 |
|
Země: USA Tracklist: Hrací doba: 32:38 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Jaké kapely lze vlastně označit za kultovní? V případě mexických/amerických Morbosidad by se o tom dalo polemizovat, jelikož ve své subžánru vždy patřili k těm béčkovým. Ale jejich houževnatost, se kterou v průběhu 25 let své existence vydávali alba, splitka a přikládali pod kotle v mnoha klubech takřka po celém světě, je podle mě obdivuhodná, a nejen proto chovám ke kapele jistý respekt. Nové, v pořadí již páté album „Corona de epidemia“ vychází jako obvykle u Nuclear War Now! Productions a případní šťastlivci jej mohli sehnat už loni na americkém Mass Destruction Metal Festu jako vinylovou limitku s alternativním, na koleně spíchnutým obalem. Regulérní edice společně s CD vychází v březnu a tradičně ji zdobí malba kultovního francouzského malíře Chrise Moyena (a ano, Kristus na ní opět dostává sadu).
Nové album představuje Morboso metal ve své ryzí podobě. Pokud netušíte, o co jde, tak si třeba vybavte zhuleného Impuratha (https://www.youtube.com/watch?v=0saLvPNa4ZA) opakujícího nesvatou mantru „Blasphemy, Beherit, Sarcófago, death, hatred, satanic chaos“ a hned budete v obraze. Navzdory vlastní žánrové nálepce Morbosidad skutečně nehrají nic svěžího, prostě vzteklý bestiální black metal. Snad jen vokál Tomase Stenche lze označit za nezaměnitelný a lyrické rouhání ve španělštině je kurva nesvatost, kterému rozumíte, i když umíte španělsky úplné mierda jako já.
V případě Morbosidad také platí, že když si poslechnete jednu skladbu (s výjimkou inter/outer a coverů samozřejmě), tak jste slyšeli všechny. Avšak kapela rozhodně nepatří ke spodině, která by své tvůrčí a instrumentální nedostatky úmyslně maskovala pod rádoby chaotický bordel. Morbosidad patří ke staré škole, kde riffy jsou zákon, a jsem přesvědčen, že v tomhle ohledu je na tom novinka minimálně lépe než deska minulá „Muerte de Cristo en Gólgota“ anebo třeba takový debut Heresiarch, který jsem pro zásadní nedostatek solidní riffáže prostě musel zjebat, jak možná ještě pamatujete.
Za velké plus považuji, že mi nové skladby nesplývají a snadno si dovedu vybrat ty oblíbené, mezi které patří například „Cristo en desgracia“, „Maldición“, „Difunto“ nebo „Sepulcro de Cristo“. Hlavně mi nedělá problém sjet desku celou, a co víc, již mnohokrát jsem si ji vychutnal dvakrát po sobě, což o dřívějších titulech rozhodně říct nemohu. Dokonce ani o „Profana la cruz del Nazareno“ ne a tu dle mého dojmu fanouškovská obec preferuje nejvíce. Co se týče nedostatků, tak mi vadí dlouhé intro a divné ukončení první skladby, některé riffy jsou samozřejmě plané jak svině a konkrétní skladby pak drží nad vodou jen zuřivý útok bicích. No, a ani hostovačka bubeníka z Beherit na poslední skladbě „D.E.P.“ nepřináší nic zvláštního. Unylé bubnování tenhle song dokonce drží zpátky.
Tomas Stench asi vždycky hrál s lidmi, co byli po ruce a se kterými si aspoň trochu názorově a osobnostně sedl, což se podle mého odráželo i na kvalitě daných titulů. Tentokrát se obklopil výbornou partou. Nebál bych se i říci, že Matt Mayhem (Blaspherian a další) je tím nejlepším bubeníkem, co kdy v Morbosidad hrál, a to nezapomínám, že v kapele chvíli působil i ostrostřelec Oscar García (Disgorge, ex-Impiety, ex-Demonized a další). Zvuk novinky je také na poměry kapely velice čistý a moderní, ale to je ryze k meritu věci, protože jak jsem nepřímo předeslal, hudba hrne jak kurva.
„Corona de epidemia“ určitě není deska, kterou potřebujete slyšet. Ta náleží fandům jak žánru, tak především kapely samotné. Důležité jsou i osobní preference a pro mě budou stále nejlepší nahrávky „Cojete a Dios por el culo“ a splitko s Perversor. Každopičopádně jsem příjemně překvapen, jak mě novinka baví a kolik poslechů jsem ji věnoval. Pokud mají Tomas Stench a Morbosidad skutečně v plánu letos ukončit kariéru, tak jsem rád, že se loučí s deskou, jako je tahle. Tedy se zasraně poctivým námrdem. Snad ještě bude možnost si na Morboso metal přerovnat žebra v kotli.