Archiv štítku: Neige et noirceur

Neige et noirceur: nová nahrávka

Kanadský projekt Neige et noirceur vydá 20. listopadu u Avantgarde Music nový počin „Bach – Preludium Minor“. Jak už název napovídá, nahrávka je pojata jako pocta klasickému skladateli Johannu Sebastianu Bachovi. Ukázku „Invention 9 F“ a obal najdete v přiloženém přehrávači.


Neige et noirceur – Vent fantôme

Neige et noirceur - Vent fantôme

Země: Kanada
Žánr: dark ambient / drone
Datum vydání: 30.3.2018
Label: Avantgarde Music

Tracklist:
01. Le diable blanc
02. Vent fantôme

Hrací doba: 45:07

Odkazy:
web / facebook

Neige et noirceur je jméno, které s největší pravděpodobností drtivá většina z vás už dávno zná. Zaprvé jde o vcelku pravidelného hosta v naší rubrice recenzí, takže jestli nás čtete dlouhodoběji, nejspíš jste se už s touhle formací potkali minimálně zde. Zadruhé – a to je, ač to říkám nerad, z globálního hlediska asi důležitější – tenhle kanadský projekt pod vedením Zifonda patří k těm nejvýraznějším a nejznámějším z proslulé blackmetalové oblasti v Quebecu.

Dnes máme samozřejmě na programu další přírůstek do diskografie Neige et noirceur. „Vent fantôme“ je ovšem malinko zvláštní v tom smyslu, že na jednu stranu jde o netypický přírůstek, a přitom z jiného úhlu pohledu typický. A dokonce mě těch úhlů pohledu napadá vícero. Možná tomu není na první dobrou rozumět, ale pokusím se vše rozvést hned vzápětí.

Neige et noirceur má totiž víc tváří. Ta primární, již Zifond vystavuje více na odiv, je blackmetalová. Černý kov je v jeho podání mrazivý, syrový, nese s sebou atmosféru tuhé zimy a zároveň mu nechybí lokální unikum quebecké scény. I v tomto ohledu však může dojít k mírným odbočkám jako například na „Les ténèbres modernes“ (2016), kde zima ustoupila do pozadí a na její místo se dočasně vkradla válečná tematika.

Vedle toho ale určitou, menší část tvorby Neige et noirceur tvoří také ambient, jenž ostatně probleskuje i na blackmetalových deskách. A právě tomu se „Vent fantôme“ věnuje. Což na jednu stranu překvapivé není, protože takové nahrávky už byly, viz třeba kompilace „Natura mortis sonoris“ z roku 2013, a proto jsem také výše prohlásil, že svým způsobem nejde o netypickou záležitost pro Neige et noirceur. Na druhou stranu, „Vent fantôme“ je první dlouhohrající deskou, pro niž je ambientní minimalismus primárním vyjadřovacím prostředkem. Samozřejmě, že i na starších albech se objevovaly dlouhé ambientní pasáže, ale vždy se objevoval i black metal a měl navrch. Na „Vent fantôme“ tomu tak není.

Říkal jsem nicméně, že existuje víc pohledů, jejichž optikou je „Vent fantôme“ typickou deskou Neige et noirceur. Hlavním z nich je atmosféra. Nakonec právě ona u Neige et noirceur dlouhodobě hraje hlavní roli, takže to smysl dává. „Vent fantôme“ sice nenabízí tak agresivní a misantropický náhled na mráz, ale pod kůži a za nehty nakonec zalézá i tahle verze – s přinejmenším srovnatelným účinkem. Síle nejhypnotičtějších alb Neige et noirceur se novinka sice rovnat nemůže, přesto se nebojím prohlásit, že „Vent fantôme“ mi dokázalo předat víc než předchozí dvě nahrávky „Les ténèbres modernes“ a „Verglapolis“.

Neige et noirceur

Mluvit o obsahu desek jako „Vent fantôme“ je samozřejmě ošemetné, jelikož formálně se zde neděje mnoho a napsané na papíře to bude vyznívat prázdně. Ve skutečnosti si však dvojice více jak dvacetiminutových skladeb dokáže posluchače podmanit bez větších obtíží. Darkambientní mlha, dronové doteky, sem tam zastřená deklamace či letmý tón, všudypřítomný minimalismus a hlavně nezměrný chlad prostupující každičkou minutou „Vent fantôme“. Funguje to. Opravdu hodně. Kupříkladu jedna pasáž v polovině titulní druhé kompozice je naprosto úžasná a atmosféricky odzbrojující.

Na závěr to zkusme ještě trochu jinak. „Vent fantôme“ zajisté udělá radost těm z vás, komu imponují díla jako „Atropine“. Pokud jste při zmínce poslední desky Velvet Cacoon okamžitě zpozorněli, měli byste „Vent fantôme“ slyšet.


Neige et noirceur: nové album

Příznivci Neige et noirceur se mohou těšit na další nahrávku. „Vent fantôme“ vyjde příští měsíc na digipak CD a „extra limitovaném“ vinylu. Tentokrát ovšem nepůjde o blackmetalovou desku – budou se zde nacházet dvě dlouhé skladby ve stylu ambient / dronu. Ukázka a obal následují.


Neige et noirceur – Verglapolis

Neige et noirceur - Verglapolis

Země: Kanada
Žánr: ambient black metal
Datum vydání: 31.5.2017
Label: Dusktone / Les productions hérétiques

Tracklist:
01. Le monde est une forêt noire
02. L’hiver de force
03. Nordet / Les premières neiges
04. Pluie verglaçante et brouillard de glace
05. Énergie noire
06. Ruines électriques

Hrací doba: 46:04

Odkazy:
web / facebook

K recenzi poskytl:
Dusktone

Neige et noirceur je už nějaký ten rok stálicí blackmetalové scény a jako takovou ji snad není radno nějak zevrubně představovat. Ostatně ani v našich recenzích není tahle kanadská formace nováčkem – jestli si dobře vzpomínám, nyní načínám už čtvrtou kritiku týkající se Neige et noirceur

Ta předešlá vyšla v loňském roce u příležitosti vydání alba „Les ténèbres modernes“, k němuž jsem si vypracoval trochu rozporuplný vztah. Zpočátku mě nahrávka úplně nebavila a příliš mi nebylo po chuti, že namísto další dávky mrazivého zimního black metalu přišel příklon k válečnému black metalu. Na druhou stranu, s jistým odstupem jsem si nakonec v desce jisté zalíbení přece jenom našel a objevil řádku povedených momentů. Stále však platí, že „Les ténèbres modernes“ ani zdaleka nepovažuji za vrcholné dílo Neige et noirceur.

Do letošního počinu „Verglapolis“ jsem se tím pádem příliš nehrnul. Obzvlášť když atmosféra obálky mi evokovala spíš „Les ténèbres modernes“ než nálady alb jako „La seigneurie des loups“, „Hymnes de la montagne noire“ či „Gouffre onirique et abîmes cosmiques“. Nakonec musím uznat – a vlastně rád – že tentokrát byly obavy liché. Ani „Verglapolis“ sice nemohu zařadit k tomu nejlepšímu, co kdy pod hlavičkou Neige et noirceur vyšlo, ale zklamán rozhodně neodcházím. Neříkám, že jsem z počinu nadšen, ale spokojenost vládne, poněvadž jsem od „Verglapolis“ dostal to, co chci od Neige et noirceur slyšet.

Lze z poslední věty předchozího odstavce vyvozovat, že se tedy opětovně jedná o mrazivý black metal? Částečně možná ano, ale spíš než o styl mi jde o atmosféru. A v tomto ohledu „Verglapolis“ rozhodně nestrádá. Novinka je patřičně syrová a chladná, jak se na album Neige et noirceur sluší a patří. Vždyť také především právě díky tomuhle jsem s „Verglapolis“ spokojen. Ne vždy je ale takového pocitu dosahováno skrze black metalu. Ten zde – samozřejmě! – přítomen je, nikoliv však výhradně.

Snad není nutno nějak zásadně připomínat, že tváří Neige et noirceur je víc – vyjma black metalu si Zifond dlouhodobě pohrává i s minimalistickým ambientem, ale kromě toho se „Verglapolis“ místy nebojí hrábnout až někam k dronu. Důležité je, že i formálně odlišné žánry v tomto případě směřují ke společnému cíli a v podání Neige et noirceur si jsou náladově nablízku, což je samozřejmě jenom dobře. Ve výsledku je tedy téměř „jedno“, v jakém stylu se „Verglapolis“ zrovna papírově pohybuje, když jako celek nahrávka působí kompaktně a uceleně.

Neige et noirceur

Jako obvykle – a to jak v případě tvorby skupiny, tak i obecně u věcí zaměřených takto jednostranně na atmosférickou stránku – nemá příliš cenu zabývat se jednotlivými skladbami, bavit se o vrcholech, zapamatovatelných momentech nebo cokoliv dalšího na ten způsob. Abych řekl pravdu, tak u „Verglapolis“ vlastně ani jednotlivé položky tracklistu příliš nerozlišuji. Kdyby měla celá deska pouze jedinou stopu o délce 46 minut, nezměnilo by se pro mě nic, protože takhle to stejně vnímám. Mohl bych vypíchnout třeba „Pluie verglaçante et brouillard de glace“, ale proč bych to dělal, když stejně nemá smysl si kompozice pouštět jednotlivě… Nakonec to ani není nic, v čem by „Verglapolis“ bylo v rámci diskografie Neige et noirceur specifické, to je vlastně standard. Ale za zopakování to stojí, abychom věděli, že je vše na svém místě.

Vzato kolem a kolem mi „Verglapolis“ nepřijde jako nějaký zásadní přírůstek do rodiny nahrávek Neige et noirceur, natožpak do žánru obecně. Nicméně o vybroušenou originalitu či prošlapávání nových stezek u tohoto kanadského projektu nikdy nešlo – a ruku na srdce, vlastně ani netoužím něco takového od Neige et noirceur poslouchat. Chci to syrově, že i sushi může závidět, a mrazivě, až z toho člověk pomalu dostane omrzliny, a jebat, že co do black metalu jde v konečném důsledku o docela konvenční hraní. A tento požadavek „Verglapolis“ naplňuje s přehledem, ačkoliv nijak nepopírám, že třeba takové „Gouffre onirique et abîmes cosmiques“ (abych nešel ještě hlouběji do minulosti) je o kus působivější.

Tak či onak, příznivci specifické quebecké scény a kapel jako Forteresse, Sorcier des glaces, Csejthe, Sombres forêts či Délétère by „Verglapolis“ rozhodně neměli minout. Ale to říkám jen tak z povinnosti, poněvadž předpokládám, že takoví již nahrávku dávno slyšeli.

Neige et noirceur


Neige et noirceur: další album tento měsíc

Další album Neige et noirceur vyjde již 20. května u labelu Dusktone. Jmenuje se „Verglapolis“ a veškeré info včetně ukázky v podobě songu „Pluie verglacante et brouillard de glace“ najdete níže. Na závěr ještě dodejme, že počin bude k dostání jako A5 digipak CD.


Nové počiny u Neige et noirceur

Ruská firma Kunsthauch tento měsíc vydává hned dva počiny od Neige et noirceur. Prvním z nich je kompilace „Hymnes oubliées“ (Bandcamp), na níž se nacházejí nevydané a raritní písně. Nahrávka je k mání jako jewelcase CD (200 kusů) nebo v rámci limitované edice druhého vydávaného počinu. Tím je reedice první desky „Crépuscule hivernal sans fin sur les terres de la guerre“ (původně 2009; Bandcamp), která je k dispozici taktéž jako jewelcase CD (200 kusů) a jako už zmiňovaný stokusový digipak limit v obálce s plakátem a onou kompilací navrch.


Neige et noirceur – Les ténèbres modernes

Neige et noirceur - Les ténèbres modernes

Země: Kanada
Žánr: black metal
Datum vydání: 23.6.2016
Label: Sepulchral Productions

Tracklist:
01. Si vis pacem, para bellum
02. Battlespirit
03. Walpurgis 1917
04. La saison des morts
05. La mécanique de Lucifer
06. Post mortem
07. Ciel d’acier
08. Felgrau
09. Des spectres
10. Adieux

Hrací doba: 39:55

Odkazy:
web

K recenzi poskytl:
Against PR

Jméno Neige et noirceur snad není nutno nějak zdlouhavě představovat. Jednak se jedná o formaci, která si již za dobu svého působení (byť je to aktuálně jen lehce přes jednu dekádu) stihla vydobýt nějaký status v rámci undergroundového black metalu; nehledě na skutečnost, že tento projekt navíc patří k pověstné quebecké žánrové líhni. Druhak se pak jedná o formaci, s níž se na našich stránkách rozhodně nesetkáváme poprvé, naopak jsme se Neige et noirceur zabývali v nejedné recenzi…

Jedna z těchto recenzí se týkala třeba donedávna poslední desky „Gouffre onirique et abîmes cosmiques“, jež vyšla v březnu roku 2014. Nebudu napínat vaši paměť, protože je mi jasné, že jistě máte všichni důležitější věci na zapamatování, než abyste nosili v hlavě, co jsem zrovna já napsal v jaké recenzi před dvěma lety, takže rovnou připomenu, že tenkrát se jednalo o velice kladnou kritiku. No, a i vzhledem k tomuto faktu – tedy že všechna má dosavadní setkání s muzikou Neige et noirceur byla pozitivní – jsem se samozřejmě nijak nerozpakoval ani nad poslechem letošní novinky, jejíž název zní „Les ténèbres modernes“ neboli „Moderní temnota“.

Není však třeba lekat se názvu, Neige et noirceur model 2016 rozhodně neznamená odklon k nějakému modernímu pojetí metalu. Stále se jedná o blackmetalovou syrovost. Nicméně i navzdory tomu „Les ténèbres modernes“ jisté změny přináší. A hned mohu prozradit, že se z mého pohledu se bohužel nejedná o trefu do černého.

Jakousi změnu ostatně věští už samotná obálka „Les ténèbres modernes“. Ta je na první pohled náladově docela jinde než artwortky předešlých alb, z nichž byla cítit nevlídná mrazivost, tedy jeden z těch stěžejních prvků dosavadní tvorby Neige et noirceur. A právě tohle mi na „Les ténèbres modernes“ poněkud schází, protože jakkoliv se i tentokrát jedná o black metal špinavějšího rázu, postrádám onen misantropický nádech, jenž byl na starších deskách dávkován plnými hrstmi. Novinka tím pádem působí trochu obyčejněji, což dozajista není zrovna pozitivní zjištění, zvláště vezmeme-li v úvahu, že ani dříve Neige et noirceur nezdobil vybroušeně originální sound.

Vedle toho mi na „Les ténèbres modernes“ vadí značná nevyrovnanost materiálu. A to zamrzí i z toho důvodu, že nahrávka je už jen dle názvů skladeb zcela zjevně tematicky sevřena. Nicméně několik povedených písní se přece jenom najde. Baví mě hned úvodní „Si vis pacem, para pellum“, jež zaujme naléhavým vyzněním předpovídajícím zlé časy. Podobně zajímavě na mě působí taktéž „La saison des morts“, „Post mortem“ nebo „Des spectres“. A vlastně i kusy, které se již vzdalují black metalu a blíží se více k dronu, nejsou špatné, což se týká „Felgrau“ a závěrečné „Adieux“, v níž velkou roli hrají samply a zvuky války.

Na druhou stranu je tu třeba nepříliš záživná vypalovačka „Walpurgis 1917“ nebo taktéž poměrně obyčejná „Ciel d’acier“, byť v té se ještě pár slušných riffů najde. „La mécanique de Lucifer“ zaujme leda tak postupným zpomalováním, díky němuž hutný závěr vyznívá slušně vygradovaně, ale první půle skladby není ničím jiným než standardním blackmetalovým riffováním. Naopak „Battlespirit“ zase nutí posluchače takřka po celou dobu přemýšlet, kde už něco takového slyšel, protože některé obraty s veškerou úctou k Neige et noirceur vyznívají poměrně nepůvodně. Ani nemluvě o tom, že jisté motivy téhle písně se mi zdají trochu tupé.

Neige et noirceur

Nicméně když člověk srovná počet povedených skladeb a počet songů, k nimž lze mít výhrady, pak nám čistě z převahy té první jmenované množiny vyjde, že „Les ténèbres modernes“ není špatným albem. Tak to skutečně je, protože ačkoliv jsem byl po prvním poslechu dost zklamaný, s postupem času deska prokoukla a odhalila, že se na ní nacházejí i kvalitní nápady. Stále si ovšem nemůžu pomoct, že starší nahrávky na mě zapůsobily o něco silnějším dojmem. Navzdory tomu je „Les ténèbres modernes“ albem, jaké bych si byl ochoten za nějakou rozumnou cenu koupit (a nutno dodat, že cena necelých €7, za niž Sepulchral Productions CD aktuálně prodávají, rozumná skutečně je).


Neige et noirceur: info o novince

Další deska kanadského projektu Neige et noirceur ponese název „Les ténèbres modernes“ a vyjde 24. června pod hlavičkou Sepulchral Productions. Obal najdete tady, tracklist následuje:

01. Si vis pacem para bellum 02. Battlespirit 03. Walpurgis 1917 04. La saison des morts 05. La mécanique de Lucifer 06. Post mortem 07. Ciel d’acier 08. Feldgrau 09. Des spectres 10. Adieux


Neige et noirceur – Gouffre onirique et abîmes cosmiques

Neige et noirceur - Gouffre onirique et abîmes cosmiques
Země: Kanada
Žánr: black metal
Datum vydání: 28.3.2014
Label: Sepulchral Productions

Tracklist:
01. Gouffre onirique et abîmes cosmiques
02. Future Torture
03. Écho des abysses
04. Le portail de Kadath
05. La marche des astres noirs
06. Les cavernes de glace I
07. Les cavernes de glace II
08. Les cavernes de glace III

Hodnocení:
H. – 7,5/10
Atreides – 8/10

Průměrné hodnocení v redakci: 7,75/10

Odkazy:
web / facebook

Se jménem kanadského ambientně black metalového projektu Neige et noirceur jsem se poprvé setkal v létě loňského roku prostřednictvím kompilace “Natura mortis sonoris”, jež se nesla – navzdory faktu, že jde především o black metalovou skupinu – čistě v (dark) ambientním duchu. Onou výjimkou byla black metalová vichřice “Orlok”, která mě tenkrát i přes svou neobjevnost takřka posadila na zadek. Atmosféra jak v téhle jedné písni, tak i v tom ambientním zbytku ovšem byla silná, pročež jsem v dobové recenzi tvrdil, že se rozhodně podívám i na další tvorbu Neige et noirceur. To se mi vzhledem k ne úplně malé vytíženosti ještě nepovedlo, takže další setkání s touto jednočlennou formací ze známé black metalové líhně Quebecu nastalo až nyní, za pomoci letošní desky “Gouffre onirique et abîmes cosmiques”

Tak nějak jsem od “Gouffre onirique et abîmes cosmiques” potažmo Neige et noirceur obecně očekával, že půjde o syrovou black metalovou bouři s uhrančivou atmosférou. A nutno říct, že počin přesně naplnil mé představy a přináší přesně tohle, co jsem od Neige et noirceur očekával. Jedná se tedy o mrazivý black metal, který je sice postaven na vcelku jednoduchém (skoro by se dalo říct až primitivním) schématu a monotónnosti, ale jeho síla tkví v právě neuvěřitelně hypnotické atmosféře. Upřímně řečeno, nemám tušení, o čem texty Neige et noirceur pojednávájí, protože krkavčímu ryku není rozumět ani slovo, a i kdyby bylo, tak je to stejně jedno, jelikož je veškerá lyrika projektu ve francouzštině, ale když se spustí hudba, rázem si představím krajinu hluboko v horách, pokrytou několika vrstvami sněhu, v němž se široko daleko nenachází stopy jediného živého tvora. Zima až do morku kostí a neustálý příval nového sněhu z nebe.

Přesně takhle na mě muzika Neige et noirceur působí… samozřejmě, řeknete si, že nejde o nic výjimečného, protože podobných zimních black metalů jsou tuny a spousta jich je skvělých. Stejně tak je pravda, že hudebně v žádném případě nejde o nic dříve neviděného a neslyšeného – na “Gouffre onirique et abîmes cosmiques” najdete řezavou black metalovou vichřici, místy se zpomalí téměř až do doomového tempa, někdy jde o čistý black metal, jinde z něj vystupují ambientní klávesy, nechybí ani čistokrevně ambientní momenty a skladby. To všechno už tu nejednou bylo a ještě mnohokrát bude – jenže jak vidno, i v roce 2014 může na první pohled takhle triviální přístup stále fungovat a “Gouffre onirique et abîmes cosmiques” je toho jasným důkazem. Mnohdy je totiž víc než samotná originalita v hudební formě důležitý její vnitřní obsah (kam spadá právě i atmosféra) – a v tomto ohledu boduje Neige et noirceur na plné čáře.

Hned první vteřiny úvodní a zároveň titulní skladby “Gouffre onirique et abîmes cosmiques” posluchače vtáhnou do ledové bouře. První píseň se nese spíše v rozvážnějším tempu a vystupují z ní lehké ambientní vlivy, až by někdo vzhledem k dalšímu vývoji desky mohl říct, že jde jen o šestiminutové intro… ale ono je to jedno, jak se na to podíváte, protože tak jako tak dokáže “Gouffre onirique et abîmes cosmiques” se svými líně se převalujícími řezajícími riffy ihned pohltit.

“Future Torture” (nenechte se zmýlit, i přes anglický název se zpívá stále francouzsky) začíná krátkým ambientním předělem a následně se dále rozvíjí v pomalejším tempu, postupně ovšem nabírá na síle a hlavně na rychlosti. V tomto duchu, tedy v black metalu s občasnými ambientními doteky, v němž se střídají zběsilé sypající pasáže s těmi pomalejšími (které jsou ovšem stejně mrazivé), pokračují i následující kusy “Écho des abysses”, “Le portail de Kadath” a “La marche des astres noirs”. Přestože se však nesou ve stejném duchu, nedá se tvrdit, že by šlo o stále stejnou masu zvuku, v níž se nejde vyznat, protože jsou ty skladby mezi sebou i přes totožný přístup a náladu jasně rozeznatelné. Například “Écho des abysses” nabízí ty snad úplně nejagresivnější sypačky na celé desce a taková “La marche des astres noirs” pro mě zase vystupuje tím, že ji považuju za naprostý vrchol celého “Gouffre onirique et abîmes cosmiques”. Její druhá půle je totiž bez přehánění téměř perfektní a zcela jasně ukazuje, proč pořád a neustále tvrdím, že stěžejním atributem hudby by měla být atmosféra – je v tom totiž obrovská síla a i přes zjevnou neoriginalitu samotné formy a obecně hodně podzemní sound je to maximálně působivé. Tím ovšem nechci nijak snižovat sílu ostatních písní, protože například i v “Le portail de Kadath” jsou vyloženě excelentní momenty.

V závěrečné trilogii “Les cavernes de glace” ustoupí black metal do pozadí a hlavní roli převezme ambient – první dvě kapitoly jsou čistě v tomto pojetí, závěrečná “Les cavernes de glace III” jen zčásti, protože se po úvodní ambientní polovině zvrhne opět do black metalu. Vyzdvihnout ovšem musím jednu věc – je úplně jedno, jestli hraje syrový black metal nebo ambient, jelikož ve všech případech z toho plyne ta samá bezútěšná a mrazivá atmosféra. Díky tomu je “Gouffre onirique et abîmes cosmiques” kompaktní a jednolité, aniž by šlo o jednotvárný poslech (což se nijak nevylučuje s tím, že samotná hudba je v zásadě hodně monotónní).

Tak či onak, již podruhé jsem se přesvědčil, že muzika pod hlavičkou Neige et noirceur je hodně kvalitní záležitostí, takže se budu snažit, abych měl do příští desky předchozí tvorbu už opravdu pečlivě nastudovanou. “Gouffre onirique et abîmes cosmiques” je totiž pro mě skvělá deska, jež mě ohromně baví a hlavně ke mně promlouvá tou atmosférou, čehož si cením. Netvrdím, že se jedná o dokonalou nahrávku, protože se zcela jistě najdou lidi, jimž to bude připadat jako primitivní bordel, určitě se najde i někdo, kdo se nedokáže přenést přes velice špinavý a nepřátelský sound alba, někomu zas může vadit zcela evidentní neoriginalita muziky – tohle všechno jsou však věci, které jsem já osobně ochoten obětovat na oltář atmosféry, když ta je silná. A to je v případě “Gouffre onirique et abîmes cosmiques” bezezbytku splněno.


Další názory:

Je jen zatraceně málo kapel, kterým žeru jejich až příliš čitelnou primitivnost a přímočarost včema deseti. Sólovka Neige et noirceur je jednou z nich a spolehlivě mě usadila na prdel již s předchozím albem “Hymnes de la montagne noire”. A jestli tři roky starý počin byl o jemném, skoro až rockovém vydrnkávaním, ze kterého se občas ozval black metal, letošní novinka “Gouffre onirique et abîmes cosmiques” se s tím moc nepáře a servíruje první část postavenou na kost vymrzlém black metalu, který vás unese kamsi do nitra zimní Kanady… a jistě z hodin zeměpisu víte, že v Kanadě je v zimě podstatně větší kosa než kdesi v Norsku. A v mrazivé náladě pokračuje i druhá část, respektive dark ambientní trilogie “Les caverns de glace”, která není o nic horší a o nic méně mrazivější než část první. Hypnotická repetetivnost a ambientní zádumčivost dělají z “Gouffre onirique et abîmes cosmiques” monument, který, jak už řekl kolega nademnou, i v dnešní době funguje na téměř primitivních stavebních kamenech a přitom vytváří atmosféru, kterou by nejedno uskupení mohlo závidět.
Atreides