Archiv štítku: Necros Christos

Koncertní eintopf – únor 2019

Necros Christos, Ascension, Venenum

H.:
1. Necros Christos, Ascension, Venenum – Praha, 11.2. (event)
2. The Residents – Praha, 9.2. (event)
3. Laibach – Brno, 23.2. (event)

Metacyclosynchrotron:
1. Necros Christos, Ascension, Venenum – Praha, 11.2. (event)
2. Sardonic Witchery, Besatt, Silva Nigra, Tortura – Karviná, 9.2. (event)
3. No Reason to Live – Lodž (Polsko), 8.2. (event)

Cnuk:
1. John Garcia and The Band of Gold, Dead Quiet – Praha, 4.2. (event)
2. Necros Christos, Ascension, Venenum – Praha, 11.2. (event))

H.

H.:

Osobně asi v únoru nedám žádný koncert, ale pár akcí za doporučení rozhodně stojí. Podobně jako kolegové pode mnou musím upozornit na Necros Christos, Ascension a Venenum. Sestava je papírově silná, takže to za návštěvu určitě bude stát. Trochu větší obavy vzbuzuje místo konání, protože si nejsem jistý, jestli prostory Modré Vopice budou vhodné zrovna pro takové kapely, ale na druhou stranu, něco podobného jsem si kdysi říkal o Sortilegii a stejně to tenkrát stálo kurva za to. Tak snad jen aby počet zájemců nebyl vyšší, než je pohodlná kapacita klubu, což by se tady podle mě klidně mohlo stát.

Za vypíchnutí nesporně stojí i avantgardní legenda The Residents. Sám jsem sice tuhle zvláštní formaci nikdy neposlouchal skutečně intenzivně, ale některé jejich kusy mám dost rád a myslím si, že v živém podání to může být zvláštní podívaná… anebo snad i zážitek.

Opomenout nemůžu ani Laibach. Slovinský kult sice na českých pódiích není tak výjimečnou záležitostí, ale některé kapely se přece nikdy neohrají.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Koncert února je asi úplně jasný, netřeba se rozepisovat. Potenciál až magického zážitku tu je velký (stejně jako šance hlubokého zklamání).

Americko-portugalský black Sardonic Witchery neposlouchám, ale důvěryhodné zdroje mi potvrdily, že naživo se jedná o fakt slušnou, dekadentní jízdu. Kapela se na turné zastaví v Praze (kde budou 7. 2. s Mallephyr a Kraake) a v Karviné, kde zahrají i Besatt, Silva Nigra a Tortura. Ani zdaleka ne každý blackmetalový koncert je „rituál“, většinou, a v tomhle případě tomu tak bude určitě, to je spíše o pivu a pokleslé zábavě, což není nutně na škodu.

A za doporučení (i když návštěvu určitě mrdám) mi stojí i mini-fesťák No Reason to Live v polské Lodži, což je sice docela z ruky, ale zase tam Negative Plane odehrají jeden z celkových dvou evropských koncertů, které mají letos v plánu. Zbytek soupisky stojí rovněž za zmínku: Malokarpatan, Outre a OHG.

Cnuk

Cnuk:

V pražském Rock Café vystoupí přední hlas stoner rocku – John Garcia. Spolu s kapelou Band of Gold představí čerstvě vydanou eponymní sólovku, avšak zcela určitě dojde i na klasiky z jeho předchozích působišť, především pak kultovní Kyuss. Představa toho, jak dávají „Whitewater“ nebo „50 Million Year Trip (Downside Up)“, je sakra lákavá. Ale ona i ta nová placka má několik silných skladeb, takže je z čeho vybírat napříč dekádami. Předkapelou budou Dead Quiet.

V Modré Vopici se zase představí německý trojlístek Ascension, Necros Christos a Venenum. Tři zajímavá jména, avšak má pozornost se upírá hlavně na Venenum. Jejich debut „Trance of Death“ nakonec nebyl takovou peckou, jakou jsem čekal, ale v živém podání bych si to rozhodně nechal líbit. Studiovou tvorbu Ascension probádanou nemám, avšak ambiciózní práce Necros Christos, hlavně ta poslední „Domedon Doxomedon“, mi neunikla. Dle všeho by se mělo jednat o kvalitní black/death metalový večer.


Redakční eintopf – květen 2018

Thy Catafalque – Geometria
Nejočekávanější deska měsíce:
Thy Catafalque – Geometria


H.:
1. Thy Catafalque – Geometria
2. Subduer – Death Monolith
3. Abhor – Occulta religiO

Zajus:
1. Thy Catafalque – Geometria
2. Ihsahn – Ámr
3. Jon Hopkins – Singularity

Onotius:
1. Thy Catafalque – Geometria
2. Ihsahn – Ámr
3. Alkaloid – Liquid Anatomy

Metacyclosynchrotron:
1. Necros Christos – Domedon Doxomedon
2. Reverorum ib malacht – Im ra distare summum soveris seris vas innoble

Cnuk:

Mythago:
1. Wolvennest – Void

H.

H.:

Nejdůležitější deskou měsíce května pro mě bude jednoznačně „Geometria“ od Thy Catafalque. Oblibou tohoto původem maďarského projektu jsem se nikdy netajil, takže pravidelného čtenáře by má volba nejočekávanějšího alba tentokrát neměla překvapit. Minulé „Meta“ sice bylo lehce slabší než předešlé počiny, ale pořád šlo o moc dobrou hudbu, jejímž prostřednictvím si Tamás Kátai ostudu rozhodně neuříznul. Od „Geometria“ čekám, že bude pokračovat v charakteristickém soundu Thy Catafalque a že se opětovně bude jednat o důstojný příspěvek do diskografie. To mi ke štěstí postačí. Obal novinky se mi opravdu líbí, předobjednáno dávno mám, tak už zbývá jen vyčkat…

Hlad po extrémním námrdu by doufám mohlo ukojit EP „Death Monolith“ německých Subduer. Kapela toho za sebou nemá příliš, ale ukázky znějí dost násilně a dávají tušit, že Subduer nehodlají jen vyznávat okoukanou kombinaci black a death metalu, ale že si rozumějí i s drásavou hlukařinou. Jsem zvědav. Počin vychází právě dnes.

Poslední místečko jsem si schoval pro italskou okultní stálici Abhor, již snad není nutné sáhodlouze představovat. Snad tedy plně postačí sdělení, že 25. vychází nová fošna „Occulta religiO“ a že ukázka „Demons Forged from the Smoke“ zní dost dobře.

Zajus

Zajus:

Není co řešit. Nemyslím, že bych slovem „génius“ ve svém hodnocení hudebníků zrovna plýtval, ovšem pro Tamáse Kátaie jde o jediné možné označení. Tamás si v Thy Catafalque vytvořil naprosto unikátní zvuk, který neztratil ze své působivosti nic ani po mnoha letech a albech. Přesto je pravdou, že minimálně poslední „Meta“ mělo své mouchy, ale z vypuštěných ukázek mám dojem, že „Geometria“ bude nápravou ve velkém stylu. Když však mluvíme o neskutečně nadaných umělcích, nesmíme zapomenout ani na Ihsahna, jehož „Ámr“ vyjde ve stejný den jako Kátaiova „Geometria“. Ihsahna jsem docenil vlastně až nedávno a jeho dlouhou diskografií se teprve prokousávám, nicméně že je laťka stanovena nesmírně vysoko, je jasné. Třetí silnou osobností květnového výběru je pak Jon Hopkins. Tento elektronický mág si po zásluze vydobyl v rámci svého žánru podobnou pověst, jako dva předcházející pánové mají mezi fanoušky odvážnějšího metalu. Hopkinsovo „Immunity“ je dnes sice již pět let staré, ovšem v uších mi jeho podmanivé textury stále doznívají. Jeho nástupce „Singularity“ je tak dalším albem, které činí čtvrtý květen z hlediska hudby jedním z nejočekávanějších měsíců v roce.

Onotius

Onotius:

O květnových vrcholech asi netřeba příliš dlouze diskutovat. Na jedné straně tu máme další nahrávku maďarského avantgardně metalového projektu Thy Catafalque, který nás pravidelně oblažuje špičkovými deskami se zajímavými nápady a specifickou folklórem načichlou atmosférou. Na té druhé pak norského progresivního nezmara Ihsahna, na jehož tvorbu taktéž nemohu dát dopustit. Obě desky vychází shodně již ve středu čtvrtého, takže už zbývá jen pár dní a uslyšíme, co se z těchto vysoce očekávaných nahrávek nakonec vyloupne. Fanoušci extrémní progrese si však na své přijdou ještě v půlce měsíce, kdy vychází album „Liquid Anatomy“ od německých Alkaloid. Tahle kapela ,personálně spjatá s nejedním technical-deathovým esem, dokázala svým ponurým debutem „The Malkuth Grimoire“ zatraceně zaujmout, tudíž čerstvou nahrávku nepůjde přejít bez povšimnutí.

Thy Catafalque

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Fanoušci Necros Christos již dávno ví, že třetí dlouhohrající deska bude zároveň tou poslední a že „Domedon Doxomedon“ vyjde již v půlce května. Asi nemá cenu očekávat, že by se kapele  podařilo navodit odporně dusivé fluidum „Triune Impurity Rites“, ale nový song „Tombstone Chapel“ se mi líbí fest, takže věřím, že smrt Necros Christos bude pamětihodná.

Podobně nepříjemné, avšak fascinující zážitky jako kdysi s „Triune Impurity Rites“ jsem si zažil s trojicí nahrávek „De Mysteriis dom Christi“ švédských Reverorum ib malacht. Předchozí, prakticky exhumovaná nahrávka „Ter agios numini“ mě nezaujala, ale něco mi dává tušit, že novinka „Im ra distare summum soveris seris vas innoble“ by mohla opět vést do nejhlubších temnot.

Potenciálně slibných květnových vydání registruji víc, ale s jistotou se zasvětím pouze Kristu.

Cnuk

Cnuk:

Duben 2018 bude historicky prvním měsícem, kdy za mé působení na tomto webu nevyrukuji ani s jednou očekávanou deskou. Po zjištění, že žádné z alb, na která se těším, v následujícím měsíci nevychází, jsem schválně projel internety, abych zjistil, že se fakt nechystá nic pro mé ucho. Můj květen tak bude ve znamení dohánění restů a poslouchání placek z uplynulých měsíců.

Ihsahn

Mythago

Mythago:

Sice v posledních měsících značně upřednostňuji black metal a různé folkové žánry, neznamená to ovšem, že bych hudební scénu mimo tyto hranice zcela ignoroval. Ačkoli když si to tak vezmu, Wolvennest na svém dva roky starém debutu jednoduše pojmenovaném „WLVNNST“ z toho blacku nejednou čerpali, přestože na první pohled to není příliš zřejmé. Prim hrála hypnotická atmosféra, které Belgičané docilovali především skrze neustále se opakující motivy s jen minimálním rozvojem a poměrně hluboce posazený hlas hlavní zpěvačky Shazzuly. Tenhle recept zaručil nadmíru chutnou krmi a já se nemohu dočkat, až ochutnám další chod, jenž na naše stoly dorazí v podobě „Void“ v polovině tohoto měsíce. Nemám sebemenších pochyb o tom, že se opět bude jednat o kulinářský požitek.