 |
|
Země: Itálie Tracklist: Hrací doba: 44:58 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Překvapení se mnohdy může skrývat i tam, kde by jej člověk vůbec nečekal. Třeba v nahrávkách, které na první pohled nevypadají jako nic zvláštního, co by mělo stát za pozornost, jen jako další zaměnitelný počin nijak nevybočující z nekonečné řady nepříliš známých nebo dokonce úplně neznámých skupin. A přesto i na místě, kde očekáváte obyčejný průměr, můžete najít důstojné sonické zpracování Pekelného odkazu.
Nemohu si pomoct, ale italská dvojice Nebrus skutečně na první pohled nedisponuje ničím, co by mě mělo nalákat. Do poslechu „Exta malorvm“ jsem se pustil… no, vlastně ani nevím proč. Ale o to víc mě potěšilo, že Italové kutají černý kov dostatečně zábavným, přiměřeně agresivním a v neposlední řadě autentickým způsobem. A to v takové míře, že „Exta malorvm“ navzdory několika muškám vydrží na pěkných pár poslechů.
Než se však k náplni „Exta malorvm“ dostaneme trošku podrobněji, pojďme si nejprve Nebrus letmo představit. Jak již padlo, kapelu tvoří dva lidé, přičemž všechna standardní pohlaví (tedy dvě) jsou v sestavě zastoupena rovnoměrně. Tu část populace, které se houpe párek mezi nohama, reprezentuje Mortifero, jenž se stará o (takřka) kompletní instrumentální stránku. Zástupcem druhé části populace, které obvykle rostou dvě boule pod tričkem, je Noctuaria, v jejíž režii jsou vokály a v případě potřeby i klávesy / syntezátory. Ale těch (myšleno klapek, nikoliv vokalů) se na „Exta malorvm“ nachází naprosté minimum (typicky se objevují ve dvou titulních darkambientních mezihrách). Dříve byl třeba jejich podíl větší, to nedokážu posoudit, poněvadž debutové „From the Black Ashes“ (2012) jsem neslyšel a okolní neřadové počiny taktéž ne, ale co se novinky týče, prim hraje black metal dštící síru do všech okolních směrů.
„Exta malorvm“ vlastně není nijak rozmanitou nahrávkou. Všechny písně s výjimkou již zmiňované dvojice titulních intermezz (očíslovaných římskou cifrou… ale pozor „Exta malorvm III“ už darkambientní není) se odehrávají dle obdobného receptu. A abych se přiznal, příliš se mi nedaří mezi sebou jednotlivé kusy rozlišovat. To samozřejmě obecně vzato není nic chvályhodného, ale solidnímu dojmu z „Exta malorvm“ to nakonec a naštěstí nebrání. Jednotvárnosti alba přispívá i fakt, že se Nebrus vesměs obejdou bez nějakých melodií, sól či větších ozvláštnění. Nahrávka je postavena především na riffech a veškerá variabilita se odehrává maximálně tak ve změnách tempa případně schopnosti ten black metal místy zahustit až na dohled chaotické větvi žánru. Tak či onak, deska působí jako jednolitá konstantní masa bez větších výkyvů jakýmkoliv směrem.
Přesto poslech nenudí. Riffy jsou patřičně jedovaté, pasáže ve středním tempu působí dostatečně hnilobně, dost mě baví i ty momenty, kde Nebrus znějí méně čitelně a záměrně neuspořádaně. Atmosféra tomu nechybí a Italům nelze upírat, že své hudbě dokázali dodat nějaké charisma. Pochválit musím i práci na bicích, protože Mortifero dokáže hrát o trochu invenčněji než ve dvou základních polohách „bum-čvacht“ a „sypu jak debil“. Třeba „Havok Emissary“ s kvalitně temnými riffy budiž příkladem všeho řečeného.
Samozřejmě, „Exta malorvm“ není zásadní album a už vůbec není přelomové. Ani to není extratřída, žánrová špička, vrchol loňského roku nebo deska, jejíž kvality by vám vyrazily dech. Ani náznakem nic takového. Nebrus prostě natočili jenom povedenou žánrovku. Ale i to někdy stačí ke spokojenosti a příznivce černého kovu podobná záležitost může na chvíli uspokojit. Takovým lidem to lze klidně doporučit k poslechu, byť s poznámkou, že nepřijdete o nic velkého, když nad výzvou mávnete rukou. Jste-li v žánru spíše sváteční posluchači, klidně to nechte plavat.