Archiv štítku: Momma Knows Best

Brutal Assault 16 (středa)

Brutal Assault 16
Datum: 10.8.2011
Místo: vojenská pevnost Josefov

Účinkující (obsažení v reportu): Momma Knows Best, Silent Stream of Godless Elegy, Smashed Face, Stíny plamenů

H.: Report z průběhu letošního ročníku festivalu Brutal Assault, který se koná každoročně ve vojenské pevnosti Josefov poblíž Jaroměře, vám opět z důvodu přílišné délky přinášíme rozdělený na tři části (text je tak rozsáhlý, že jej blog odmítal zveřejnit i rozdělený na poloviny). Teď si můžete přečíst, jak to tam vypadalo nultý den na rozehřívací party a první regulérní festivalový den. Pokud vše půjde plánu, druhá část by se zde měla objevit zítra dopoledne a finále se třetím dnem a pár dalšími poznámkami o organizaci by mělo vyjít v průběhu zítřejšího večera.

H.: Stejně jako loni vám i tentokrát přinášíme pohledy dvou redaktorů – H. a Ježury. Společně se nám podařilo pokrýt 62 vystupujících ze 70 v hlavním programu, i se středeční předehrou dělá účet 67 skupin z celkových 78.

H.: Už podruhé se Brutal Assault rozjel již ve středu takzvanou warm-up party pro lidi, kteří dorazili o den dříve. A stejně jako v loňském roce, i tentokrát zde dostaly prostor výhradně domácí zástupci metalu, na něž se v hlavním programu dostává čím dál tím méně (tentokrát to byla ze 70 vystupujících pouze jediná formace – Debustrol… a něco mi říká, že se tam dostali jen díky tomu, že hráli vzpomínkový set). Těžko soudit, zdali je to vážně ideální řešení, vyházet z hlavního programu všechny české kapely a radši dát přednost kolikrát i ne tak dobrým spolkům ze zahraničí. Na druhou stranu se dá ale pochopit, že pořadatelé třeba dají přednost radši někomu zvenčí, kdo tu tak často nevystupuje, před tuzemskou bandou, na jejíž koncert lze zajít v průběhu roku relativně bez problému (pokud tedy nejde o podobné specialitky jako Hermafrodit ve warmp-upu nebo zmiňovaný retro set Debustrol). Možná, že právě warm-up je pro Shindyho & spol. ideálním řešením, jak nakrmit vlka, ale nepřijít o kozu, čili uspokojit jak ty návštěvníky, kteří radši budou sledovat ne tak okoukané věci ze zahraničí, tak ty posluchače, kteří zastávají názor, že i domácí scéna si zaslouží podporu na akci takového formátu. Ale podobné úvahy tu asi nemají tak úplně co dělat, tak si je jdu strčit za klobouk, a pojďme radši na kapely…

H.: Odpálili to Smashed Face z Brna se svou deathcore mazanicí. Doma bych si to nepustil ani náhodou, ale na koncertech mě tahle cháska neskutečně baví a nezklamala ani tentokrát. Bylo to brutální, naživo drtivé, technicky precizní a promakané, vokálně zničující. Nelze opomenout ani viditelně sečvičené pohyby na pódiu, což působí velice příznivým dojmem. Navíc je to snad jediná domácí žánrová skupina, co znám, jež si může beze strachu dovolit “měřit ptáka” se zahraničními kapelami, a to Smashed Face také přidává na kreditu. Závěr jim vyhrazené části se pak nesl klasicky ve znamení předělávky “Unanswered” od Suicide Silence, s níž si opět poradili bez problému.

H.: Na následující Momma Knows Best bych se za normálních okolností nejspíše s klidným srdcem vybodnul, avšak vzhledem k tomu, že mě kolega Seda před odjezdem na Brutal Assault strašil tím, že je to prý něco tak strašného, že na to nesmím za žádnou cenu chodit, abych neutrpěl psychickou újmu, musel jsem se prostě jít podívat (smích). A musím říct, že Seda klasicky, jak on to má ve zvyku, přeháněl, protože mě osobně to docela bavilo. Netvrdím, že bych z Momma Knows Best seděl na zadních kapsách kalhot, ale i pro člověka, jemuž podobné moderní styly moc neříkají, to bylo naprosto v pohodě. Koncertní prezentace samotných skladeb na výbornou (hezky to tam běhalo, skákalo, vyvádělo… dobře se na ně dívalo), akorát mě celkem rozčilovala brutální kadence vulgarismů po každém songu, to si pan frontman mohl vážně odpustit. Asi stárnu, že mi to vadilo (smích).

H.: Odpadní zlo vládne světu! Taktéž plzeňští kanálníci Stíny plamenů v čele Lordem Morbivodem, který už pomalu, ale jistě začíná aspirovat na titul kultovní postavy, zahoblovali ten svůj black metal velice dobře. Módní policie by se sice určitě pozastavila nad kvalitní obuví hudebníků (holínky až pomalu až ke krku), ale každý normální člověk si vystačil s poslechem kadence černěkovových riffů. Více vám o nich ale poví kolega Ježura, který je pravidelným účastníkem všech jejich pražských seancí, tudíž má větší možnost konfrontace…

Ježura: H. má pravdu. Stíny plamenů jsem viděl už skutečně mnohokrát, v tomto případě podruhé v sestavě, kterou doplnil nadějný Lord Opat. A ani tentokrát mě nečekalo žádné překvapení. Tradičně profesionálně odehrané vystoupení. Tentokrát kapela působila poněkud méně staticky než v minulých případech a celé věci to jen pomohlo. Dostal jsem o něco málo víc, než jsem čekal a požadoval, a za to dávám palec nahoru. Začínám si být jistý skutečností, že jsou Stíny plamenů kvalitním držákem a koncertní jistotou!

H.: Na Gride jsem přišel až někdy v polovině a můj dojem je takový, že šlo o vcelku solidní grindovou sypanici, ale přiznám se, že mě to moc nesložilo, což bude dost dobře možná dáno tím, že nejsem zrovna velkým příznivcem žánru. Jak do toho někdo nemíchá diskotéku nebo z toho alespoň nedělá ultimátní prdel, tak mě to moc nebere. Ale aby nedošlo k nedorozumění, ti Gride nebyli nijak špatní, neměl jsem problém to dokoukat. Víc vám k tomu však asi nepovím.

H.: Silent Stream of Godless Elegy poslední dobou hrají úplně všude. Ale ono proč vlastně ne, když je to v podstatě koncertní sázka na jistotu a zároveň kapela, jíž se česká scéna opravdu může chlubit. I na Brutal Assaultu předvedli svůj vysoký standard, jehož nedílnou součástí je zejména silná atmosféra. Jen malou výtku bych věnoval směrem k tomu, že po vydání “Návaz” z koncertních setlistů nadobro vymizely staré vály (myslím opravdu staré, z éry ještě před “Relic Dances”), ale to je spíš takové osobní rýpnutí od dlouholetého posluchače, ne přímo objektivní chyba. Na druhou stranu se konečně v setlistu nastálo usadila geniální “Pohanská” z EPčka “Osamělí” – tu už nikdy za žádnou cenu nevyndávat!

Ježura: Nemám co dodat. Výkladní skříň českého metalu opět potvrdila svůj status a předvedla tradičně výborné vystoupení. Kdo Silent Stream of Godless Elegy ještě neviděl naživo, měl by to honem napravit!

H.: Po Silent Stream of Godless Elegy warm-up pro redakci Sicmaggot skončil, i když byly na programu ještě dvě skupiny – Hermafrodit a Psychotic Despair – a ohňová show (kromě toho si někteří z vás jistě všimli, že jsme kompletně vynechali také ČAD). Já osobně jsem se byl docela unaven (což mi vlastně ani není jasné z čeho, ale to je vedlejší), tak jsem se rozhodl jít spánkem našetřit energii na následující tři dny; Ježura šel zase chlastat jako prase a celou noc mě budil (smích).


Bring Me the Horizon, Momma Knows Best, The Blackstone Chronicles

Bring Me the Horizon
Datum: 16.6.2011
Místo: Praha, MeetFactory
Účinkující: Bring Me the Horizon, Momma Knows Best, The Blackstone Chronicles

Jestli existuje nějaká kapela, kterou jsem potřeboval vidět za jakoukoliv cenu, byli to právě Bring Me the Horizon, kteří 16. června poprvé zahráli v České republice. Jejich první koncert na našem území byl hodně očekáváný a návštěva se čekala veliká. Nejdříve se dokonce muselo měnit místo odehrání, původně plánované Rock Café by totiž všechny fandy nepobralo, a tak se mělo vše uskutečnit v MeetFactory. Bohužel ke smůle všech se na stejný den naplánovala odborová stávka, což znemožnilo hodně lidem se do MeetFactory dostat. Návštěvu jsem tedy neočekával nijak obrovskou, ale hned po příjezdu jsem musel změnit názor. Narváno bylo už několik minut před otevřením vstupu, dorazil jsem tam nějakou půlhodinku před otevřením. Možná díky bohu za tu stávku, kdyby lidi mohli v pohodě cestovat, nedalo by se tam snad ani hnout.

Předkapely se neustále měnily, nejdříve to měli být Architects, poté jsem snad někde viděl zprávu o tom, že zahrají dokonce i Suicide Silence. Ustálilo se to na Deez Nuts, které ale pak vyměnili domácí The Blackstone Chronicles a Momma Knows Best. První jmenovanou kapelu mám rád, i když jsem měl naposlouchané jejich EP s bývalým zpěvákem a o novém jsem nic neveděl. The Blackstone Chronicles tedy zahráli jako první a za svou půlhodinku udělali výbornou show. Jejich hudba je dobře udělaná a na domácí poměry opravdu patří k tomu lepšímu. Na jejich vystoupení, i když se jednalo o předkapelu, se dívalo dost lidí a parádně se to na rozjezd rozpohybovalo. Jelikož jsem ale bohužel znal jen ty tři songy, co jsou na EP, moc jsem se nechytal. Nicméně show i hudba skvělá a The Blackstone Chronicles ukázali, že mají budoucnost.

To samé se bohužel nedá říct o Momma Knows Best. O nich jsem slyšel poprvé, a tak jsem se musel ze zvědavosti podívat. Jenže po pár písničkách jsem to vzdal a už netrpělivě vyčkával zahrání hlavních headlinerů. Momma Knows Best se snažili, ale atmosféru jako jejich předchůdci nevytvořili. Ani hudebně mě to tolik nezaujalo. Byla docela škoda, že právě oni mají více času než kolegové a z fleku bych ty kapely nejraději prohodil.

Vystoupení Bring Me the Horizon jsem se kvůli šéfredaktorovi docela bál. Strašil mě totiž s tím, že zpěvák Oli některá vystoupení totiž odflákne, když se mu nechce, a koncerty, kam se těší a ani tam není tolik lidí, zvládá na plný výkon. Oliho jsem tedy speciálně sledoval, jestli se baví, anebo je tam otrávený. A teď můžu s radostí říct, že H. opět neměl pravdu. Oliverovi se to velice líbilo a neustále chválil lidi za skvělou atmosféru. A pokud nelže (i když možná ano), jednalo se prý o zatím nejlepší vystoupení jejich evropského turné a litoval toho, že sem nezajeli mnohem dříve. Akci zahajuje “Alligator Blood” z nejnovější desky. Hned od začátku to vypadá na slušnou jízdu, první, co mě ale zarazilo, byl právě Oli. Kolují zvěsti, že už nemá na to, aby odzpíval celý koncert sám, a to se i zčásti potvrdilo. Nebyl snad song, který odzpíval samostatně. Dost často mu vypomáhal jeden z kytaristů, anebo hodně půjčoval mikrofon z pódia fanouškům. Jo, stárne každý… Nicméně se mu to ani nějak vyčítat nedá, protože celá show byla skvělá, a tak to tenhle nedostatek nahradilo. A že občas zagrowloval někdo jiný, to ani tolik nevadí. Furt je to Oli s jeho krásnými vlasy.

Následuje jedna z největších hitovek kapely – “Diamonds Aren’t Forever”. Docela mě překvapilo zařazení hned takto na začátek, ale ono to je vlastně jedno. Oni mají všechny songy dokonalé. Celou show neprovázely žádné efekty, pódium bylo pouze osvícené bílým světlem. Na atmosféře to neubralo. Energie byla opravdu parádní a je vidět, že Bring Me the Horizon umí rozpohybovat každého. Zahraje se i jedna ze starší éry kapely, “Pray for Plagues”, a nejnovejší parády jako “Anthem” nebo “Fuck”. Těsně před přídavkem se vše zpomalí s emociální “Blessed with a Curse”. Kapela pomalu odchází a po chvilce pouští intro a rozjede se “It Never Ends”, následuje “Chelsea Smile” a vše zakončí “Football Season Is Over”. Zklamalo mě však rozloučení. Očekával bych dlouhé loučení, ale místo toho hned po dohrání posledního songu Oli řekl krátký pozdrav a všichni odešli do zákulisí.

Koncert to byl skvělý, nechybělo tomu nic. Jediné, co se dá snad vytknout, je, že Oli nezpíval 100% času. Vykouzlená energie však nebyla podpořena žádnými efekty, ničím takovým. Vše vycházelo rovnou od kapely a fanoušků. Ze songů mi chyběla “The Sadness Will Never End”, jinak setlist chválím. Málem bych zapomněl, otravné bylo taky strašné vedro. Víc jsem snad zpocený v životě nebyl. Musel jsem se i vzdát dobrého místa, jen abych se šel opláchnout vodou. Nešlo to vydržet. Díky pořadatelům, že do kotle nosili pořád novou vodu, jinak by tam někdo zkolaboval. Pro mě zatím jednoznačně koncert roku 2011.