Archiv štítku: Nebelung

Nebelung: novinka právě vychází

Němečtí neofolkaři Nebelung vydávají 15. července nový počin s názvem „Mistelteinn“. Nejedná se však o kolekci nových skladeb, nýbrž o přepracovaný debut původně vydaný v roce 2005. Nová verze je přearanžovaná, nově nahraná a vychází s odlišným obalem (viz tady) na bílém vinylu a digitálně. Poslech a případně i objednávku můžete provést na Bandcampu.


Nebelung – Palingenesis

Nebelung - Palingenesis
Země: Německo
Žánr: neofolk
Datum vydání: 18.2.2014
Label: Temple of Torturous

Hodnocení: 7/10

Odkazy:
facebook / bandcamp

Neofolk je žánr, který se mi zatoulává do přehrávače čím dál víc. Nejenže tvoří jakousi opozici proti tomu burácení kytar (které je v mém přehrávači stále ve většině), ale sem tam člověk natrefí na muziku, jež je víc než “jen” uklidňující. A právě za hledáním odpočinkových poslechů jsem se vydal po stopě Nebelung, respektive jejich “Palingenesis”, nové desce tohoto dua. Vlastně tria… I když jsou Nebelung všude představováni jako duo muzikantů z německého Bonnu, na promo fotkách i sestavě “Palingenesis” se objevilo jméno jisté Katharina Hoffmann, nové violoncellistky kapely. To jen aby bylo ohledně oslovování Nebelung jasno.

Zapátral-li jsem do diskografie Nebelung, vykoukly na mě ještě dva starší dlouhohrající počiny, které se však tváří mnohem undergroundověji než novinka “Palingenesis”, o které by se dalo říct, že aspoň po stránce propagace znamená takový nový začátek kapely. Vše je krásně zpracováno přesně ve stylu klasického neofolku, zvuk je příjemně čitelný a hudební výkon tria stavím ještě o trochu výš než tyto atributy.

“Palingenesis” je výhradně akustická záležitost využívající jak kytary, tak již zmiňované violoncello, které to výborně jistí “zezdola”. Tahle symbióza na desce funguje velmi přirozeně a vytváří velice povedený celek, který posluchače jen tak nepustí. Ač se “Palingenesis” tváří veskrze hodně odpočinkově, na desce se pořád něco děje. Každá skladba má svůj vývoj a gradaci, která je však stále v přijatelných mantinelech oddychového cítění. A když se na moment objeví šepot obstarávaný Stefanem Ottem, pak je to teprve síla. Možná je škoda, že vokály jdou na desce trochu stranou, ale pak už by to byli de facto klidně Dornenreich, to je fakt.

Věřím, že se najde pár lidí, kteří budou tvrdit, že se na “Palingenesis” nic moc neděje, je to takové jednoduché drnkání a nic víc. Přesto jsem toho názoru, že když se do “Palingenesis” zaposloucháte a oželíte vaše temperamentnější choutky, nebudete litovat, protože věc je to moc krásná.