Datum: 18.8.2018 Místo: Budapešť, Blue Hell (Maďarsko) Účinkující: До скону, Dunkelheit, Head of the Demon, Hell Militia, Niedergang

Po nezbytné návštěvě centra Budapeště a paprikáši se trochu zapomnělo na čas a z prvních Niedergang, další to kapely napojené na organizátory, stíhám fakt jenom kousek, kdy jsem si říkal, že ten-a-ten riff mi připomíná starou polskou blackovou školu, ale pak už byl konec.

Moc toho nenapíšu ani k následujícím, opět maďarským Dunkelheit. Ano, vevnitř byl hic jak v pátek, takže se hodně času trávilo venku, ale důvodem bylo hlavně to, že bych je označil za tu nejméně zajímavou kapelu na celém festivalu. V přední řadě se to docela hýbalo, ale já slyšel jen generické riffy, nic víc.

K ukrajinským До скону mám docela ambivalentní vztah, slyšel jsem nahrávky, které mě svou atmosférou a vyzněním uhranuly, ale i takové, které šly zase úplně mimo mě. Vzhledem k tomu co jsem tedy během průběžných návštěv slyšel, odhaduji, že hráli od všeho něco, možná už zazněly i skladby z chystané nové desky. Každopádně tu převažovaly momenty, kdy jsem si říkal, že „tohle je fakt zkurveně dobrý riff“. Lídra Varagiana doplnili basák a kytarista, kteří svou práci odvedli skvěle a své si odehráli den předtím. Problém jsem měl ovšem s bubeníkem. Ten byl objektivně skvělý, ale na můj vkus až moc velký hračička, což nevím, zda k hudbě pasovalo.

Head of the Demon kromě personální vazby s Mortuus spojoval ještě fakt, že to byla jedna z nejlepších kapel festu a zároveň strašná hypnóza. Nějak jsem se k prostudování hudby nedokopal, ale co jsem slyšel, byl čarodějný oldschool doom, něco jako Black Sabbath prolnutý Cultes des Ghoules, čemuž dost napomáhal zajímavý tón kytary. Při sledování vokalisty jsem nevěděl, jestli tančí nebo přítomné zaklíná, a také hudba, která nepůsobila vlastně nikterak „evil“ nebo snad temně, měla jakýsi těžko uchopitelný zlověstný podtón. No, musím dohnat resty, nejen kvůli tomu, že jsem zde slyšel jednu natolik podivnou melodii jako snad ještě nikde jinde.

Zvenku přicházím, když hraje riff, co zní jak z konce „The Pig That Became God“, a hned Hell Militia tvrdí s „Torture of the Saints“. Pod pódiem se to začne mlít. Organizátoři, místní, přespolní i tváře, co už mají odehráno, hrozí těm na pódiu se zfanatizovanými výrazy. Vzápětí je třeba držet rovnováhu, protože začíná pogo. Chvilku přátelské, jindy to zas vypadá, že poletí facky. Nevadí, stačí do agresivního chuja trochu vrazit, aby ho to přešlo, a pak je nutné vytahovat někoho jiného z odposlechu, bo letěl moc daleko a zakopl o nízkou stage. Dekadentní bordel Hell Militia je přijímán s nadšením, okamžitě se vracím do Prahy před deseti roky, kdy jsem s rozbitým nosem hrozil na Milici jak o život. Pořád je to ten stejný nesvatý kult, i přestože z té doby na pódiu stojí jen kytarista Arkdeamon. Z poslední desky zazní „Dies irae“, pak zase návrat k těm starším, ale neuběhne dohromady snad ani půlhodina a je konec. Žádné „Shoot, Knife, Strangle, Beat and Crucify“? No nevadí, všichni jsme spokojení a zpocení jak prasata, takže se jde k baru.

Tenhle report bych hodnotil jako jeden z těch docela na piču, za což může například má post-Brutalová lenost si hudbu vystupujících více nastudovat, tudíž objektivita notně pokulhává za subjektivitou. Co se týče festivalu samotného, tak na piču bylo jen to teplo a vzduch uvnitř. Všechny kapely měly slušný zvuk, čitelné bylo rozhodně vše. Přespolní měli možnost se seznámit s lokální scénou a z headlinerů nezklamal snad nikdo, alespoň mě osobně ne. Set Mortuus bych dokonce zařadil mezi ty nejsilnější, co jsem za cca dva roky zažil, a to jsem měl štěstí na fakt velké věci.

Festival by si určitě zasloužil o něco vyšší návštěvnost. Jak jsem psal na začátku, návštěvnost prvního dne bych odhadl na 130 až 150 lidí (včetně vystupujících), v sobotu bylo v klubu prázdněji, nejenom kvůli venkovnímu sezení. Co jsem tak pochytil, těch cca 70-80 místních bylo těch samých, co chodí všude, a hodně dalších slovanů, Němců, Rakušáků apod. jsem znal podle tváří už z dřívějška. Pokud vás tedy zajímá, jak vypadá undergroundový blackmetalový festival dle vize protřelých maniaků s vkusem, kde ale nechybí i trocha toho chaosu a pankáčství, tak se v roce 2020 přijeďte podívat na jedenáctý Inner Awakening.