Archiv štítku: Nucleus

Nucleus – Entity

Nucleus - Entity

Země: USA
Žánr: technical death metal
Datum vydání: 14.6.2019
Label: Unspeakable Axe Records

Tracklist:
01. Arrival
02. Entity
03. Uplift
04. Mobilization
05. Approach
06. Outpost
07. Dominion
08. Timechasm

Hrací doba: 38:26

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Clawhammer PR

Na „Entity“ od Nucleus jsem se docela dost těšil. Parádní obálka, vesmírná témata, na kontě slibná debutová nahrávka „Sentient“ – to všechno jsou atributy, které mi říkaly, že tohle by mělo dopadnout dobře. Tři roky staré „Sentient“ není ohromující, spíše ho vystihuje přívlastek dobré, ale jako prvotina začínající deathmetalové kapely mi to připadalo cajk a bohatě to stačilo na to, abych si Nucleus přidal mezi kapely, které se vyplatí sledovat.

Tak jsem také učinil a nyní přichází další zářez v podobě „Entity“. Po mnoha rotacích však musím oznámit, že novinka Nucleus je jedno velké zklamání. Neměl jsem žádná přehnaná očekávání, vydání „Entity“ pro mě bylo v podstatě jedním z mnoha, takových mám za rok spoustu, a očekávat přinejmenším dobrou placku mi připadá naprosto normální. Tohle je ale opravdu zklamání.

Receptura se od doby „Sentient“ nijak výrazně nezměnila – klasický death metal, jenž s radostí zabrousí do technických pasáží, ponořený do lehce ponuré až klaustrofobické sci-fi atmosféry. Záměr hezký, provedení horší. Jménům typu Artificial Brain, Demilich, Nocturnus nebo Vektor se toto ani nepřibližuje. Jmenovaní totiž disponují schopností předvádět všechny ty technické finesy s gustem tak, aby posluchače bavily a nejednalo se pouze o jakési kvazi pokusy znít „vzdáleně“, „nezemsky“ a „divně“.

Nucleus opravdu často zní divně, avšak myšleno v negativním slova smyslu. Jsou tu pasáže, kdy si říkám, že tohle prostě nejde ani dohromady. Týká se to především kytar, které sice chrlí motivů a riffů tři prdele, ale baví mě z toho naprosté minimum. Kolikrát se přistihuji, že mě vlastně spíš překáží, což se mi skutečně často nestává. Rovněž tak bicí (to ostatně byla slabší stránka i na „Sentient“) jsou bez nápadu a na to hrát tzv. chytřejší metal jednoduše nemají. Výsledkem jsou tak nesourodé kompozice poskládané z několika partů, zoufale volající po jakémkoliv výraznějším momentu, u nějž bych si řekl, že jo, tohle se jim povedlo.

Abych jen neházel špínu, takový nějaký ten průměr si „Entity“ drží. Určitě vyšlo spousta horšího death metalu, tomu se ale naštěstí většinou vyhnu už při prvotním třídění čemu věnovat čas a čemu ne. Když se ohlédnu za tím povedeným z „Entity“, mohu sem zařadit pasáže z instrumentálky „Approach“, jejíž úvod dokáže desku patřičně oživit, a dále také následující „Outpost“, kde se zejména za polovinou stopáže objeví několik dobrých motivů. O krásné obálce byla řeč hned v úvodu. To je asi tak vše. A to je tuze málo.

„Entity“ je tak povětšinou nudná záležitost, která se tváří daleko velkolepěji, než ve skutečnosti je. Z počátku zajímavá pomalejší tempa velice rychle omrzí a o těch rychlejších ani nemá cenu psát. Riffy ani atmosféra nahrávky vůbec nedrtí, skladby jsou paradoxně nedynamické, bez špetky zábavy, naopak často utahané a vzhledem ke snahám o techničtější ráz až nechtěně krkolomné. Pozitiv je naprosté minimum a velebit průměrné záležitosti nemá smysl.

Novinku Nucleus tak za sebe v žádném případě nemohu doporučit. Po nadějném „Sentient“ jsem doufal ve znatelný růst a jakési potvrzující album, namísto toho se dostavil pád. I to se někdy stane. Neříkám, že jejich případné další věci už nedám šanci, ale můj zájem o Nucleus klesl takřka na úplné minimum.


Redakční eintopf – červen 2019

The Devil and the Universe – Endgame 69

H.:
1. The Devil & the Universe – :Endgame 69:
2. Abyssal –  A Beacon in the Husk
3. Wormlust / Skáphe – Kosmískur hryllingur

Metacyclosynchrotron:
1. Magma – Zëss
2. Consummation – The Great Solar Hunter
3. Panzerfaust – The Suns of Perdition – Chapter I: War, Horrid War

Cnuk:
1. Nucleus – Entity

Dantez:
1. The Devil & the Universe – :Endgame 69:
2. Abyssal –  A Beacon in the Husk
3. Vulture – Ghastly Waves & Battered Graves Vulture

H.

H.:

Na první pohled se červen tvářil dost nenápadně, ale při bližším pátrání jsem zjistil, že těch zajímavých alb se chystá dost na to, aby se člověk měl na co těšit. Pojďme tedy na věc.

První místo přepustím rakouským okultistům The Devil & the Universe. Jejich minulé album „Folk Horror“ mě fest baví a ukázky z novinky „:Endgame 69:“ znějí také dobře, tudíž není moc co řešit. Věřím, že i tentokrát to bude oko(u)zlující párty.

Nemalé naděje „nečekaně“ vkládám i do čtvrté desky Abyssal. Jejich poslední výtvor v podobě splitka „Apanthropinization“Carcinoma mě sice úplně na prdel neposadil, ale pořád jim věřím, protože řadovka je prostě řadovka. Ani nemluvě o tom, že ta minulá, „Antikatastaseis“, byla doposud nejlepší, takže je zjevné, že se Abyssal dokážou posouvat. „A Beacon in the Husk“ každopádně bude jeden z vrcholů června.

Do třetice pak upozorním na jeden kolaborační počin, o němž se mluví méně, než bych čekal vzhledem k tomu, jaké popularitě se islandský black metal stále těší. Na „Kosmískur hryllingur“ se spojí Wormlust a Skáphe, přičemž pro první jmenované půjde o první materiál od doposud jediné desky „The Feral Wisdom“. Jistě bude stát na poslech.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

„Pošlete eintopfy, ještě jsem žáden nedostal,“ nervuje se H., a tak se svými věrnými Siegwürm-manny pátrám, co má teda v červnu vyjít, aby byla Jeho Despotická neSvatost spokojena. Zrak okamžitě padá na první dlouhé album australských Consummation, které vyjde u Profound Lore, a paměť zároveň předkládá, že předcházející EP „Ritual Severance“ nabízelo silnou atmosféru, kde jisté vazby na Impetuous Ritual šlo popřít jen těžko. Ale „The Great Solar Hunter“ dle ukázek nebude jen další zahuhlaný „hnusodeath“. Bez zajímavosti není ani zdejší kytarové hostování Johna GossardaDispirit, Weakling a Asunder.

Po úvaze si zmínku nakonec vybojovala i kapela se značně neoriginálním názvem Panzerfaust. V Kanadě ale zvládají ortodoxnější formy black metalu vcelku obstojně, a jelikož mi poslední EP i nová skladba atmosférou připomněly čas strávený s „Enemy of Man“, tak jim dám přednost i před Enthroned a Domgård.

Ovšem skutečně zásadní hudební událostí je vydání „Zëss“ francouzských Magma. Kapela tuhle kompozici hravá naživo už téměř 40 let, ale k definitivnímu studiovému zvěčnění nastal vhodný čas teprve loni. „Zëss“ má představit příběh o úplném konci všeho, času i dosavadního bytí, kdy veškeré formy vědomí vymizí, takže jsem zvědav, jak se s touto eschatologickou vizí poperou právě oni. Dokument z nahrávání stojí za vidění a staré záznamy koncertních performancí „Zëss“ lze také snadno dohledat.

Magma

Cnuk

Cnuk:

Ze slabého června vypíchnu pouze jedinou desku – „Entity“ od deathmetalistů Nucleus. Jedná se o hutný death metal s technickou finesou, kde je hlavním tématem vesmír. Album jsem již párkrát slyšel a řekl bych, že prvotinu „Sentient“ se podařilo celkem lehce překonat. Uvidím, jak „Entity“ s dalšími poslechy ještě poroste, ale už teď jsem si jistý, že bude patřit do té horní poloviny letošních desek.

Dantez

Dantez:

Hledal jsem poměrně intenzivně. Nakonec to však vypadá, že v červnu nic zase až tak převratného nevyjde. Pár věcí ale za zmínku přece jen stojí.

Nejlákavějším červnovým počinem je pro mě novinka „:Endgame 69:“ od The Devil & the Universe. Pokud jste si někdy přáli slyšet Dead Can Dance, kteří schytali kopačku rozštěpeným kopytem, právě The Devil & the Universe jsou přesně to, co hledáte. Předešlá deska „Folk Horror“ nabídla téměř dokonalou fúzi temného ambientu s chytlavým darkwavem a novinka – soudě dle singlů – bude v podobném duchu pokračovat.

Abyssal

Zajímavým počinem by mohli být i noví Abyssal. U předešlé desky „Antikatastaseis“ mi přišlo, že kapela až moc spoléhá na obecnou atraktivitu kakofonního bordelu bez jakéhokoliv záchytného bodu (někdo tomu říká „caverncore“). „A Beacon in the Husk“ by však mohla podle ukázek nabídnout vyspělejší materiál, který je dost chaotický na to, aby představoval posluchačkou výzvu, avšak je zároveň dostatečně čitelný k tomu, aby si posluchač nemusel myslet, že si z něj kapela dělá prdel. Uvidíme.

Na začátku června také vydají němečtí Vulture nové LP jménem „Ghastly Waves & Battered Graves“. Až doteď kapela nabízela poctivě odtřískaný osmdesátkový speed metal, který staví na stylistice slasherového horroru ze stejných dob. A podle coveru i nového tracku „Stainless Glare“ k nějakému zásadnímu odklonu nepůjde, což je určitě dobře. Vulture totiž patří k několika málo kapelám, kterým se tahle staroškolská rezurekce daří.