 |
|
Země: Španělsko Tracklist: Hrací doba: 24:31 K recenzi poskytl:
|
V dnešní recenzi po čase zase jednou zavítáme do hlubin španělského podzemí, kde, jak jistě všichni znalci už dávno vědí, lze nalézt množství zajímavých a kvalitních smeček. Netřeba se zdržovat s jejich otrockým vyjmenováváním, nehodlám vás podceňovat a věřím, že většinu jmen byste beztak znali. Radši se přesuňme přímo k Necroracle, které byste naopak znát nemuseli.
Na základě čeho si dovolím něco takového usuzovat? Naprosto jednoduše z důvodu, že se jedná o úplně novou smečku. Vznik Necroracle se datuje k loňskému roku, k čemuž lze ještě dodat, že kapelu založili borci z deathmetalové formace Decapitated Christ, která má na kontě už čtyři řadovky, takže nejde o žádné zelenáče. Zatímco zde se prezentují čistokrevným hrubozrnným death metalem (soudím na základě několika málo ukázek, které jsem prohnal ušima), v rámci Necroracle ke kovu smrti přistupují – a nijak nepopírám, že nyní hovořím čistě subjektivně – o poznání zajímavějším a poutavějším způsobem.
Muzika, jakou se Necroracle prezentují na svém debutovém EP „MMXVIII“, totiž ani zdaleka není čistokrevným death metalem. Do výsledné podoby materiálu totiž ještě razantněji promlouvá black metal. Třeba vokály zůstávají v podobě hlubokého murmuru, tedy poloze typické právě pro death metal, stejně tak lze na nahrávce slyšet i ryze deathové riffy, celková esence a atmosféra hudby Necroracle má ovšem mnohem blíže k black metalu, tomu nejvznešenějšímu a nejpůsobivějšímu ze všech metalových subžánrů (případný nesouhlas si klidně nechte pro sebe, stejnak mě o opaku nepřesvědčíte).
„MMXVIII“ nabízí čtyři skladby atmosférického black / death metalu, jehož auru úspěšně přiživuje i skvělý přebal, fotky nebo povedené logo skupiny. Necroracle sice umějí i zrychlit, to by přeslechnul jen velmi nepozorný posluchač, ale agresivita není zrovna ten pocit, jaký by minialbum v člověku vyvolávalo. Napříč deskou se nachází i dostatek momentů s menší rychlostí, které se zcela zjevně snaží o navození nějaké nálady. Skoro by se chtělo mluvit o okultním feelingu, ale to by možná v některých z vás vyvolalo vzpomínky na trendový vlak vševědoucího a vše-vidoucího oka, což bych úplně nechtěl, protože mi nepřijde, že by Necroracle k téhle odnoži jednoznačně spadali. Zkuste si tohle nadhození přebrat, jak sami uznáte za vhodné.
Z konkrétních skladeb bych asi nejvýš vyzdvihl tu první a tu poslední. „Through the Eyes of Death“ jako otvírák slouží dobře, byť je, možná trochu netypicky, tou nejdelší stopou v tracklistu. Ocenil bych zejména poslední třetinu, kterou doprovází povedená kytarová melodie. Což je jen tak mimochodem přístup, s nímž pracuje i druhá „Revelations“, a i v jejím případě je závěr s příchutí gradace dobrý. Jako druhý vrchol „MMXVIII“ jsem si však vybral závěrečnou „Towers of Silence“, protože má po mém soudu nejhustší atmosféru, což je atribut, který jsem ochoten ocenit prakticky kdykoliv a kdekoliv.
Netvrdím, že se Necroracle mohou hned s prvním minialbem směle zařadit k žánrovým elitám. K takové úrovni samozřejmě vede ještě dlouhá cesta. Z „MMXVIII“ mám nicméně pocit poctivě odvedené práce, která není planá, mělká a bezobsažná. V těch „nejtvrdších“ momentech sice Španělé ještě nedokážou uzemnit, ale melodičtější pasáže i cit pro stavbu písní ukazují, že tahle kapela bez talentu není. Celkově jsem s debutovým EP spokojen a ani bych se nedivil, kdyby za nějaký (ne příliš dlouhý) čas po Necroracle skočil známější undergroundový label a vydal tohle na vinylu. „MMXVIII“ by si to nepochybně zasloužilo mnohem víc než spousta jiných píčovin, které na asfaltu vycházejí prakticky den co den. Každopádně myslím, že případné další počiny skupiny mě zajímat budou, a i ten vinyl tohoto ípka bych si vlastně klidně koupil.