Země: Česká republika Žánr: black metal Datum vydání: 13.4.2015 Label: Werewolf Productions Tracklist: 01. 5Mt 02. Nukleární zima 03. Síla záření 04. 235 Odkazy: facebook / bandzone K recenzi poskytl: Naurrakar

Člověk má tak nějak pořád tendenci brát Naurrakar jako mladou kapelu… tedy alespoň u mě tomu tak je. Přitom se však tahle pražská black metalová smečka v domácím undergroundu pohybuje již osm let, což není úplně málo… člověk si to ani neuvědomí, že už to je tak dlouho. Jedna věc se však téhle formaci nechat musí – za těch osm se dokázala etablovat, překonat tu počáteční demo éru, během níž to většina skupin zabalí, a stát se součástí českého black metalového koloritu.

Dalo by se říct, že jakýmsi pomyslným milníkem v historii Naurrakar bylo vydání „Epilogu lidstva“ před dvěma lety… čistě proto, že první deska prostě milníkem je už ze své podstaty, je to taková hudební analogie prvního sexu (a kdo tvrdí, že první soulož pro něj nebyla žádným achievementem, ten kecá). Nicméně, zdá se, že neméně důležitou pozici na časové ose mapující počínání Naurrakar bude mít i letošní EP „Triumf jaderného věku“…

V mezičase od vydání „Epilogu lidstva“ se totiž v sestavě Naurrakar udály dvě poměrně důležité změny. Jednak se kapele konečně podařilo sehnat bubeníka (a následně jej vyměnit za jiného), díky čemuž je „Triumf jaderného věku“ první nahrávkou Naurrakar, na níž se nacházejí živé bicí namísto automatu. Druhou důležitou změnou v sestavě pak byla nucená výměna vokalisty – skupinu totiž ze zdravotních důvodů opustil zpěvák Bathor (jenž se na čerstvém EP podílel alespoň po vizuální stránce), jehož pozici zaujal Agares.

Já osobně však na „Triumfu jaderného věku“ cítím ještě jednu zajímavou změnu, a sice hudební. Samozřejmě ne co do stylu, jelikož Naurrakar stále produkují čistokrevný black metal (a upřímně řečeno, docela bych se divil, kdyby se zrovna na tomhle někdy cokoliv změnilo vzhledem k tomu, jak se kapela prezentuje), nýbrž co do pocitu, jaký z „Triumfu jaderného věku“ mám. Předcházející tvorba Naurrakar nebyla špatná, měla svou úroveň a určitě měla potenciál, zejména „Epilog lidstva“ poměrně jednoznačně ukazoval, že se jménem téhle kapely bude nutno do budoucna počítat. Přesto všechno mi tam však pocitově přece jenom něco chybělo – a právě v tom ten rozdíl tkví, jelikož ono pověstné „to“ už na aktuálním EP je.

Přestože trvá pouhých 13 minut, i vedle svého dlouhohrajícího předchůdce na mě „Triumf jaderného věku“ působí jako doposud nejvyzrálejší počin Naurrakar a jako takový je z mého pohledu také dosavadním vrcholem celého jejich snažení. Konečně totiž funguje vše na výbornou a bez výhrad, byť třeba subjektivních. Úvodní song „5Mt“ je sice taktéž dobrý a představuje kapelu v očekávané podobě, tedy v podobě rychlého black metalu (zajímavostí je, že jsem si v téhle skladbě především díky novému zpěvákovi vzpomněl třeba na Inferno), nicméně ještě o kousek zajímavější mi přijde to, co následuje po něm. „Nukleární zima“ a „Síla záření“ jsou mírně melodičtější písně (a v případě první jmenované bych se skoro nebál dodat, že i chytlavější), avšak ony melodie jsou zakomponované tak šikovně, že to Naurrakar nikterak neubírá na jejich ryze black metalové stylizaci, kapele to v téhle poloze sluší a hlavně – je to opravdu dobré a zábavné. Celé EP pak v obdobném duchu zakončuje výtečná instrumentálka „235“, jež po třech předešlých skladbách jen definitivně stvrdí, že kytarista Ego skládat skutečně umí a nápady mu nechybí.

Po celé délce počinu pražská pětice udržuje kvalitativní laťku vysoko, a i když se vlastně jedná jen o 13minutový materiál, je to dost výživná jednohubka, jež má co sdělit. Na „Triumfu jaderného věku“ jsou Naurrakar definitivně dospělou kapelou a zejména oproti demosnímku „Imperium Satana“ a následném minialbu „Zákon chaosu“ je rozdíl skutečně znatelný. Vydrží-li kapele takováhle forma i na další řadovou desku, pak – byť to může vyznít jako klišé zakončení recenze – bude zvědavost určitě na místě.

Země: Česká republika Žánr: black metal Datum vydání: říjen 2013 Label: Werewolf Productions Tracklist: 01. Dědicové jaderného věku 02. Antihumánní technologie likvidace 03. Epilog lidstva 04. Zaklínání 05. Ke zdi! 06. Čechy krásné 07. Galerie šílenství 08. Zhmotnit tmu (In Conspiracy with Storm) 09. Bezcílnost 10. Pustina Hodnocení: 6,5/10 Odkazy: facebook / bandzone K recenzi poskytl: Naurrakar

Je tomu pár let, co se v českém podzemí vyrojila docela početná řádka začínajících black metalových smeček, díky čemuž se to po klubech jenom hemžilo kapelami jako Delzvan, Darkness of Hell, Degoryen nebo Bellifer, což jsou většinou jména, která vám toho asi moc neřeknou, pokud nemáte dobrou paměť a náhodou jste v té době na koncert některé ze jmenovaných skupin nenarazili. I když třeba poslední zmiňovaní Bellifer jsou docela zajímaví i přesto, že vydali jen jeden – diplomaticky řečeno – hodně nic moc demáč, a to z toho důvodu, že zde hráli hned dva členové veleblbých folk metalistů Odraedir a taktéž zde zpíval stejný člověk, jenž huláká do mikrofonu i v rámci Naurrakar, kteří jsou hlavním předmětem naší dnešní recenze…

I Naurrakar vznikli v oné době “před pár lety”, ale rozdíl mezi nimi a výše zmiňovanými je ten, že tahle pravověrně black metalová čtveřice to nezabalila po svém prvním demosnímku (oukej, s výjimkou Darkness of Hell, protože ti vydali rovnou řadovku a rozpadli se až po ní), jak se to ostatně většině mladých kapel stává, ale ve svém snažení vydržela a táhne tu svojí černěkovovou káru dodnes. Po nijak zvlášť zázračném demosnímku “Imperium Satana” z roku 2009 a o dost zajímavějším minilabu “Zákon chaosu” z roku 2012 se nyní Naurrakar nadechli také k prvnímu dlouhohrajícímu zářezu s názvem “Epilog lidstva”…

Podobně jako u “Zákonu chaosu”, i v případě “Epilogu lidstva” hned na první pohled zaujme na poměry žánru poměrně nezvyklá obálka, což je bezesporu pozitivum, protože je to mnohem lepší než milionkrát ohrané klišé typu černý obal s pentagramem a podobné krutě originální chuťovky. Co do hudební stránky je však na tom “Epilog lidstva” téměř přesně opačně.

V předchozí větě je velmi důležité slovo “téměř”. Ačkoliv se Naurrakar na první pohled hudebně tváří jako hodně ortodoxní hoblovačka, která pojede brutálně rychlou sypačku od začátku do konce, a ve skutečnosti ortodoxním black metalem do jisté míry opravdu jsou, stále si najdou dost prostoru na to, aby svou tvorbu ozvláštnili docela velkým množstvím různých vyhrávek a krátkých odboček – především v případě kytarových linek. To je samozřejmě dobře a z mého pohledu je to rozhodně chvályhodné. Je jasně znát, že Naurrakar ty nápady mají a také se nebojí použít. Také je znát, že materiál skládal kytarista kapely, protože právě kytara zde hraje největší roli a stará se o ty nejzajímavější momenty. Sice se nedá tvrdit, že by baskytarista Mornath se zpěvákem Bathorem nějak výrazně zaostávali nebo dokonce paběrkovali, protože i oni si čas od času umí říct o posluchačovu pozornost, ale kytarové linky mají přece jenom o kousek navrch. Bubeník je automat, ale je zakomponovaný tak, aby nijak nerušil, jak se občas s automatickým bubeníkem stává, takže i zde v rámci možností v pohodě.

Mezi songy, které podle mě osobně patří k tomu nejlepšímu, co “Epilog lidstva” nabízí, zcela určitě patří titulní věc “Epilog lidstva”, jejíž úvodní motiv se mi hodně líbí a i v jejím dalším průběhu se objeví pár kvalitních momentů (například pasáž, kde se zpívá “Proklínám den stvoření” – jestli tedy dobře slyším). Asi nejvíce z celého alba mě baví hned následující pomalá instrumentálka “Zaklínání”, která se může pochlubit dost povedenou atmosférou. Mezi vrcholy bych pak jistě jmenoval ještě kusy “Galerie šílenství”, “Zhmotnit tmu (In Conspiracy with Storm)” a hned úvodní vál “Dědicové jaderného věku”. To jsme na pěti docela slušných kusech. Zbytek tracklistu tvoří mezihra “Čechy krásné”, která je +/- v pohodě, ale o žádný trhák se nejedná; dále “Pustina”, která je víc než regulérním songem spíše outrem, ale na první poslech patří asi k tomu nejzapamatovatelnějšímu. Na druhou stranu by mi vůbec nevadilo, kdyby “Pustina” měla tak poloviční stopáž. Zbylé tři písničky – “Antihumánní technologie likvidace”, “Ke zdi!” a “Bezcílnost” – už jsou opět regulérní kusy, ale nezaujaly mě tak moc jako ty výše zmiňované, byť taková “Bezcílnost” je zajímavá alespoň po vokální stránce.

Až sem to zní, že je “Epilog lidstva” dost povedenou deskou, ne? Formálně tomu tak doopravdy je, rozhodně je na té muzice znát, že Naurrakar už mají jasno v tom, co a jak chtějí hrát, a také že nemají problém s přetavením této představy do odpovídající podoby. Materiál je ve své podstatě dost povedený, solidně složený, kvalitně zahraný a po všech těchto stránkách tomu není moc co vytýkat. Přesto navzdory všemu, co až doposud padlo, ta nahrávka ve výsledku nefunguje tak dobře, jak by měla – alespoň tedy na mě ne. Upřímně můžu říct, že na prvních několik poslechů bylo “Epilog lidstva” v podstatě hluché album, které mě příliš nebavilo a moc mi toho neříkalo. Dojem se vylepšil až postupem času, ale netvrdil bych, že by v tom hrála roli nějaká nestravitelnost muziky, protože v tomhle ohledu Naurrakar nehrají nic, co by měl člověk problém pochopit, tím spíš pokud jde o někoho, kdo má už “něco málo” naposloucháno. Spíš jako bych si na to konečně zvyknul, než aby ta hudba nějak vyrostla.

Dojem se sice postupně vylepšil, ale zdaleka ne do takové podoby, abych mohl prohlásit, že je “Epilog lidstva” nějaký parádní nářez nebo dokonce něco zvláštního. Po čase se můj dojem ustálil na bodě, kdy je dlouhohrající debut Naurrakar v pohodě muzika, ale nemám nějak zvlášť velkou potřebu ji poslouchat. Nicméně musím chtě nechtě říct, že kdybych “Epilog lidstva” nemusel naposlouchávat důkladněji kvůli recenzi, ale pouštěl si tu desku sám pro sebe, asi bych ji tak po třetím, čtvrtém poslechu nechal být a už se k ní nejspíš nevrátil. Je samozřejmě možné, že je chyba na mém přijímači a že jsem se jenom nedokázal naladit na stejnou vlnovou délku, na jaké Naurrakar vysílají, protože jak už bylo řečeno, vlastně tomu není moc co vytýkat, ale i přes všechny formální kvality jsem čekal, že mě “Epilog lidstva” dostane mnohem víc. Potenciál je v tom nepochybně velký, ale cosi tomu bohužel ještě chybí, přesto si dovolím tvrdit, že Naurrakar hudebně rozhodně mají na to, aby to “cosi” do svého projevu postupem času dostali. Subjektivně trochu lepší 6, objektivně slabší 7.