 |
|
Země: Švédsko Tracklist: Hrací doba: 41:59 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
O švédském jednočlenném projektu Nasheim jsem se poprvé doslechnul díky bezejmennému splitu s dánskou formací Angantyr z roku 2007. Zde se Erik Grahn prezentoval syrovějším atmospheric black metalem na ploše jedné, dvacet pět minut dlouhé skladby „Sövande mjöd vill jag tömma“. Úplně na prdel mě to neposadilo, ale následující dlouhohrající debut „Solens vemod“ z roku 2014 mě stejně zajímal. Zvuk byl o poznání čistější, ale songwriting byl solidní, některé momenty byly dost dobré a celkově vzato mi to přišlo jako poměrně fajn deska. Proto jsem se nijak necukal a neušklíbal ani nad druhým řadovým počinem „Jord och aska“…
Zdá se, že Erik Grahn si nepotrpí na to, aby něco vydával pravidelně. Mezi zmiňovaným splitkem a debutem uplynulo sedm let. Mezi „Solens vemod“ a „Jord och aska“ pak dalších pět. Jednoduše žádný spěch. Vždycky jsem ale razil teorii, že je lepší ta varianta, když vydání alba trvá déle, ale stojí to pak za to, než něco mermomocí flusat ven co dva roky, ne-li častěji, i když kvalita je průměrná.
U Nasheim je ten důraz na propracované kompozice znát. Což je jedině dobře, protože opak by nebyl zrovna ideální, když trojice skladeb na „Jord och aska“ trvá dvacet, pět a šestnáct minut, čili vyjma prostřední „Grå de bittert sådda skogar“ se jedná o docela slušné macky, k jejichž smysluplnost ty nápady potřeba jsou.
Z nedostatku invence či nedostatku pečlivosti tedy Nasheim nepodezřívám. Přesto mám s „Jord och aska“ trochu problém. Dává smysl, že během té prodlevy – pět roků přece jenom není úplně málo – došlo opět k nějakému posunu, akorát jde tentokrát o posun, který mi už subjektivně úplně nevyhovuje.
„Jord och aska“ totiž zní zase o kousek stravitelněji co do zvuku a vlastně i co do samotného materiálu. Album celkově vzato působí o trochu jemněji, je melancholičtější, v některých pasážích lze dokonce vystopovat i podobnost s post-metalem a post-blackem, i když to možná bude spíš náhoda než přímý vliv a záměr.
Ne, že by se nenašly i rozumné pasáže – jsou tam. A na obranu Nasheim musím říct, že tu reálně ani nejsou momenty, které by mě skutečně sraly. Ačkoliv některé motivy v „Grå de bittert sådda skogar“ už balancují trochu na hraně. Obecně vzato je ale „Jord och aska“ odehráno docela vkusně. Obě dlouhé skladby každopádně dokážou nabídnout i povedené chvilky. O něco lepší mi přijde třetí „Sänk mig i tystnad“, byť i v ní se najdou slabší věci. A naopak i v úvodní dvacetiminutovce „Att sväva över vidderna“ se něco dobrého dá najít, kupříkladu pasáž v osmé minutě je poměrně fajn.
Co do celkových dojmů mě ovšem „Jord och aska“ spíš míjí. Atmosféricky mě to nijak zásadně nestrhlo a nějaké konkrétní opravdu strhující momenty také nenalézám. Jak už jsem zmínil výše, jsou tu nesporně solidní nápady, ale neslyšel jsem ani jeden, který by mě vážně usadil.
Od poslechu vás nechci vyloženě odrazovat. I z toho důvodu, že si nemyslím, že by „Jord och aska“ bylo nějak nepovedené album. Jenom mě to subjektivně příliš neoslovilo. Pokud si myslíte, že by vám mohl sedět melancholičtější atmo-black, pak to zkusit klidně můžete a třeba se vám to zalíbí víc.
