Archiv štítku: Nemuer

Nytt Land, Nemuer

Nytt Land, Nemuer

Datum: 15.7.2018
Místo: Praha, Vagon
Účinkující: Nemuer, Nytt Land

Dnešní koncertní reportáž přichází s menším zpožděním, poněvadž budeme vzpomínat na akci, jež proběhla už před třemi týdny. Na vině ovšem není má lenost, nýbrž čas, protože je to prašivý hajzl, co ubíhá moc rychle! Sáhodlouhé úvody si však pro dnešek odpustím. Stejně mě to moc nebaví psát a vás to určitě nebaví číst. Jestli jste totiž kliknuli na tenhle odkaz, nejspíš vás bude zajímat, jak 15. července v Praze hráli Nytt Land a Nemuer, nikoliv zbytečné tlachy okolo. Pojďme tedy na věc.

České duo Nemuer mě tedy nijak zvlášť nezaujalo. O téhle skupině sice vím už nějakou dobu, ale doposud jsem jí příliš pozornosti nevěnoval. Koncert mě nepřesvědčil o tom, že to byla chyba, protože živě mi to znělo dost nudně. Takové rádoby atmosférické pidlikání, v jádru ale vcelku o ničem. Většinu muziky i vokálů měl na bedrech frajer s kytarou, zatímco jeho společnice se tam místy mohla s úplným klidem nudit. Sem tam si jen bouchla do bubínku nebo něco kvákla do mikrofonu, ale nešlo o nic moc zásadního. S nadsázkou mi to skoro přišlo, jako kdyby v kapele byla jen proto, že to je jeho holka.

Abych teda nebyl úplná svině, pustil jsem si ke psaní těchto řádků i nějakou ukázku studiové tvorby, kde mi produkce Nemuer zněla o něco záživněji. V živém podání mě to ale úplně minulo, osvětlující proslovy mezi písničkami mi přišly zbytečné, takže v součtu mi vůbec nevadilo, že Nemuer nehráli moc dlouho. Už takhle mě to totiž trochu nudilo.

Nytt Land naštěstí byli docela o něčem jiném! Rusové přijeli jen ve dvou, ale i tak ústřední manželská dvojice dokázala vyprodukovat skvělou atmosféru. I navzdory tomu ohavnému logu klubu Vagon v pozadí a flašce Jacka Danielse v nadživotní velikosti hned vedle. I navzdory tomu, že Anatolymu po pódiu pochodoval nástroj, na nějž hrál nohou, takže si jej musel pořád přitahovat zpátky a občas vypadával z rytmu. I navzdory tomu, že velkou část zvukové palety musela obstarat výpomoc od puštěného záznamu. I navzdory tomu, že v klubu bylo dost blbců, kteří sem nejspíš přišli jen chlastat, takže zplna hrdla kecali i v těch nejtišších momentech.

Podle takového výčtu se může zdát, že okolnosti toho večera nestály na straně Nytt Land, ale i přesto zanechali výborný dojem a dařilo se jim svou muziku přednést s patřičnou přesvědčivostí. K čemuž ostatně napomohly i stylizovaná image, která nevyzněla nepatřičně nebo zbytečně přepáleně. Docela spokojen jsem byl i s výběrem skladem, protože Nytt Land hojně brali ze své letošní povedené desky „Oðal“. Trochu navíc mi přišel pouze úplný závěr, kdy Rusové navrch a vůbec poprvé zahráli ještě jednu píseň (tuším, že šlo o poslední song nového alba, nejsem si však stoprocentně jistý) bez výpomoci předtočeného záznamu, což nevyznělo tak lákavě jako předešlý set.

Celkově to bylo fajn. Což může znít trochu zvláštně, když technicky vzato polovina kapel nebavila, ale já jsem dorazil prakticky jen na Nytt Land a cokoliv navíc by byl jen bonus. Netvrdím, že šlo o životní zážitek, protože rozhodně nešlo, ale líbilo se mi to.


Koncertní eintopf – červenec 2018

Dälek

H.:
1. Nytt Land, Nemuer – Praha, 15.7. (event)

Onotius:
1. Hexis, Woes, Dærrwin, No Chance Of Recovery – Praha, 17.7. (event)
2. Dälek – Praha, 10.7. (event)
3. Wolves in the Throne Room, Wolvennest – Praha, 7.7. (event)

Metacyclosynchrotron:
1. Obituary, Deserted Fear, Hypnos – Ostrava, 29.7. (event)
2. Dälek – Praha, 10.7. (event)

Cnuk:
1. Pearl Jam – Praha, 1.7. (event)

H.

H.:

V červenci mě prakticky zajímá jen jeden koncert, takže nemám žádné velké dilema, co sem tentokrát napsat. Přesně v půlce měsíce se zajdu podívat na ruské Nytt Land, kteří dorazí s letošním albem „Odal“. Společnost jim budou dělat domácí Nemuer. Kdo bude mít náladu se v létě zchladit trochou folku ze Sibiře, nechť ráčí dorazit.

Onotius

Onotius:

Vzhledem k tomu, že budu velkou část července v zahraničí, zřejmě toho moc neuvidím. Nicméně i tak bych rád pár událostí doporučil – bez ohledu na to, zda sám nakonec zvládnu dovalit, či nikoliv. V první řadě je to vystoupení sludgově blackmetalových Hexis a tuzemských post-blackových Dærrwin v Café Na půl cesty. Pohodové prostředí a hutná temná špinavá muzika, navíc – jak je na daném místě dobrým zvykem – za dobrovolné vstupné. To chceš.

A kam by se ještě dalo vyrazit? 10. července si to zase jednou namíří do Prahy mistr alternativního hip-hopu Dälek. Jeho loňská „Endangered Philosophies“ opět reprezentuje onen správný kreativní mix ponurosti, špinavosti i introvertnosti v podobě pod beaty zabalených prvků od industrialu po kraurock. Před třemi lety, kdy jsem ho viděl poprvé a zatím naposledy naživo, předvedl neuvěřitelně suverénní show. I proto nelze než doporučit jeho zastávku 10. v Paláci Akropolis.

Hrdinové amerického kaskádovitého black metalu Wolves in the Throne Room se po loňském Brutal Assaultu opět vrací do Čech, tentokrát do pražského klubu Futurum, aby nám ukázali tu pravou lesní atmosféru v novém kabátě – tak jak to ukázali na zatím poslední nahrávce „Thrice Woven“. Pravda, na Brutal Assaultu bylo jejich vystoupení trochu konstantní, nicméně atmosféru to i tak mělo poměrně solidní – a to by v menším klubu mohlo docela dobře zafungovat.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Sice bych se pořád raději doma válel v knížkách, než se jebal na koncert, ale něco by se teda našlo. Tak za prvé v Ostravě zahrají Obituary, což samo o sobě není úplná pecka, ale nedávno jsem si s obrovským úspěchem připomněl „kozojeda“, takže proč ne, když to mám skoro pod nosem. Navíc jsem si docela oblíbil koncerty s věkovým průměrem obecenstva hrubě přes 30.

A taky ještě zvážím Dälek v Praze, protože jak jsem tu četl reporty z Iron Maiden a Neurosis, tak ve mně bodlo něco jako závist s lítostí, až jsem si řekl, že zrovna Dälek bych měl vidět aspoň jednou, tak uvidíme.

Hexis

Cnuk

Cnuk:

Hned prvního července do Prahy zavítají Pearl Jam. Nad tímto koncertem jsem dlouho uvažoval, ale nakonec mé finanční a časové možnosti promluvily ve prospěch už proběhlých Judas Priest. Pearl Jam jsou poslední velkou kapelou z legendární seattleské scény, která funguje tak nějak stále v původní sestavě a nikdo z nich se nezastřelil, nepředávkoval, neoběsil, a tak podobně. Jejich koncerty jsou proslulé svou délkou, kdy kolikrát atakují tříhodinovou hranici, takže o zábavu bude jistě postaráno.