 |
|
Země: Řecko Tracklist: Hrací doba: 40:22 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Pokud stále nemáte dost okultního black metalu a nechcete se pořád vracet ke svým již známým a osvědčeným formacím, na výběr se toho všude okolo pořád valí dost a dost. A to i přesto, že ten největší boom zkoumání okultních a esoterických hlubin (leckdy bohužel jen hraný) zdánlivě opadl. Lze ovšem předpokládat, že ještě nějakou dobu se podobná seskupení budou rojit jak pohlavní nemoci na swingers párty, kde zrovna došly všechny šprcky.
Jistě už jste pochopili, že řečtí Nox Formulae rovněž patří k podobné sortě skupin, u nichž se to jen hemží drakonismy, klifotismy, tyfonismy a podobnými hustodémonsky krutopřísnými výrazy, u nichž půlka posluchačů ani nemá páru, co to má vlastně znamenat. A mnohdy ani půlka těch kapel. A to se s těmi odhady na polovinu možná ještě držím dost při zemi. Nechci naznačovat, že Nox Formulae jsou pozéři, protože o tom vím prd a ani v jejich hudbě / vizuální prezentaci necítím / nevidím něco, co by mi na první pohled připadalo jako neupřímná póza. Přesto je evidentní, že podobných skupin se za poslední dekádu objevilo fakt pokokot a trochu únavné to bylo už včera, natožpak dnes. Klišé se tedy Řekům o jejich okultní palice omlátit jistě dá.
Tohle mlácení je o to lehčí, že Nox Formulae z masy zakuklených okultistů nijak zvlášť nevybočují. Ani kvalitou, natožpak zvukem. Jejich první desku „The Hidden Paths to Black Ecstasy“ z roku 2016 neznám, ale co se týče letošní novinky „Drakon Darshan Satan“, tak ta je nesporně udělaná na úrovni a není zas takový problém na ní nalézt i dobré nápady. Elementární level kvality Nox Formulae naplňují bez problémů, a dokonce se jim občas podaří vytáhnout i pasáž jdoucí lehce nad rámec standardu.
Problém „Drakon Darshan Satan“ nicméně tkví v tom, že deska jako celek působí příliš obyčejně a příliš nalinkovaně podle subžánrových pravidel. Chybí vlastní ksicht, schází svébytnost, postrádám originalitu. Až na jednu výjimku, k níž se ještě samozřejmě dostaneme, se pak albu nedostává ani odvahy vybočit ze zajetých kolejí. Jakkoliv je tedy „Drakon Darshan Satan“ dobře udělaná nahrávka, zaměnitelnost ji výrazně ponižuje.
Některé dobré pasáže můžeme najít třeba v „Ravens of Terror“ nebo „Eclipse of Gharrasielh“, k zahození není ani finále „The Blood Oath of Thagirion“ a za zmínku mi stojí také pěkné melodické sólo v polovině „Berzerks of OD“. Ve všech případech ale pořád nejde o víc než solidní momenty, které mohou potěšit, avšak celek nezachrání. Jedinou skutečně zapamatovatelnou a zároveň i vrcholnou skladbou tak zůstává „The Arrival of Noctifer“, v níž Nox Formulae konečně shodí okovy toho „jak se to má dělat“ a zapojí primitivní, leč vysoce efektivní elektronický beat. Výsledek má mnohem větší koule i charisma než cokoliv dalšího, co „Drakon Darshan Satan“ ve svém průběhu nabídne. A přitom se „The Arrival of Noctifer“ nijak nebije s aurou okultismu. Jak vidno, když se chce, tak kurva jde a pořád se dá najít způsob, jak to udělat zajímavě. Škoda, že tahle stopa drží prapor skutečně kreativity jako jediná na albu.
Nechci zas „Drakon Darshan Satan“ pojebávat víc, než je nezbytně nutné. Přistoupíte-li na to, že nejde o nic výjimečného a nebudete mít přehnané nároky, pořád dostanete slušně udělanou desku, jejíž náplň by mohla potěšit posluchače kapel jako Acrimonious, Heretic Cult Redeemer, Dødsengel, Acherontas, Hetroertzen a podobných. Jistě si dokážete domyslet i další spřízněná jména. Víc než standard byste nicméně od druhé řadovky Nox Formulae očekávat neměli.
