Archiv štítku: Mirrors for Psychic Warfare

Mirrors for Psychic Warfare, Sanford Parker

Mirrors for Psychic Warfare

Datum: 23.1.2017
Místo: Praha, 007
Účinkující: Mirrors for Psychic Warfare, Sanford Parker

Akreditaci poskytl:
Silver Rocket

Mirrors for Psychic Warfare patří k těm projektům, u nichž lze jakékoliv povídání jen těžko začít jinak než sestavou, byť je tato pouze dvoučlenná. Abychom to neprodlužovali, sfoukněme tuhle obligátní část reportáže rovnou – potkávají se zde Scott Kelly (Neurosis, Corrections House, sólo tvorba, Tribes of Neurot) a Sanford Parker (Buried at Sea, Corrections House, Two from the Eye, ex-Minsk, ex-Nachtmystium, ex-Twilight plus bohaté portfolio kapel z pozice producenta, velkou namátkou třebas Eyehategod, Voivod, Leviathan, Coffinworm, Lord Mantis, Pelican, Venomous Concept či Wrekmeister Harmonies).

To jsou v obou případech samozřejmě úctyhodné výčty, ale jak si bystrý čtenář jistě povšiml, jedna formace je u obou muzikantů společná – Kelly a Parker se potkali již v rámci Corrections House, kde působí ještě s Mikem Williamsem (Eyehategod) a Brucem Lamontem (Yakuza). Tato spolupráce jim však zjevně nestačila, tudíž už v únoru 2015 vypustili první sedmipalec pod hlavičkou Mirrors for Psychic Warfare, „The Oracles Hex“, na nějž loni v dubnu navázali také dlouhohrajícím bezejmenným debutem. Ten byl sakra povedený a za slyšení rozhodně stojí.

Abychom se konečně dostali k meritu věci – koncert Mirrors for Psychic Warfare byla prostě věc, jakou nebylo radno minout, což měly výše popisované okolnosti říct oklikou. Dvojice už Evropu křižovala zkraje roku 2015, ale tehdy do České republiky nepřijela. Nyní si to však KellyParker vynahradili a vystoupili zde rovnou dvakrát – nejprve v neděli v Ostravě (původně mělo jít o datum v Polsku, ale nakonec last minute zahráli v moravskoslezské metropoli) a posléze o den později v Praze na Strahovském kopci. Osobně jsem vzhledem k místu bydliště samozřejmě volil hlavní město.

Lokální support nebyl žádný (to není výtka, mně to tak vyhovuje), takže na rozehřátí předvedl sólo set Sanford Parker. Stejně jako na výše zmiňované šňůře v roce 2015, ale tehdy hrál pod hlavičkou Two from the Eye, nyní pod vlastním jménem. Ale je to vcelku detail, hudební náplň setu vesměs odpovídala doposud vypuštěným skladbám Two from the Eye. V překladu tedy temná experimentální elektronika místy přecházející až do noisu. A aniž bych chtěl přehánět, byl to nářez.

Parker se aktuálně pyšní už docela slušným plnovousem a vlastně z něj byly vidět jen ty fousy, protože jinak byl zakuklený v kapuci a kožené bundě, do publika za celé vystoupení nevrhl ani jeden pohled, celou dobu byl jen skloněn nad svým pultem s tlačítky, hypnoticky se kýval do rytmu a masíroval publikum elektronickým infernem. Kromě audio-zla však přítomné návštěvníky deptala i vizuální složka, protože pod nohama měl Sanford dva stroboskopy, které do lidí tepaly ostošest, mnohdy i třeba minutu v kuse, což na oči působilo dosti karcinogenním účinkem. Opravdová lahůdka pro všechny epileptiky. Vrcholů měl koncert hned několik, a když se z temných elektronických proudů vynořovaly hlukové fašírky, věřte tomu, že to bylo zasraně působivé.

Předem bych nečekal, že tohle řeknu, ale sólo set Sanforda Parkera byl nakonec ještě víc strhující než kombo Parker / Kelly jako Mirrors for Psychic Warfare.

Mirrors for Psychic Warfare

Tím ovšem neříkám, že Mirrors for Psychic Warfare zahráli nějak zle. Vlastně to bylo taky super a mělo to hutnou atmosféru, líbilo se mi to. Abych vám ale nevěšel bulíky na nos a byl zcela upřímný, tak musím říct, že ve studiové podobě a při klidném domácím poslechu mi muzika Mirrors for Psychic Warfare sedí o něco víc. V živém podání jsem měl místy pocit, že dronové rozjímání bylo až moc natahované a mohlo být kratší, což mě u desky nenapadlo ani jednou, tam naopak ten samý recept působil hypnoticky a dokázal vtáhnout.

Samozřejmě, vystoupení mělo i svoje silné momenty a nepochybujte o tom, že byly dost silné. Typicky gradování skladeb do kytarových riffů (což je ostatně i jedna z hlavních zbraní alba) takřka vždy zafungovalo. Mirrors for Psychic Warfare vlastně nejde nic moc vytýkat, protože vystoupení bylo soustředěné, emotivní a mělo svou hloubku. Stejně tak oceňuji, že se kapela navzdory vyvolávání a navzdory nedovršené policejní hodině nevrátila (!) s přídavkem, poněvadž tím by celistvost zážitku utrpěla ránu. Kde je tedy problém? Ukázal bych asi na dva důvody: a) zvuk mohl kopat ještě silněji, bylo to nazvučeno dobře (jak je na Sedmičce zvykem), ale hlasitost mohla jít o krapánek nahoru, aby k podobnému tlaku jako u Sanfordovy sólo show; b) očekávání byla možná až moc vysoká. Druhý bod snad netřeba dále komentovat, protože všichni víme, co dokážou přehnaná očekávání zkurvit.

Nechci ale působit zbytečně negativně. Mirrors for Psychic Warfare hráli výborně, jsem rád, že jsem je viděl, stánek s merchandise jsem vybílil zodpovědně (snad jen absence vinylu „Mirrors for Psychic Warfare“ zamrzela, člověk musel vzít zavděk CD verzí), takže spokojen rozhodně jsem. Pouze říkám, že sólové vystoupení Sanforda Parkera ve mně zanechalo hlubší stopu.


Mirrors for Psychic Warfare zahrají v Praze

MIRRORS FOR PSYCHIC WARFARE (USA, Neurot)
support: SANFORD PARKER (USA)
23. ledna 2017
Praha – Klub 007 Strahov

Tenhle koncert asi bude hodně bolet. „Mirrors For Psychic Warfare is an experiment in noise, silence, restraint, and aggression in all shapes and forms. I am very much looking foward to the open minds that will allow this in,“ říká Scott Kelly (asi ho nemá cenu představovat, ale pro pořádek: Neurosis, Corrections House, Shrinebuilder, Tribes Of Neurot…). Mirrors For Psychic Warfare je jeho další úkrok stranou od zvuku domovských Neurosis – tentokrát ale nejde o sólovou akustickou tvorbu, ale o zvukově mnohem tvrdší a klaustrofobický projekt. Kellyho totiž v Mirrors For Psychic Warfare doplňuje producent, nahrávací inženýr a experimentátor Sanford Parker, jeho souputník z Corrections House a spolupracovník tak rozdílných a výjimečných kapel jako Nachtmystium, Buried At Sea, Minsk, Pelican, Eyehategod, Rwake, Voivod, YOB, Lair Of The Minotaur nebo Wovenhand… Parker zahájí celý večer sólovým setem, pak se k němu připojí Kelly, načež předvedou coby Mirrors For Psychic Warfare tracky z loňského působivého alba na Neurot Recordings. Kellyho skromná, ale tvrdohlavá vize se na lednovou Sedmičku hodí jako máloco. Po letním Von Tillovi si tak Strahov vyzkouší i druhý frontman Neurosis…

Mirrors for Psychic Warfare

Mirrors For Psychic Warfare: https://neurotrecordings.bandcamp.com/album/mirrors-for-psychic-warfare
Silver Rocket: www.silver-rocket.org

[tisková zpráva]


Koncertní eintopf – leden 2017

Grausame Töchter
Nejočekávanější koncert:
Grausame Töchter, Soon – Praha, 13.1.


H.:
1. Grausame Töchter – Praha, 13.1. (event)
2. Vanessa, Kurkus – Praha, 5.1. (event)
3. Mirrors for Psychic Warfare, Sanford Parker – Praha, 23.1. (info)

H.

H.:
V prvním koncertním eintopfu pro roku 2017 jsem osiřel. Všichni ostatní na to buď jebou a na žádné koncerty se nechystají, anebo si ještě nejsou natolik jistí svou účastí na nějaké akci, aby se tím veřejně chlubili. No, já je tak úplně nechápu, protože po konci roku, kdy se neodehrávalo nic natolik zásadního, abych kvůli tomu musel ponocovat v nějakém hnusném zahuleném pajzlu, se leden tváří hodně slibně. Vzhledem k oběma těmto skutečnostem si v tomto vydání eintopfu dám výjimečně hned tři koncerty namísto dvou…

Popravdě řečeno, hned leden nabídne akci, jakou bude z hlediska očekávanosti těžké do konce roku překonat. Samozřejmě tím mám na mysli zvrhlé německé fetish-commando Grausame Töchter. Minulé vystoupení v Hostivaři bylo absolutní arcikult a historku se chcaním z pódia dodnes vykládám každému na potkání včetně svojí mámy (a skoro všichni závidí, panč oni to neviděli – akorát ta máma pro to moc pochopení neměla, haha). Kdybych se tam tenkrát neožral jak zkurvené prase a kdyby si holky z Reichu špatně nespočítali kurz, díky němuž byly ceny cédéček pěkná židovina, tak by to bylo v podstatě dokonalé. Tak či onak, zopakování je naprostá povinnost a očekávání jsou vysoko. Jak mě (v pátek třináctého!) nikdo nepochčije z pódia, tak to bude zklamání!

Na vlně EBM budu pokračovat i s druhým místem. Jak se zdá, dny domácí žánrové legendy Vanessy se pomalu chýlí ke konci. Samir a spol. ohlásili svůj poslední koncert, který se uskuteční 5. ledna v pražském Rock Café. Jsem docela zvědav, jestli to bude opravdu konečná stanice, nebo jde jen o laciný tahák. Nicméně první možnost vyloučit asi nelze a to by mě sakra sralo, kdybych něco takového prošvihl. Je-li to jen marketing, tak zafungoval, já tam budu a budu se těšit na nálož kultovních tracků, jichž má Vanessa v diskografii víc než dost.

Třetí akce je sice formálně na třetím místě, ale věřte tomu, že i tady se to tváří kurevsky zajímavě a je záhodno tomu věnovat pozornost. Scott Kelly (Neurosis) a Sanford Parker (Buried at Sea, ex-Minsk, ex-Nachtmystium, ex-Twilight) se potkali již v Corrections House, ale to jim zjevně nestačilo, takže letos vydali debut dalšího projektu Mirrors for Psychic Warfare. Experimentální industriální dronování bylo působivé už z desky, takže nad účastí na koncertě není radno váhat. Obzvlášť když tento proběhne na komorní Sedmičce. Mimochodem, Sanford Parker by měl jako předkrm předvést i sólo set.

Grausame Töchter


Mirrors for Psychic Warfare v Praze

Zámořský projekt Mirrors for Psychic Warfare, v němž se potkávají Scott Kelly (Neurosis, Corrections House) a Sanford Parker (Buried at Sea, Corrections House, ex-Nachtmystium, ex-Minsk, ex-Twilight), se představí živě v České republice. Koncert se odehraje 23. ledna v Praze v klubu 007 na Strahově a pořádají jej Silver Rocket.

Eponymní debut Mirrors for Psychic Warfare vyšel letos v dubnu.


Mirrors for Psychic Warfare – Mirrors for Psychic Warfare

Mirrors for Psychic Warfare - Mirrors for Psychic Warfare

Země: USA
Žánr: drone / industrial / experimental
Datum vydání: 22.4.2016
Label: Neurot Recordings

Tracklist:
01. Oracles Hex
02. A Thorn to See
03. CNN WTZ
04. I’ll Try You All
05. 43

Hrací doba: 45:27

Odkazy:
bandcamp

K recenzi poskytl:
Rarely Unable

Neurosis jsou již dávno kapelou, jejíž jméno budí veliký respekt a právem si drží status legendy, která patří k základním stavebním kamenům celého hnutí post-metalu a také výrazně ovlivnila další subžánry tvrdé kytarové hudby. Nicméně, jak každý správný fanoušek ví, svět Neurosis je mnohem bohatší. Jednak to jsou aktivity Neurot Recordings, vlastní značky kapely, jednak také množství vedlejších projektů, které Neurosis obklopují a k nimž svým dílem přispívají všichni členové. Počínaje formací Tribes of Neurot, v níž se angažovala kompletní sestava Neurosis, konče třeba sólovými počiny Stevea Von Tilla či Scotta Kellyho.

No, a poslední jmenovaný je také důvodem, proč jsem úvod věnoval Neurosis, protože právě on stojí i za dnes recenzovanou skupinou. Než si ji ale představíme, zmiňme ještě jiný Kellyho vedlejšák. Před pár lety se totiž tento zpěvák a kytarista sčuchnul s dalšími vysoce zajímavými postavami alternativní tvrdé muziky, jmenovitě Mikem Williamsem (Eyehategod), Brucem Lamontem (Yakuza) a Sanfordem Parkerem (Buried at Sea, ex-Minsk, ex-Nachtmystium, ex-Twilight). Mám tím samozřejmě na mysli Corrections House, kteří už dnes mají na kontě dvě výborné desky.

A proč že o tom mluvím? Inu, jednoduše proto, že v rámci zbrusu nového projektu Mirrors for Psychic Warfare pokračuje spolupráce Scotta Kellyho a Sanforda Parkera. Těm zjevně společné působení v Corrections House nestačilo, a tak se pustili do další, ještě experimentálnější tvorby. A výsledkem těchto snah je právě hlavní předmět naší recenze – bezejmenná debutová deska Mirrors for Psychic Warfare.

Stačí jen trocha představivosti a je možné u Mirrors for Psychic Warfare vidět paralely (nejen) s Corrections House. Nová formace již však definitivně rezignuje na cokoliv společného s metalem. Neříkám, že rezignuje na kytaru, jejíž záchvěvy se zde rozhodně objevují. Nicméně řečí hudebních žánrů se zde bavíme o dronu, industrialu, místy dokonce soft noisu. Že řečí žánrů nehovoříte? Dobrá, pojďme na to řečí pocitů – stísněná klaustrofobická atmosféra, temnota, rituál.

Hned první skladba „Oracles Hex“ je silná, jak když kopne bejk. Rozjezd je pozvolný a plíživý – dronové pískání, „šumivé“ pozadí, industriálně kovový zvuk a Kellyho deklamace. Ve dvou třetinách ovšem dojme ke zlomu a Mirrors for Psychic Warfare přejdou ke zkurveně mocnému kytarovému riffu. Ten se sice táhne pomalu, ale tím větší je jeho majestát a tím spíš vás zadupe do země. Předchozí motivy písně ovšem neodezní do ztracena, onen riff se k nim vlastně jen přidá, ale graduje to až do pekla a Kelly / Parker mají posluchače okamžitě v hrsti.

Jeden ze dvou vrcholů přichází hned vzápětí v podobě bezmála čtvrthodinového monolitu „A Thorn to See“. Zejména tato kompozice byla důvodem, proč jsem výše použil slovo rituál, protože přesně takhle působí. Celou skladbou prostupuje jednoduchá, vlastně až takřka primitivní rytmická linka, jež člověka pomalu, ale jistě stahuje do hlubin. Kolem ní pak Mirrors for Psychic Warfare střádají další motivy, trpělivě budují, píseň postupně roste, atmosféra houstne, aby nakonec vše vyvrcholilo ve fenomenálním závěru.

„CNN WTZ“ a „I‘ll Try You All“ působí po „A Thorn to See“ skoro až méně záživně, než ve skutečnosti jsou, protože obecně vzato jsou vlastně pořád výtečné. V obou případech se jedná o ortodoxně arytmické kusy stojící čistě na dronové kytaře a industriálních mašinkách, které se postupně (opět se graduje jak svině!) odhodlají i trochu zahlučit. Něco podobného vlastně předvádí i finální „43“, akorát je v tom ještě působivější a dotahuje tento model k dokonalosti. Navíc se vymyká čitelným klávesovým motivem, jenž (zase) prostupuje celým songem. Oč minimalističtější je rozjezd, o to víc pak „43“ vyvrcholí – tentokrát ani není třeba kompozici lámat do kombinace kytarového riffu a hluku, protože stačí jen onu melodii nechat narůstat a sílit a přidat k ní chorobný skřek. Nicméně je to natolik sugestivní, že právě tuhle věc považuju za onen druhý vrchol po „A Thorn to See“.

Mirrors for Psychic Warfare

V průběhu recenze hned několikrát zaznělo slovo „gradace“. Nebylo to náhodou, jelikož přesně tohle je jednou z největších zbraní desky. Kelly a Parker dokážou ve všech pěti případech písničky dotáhnout do odzbrojujícího finále, s nímž tomu vždy nasadí onu pověstnou třešničku na dortu, která z toho dělá o dost víc než jen další random drone / industrial album. Vyjadřovací prostředky a postup jsou vždy podobné, a přesto pokaždé trochu jiné, díky čemuž je každá z pěti skladeb svébytná a nesplývá se zbytkem, což pro nahrávky tohoto typu rovněž nebývá pravidlem.

Jinými slovy, debutu Mirrors for Psychic Warfare mohu vytknout jen máloco, v podstatě skoro nic. Jistě očekávání vzhledem k sestavě nebyla malá, neboť Scott Kelly a Sanford Parker jsou esa, která za sebou mají mnoho hodin excelentní muziky, o tom žádná, ale i tak jsem nečekal, že tahle deska bude až tak dobrá. Myslím, že snad ani není nutné mírnit nadšení – tohle je prostě zasraně skvělé, je to sugestivní, uhrančivé, mocné. Neváhejte, poslouchejte.