Země: USA Rok vydání: 2010 Žánr: home invasion Originální název: Mother’s Day Režie: Darren Lynn Bousman Hrají: Rebecca De Mornay, Jaime King, Patrick John Flueger, Warren Kole Hrací doba: 112 min Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery.)

„Mother’s Day“ z roku 1980 svým způsobem patří k docela paradoxním filmům. Na jednu stranu je docela dementní, teče z něj lacinost i amatérismus. Na straně druhé má ale svoje místo v hororovém kánonu a v jistých kruzích jej lze asi považovat i za kultovní záležitost. Pro snímky z produkce legendárních Troma Entertainment se nicméně jedná o vcelku běžný stav, který by neměl překvapovat nikoho, kdo o téhle společnosti ví cokoliv víc, než jen že existuje.

Nepopiratelné nicméně je, že „Mother’s Day“ je relativně známé jméno, které má hromada hororových fans kdesi v paměti uložené, přestože tenhle kousek vznikl už před drahně lety. Není tedy zas až tak překvapující, že ve vlně hororových remaků, jež se v novém tisíciletí zvedla, nakonec došlo i na tuhle dejme tomu klasiku. Ještě větší smysl to začne dávat v momentě, kdy prozradím, že samotná Troma měla prsty i ve výrobě předělávky, jejíž předlohu ostatně napsal a zrežíroval bratr samotného Lloyda Kaufmana, zakladatele Tromy.

V případě verze z roku 2010 je ovšem poněkud ošemetné mluvit o remaku. A jestli ano, pak jedině velice volném. Předělávka má totiž s předlohou společného jen nutné minimum a jinak výrazně upgraduje, kde se dá, a to včetně dějové linky, kterážto je úplně jiná. Došlo i k žánrovému posunu, kde mix hixploitation a rape & revenge vystřídal prakticky čistokrevný home invasion.

Jediné, co si novější „Mother’s Day“ z toho původního půjčuje, je základní téma matky, která vychovává své potomky k páchání násilí, akorát nyní má tu rodinku o něco větší. Vedle toho se tu objeví i několik málo odkazů na originál, jako je například hejt na disco nebo hlava rozjebnutá televizí, ale to nelze brát jako nic víc než jen detaily a easter eggy pro znalce, kteří viděli starý film.

Oč tedy jde? Manželé se nastěhovali do nového domu, což by rádi oslavili, takže pozvou své přátele a uspořádají mejdlo. Měli ale jeden velký pech a udělali jednu chybu. Pech byl, že nevěděli, že právě v tomhle domě před nimi bydlela ona despotická maminka, která své ratolesti vychovávala k páchání zločinů. Chyba byla, že před rozjezdem párty ve sklepě nahoře nezamknuli dveře. Bratrské klice z rodinky předešlých obyvatelů se totiž úplně nezdařila bankovní loupež a jeden z nich byl postřelen. Nenapadlo je nic lepšího než utéct domů za maminkou, ale protože s ní nebyli nějakou dobu v kontaktu, netušili, že o dům přišli a jsou tu noví nájemníci. Když už jsou ale doma, nehodlají se jen tak pakovat, plus zkontaktují zbytek rodiny, jenž dorazí za chvíli.

Střet obou skupin je nevyhnutelný, akorát jedna strana má zbraně a nemá zábrany ani servítky, takže asi není třeba rozpitvávat, kdo bude mít přinejmenším zezačátku navrch a z koho se stanou rukojmí. Obě protistrany však mají dost velký počet členů, aby mohli padat jak mouchy. Psychický a fyzický teror obětí není až tak intenzivní, aby se z toho zkušenějšímu divákovi zvedal žaludek, ale pár vyhrocených momentů se tu najde. Ani krve se „Mother’s Day“ nebojí, přestože nějaké pamětihodné gore (a nakonec ani zdrcující scény) se tu podle mě nenacházejí, ale na druhou stranu, tenhle hororový subžánr k tomu nemá zas takové předpoklady.

K dobru lze každopádně přičíst skutečnost, že se film nijak zásadně nezdržuje nudným představováním kladných postav, aby jich posléze člověku mělo být líto (většinou to stejně nefunguje), a jde na věc poměrně rychle. Celkově by se dalo říct, že „Mother’s Day“ není takový ten moderní sterilní horůrek pro děcka a nějaké koule má, což je samozřejmě fajn.

Co už ale není tak fajn, to je logika a chování postav. V hororovém žánru se jedná o docela standardní záležitost, které se ani „Mother’s Day“ nedokázalo vyhnout. Samozřejmě můžete argumentovat, že od stolu se to dobře kecá a že člověk nikdy neví, jak by se sám zachoval v nějaké extrémní situaci, ale tady některá rozhodnutí dost mlátí do očí. Například jedna taková hororová klasika – útočníka se prakticky podaří přemoct, ale namísto toho, aby mu původní oběť zasadila další ránu, když se válí na zemi a nemůže bránit, začne tato nesmyslně utíkat, aby se agresor mohl v klidu oklepat a pokračovat v pronásledování a zabíjení. A těch momentů, kdy se toho utlačovaní mohli chopit a útočníky přemoct, tam bylo dle mého víc. Ale kdyby se v hororech všichni chovali rozumně, asi by ty filmy neměly moc o čem být.

Celkově mám ovšem z „Mother’s Day“ vlastně dobrý pocit. Původní biják mám vlastně docela rád, i když vím, že je objektivně hloupý, poněvadž ty Tromácké zhovadilosti jsou mi svým způsobem blízké. Tahle předělávka mě nijak neurážela, jelikož se své podstatě jedná o úplně jiný film, který si z originálu půjčuje jen jméno a ten nejzákladnější motiv. Sám o sobě je ale v cajku. Nejde sice o skutečný hardcore, ale pár silných chvilek má, jebnutá maminka v podání Rebeccy De Mornay je fakt dobrá a i v rámci home invasion to patří k tomu solidnějšímu.