Datum: 9.9.2014 Místo: Praha, Modrá Vopice Účinkující: Auroch, Mitochondrion, Ritual Necromancy Akreditaci poskytl: Arkham Productions

Prostředí vysočanského klubu Modrá Vopice uvítalo ve středu 9. září delegaci ze zámoří. Kanadští Mitochondrion s sebou přivezli další dvě kapely – personálně spřízněné Auroch a Američany Ritual Necromancy. Pro všechny tři kapely šlo o vůbec první koncert v České republice a podle všeho i jeden z prvních v Evropě, což je lákavá nabídka nejen pro domácí, ale i blízké zahraniční publikum. Auroch navíc představili svoji letošní desku “Taman Shud”, Ritual Necromancy pak ípko “Void Manifest”.

Vzhledem k tomu, že Praha je v září na solidní black/deathové akce poněkud chudá (zbývá už jen výjezd polské Arkony), očekával jsem, že se v mrňavé Vopici nebude dát hnout. Tím spíš, když šlo o vůbec první vystoupení v Čechách vůbec. Na návštěvnosti se však nejspíš podepsal fakt, že ani jedno uskupení není v našich končinách kdovíjak známé, takže po příchodu jsem napočítal zhruba tři, čtyři desítky lidí, což je bilance, která se do konce večera příliš nezlepšila. Ostatně, není se tolik čemu divit, když navíc pár dní před výplatami bývá docela hluboko do kapsy.

Během usrkávání piva ladí Auroch. Sic měli první hrát Ritual Necromancy, pořadí se poněkud proházelo, nejspíš právě díky spřízněnosti obou kanadských kapel, protože v Mitochondrion hrají dvě třetiny Auroch. Začali přesně v půl deváté a rozjeli výbušnou směs uzemňujícího technického umu a brutálního death metalu. Jenže co čert nechtěl, to, co mi na desce učarovalo, se díky nečitelné a málo hlasité kytaře vytratilo. Na obě geniální složky zbyla jen basa a bicí, které sice hrály ze všech sil, ale s nevýraznou kytarou to prostě nebylo ono ono. Odér technické psychedelie byl ten tam, zůstal leda náser, který sice nebyl špatný, rozhodně ale daleko za očekáváním. Situaci trochu zachránil nelidský zpěv Sebastiana Montesiho a S., ale i tak jde o zklamání, které jakž takž vytáhla až poslední píseň. Což vzhledem k délce jednotlivých kusů a faktu, že se Auroch na podiu ohřáli zhruba dvacet minut, není příliš mnoho. Upřímně doufám, že se s touhle smečkou potkám někdy v budoucnu znovu a za trochu příznivějších okolností.

Co se ale nezadařilo Auroch, to se povedlo Američanům. Sotva Ritual Necromancy spustili, publikum začlo pookřávat a první vířící vlasy se objevily poměrně záhy. Americké kvarteto jsem neznal, takže jsem netušil, co bych od nich měl očekávat, jejich přímočarý death metal byl ale velmi solidní a příjemně mě překvapil. Čistému deathu příliš neholduji, a jak není smíchaný s něčím navíc, obvykle mě míjí, ale Ritual Necromancy předvedli parádní set, kterému prakticky nebylo co vytknout. Zvuk se srovnal a drtivá mašinerie mohla pracovat. Sic jsem se udržel v klidu a jen párkrát si hodil hlavou, neměl jsem daleko od toho, abych se procpal do předních řad si trochu zapařit. Je docela škoda, že nestrhli tolik lidí, kolik by si asi zasloužili, nicméně to byli právě oni, kdo rozhýbali publikum a aplaus měli v rámci možností víc než velký.

A sotva se člověk vzpamatoval z Ritual Necromancy a obměnil tekutiny v těle, na pódiu již stojí hlavní jméno večera. Mitochondrion vzali zvučení, stejně jako obě předchozí kapely, dost hopem, což se v jejich případě, stejně jako u předchozí kapely, nijak nepodepsalo na kvalitě zvuku. Netrvalo dlouho a Kanaďané si svoje publikum prostě získali. Co chybělo Auroch, to plně vynahradili a ještě přidali hodně navrch. Syrový death metal obohacený o blackový nádech a tu a tam o industriální podmaz fungoval na výbornou. Z jejich tvorby jsem obeznámen především s posledním albem “Parasignosis”, ze kterého padla titulní skladba a snad i “Kathenotheism”. Jestli nějaká další, to si opravdu nejsem jistý, protože oproti desce zněly skladby mnohem tvrději, razantněji a i vokály byly mnohem pestřejší a propracovanější, takže je dost možné, že jsem něco pořádně nerozpoznal. Tak či tak, změna vyznění to byla rozhodně k lepšímu. Jediné, co dokázali mírně zkazit dojem z jinak výborného náklepu, byla moshující dvojice/trojice/čtveřice (dle aktuální nálady), která vrátila neblahé vzpomínky na polské osazenstvo Brutal Assaultu a s nimi spojené podupané nohy a rozlité pivo. Živo bylo v publiku i na pódiu i bez nich, i tak jsem si ale Mitochondrion dokázal užít.

Dojem z Mitochondrion pod sebou bezezbytku pohřbil sety Auroch i Ritual Necromancy. Zabitý zvuk Auroch mě dost mrzí, na jejich set jsem se snad těšil ještě o něco víc než na samotné Mitochondrion, nicméně se nedá svítit. I přesto šlo o povedenou akci, jaká se nevidí každý den, a jak jsem napsal výše, doufám, že se zúčastněnými kapelami se nevidím naposledy, ačkoliv dostat je sem ze zámoří rozhodně není levná záležitost.