 |
|
Země: Itálie Tracklist: Hrací doba: 30:44 Odkazy: – K recenzi poskytl:
|
Nameless Void je docela nová formace, kterou tvoří SN (instrumentální stránka věci) a RM (vokály). Ačkoliv jsem to nikde nenašel explicitně napsané, jsem si docela jistý, že borci pocházejí z Itálie. Stejně tak jsem si docela jistý, že název jejich kapely nebude mít žádnou přímou spojitost s lídrem Negative Plane, jenž si říká úplně stejně.
Každopádně, Nameless Void letos vysrali do světa svou debutovou bezejmennou nahrávku. Jedná se o půlhodinový materiál, který skupinu představuje jako chladně industriální blackmetalový binec. Samozřejmostí je zastřený misantropický sound, z něhož nejvýrazněji vystupují klávesy a ambientní zvuky, možná i trochu vokál. Zbytek se slévá do neforemné černé díry, ale to bych za zápor nutně nepovažoval. K nastavenému pojetí odtažitého kosmického black metalu se takový přístup docela hodí a nějakou tu atmosféru vesmírného majestátu to má, takže za mě asi v pořádku. Což platí také o poměrně monotónním vyznění, které k tomuhle snad tak trochu patří.
Zatímco při metalovém běsnění působí muzika Nameless Void uspokojivě extrémně i navzdory prakticky všudypřítomným klávesám, čistě klávesové plochy možná až překvapí svou přístupností. Intra obou stěžejních skladeb „Where Stars Forever Die“ a „The Flash“ zavánějí nějakým dungeon synthem, ale naštěstí spíš formálně, než aby se jednalo o vyslovenou kýčovitou fantasy pičovinu. V prostřední šestiminutovce „Black Wormhole“ se pak Nameless Void stočí víc k dronu, což mi přijde jako adekvátní řešení.
Řekl bych, že hudba Nameless Void by (samozřejmě) mohla zaujmout ty z vás, kdo si myslíte, že Darkspace už nepříjemně dlouho nic nevydali. Vzdáleněji lze vzpomenout třeba i na Arkhtinn. Asi úplně nejblíže má ale zvuk Nameless Void k desce „III“ od švýcarských Borgne, byť musím jedním dechem dodat, že podání Borgne bylo ještě působivější a nihilističtější.
Z toho vyplývá, že danou žánrovou formuli lze vymyslet a zahrát v lepším (sugestivnější, ohavnějším, monolitičtějším,… dosaďte dle libosti) podání. Neznamená to nutně, že by to Nameless Void dělali vyloženě špatně, spíš tím chci říct, že i navzdory sympatickému směřování a dobře navolenému přístupu mají určité rezervy a do kvalit zásadních kapel / nahrávek jim leccos schází. Pro fans chladného kosmického industrial black metalu by se přesto mohlo jednat o poměrně příjemnou jednohubku, která na pár poslechů vydrží. O životnosti debutu Nameless Void v dlouhodobém horizontu mám však docela jasno – nemyslím si, že bych měl někdy v budoucnu náladu si to znovu pustit nebo snad dokonce intenzivněji pouštět. Na druhou stranu se ale nebudu bránit poslechu budoucích nahrávek Nameless Void, což ve finále není tak špatná vizitka.
Na závěr mohu říct, že „Nameless Void“ vyšlo na audiokazetě v limitaci pouhých 50 kusů rozdělených svorně mezi Grey Matter Productions pro Severní Ameriku a Xenoglossy Productions pro Evropu. Ačkoliv recenze vychází s více jak půlročním odstupem od data vydání, aktuálně stále ještě není vyprodáno, takže pokud by vás muzika zaujala a dostali byste chuť si to do sbírky zařadit, pořád ještě máte možnost.