Španělé Noctem hlásí, že již brzy začnou nahrávat svou čtvrtou řadovou desku. Novinka by měla vyjít na jaře pod hlavičkou Prosthetic Records.
Archiv štítku: Noctem
Noctem – Exilium
 |
| Země: Španělsko Žánr: black / death metal Datum vydání: 3.3.2014 Label: Art Gates Records Tracklist: Hodnocení: 5/10 Odkazy:
|
Noctem je skupina, jíž se podařilo kolem sebe vytvořit takovou bublinu, že se jedná o fakt dobrou a zajímavou záležitost. Ihned od začátku mají docela nadupané promo, i v období hned prvního alba odjeli několik evropských šňůr (sice vsadím svoje boty na to, že si na nich tu účast museli zaplatit, ale to už je vedlejší), dost často se o nich píše i v dost velkých žánrových médiích (taky prachy?), ale upřímně, nikdy jsem dost dobře nepochopil, jak se jim to povedlo… nebo lépe řečeno, nechce se mi věřit, že jim to povedlo díky kvalitě hudební produkce…
Mně osobně totiž Noctem vždycky přišli jako příklad kapely, která se stará víc o svojí image než o svojí muziku. Už od začátku jsem tvrdil, že kdyby hudební stránce věnovali stejnou pozornost jako svému vzhledu, tak by to byla extrémně skvělá záležitost… ale není. Ačkoliv se to snaží tvářit jako něco hlubokomyslného a uměleckého, první dvě alba “Divinity” (2009) a “Oblivion” (2011) nejsou ničím jiným než poměrně nudnými průměrnými hoblovačkami kdesi na pomezí black a death metalu. Na vlastní oči jsem kapelu také nejednou viděl hrát a pokaždé to byla taky nuda, akorát doplněná o trošku úsměvné divadélko.
Naším dnešním úkolem je si povědět, jestli na tomto stavu něco mění třetí dlouhohrající deska s názvem “Exilium”, která před nedávnem vyšla a která je zároveň završením trilogie, jejímiž prvními dvěma částmi byly právě dvě výše jmenované nahrávky. V době, kdy jsem novinku ještě neměl tu čest (smůlu?) slyšet, bych si neváhal vsadit na to, že onen stav zůstane nezměněn a Noctem si dále pojedou tu svojí známou a nijak zvláštní klasiku, jaká byla ke slyšení již na minulých fošnách. Ve skutečnosti však odpověď není až tak jednoznačná…
Netvrdím, že jsem si z “Exilium” sednul na prdel a že mě Noctem konečně přesvědčili o své nezměrné genialitě. Jde jen o tom, že novinka mi na rozdíl od svých předchůdců nepřijde jako úplně plytká extrémně metalová smaženice, která snaží vzbudit dojem, že jde o něco výjimečného. Pořád to sice ani omylem není vůbec žádný zázrak, ve finále je to vlastně pořád docela generická záležitost, ale na novince už nemám tak silný pocit, že jde o počin, jenž ze sebe dělá něco, čím není. Dokonce bych se nebál tvrdit, že v některých momentech mi muzika Noctem na “Exilium” konečně alespoň trochu začala dávat jakýs takýs smysl.
Což je docela zajímavé vzhledem k faktu, že některé písničky na “Exilium” mi zní skoro jak vykrádačky toho, co Noctem předvedli již v minulosti. Asi nejvíce mi to připadá ve třetí “Decrepit Human Kingdom”, protože přesně ty melodie, s nimiž se tenhle song rozjíždí, jsem už u téhle kapely prostě slyšel a navíc ne jenom jednou. Netuším, jestli to jako má být snaha o nějaký trademark, ale možná by nebylo na škodu přestat trvat na tom, že tenhle nápad prostě musí zaznít na každém albu… upřímně, jestli tohle zopakují i na čtvrté desce, tak ať se jdou fakt bodnout, jelikož recyklovat jeden a ten samý motiv už na třetí nahrávce je podle mě přespříliš. A to ani nehledím na fakt, že “Decrepit Human Kingdom” není jediný případ a variace na to stejné se objevuje krátce třeba i v “The Splint of Destinations”.
Zdá se mi, jako by Noctem na novince trochu víc přidali na klávesách a různých malých orchestracích, což jejich projevu zase naopak trochu prospělo. Ne, že by “Exilium” byla najednou klávesová deska, ale jak se ukázalo třeba na “Oblivion”, čistě na kytarách to Španělé prostě neutáhnou, takže i těch pár detailů je z mého pohledu docela vítaných, protože jinak je ten jejich extrémně metalový salát s přísadami z black, death i thrash metalové zahrádky sám o sobě opět takový nic moc, spíš salát z průměrné školní jídelny, rozhodně ne salát od šéfkuchaře. Tomu odpovídá i to, že v některých momentech narazíte na sousto, které máte chuť plivnout zpátky do talíře (nebo ještě lépe kuchařce do ksichtu), čímž narážím hlavně na písničku “Namtar’s Crown”, jejíž ústřední riff mi přijde fakt těžce retardovaný.
Sice na “Exilium” slyším mírné zlepšení, ale pořád to není nic, co bych chtěl poslouchat, jelikož ve výsledku mě Noctem pořád nudí. Jediné, co mi na téhle desce přijde opravdu zajímavé, je ta modelka na obalu… i když to totiž podle něj nemusí vypadat, v reálu je ta holka fakt kočka. Ale to je na hudební album fakt málo. Trochu lepší pětka…
Noctem, Nocturnal Pestilence, Locus Neminis
 |
| Datum: 17.6.2012 Místo: Praha, Matrix Účinkující: Locus Neminis, Noctem, Nocturnal Pestilence, Revenge Division
|
Neděle, jejíž večer patřil dalšímu pokračování Infernal Party, kterou již tradičně pořádají pražští Nocturnal Pestilence pod hlavičkou Czech Metal Support, pro mě byla už tak dost náročná, a když jsem zjistil, že se koncert opravdu nekoná až v pondělí, jak jsem byl kdovíjak dlouho přesvědčen, div jsem si nezačal pohrávat s myšlenkou, že bych svou účast bohapustě odložil na neurčito (čti: vykašlal bych se na to). Jenže co čert nechtěl, hlodavá novinářská zodpovědnost opět zaúřadovala a spolu s mojí touhou konečně navštívit koncert rakouských blackařů Locus Neminis bez většího úsilí rozhodla – čert vem dehydrataci a těžký spánkový deficit, jde se za kulturou!
Celá akce se měla uskutečnit v žižkovském Matrixu, ale po příchodu na místo se mě zmocnily obavy, jestli jsem si vše nastudoval správně. Mřížovaná brána zavřená, dveře do klubu sice otevřené, ale bez jediné známky, že by se uvnitř mělo něco dít… Leč nějaký rámus se z hlubin klubu přeci jen ozýval, a tak jsem se vydal zjistit, zdali nejde železná překážka někudy obejít. Šla. Do klubu jsem se tedy přeci jen dostal, leč poněkud později, než jsem měl v úmyslu, neboť mi shoda nešťastných náhod a záškodnická činnost podlých zaměstnanců dopravního podniku zkrátily set prvních vystupujících, Slováků Revenge Division, na jen o něco málo více než poslední skladbu. I za těch nemnoho minut jsem však stihl nabýt dojmu, že Revenge Division opravdu umí. Jejich energický mix thrashe, heavy metalu a kdoví čeho ještě mě totiž strhnul takřka okamžitě. Popravdě mě docela překvapilo, že se dnes mladá kapela odhodlá k experimentům s maidenovskými riffy a výsledek je přitom opravdu slušný. Nebývá to pravidlem. Doufám, že někdy příště věnuji Revenge Division víc času, protože tentokrát mě velmi obstojně navnadili.
Když Revenge Division dohráli, trochu jsem se rozhlédl po okolí. Už na příchodu mi přišlo, že Matrix zeje prázdnotou a bližší ohledání tuto domněnku jenom potvrdilo. Drtivou většinu přítomných tvořily samotné kapely, a jestli se počet platících vůbec přiblížil desítce, byl to ještě docela úspěch. Přemítání nad důvody, proč se lidé nedostavili ani při neuvěřitelně benevolentně nastavené cenovce, však uťalo druhé vystoupení večera, které dostali na starosti mladí Rakušané Locus Neminis. Tvorba téhle nedlouho působící kapely mě zaujala už před nějakou dobou a poté, co jsem v září loňského roku proti všem předpokladům nakonec propásl šanci být u jejich premiéry před českým publikem, jsem byl náramně zvědavý, jestli jejich atmosférický space black zafunguje i naživo. Nač to protahovat – už první minuty mě ujistily, že určitě zklamaný nebudu. Locus Neminis totiž navzdory prázdnému sálu zahráli výborně a plně ospravedlnili moje naděje do nich vkládané. Na pódiové prezentaci sice bylo trochu znát, že se kapela věnuje spíše vlastní hudbě a jejímu preciznímu živému provedení, ovšem dovedu si představit, že pokud pánové trochu zapracují na nějaké nenásilné a decentní image, která by vhodně doplňovala jejich majestátní hudbu, mohou směle vyrazit na pódia velkých žánrových festivalů. Pokud budou i tam předvádět takové výkony, jaký se jim povedl v Matrixu, troufám si tvrdit, že za pár let mohou triumfovat.
S koncem vystoupení Locus Neminis se večer přehoupl do své druhé půle a na řadu přišla kapela pořadatelská – pražská jistota Nocturnal Pestilence. Na předchozí Infernal Party na mě tahle skvadra zanechala velmi dobrý dojem a nejinak tomu bylo i tentokrát. Řádným kytarovým nářezem podložené zpěvy výjimečným hlasovým fondem obdařené sympaťačky za mikrofonem i tentokrát slavily úspěch, i když kapela hrála jen pro několik málo přítomných. Jediné, co mi občas malinko vadilo, byla jistá míra jednotvárnosti, kterou jsem v některých skladbách postřehl, ale zbytek setlistu tenhle drobný nedostatek úspěšně vyvažoval, takže moje spokojenost nedoznala významnějších trhlin. Že vystoupení Nocturnal Pestilence opravdu stojí za návštěvu, jsem se tedy definitivně přesvědčil a věřím, že jsem tuhle kapelu neviděl ani zdaleka naposled.
Konec koncertu Nocturnal Pestilence značil jediné – na programu večera už zbývalo jen vystoupení headlinera – španělských death/blackařů Noctem, kteří zahráli již předešlého dne na Metalgate Czech Death Festu. Shodou okolností jsem u toho byl rovněž přítomen a popravdě jsem si odtud na Noctem neodnesl nikterak pozitivní vzpomínky. Jenže ať už jsem Noctem očekával s jakkoli velkou skepsí, v Matrixu se jim podařilo můj dojem podstatně vylepšit. Ano, pořád si stojím za tím, že jejich hudba svou kvalitou určitě nedosahuje výsledků, kterými se kapela honosí po stránce vypiplané zloimage, ovšem ve výsledku se mi jejich set docela líbil. Díky parádnímu zvuku bylo dokonce slyšet, co který nástroj hraje a muzika jako taková se ukázala být naživo celkem záživnou. Jelikož na mě začala ztěžka dopadat únava, tak se moje reakce omezily na poklepávání nohou a kývání hlavou, ale v tomto kontextu to bylo vyjádření spokojenosti. Nečekal jsem, že za ni budu vděčit zrovna Noctem…
Jak vidno, Infernal Party: Revelation mohla být opravdu skvělou akcí, což se po hudební stránce koneckonců povedlo. Bohužel, tristní návštěvnost zapříčinila, že jsem si odnesl ani zdaleka ne tak silné dojmy, jaké měla tahle událost potenciál zprostředkovat. I tak ale patří Czech Metal Support respektive Nocturnal Pestilence velký dík za její zorganizování a zároveň přání pevných nervů, které jsou k tak chvályhodné činnosti potřeba v nezanedbatelných objemech. Na shledanou příště!
Metalgate Czech Death Fest IV (sobota)
 |
| Datum: 16.6.2012 Místo: Červený Kostelec, autocamp Brodský Účinkující (obsažení v reportu): Antigod, Attack of Rage, BBYB, Cruadalach, Et moriemur, F.O.B., Mater Monstifera, Noctem, Poppy Seed Grinder, Psychotic Despair, Suffocation, Tortharry, Trollech, Unborn Akreditaci poskytl:
|
Druhý den otevírají thrash metalisté Unborn, kteří se své půlhodiny i přes brzkou hodinu ujali se ctí a sympaticky se snažili odehrát dobrý koncert i pro tu hrstku lidí, která si přivstala. O nejvíce pozornosti si říkal nařáchlý frontman Alex, který vyzýval k ranní rozcvičce pomocí headbangingu. Hned po ránu panovalo úmorné vedro, které mě, zimomilného tvora, bohužel donutilo několik účinkujících vynechat a strávit jejich sety ve stínu, abych vůbec přežil. Za oběť padli Shampoon Killer, Suburban Terrorist, Brainscan a Godless Truth, což se jim omlouvám…
…ale BBYB a jejich anarcho-tanečně-grindovou šílenost jsem si ujít nenechal. Ostravská trojice byla i přes stále brzký čas a značné horko ve svých typických maskách a hlavně vybavena stejně zničujícími beaty, stejně jako pokaždé. Ostatně nejspíš právě šílené vedro donutilo v závěru koncertu kytaristu Shustu, aby předal svůj nástroj jednomu z kolegů (kuřeti v růžovém triku (smích)) a skočil si na chvíli zaplavat do přilehlého rybníka, po návratu si pak zapařil na vlastní kapelu pod pódiem. Hned po ránu po čertech zábavná grindovina.
Antigod předvedli slušné vystoupení, které vůbec nenudilo, naopak během půlhodinky uběhlo vcelku rychle, přesto jejich set v konkurenci ostatních patřil mezi ty méně pamětihodné, zvláště po magorech z BBYB. Křivého slova však proti nim říct nemůžu, však také v kapele hrají zkušení hudebníci, takže by v tom byl čert, aby to nebylo zahrané dobře. Hudebně také naprosto v pohodě.
Slovenští Attack of Rage už v sestavě nemají baskytaristku Sáru, nad čímž jistě truchlí valná část mužského publika, ale i bez ní je tahle grindová sekanice nehorázně zábavná, nechybí jí pro grindcore tolik typické výkony až na doraz a intenzivní hluková masáž. Obzvláště rytmická sekce, bubeník Hooya a nový basák Šampon, do toho třískala hlava nehlava a se vší vervou. Moc dobré! Něco podobného se dá bez problémů prohlásit taktéž o Psychotic Despair, jen s tím rozdílem, že zde si největší pochvalu zaslouží výkon zpěváka a jednoho z kytaristů. Ale jinak opět výborná grindová klepačka, která vydatně bavila.
Stylový skok do black metalu přišel s následujícími dvěma kapelami. První z nich, melodičtí Mater Monstifera, mě však ukrutně nebavila. Průměrná muzika naprosto korespondovala s nezáživným výkonem, na čemž nic nezměnil ani fakt, že šlo o první koncert, který Mater Monstifera odehrála s živým bubeníkem. Zvláště v porovnání, s předchozími grindovkami, jejichž členové létali jak dělové koule, to působilo poměrně suše. Nicméně zde byli i tací, kteří si výstup Mater Monstifera zcela viditelně užívali (a tím nemám na mysli jen samotné hudebníky), tudíž šlo jistě také o úhel pohledu.
Plzeňská stálice Trollech, to už je ovšem jiná. Morbivodova parta naopak zahoblovala výborně. Nicméně mi přišlo zajímavé, že pánové ignorovali svou technicky vzato stále ještě aktuální desku “Jasmuz”, nejvíce se totiž hrálo z druhého “Synové lesů” a nadcházející novinky “Vnitřní tma” (plus po ukázce ze “Skryti v mlze” a “V rachotu hromů”). Nutno ale dodat, že songy z chystané fošny zněly vážně zajímavě, byť dosti odlišně od předešlé tvorby. Jinak ale super koncert i přes mírné technické problémy s Morbivodovou kytarou na začátku setu.
Následuje další extrémní pumelice Poppy Seed Grinder, a když tak o tom přemýšlím, tohle snad bylo vůbec poprvé, co jsem ji viděl střízlivý (smích). Ačkoliv v alkoholovém opojení, jak už to tak bývá, mne bavili víc, rozhodně se nedá mluvit o tom, že by Poppy Seed Grinder na Metalgate Czech Death Festu zahráli špatně, podobně jako v případě obou předchozích grindovek se jednalo o hodně intenzivní show plnou brutální muziky, přestože Attack of Rage i Psychotic Despair mi přišli o chlup zábavnější. Ale jinak další kvalitní výstup, kterých letos Červený Kostelec zažil požehnaně.
Jako první zahraniční smečka dne se představují španělští Noctem, které já osobně hudebně považuji za zcela průměrnou chásku, přestože na našem předchozím koncertním setkání (nutno dodat, že klubovém) celkem bavili. V Červeném Kostelci byl ale jejich set nefalšovaná a čistokrevná nuda, kterou tuny použitého make-upu rozhodně nezakryly. Zdálo se mi, že kapela se snažila působit natolik sebejistě a profesionálně, až byl výsledek spíše strojený; Noctem se celou dobu tvářili, jako kdyby divákům servírovali opravdu nezapomenutelný životní zážitek, kterýžto se však skládal jenom z neustálého třepání hlavou a jakéhosi nezáživného hoblování. Na druhou stranu, spoustu lidí tím opravdu oblafnou, tak se jejich přístupu ani nedivím. Jinak jsou Noctem klasický případ skupiny, jež se nedostatečné hudební kvality snaží dohnat alespoň cool vizáží. Nejspíš ten nejnudnější koncert letošního Metalgate Czech Death Festu…
Kvůli pozdnímu příjezdu headlinerů Suffocation se začínají dít menší přesuny v programu, takže nyní už nastupují F.O.B., kteří ovšem dokázali spravit chuť po nemastných-neslaných Noctem naprosto hravě. Španělé se měli na chviličku zastavit, aby se podívali, jak se hraje koncert, jenž odsýpá jedna báseň, jak vypadá kvalitní frontman, který s přehledem baví publikum, a hlavně jak zní dobrá muzika, jež má co říct. F.O.B. sice není skupina, kterou bych měl potřebu si pouštět doma, ale na pódiu jsou opravdu skvělí.
Zatímco v loňském roce mne pořadatelští Tortharry na stejném místě přibližně ve stejný čas příliš nebavili, letos tomu bylo právě naopak a kapela odehrála neskutečně zabijácký set, který si podle mě v ničem nezadal s následujícími headlinery. Ničivá rytmika hnala vystoupení rychle kupředu, díky čemuž tři čtvrtě hodina Tortharry působila spíše jako tak deset minut, což bývá jedna z vlastností těch nejlepších koncertů. Jak vidno, i přes ztrátu jednoho člena na přelomu loňského a letošního roku mají Tortharry i ve třech pořád koule na to, aby hráli výborné koncerty.
Nyní již nastupují očekávání Suffocation, okolo jejichž vystoupení se vyskytlo několik problémů. Skupina totiž dorazila doslova na poslední chvíli a ještě bez svého vlastního vybavení, tudíž musela show odehrát na nástroje zapůjčené od Tortharry, ale ani to jim nakonec nikterak nezabránilo rozsekat Červený Kostelec na kousky. Suffocation předvedli drtící technické maso, a co nezničila jejich brutální muzika, to dorazil brutální kotel, který se utvořil hned od prvních vteřin a trval až do samotného konce vystoupení. Snad jediné, co mi malinko vadilo, byla snad až přílišná ukecanost zpěváka Franka Mullena, ale na druhou stranu bylo znát, že si koncert i přes výše zmiňované okolnosti opravdu užívá, stejně jako zbytek kapely. Dost dobře možná to nejlepší, co jsem od Suffocation doposud viděl.
Populární Cruadalach v Kostelci evidentně zas až tak populární nebyli a hráli pro dosti prořídlou plochu, avšak na druhou stranu se ukázala jedna zajímavá věc. Když má tahle kapela vydatnou podporu publika (což většinou mívá), bývají její koncerty opravdu zábavné, když je ovšem přijetí chladnější (což byl případ Metalgate Czech Death Festu), rázem to bylo poloviční, přestože se kapela viditelně snažila odehrát koncert stejně dobře jako vždycky. Nevím, jestli to nemělo co do činění i s tím, že je v kapele čerstvě nový kytarista, ale tentokrát to bylo slabší.
Bubeník Michal Rak jen převlékl trikot a už se po Cruadalach chystal na další set, tentokrát s doomaři Et Moriemur, kteří celý festival uzavírali. Vystoupení mělo takovou zvláštní ospalou atmosféru, ale vzhledem k hodině a k žánru, jaký Et Moriemur hrají, to bylo naopak více než ku prospěchu věci. Navíc mě potěšilo, že tentokrát se setlist skládal více ze starších, jež mi přijdou o něco lepší, tudíž se z mého pohledu jednalo o opravdu opravdu povedený závěr Metalgate Czech Death Festu.
Zhodnocení:
Jak již bylo zmíněno v samotném úvodu, Metalgate Czech Death Fest je nesmírně pohodová akce, což se potvrdilo i na letošním ročníku. Klídek, pohoda, žádný stres, skoro až rodinná atmosféra. Lidí bylo dost málo na to, aby se člověk nikde netlačil, aby se nikde netvořily fronty, žádné davy, ale zároveň dost hodně na to, aby se pořadatelům festival vyplatil, aby měly kapely podporu a aby plocha pod pódiem nezela prázdnotou.
Velkou měrou k pohodovému průběhu v mém případě napomáhá taktéž výborný areál. Nějakým nej, nej, nej místem konání se chlubí téměř každý festival, ale právě Metalgate Czech Death Fest a jeho autocamp Brodský je podle mě jedničkou. Jednak se festival odehrává v pěkném prostředí u rybníka, pódium stojí doslova na jeho břehu, v horku si člověk může skočit do vody a je v pohodě. Jsou zde však i další obrovské výhody, které na první pohled nejsou natolik patrné, ale návštěvníkům velice zpříjemňují festivalový život…
Jednak to jsou určitě kamenná sociální zařízení, žádné toiky nebo nějaké podobné zlo. Zatímco na jiných festivalech posluchači mnohdy přežívají doslova v bojových podmínkách, zde není problém vypadat jako člověk po celou dobu konání. Nehledě na fakt, že až později na dalších festivalech si člověk uvědomí, jak příjemné je se vymočit do normálního porcelánu, ne v toice nebo někde ochcávat patníky (smích). Dalším obrovským plusem je umístění stanů mezi stromy do malého hájku (stále přímo v areálu), díky čemuž je zde i ve vedrech po celý den stín, v sedm ráno vás nebudí nesnesitelná sauna ve stanu atp. Nehledě na fakt, že autocamp nabízí také možnost ubytování se v chatkách rovněž přímo v areálu.
Jedním z nejdiskutovanějších témat každého festivalu je také pivo. I v tomto ohledu Metalgate Czech Death Fest veškerou konkurenci strčí do kapsy. Čepuje se opravdu dobrý (!) Primátor v cenách opravdu lidových – 10° za 15 kaček, 11° za dvacku, 12° za pětadvacet. Kdekoliv jinde dvoj- až trojnásobné násobné ceny za téměř nepitelné patoky. Co vám budu povídat, zde se prostě opíjí s naprostou radostí (smích). Kromě toho je ještě přímo v areálu také klasická hospůdka s dalším výběrem pivního moku a také jídla, pokud se někde nechce cpát klasickými festivalovými evergreeny, jako jsou klobásy nebo langoše.
Snad jediná malá nevýhoda je umístění areálu za městem, takže kdyby člověk něco potřeboval, je to trochu dálka, zvláště když nepřijedete autem, je to z vlakového nádraží docela štreka, ale to je v konečném důsledku stejnak bezpředmětná pseudostížnost, jelikož obrovské plusy autocampu stále výrazně převažují.
Celkově mohu letošní Metalgate Czech Death Fest hodnotit jenom kladně – výborné kapely, výborné místo konání, po organizační stránce vše zmáknuté na jedničku. Vynechám-li přílišnou opilost, za kterou si ovšem mohu sám, neměl jsem s ničím sebemenší problém a odjel jsem více než spokojený…
Noctem – Oblivion
 |
| Země: Španělsko Žánr: black / death metal Datum vydání: 13.6.2011 Label: Rising Records Tracklist: Hodnocení: 5/10 Odkazy:
|
Přijde mi, že z téhle kapely je spousta lidí na větvi, ale já osobně jsem doposud nedokázal pochopit proč. Debut “Divinity” z roku 2009 mi to neřekl a aktuálně vydaná novinka “Oblivion” taktéž ne. Prostě nevím… to, že někdo pochází ze země, která nemá moc silnou metalovou základnu, a že někdo během své krátké existence dokázal odjet hned několik evropských koncertních šňůr, přece neznamená, že ten někdo taky dobře hraje. Noctem sice v rozhovorech rozhodně nešetří sebevědomím, grafickou stránku a promo mají propracované do detailu, pódiové vystupování rovněž, metalové magazíny se vzájemně předhání, kdo skupině udělí vyšší hodnocení, ale celé to má jeden velký háček, ba co to říkám, přímo hák jak noha…
…a tím je samotná hudba. Noctem se žánrově pohybují na hranici mezi black metalem a death metalem, sem tam to lehce nakopnou nějakým tím thrashujícím riffem, samozřejmostí jsou extrémní vokály. V tom bych samozřejmě problém neviděl, možná právě naopak – je-li takovýto stylový koktejl na patřičné úrovni, s radostí se do něj svými ušisky zabořím a nechám se ovívat masáží tvrdých kytar, bubenické palby a brutálního řevu; sem s tím! Jenže v případě Noctem to má tu chybu, že v tom jejich koktejlu chybí právě ta nejdůležitější ingredience – ona patřičná úroveň.
Nechápejte mě špatně, po technické stránce je vše stoprocentní. Pánové hrát (a řvát) umějí, což je na “Oblivion” cítit neustále, že album nenahrávali žádní neumětelové. Zvuk je rovněž skvělý – dynamický, sytý sound, který vám, když jej nasolíte na správnou hlasitosti, rozboří barák. Ale celá ta pěkná naleštěná placička postrádá to úplně nejhlavnější, kvůli čemu hudbu vůbec posloucháme (tedy alespoň já) – atmosféru, pocit, emoce, sdělení, cokoliv podobného. To tam prostě, ať poslouchám jak poslouchám, není. Fakt sorry, ale prostě ne. “Oblivion” se na první pohled tváří strašně tajemně a mysticky, to je však klamání tělem, žádné pozadí jsem v tom neobjevil. Možná tak jenom intro “Popol Vuh” a mezihra “Q’uma’rka’aa’j” mají nějakou atmošku, ale řekněte sami – co s nahrávkou, jejíž intro strčí do kapsy všechny regulérní písničky?
Což o to, čert to vem, kdyby to byl alespoň pořádný rachot, ale to jaksi také není. Noctem v prvním opravdovém songu “The Arrival of the False Gods” nasadí ostré tempo a až na několik výjimečných momentů nohu z plynu nesundají, ale k čemu to je? Ono totiž když chcete udělat rychlou muziku, nestačí vám do toho bušit, co to dá, ale chce to mít také nějaké nápady. Noctem jsou evidentně velice spořiví, takže nějakými osvěžujícími nápady opravdu šetří a ty, které sem tam vykouknou, nejsou žádný zázrak. A navíc je takřka okamžitě zase zalije omáčka s vatou. Jediný opravdový klad “Oblivion” bych viděl ve velice povedených kytarových sólech, což je sice pěkné, ale považte sami, kolik času na dlouhohrající nahrávce zabírají sóla, zvláště když ještě nejsou v každé písni.
Nemohu si pomoct, ale ať se jakkoliv snažím, nedokážu v “Oblivion” najít něco, co by tu nahrávku v mých očích povýšilo nad průměr. I když debutový počin také nebyl zrovna oslnivý skvost, obsahoval alespoň světlý moment v dobře podaném a hlavně hitovém titulním songu “Divinity”, novinka se však nemůže pyšnit ani tímhle. Naději jsem upínal k závěrečnému titulnímu kousku “Oblivion” – ne snad z důvodu, že bych čekal, že titulní skladba bude opět ta nejlepší, ale spíše díky třináctiminutové stopáži, která slibovala nějakou tu epičnost či rozvinutí nápadů do větší šířky. Bohužel. Její první čtyři minuty jsou úplně stejně jako zbytek nahrávky, pak nastane čtyři a půl minuty ticha, a pak další čtyři minuty té samé muziky podle toho samého mustru.
Kde nic, tu nic. Průměr je průměr, to se nedá nic dělat. Chvílemi se mi zdá, že Noctem je kapela, která se více stará o to, jak moc cool bude vypadat na fotkách a jak moc cool bude mít obal, než aby se starala o kvality své hudby. A přitom si nemyslím, že by Noctem neměli vůbec žádný potenciál, ba právě naopak, jsem přesvědčen, že mají rozhodně na víc, než co předvádějí. Ale uznejte sami, že za nevyužitý potenciál, jehož výsledkem je průměr, lze udělit jenom průměrné hodnocení.
Gorgoroth, Cavus, Noctem
 |
| Datum: 20.11.2010 Místo: Praha, MeetFactory Účinkující: Cavus, Gorgonea Prima, Gorgoroth, Noctem, Tortharry, Trollech
|
Původně jsem se svou účastí na téhle akci ani nepočítal, náhoda a přebytečné chechtáky ve šrajtofli však byly jiného názoru. Tím pověstným jazýčkem na miskách vah se stal paradoxně český support, který přesvědčil nejen mne, ale zejména mého taxikáře, že by pražský koncert Gorgoroth možná stál za hřích…
Naštěstí jsem na místo konání dorazil akorát včas, abych stihnul svlažit hrdlo nejmenovanou nazlátlou tekutinou, a už se na pódium drali první účinkující večera – Gorgonea Prima. Dva androidi a jeden notebook vystřihli naživo svůj industriálně black metalový bordel s přehledem, důstojným zvukem a promakanou pódiovkou. Tuc-tuc podklad drtil ušní bubínky všech přítomných, hojné nánosy samplů i maniakální vokál se v hradbě kytar rozhodně neztratily, tudíž z tohoto pohledu spokojenost. K tomu stačí přihodit neonové tyče, “svítící” muzikanty a hutnou atmosféru a nebudeme to mít daleko k tvrzení, že Gorgonea Prima je bezesporu jednou z nejzajímavějších atrakcí, které lze na současné domácí scéně na koncertních pódiích spatřit (a když tak o tom přemýšlím, tak i slyšet, soudě dle jejich výtečného debutu “Black Coal Depression”). Jestli to celé nějakým ortodoxním uctívačům Gorgoroth přivodilo žaludeční potíže, jsem nezaznamenal, neboť jsem měl dost práce se sledováním té sci-fi šílenosti.
Oproti tomu Plzeňáci Trollech jsou na tuzemských akcích už prověřenou kvalitou, což dokazoval i počet přihlížejících, který v porovnání s Gorgonea Prima rapidně vzrostl. Kapele dalo docela fušku nazvučit, problém byl ale evidentně pouze v odposleších na pódiu, protože do publika se opět linul solidní sound… i když asi ne tak dobrý, abych postřehl nějaké chyby, kterých prý bylo, jak se mi po vystoupení snažil Morbivod namluvit, opravdu požehnaně. Zato Throllmasova kolize s mikrofonem údajně byla součástí nacvičené umělecké performance :-) Tak či onak, na pražském koncertně se Asurovsko–Morbivodní smečka věnovala hlavně starším fošnám, které – a musím uznat, že pro mě osobně trochu překvapivě – tvořily páteř jejich setu. Z aktuální “Jasmuz”, splitka “Trollech vs. Heiden” i předchozí “Skryti v mlze” zaznělo pouze po jednom válu z každé. Jinak klasika – Morbivod sázel zlo ksichty (myšleno v tom dobrém slova smyslu) při každé příležitost, Throllmas poskakoval jak čertík z krabičky (a nezapomněl se blýsknout skvělým čistým vokálem v “Mýtiny hoří”), celkový výsledek více než uspokojivý.
|
Setlist Gorgonea Prima: Setlist Trollech: Setlist Tortharry: |
Do obecně black metalově koncipovaného večera moc nepasovala death metalová řezničina v podání posledního českého supportu – Tortharry. Na druhou stranu se ale postarali o oživení a vzhledem k faktu, že svůj zasloužený potlesk dostali i od black metalově založeného publika (alespoň předpokládám), nedá se říct, že by byla jejich účast bezpředmětná. Přítomnost Tortharry na této akci ale zas až tak překvapivá nebyla, neboť jejich aktuální počin “Beneath” (který byl jen tak mimochodem na koncertě k dostání, ačkoliv v té době ještě oficiálně nevyšel) má na triku právě pořadatel koncertu. Ale zpět k samotnému vystoupení. Tortharry hoblovali s nasazením sobě vlastním a opět potvrdili mou domněnku, že v rámci domácího death metalu patří k tomu lepšímu. Vydatný headbanging, dřevorubecké riffy, sem tam nějaká techničtější pasáž – asi takhle nějak to vypadalo na jejich vystoupení.
První zahraniční návštěva, Noctem, přijela ze Španělska, neprezentovali se však prosluněným flamencem, nýbrž death/black metalovým náklepem. Jejich debutová deska “Divinity” mě moc nesebrala, na koncertě ale bavili celkem dost. Rozhodně jim je nutné přičíst k dobru, že se ve zkušebně evidentně pěkně namakali, protože ani na úvodním koncertu turné nepůsobili ani v nejmenším nesehraně (na rozdíl od samotných Gorgoroth, ale o tom až později…), koncertní prezentace také secvičená na jedničku. Na druhou stranu ale jejich image vyznívala lehce klišovitě, stejně tak i samotná hudba co do kvality není zrovna nějaké terno. Pár zajímavých pasáží se tam najde, to ano, ale zároveň tam slyším spoustu omáčky. Také se mi trochu zdálo, že kapela si tak nějak úplně není jistá, jakým směrem své vystoupení směřovat – jestli zvolit řekněme misantropický přístup, nebo vsadit na klasické hecovačky a bavení se společně s publikem. Působilo to tak něco mezi a zároveň ani jedno pořádně. Každopádně, aby to nevyznívalo nějak extrémně špatně, již jsem řekl, že celkem bavili, jejich set táhl dopředu zejména pološílený zpěvák Beleth (i když plivání kečupu z kelímku a francouzák s na pohled umělou ovčí hlavou nevypadaly zrovna přesvědčivě). Jako symbolický vrchol vyzněla závěrečná “Religious Plagues”.
|
Setlist Cavus: Setlist Gorgoroth: |
Následující Finové Cavus, ačkoliv se prezentovali klasičtější a usedlejší image i hudbou, působili mnohem méně klišovitě. Možná to bylo tím, že na rozdíl od Noctem nevypadali, jako kdyby právě vylezli ze stránek nějakého komiksu. Cavus na sebe prostě a jednoduše naplácali starý dobrý paint a rozjeli hodně do oldschoolu laděný black metal, který si na nic nehrál. Špinavým riffům, drtícím škopkům a syrovému vokálu se nedalo odolat a tuto kombinaci ocenil i vcelku důstojný kotel, do něhož zpěvák W a kytarista B.P. (hlavně ten) neúnavně přilévali další oheň. Tohle se mi zcela upřímně líbilo.
Závěr patřil samozřejmě hlavnímu taháku večera – norským satanášům Gorgoroth. Ti nám klub na začátek trochu zamlžili (a to takovým způsobem, že si při cestě na pódium museli svítit baterkou) a spustili první vál “Bergtrollets hevn”. Prvním a nutno říct, že příjemným zjištěním bylo, že snad vůbec poprvé na svém koncertu v České republice měli dobrý zvuk. Naprosto paradoxně to však byl asi největší kámen úrazu jejich vystoupení, protože díky němu vyniklo neuvěřitelné množství chyb, které Gorgoroth dělali. Kdo měl naposlouchány studiové předlohy, což byl samozřejmě i můj případ, nemohl nezaregistrovat nějaký ten kiks snad v každém druhém songu. Jenže… ještě paradoxněji to vlastně vůbec nevadilo, protože i přes ty chyby měl koncert Gorgoroth prostě a jednoduše koule. Koho by štvalo pár přehmatů, když na oplátku dostane takový spád a neurvalý tah na bránu. Celá kapela drtila své instrumenty a jela na 100% (snad možná s výjimkou Infernuse, který se klasicky postavil na jedno místo a do konce setu se už z něj nehnul), největší hybnou silou byl ale ďábel Pest, který měl ten večer extra surovou barvu hlasu. Vymezená hodina utekla jako voda a po dohrání posledního tónu “Unchain My Heart!!!” Gorgoroth vypadli rychle jak z hospody bez zaplacení.
Na závěr samozřejmě nemám to srdce si odpustit několik obecných postřehů o akci. Koncert se konal v klubu MeetFactory, kde metalové koncerty nejsou na běžném pořádku. Od pořadatelů to byla trefa do černého, neboť na rozdíl od spousty jiných pražských klubových svatostánků (ehm), v nichž se metalové koncerty konají běžně, to v MeetFactory nevypadalo jako v trochu větším sklepě, ale opravdu jako v klubu s důstojným prostorem pro účinkující i návštěvníky. Rozhodně víc akci tady.
Když jsem tak pročítal několik internetových diskuzí o české zastávce tohoto turné, většina lidí si stěžovala na nepřítomnost občerstvení a na zákaz focení. Nedá mi to nereagovat – já osobně se tedy na koncerty nechodím nažrat ani si zafotit, ale za hudbou, je to však každého věc, co od koncertů očekává :-)
S výkonem jednotlivých kapel jsem byl já osobně vesměs spokojen, avšak nemá už cenu dublovat to, co je popsáno výše, takže pro dnešek konec…