 |
|
Země: USA Tracklist: Hrací doba: 21:31 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Baltimorskou partičku Noisem jsem začal registrovat v období vydání jejich druhého počinu „Blossoming Decay“, tedy roku 2015. Ne, že by tahle deska způsobila nějakou vichřici, ale jejich fúze death metalu a thrash metalu se mi zdála docela zábavnou. Poté jsem o nich nějaký čas neslyšel. Až nyní, o čtyři roky později, tu máme novinku „Cease to Exist“, a já jsem se tak opět dostal k oživení vzpomínek na předešlou tvorbu a se zájmem sledoval, kam povedou další kroky této trojice.
Na minulých albech byli Noisem ještě pěticí, ale jak jsem již zmínil, nyní jsou v jejich řadách pouze tři borci. Zůstali Harley Phillips a Sebastian Phillips, kteří to spolu táhnou už od dob Necropsy, původní reinkarnace Noisem. K nim se přidal starý známý Ben Anft, jenž byl rovněž kdysi součástí Necropsy. To jsou tedy změny v personáliích, ty další se týkají vydavatelství. Noisem si polepšili. Už za nimi nestojí „bezejmenný“ A389, nýbrž 20 Buck Spin, pod nímž najdeme přeci jenom zajímavější jména jako Ossuarium, Scorched nebo Tomb Mold, která v současnosti silně rezonují deathmetalovým podzemím.
Noisem se už na předešlých řadovkách prezentovali vcelku nenáročnou, zpravidla dvacetiminutovou smrští, kterou namíchali z thrash metalu, death metalu a grindcoru. Jejich výhodou bylo, že se jim to dařilo kombinovat vcelku svojským způsobem, což je u podobně otřelých stylů s podivem. Na „Cease to Exist“ tento styl posouvají ještě trochu jinam. Nyní už o Noisem můžeme mluvit jako o regulérní deathgrindové formaci, přestože thrashové vlivy stále jsou přítomny a v některých skladbách jsou víc než jasně slyšitelné. Na druhou stranu nejsou o nic menší nebo větší, než třeba v případě kultu „World Downfall“, takže asi sem bych to nynější stylové vyhranění přirovnal. K Terrorizer je možno přidat další klasiky jako Exhumed, Repulsion nebo Slayer.
Ačkoliv se „Cease to Exist“ daří vyhnat tempo do těch správných rychlostí, nechybí ani snaha o nějakou dynamičnost, občasnou obměnu od sypaček či neurvalých blastbeatů, a vlastně i produkce je nastavená velice vhodně – tak akorát na hranici, v tomto žánru potřebné, špinavosti a zároveň příjemné poslouchatelnosti (nikoliv dnešního nešvaru v podobě bezpohlavní sterility), něco tomu všemu chybí. A po několika poslechnutích je jasné, že to jsou výrazné momenty, nedejbože rovnou celé skladby.
Rozštěkaný vokál ve stylu Jeffa Walkera sice upoutá pozornost, ale skladatelsky, přestože tu bezesporu jsou party, které při poslechu zaujmou, tu postrádám nějakou souvislou pasáž, třeba několik po sobě jdoucích písní, která opravdu chytne za koule a už nepustí. Především na riffy je pak „Cease to Exist“ poměrně chudé. Deska má opět pouze dvacet minut, takže k rychlému vymlácení duše z těla poslouží věrně, a ano, v tu chvíli funguje. Po jejím skončení však pouze matně tápu, co že se to vlastně událo a velice těžko se mi ukazuje do stopáže na nějaké místo, na nějž vzpomínám nejvíce a rád bych si to tak dal znovu.
Nemohu napsat, že jsem se u poslechů „Cease to Exist“ nudil, ale zároveň už teď vím, že se k novince Noisem budu jen stěží vracet. Lepší průměr to je, to je však v záplavě nových alb stále málo. Věřím nicméně, že naživo bude tento materiál smrtící, takže jestliže k nám třeba někdy zavítají, moc rád bych byl přítomen. Oni to v rukou mají, i studiově má jejich tvorba potenciál, prozatím však nebyl naplno využit.
