznějším jménem seznamu potěšení je divoženka Chelsea Wolfe. Viděli jsme se před nedávnem v Josefově, před vzdálenějším nedávnem pak v pražské Dobešce. Klub darkwavové divě sedí, dokáže jej patřičně sevřít a omámit, přestože ani před stovkami dlouhovlasých hlav nebylo vůbec zle. Doufám v hypnotický večer a třeba i nové skladby či alespoň náznaky, kudy se půjde dál. Naopak úplnou premiéru si v našich končinách střihne jeden z nejoriginálnějších – black metalu se dotýkajících – projektů, Zeal and Ardor. Kombinace spirituálů a kytarového chrastění tu bude stejně jako Chelsea koncem měsíce, a to dokonce v rámci volnovlezných pondělků prostoru Roxy. Radno přijít.

Onotius

Onotius:

Duben nabízí pestrou škálu různorodých akcí, tudíž opět není tak úplně v lidských silách zvládnout úplně všechno. Rozhodně si ale nenechám ujít zítřejší pražský koncert Pain of Salvation, který otevře měsíc vytříbeným progresivním metalem. Jejich návrat na scénu v podobě desky „In the Passing Light of Day“ v mých očích znamenal kvalitativní návrat do nejlepších časů (což jsem koneckonců dostatečně popsal ve vyčerpávající recenzi), tak nezbývá než doufat, že se stejným elánem svou hudbu nyní i budou schopni odehrát. A pokud se jim ještě podaří sestavit dobrý setlist, mohl by to být ohromný zážitek.

Druhou nejočekávanější akcí je u mě pak pražská zastávka Zeal and Ardor, naprosto specifického hudebního úkazu snoubícího v sobě černošské soulové rytmy s black metalem, elektronikou a bůhvíčím dalším. Málokdy má člověk v muzice pocit, že slyší něco skutečně nového a nevyzkoušeného, ale tahle kombinace je pro mě vskutku fascinující. Když se tedy naskytla možnost vidět ji v Praze a navíc zadarmo, ani na vteřinu jsem nezapochyboval, že tam musím být.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Když francouzští Merrimack oznámili turné s Kozeljnik a Zloslut, zpozorněl jsem a prozkoumal, jak bych se do zprvu avizovaných Strakonic asi dostal. Nu, usoudil jsem, že zas takový fanoušek nejsem, abych se jebal až do takové prdele nebo třeba do Banské Bystrice, ale univerzum si našeho setkání zřejmě velmi žádá a nakonec se má věc tak, že jediná česká zastávka tohoto tour bude v Karviné. A tu mám prakticky za rohem. Koncert sice vychází na pondělí, ale příslib silného a zároveň komorního blackmetalového koncertu převažuje. A aby se neřeklo, že jsem líný vypadnout trochu dál od baráku, tak dodám, že pár dní předtím mě čeká výlet do Budapešti. Je to prý hezké město a jen tak mimochodem tam jeden solidní revival přehraje posvátnou kultovku „De mysteriis dom Sathanas“.

Zeal and Ardor


Merrimack – The Acausal Mass

Merrimack - The Acausal Mass
Země: Francie
Žánr: black metal
Datum vydání: 22.6.2012
Label: AFM Records

Tracklist:
01. Vestals of Descending Light
02. Arousing Wombs in Nine Angels Pleroma
03. Gospel of the Void
04. Beati estis cum maledixirint vobis
05. Hypophanie
06. Obstetrics of Devourment
07. Worms in the Divine Intestine
08. Abortion Light
09. Liminal Matter Corruption

Hodnocení: 7,5/10

Odkazy:
web / facebook

Jsou to tuším tři dny zpátky, co jsem zde jednu jinou recenzi – nešálí-li mne má chatrná paměť, šlo o Blacklodge – uvozoval trochu obecnějším povídáním o francouzské black metalové scéně. Snad náhoda tomu chtěla, že dnes máme opět co dočinění s black metalem z této země, byť se jedná o jeho poněkud odlišnou formu. Předmětem našeho dnešního povídání jsou tentokrát Merrimack z Paříže.

Nebudeme si nic nalhávat, většina lidí si Merrimack asi do konce života bude pamatovat jako “tu kapelu, co natočila tamto nechutný video, kde zpěvák sedí na hajzlu a taky tam je nahatá ženská s kozlí hlavou a párkem mezi nohama”. Nicméně jak si na následujících řádcích povíme, poněkud svojské filmové zpracování dnes již tři roky staré skladby “In the Halls of White Death” není to jediné, proč by měl posluchač věnovat Merrimack pozornost. Jak totiž vidno po poslechu jejich desek, tato francouzská pětice má jistě co říct i po samotné hudební stránce, což platí i o aktuální “The Acausal Mass”, přestože od předchozí desky “Grey Rigorism” byly obměněny čtyři pětiny sestavy a ze starších v kapele zůstal pouze kytarista Perversifier.

Nebudeme si ovšem mazat med kolem huby, ani čtenáře vodit za nos nějakými pohádkami o tom, kdovíjaká to není famózní a originální tvorba. Pravda je taková, že Merrimack představují spíše tu tradičnější podobu black metalu. Myšleno v tom smyslu, že do jejich muziky nepronikají žádné další vlivy, nejsou zde žádné progresivní či experimentální tendence, jedná se jednoduše o čistokrevný black metal. Je však nutné zmínit fakt, že i přesto byste od Merrimack neměli očekávat zběsilé dvoukopákové vichřice a nějaké extrémně misantropické nálady… počkat, to druhé byste vlastně očekávat měli, neboť co do tohoto ohledu, onen odtažitý nihilismus – pro black metal tolik typický – z hudby Merrimack opravdu cítit je, v tomto směru kapela black metalovou škatulku splňuje dokonale, akorát tento pocit netvoří pomocí nenávistné zběsilosti.

Merrimack se pohybují spíše ve středním tempu, někdy až v pomalém tempu, charakteristická bicí palba se sice sem tam ozve, avšak je to spíše výjimečně a člověk to nějak přehnaně nevnímá, neboť to stále působí ne zrovna rychlým dojem, protože zde bubny mají spíše podpůrnou úlohu pouhého “udavače tempa” (což nemusí být vždy pravidlem, jsou i případy black metalových skupin, u nichž právě bicí mají největší podíl na atmosféře). Co se rytmiky týče, trochu více pozornosti bude poutat spíše baskytara, jež je v některých momentech velice příjemně výrazná, což mám já osobně rád. Asi nebude těžké si domyslet, že hlavní roli na “The Acausal Mass” tedy hraje jednak vokál, který se nese v klasickém black metalovém stylu, a hlavně kytary, jež tvoří tu nejzajímavější složku hudby Merrimack, a to ať už co do riffů, tak co do melodií – obého je na desce dostatek, povětšinou je to provedené dobře a nápady to bývají natolik silné, aby posluchače zaujaly.

Úvodní intro “Vestals of Descending Light” poněkud klame tělem a vzbuzuje dojem, že posluchače čeká malinko jiné album, než jaké nakonec dostane. Jedná se asi o nejextrémnější položku “The Acausal Mass” a celých jejích padesát vteřin působí díky značně efekty poháněné kytaře dosti chaoticky, nadcházející písně už se však všechny nesou v tom duchu, jaký byl popsán výše. Víceméně deska jede v relativně podobném mustru až do svého závěru, tudíž se nemá cenu zdržovat jednotlivými skladbami, neboť bych se jen opakoval, takže pouze zmíním, že jako nejpovedenější kusy se mi jeví zpočátku docela chytlavá “Gospel of the Void” s výtečným závěrem v pomalejším duchu, čtvrtá “Beati estis cum maledixirint vobis” se skvělým kytarovým sólem a nakonec výborně gradující “Liminal Matter Corruption” v samotném závěru “The Acausal Mass”.

Celkově je “The Acausal Mass” docela příjemná nahrávka – vzhledem k žánru myšleno v uvozovkách – příjemná, jak jen black metal může být. Pokud jste ovšem zvyklí na to, že francouzský black metal je synonymem pro kvalitní black metal, pak se jistě dá tvrdit, že novinka Merrimack toto jen potvrzují. Není to ten typ alba, bez jehož poslechu byste nemohli žít, když si ale tento počin pustíte, jistě vás zabaví a po jeho konci uznale pokýváte hlavou, že se jedná o dobrou věc.